8 Afs 21/2009 — Nejvyšší správní soud

63 A 25/2024- 80 - text  9 63 A 25/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: R. N., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Janem Burešem, Ph.D. sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Náčelník Vojenské policie sídlem Rooseveltova 620/23, 160 05 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024, č. j. MO 479842/2024-5104, takto: I. Rozhodnutí Náčelníka Vojenské policie ze dne 12. 6. 2024, č. j. MO 479842/2024-5104 a rozhodnutí velitele Velitelství Vojenské policie Tábor ze dne 28. 2. 2024, č. j. MO 180923/2024-4215, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí velitele Velitelství Vojenské policie Tábor (dále jen „služební orgán“) ze dne 28. 2. 2024, č. j. MO 180923/2024-4215, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o proplacení služby jím vykonané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení na území ČR v letech 2015–2018. 2. Zamítavé rozhodnutí bylo v nynější věci opětovně vydáno poté, co krajský soud rozhodnutím ze dne 16. 3. 2023, č. j. 63 A 29/2022-63, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2022, č. j. MO 403585/2022-5104, i jemu předcházející rozhodnutí služebního orgánu ze dne 15. 6. 2022, č. j. MO 238206/2022-4215. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že standardní služba v rámci činnosti bezpečnostního ochranného týmu není službou v mimořádné situaci, která by byla podřaditelná pod režim nepřetržitého vojenského nasazení. Žalobcem realizovaná služba, spočívající v zajištění ochrany a doprovodu chráněných osob, tak byla v režimu nepřetržitého vojenského nasazení nařizována protiprávně. Závěry krajského soudu byly v navazujícím kasačním řízení rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2023, č. j. 7 As 79/2023-44, aprobovány. 3. Služební orgán vázán uvedeným právním názorem správních soudů v odůvodnění nynějšího prvostupňového rozhodnutí vycházel z premisy, že žalobcem konaná služba v režimu nepřetržitého vojenského nasazení byla služebním orgánem nařízena protiprávně. I přes uvedený závěr však žádosti žalobce o proplacení služby vykonávané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení nevyhověl, dospěl totiž v návaznosti na analogicky aplikované ust. § 28 a § 29 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) ve spojení se závěry rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 30 Ad 11/2020-44, k závěru, že žalobce nemá na peněžitou kompenzaci nárok, když primárně se měl u služebního orgánu domáhat náhradního volna, což neučinil. Na této skutečnosti nemění ničeho ani žalobcem tvrzená nevědomost nezákonnosti využití režimu nepřetržitého nasazení. 4. Žalovaný popsané závěry služebního orgánu napadeným rozhodnutím aproboval. Žalobce nesplnil zákonem stanovené podmínky pro přiznání nároku na peněžní kompenzaci za služby vykonané protiprávně v režimu nepřetržitého vojenského nasazení. II. Podstatný obsah žaloby 5. Žaloba doručená Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. 8. 2024 obsáhle shrnuje průběh správního řízení a zdůrazňuje skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí, jež je vydáváno k žádosti žalobce ze dne 27. 7. 2018, o proplacení služby vykonané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení, je již pátým rozhodnutím tohoto prvostupňového orgánu. 6. Žaloba, v intencích závěrů předcházejícího rozhodnutí krajského i Nejvyššího správního soudu, v prvé řadě poukazuje na nezákonně nařizovanou službu členům bezpečnostního ochranného týmu v rámci výjimečného režimu nepřetržitého vojenského nasazení a na protiústavní zneužití tohoto institutu v případě žalobce. 7. K důvodům nynější žalobou napadených správních rozhodnutí, kterými byla i přes správními soudy konstatovanou protiprávnost služby nařizované v režimu nepřetržitého vojenského nasazení, žalobcova žádost zamítnuta, tento uvádí, že jde o rozhodnutí nezákonná, nesprávná a přepjatě formalistická. Jedná se o rozhodnutí, která jsou projevem svévole až vrchnostenské zvůle správních orgánů, jež ostentativně pohrdají soudními rozhodnutími v předmětné věci. Prvostupňový orgán navíc pochybil i v rovině procesní, když žalobci v rozporu s § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neumožnil se před vydáním rozhodnutí seznámit s jeho podklady a k těmto se vyjádřit, resp. navrhnout jejich doplnění. 8. Z rozhodnutí správních soudů v případě žalobce vyplývá, že v minulosti docházelo ke krácení jeho práva na adekvátní protiplnění v penězích za službu vykonanou v rámci neoprávněně nařízeného režimu nepřetržitého vojenského nasazení. Nesprávný je proto závěr žalovaného o absenci rozporu rozhodnutí prvostupňového orgánu se soudní judikaturou. K tomu žalobce dále poukazuje rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2023, č. j. 57 A 2/2023-79 a Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2024, č. j. 7 As 108/2023-57 či na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 Ad 5/2017-45, a navazující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2020, č. j. 7 As 344/2019-23. 9. Skutkový stav, jež byl řešen v posledně uvedených rozhodnutích, je totožný s případem žalobce, přitom v těchto věcech byl tamějšímu žalobci služebním orgánem (Ředitelem odboru řízení lidských zdrojů sekce státního tajemníka Ministerstva obrany) v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. j. 31148/2024-7542, a později rozhodnutím ze dne 7. 3. 2024, č. j. 203352/2024-7542, nárok přiznán s tím, že „Vzhledem k tomu, že zákon o vojácích z povolání neumožňuje proplacení služby konané nad základní týdenní dobu služby, byl zvolen postup podle § 68j odst. 8 zákona o vojácích z povolání, podle kterého náleží vojákovi služební plat namísto volna za nepřetržité vojenské nasazení za každou hodinu neposkytnutého volna ve výši poměrné části služebního tarifu a výkonnostního a zvláštního příplatku.“ Žalobce tak legitimně očekával, že adekvátní finanční protiplnění mu bude za nepřetržité nasazení přiznáno. Z tohoto důvodu poukazoval na skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí je excesem z aktuální rozhodovací praxe resortu Ministerstva obrany ČR. Žalovaný se s tímto rozhodnutím řádně nevypořádal, když v napadeném rozhodnutí uvedl pouze zástupné důvody, proč jej neaplikovat v případě žalobce. 10. Žalobce se dále ohradil proti závěrům správních orgánů o tom, že nesprávně vymezil předmět řízení, toto tvrzení považuje žalobce za přepjatě formalistické, nesprávné a účelové. Žalobce od samého počátku vymezil předmět řízení tak, že žádá proplacení služby vykonané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení, a to v rozsahu, v jakém dosud žádné protiplnění neobdržel. Žalobce nežádal proplacení služby přesčas dle § 29 zákona o vojácích z povolání, jak se správní orgány snaží účelově a formalisticky tvrdit, služba nad základní týdenní dobu služby žalobci ani nebyla formálně nařizována. Jakkoli tímto institutem žalobce svou argumentaci podpořil, nevymezoval tím předmět řízení, kterým bylo od počátku proplacení nezákonně vykonané služby v režimu nepřetržitého vojenského nasazení. Povinností správních orgánů bylo posoudit žádost žalobce dle jejího obsahu a případně aplikovat úpravu obsaženou v § 68j odst. 8 zákona o vojácích z povolání. 11. Žalobce dále namítá vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí, které mu na jednu stranu vytýká, že se dovolává nezákonnosti jemu nařízeného nepřetržitého vojenského nasazení s tím, že se měl svých nároků domáhat v intencích legálně nařízené a vykonané služby v režimu nepřetržitého vojenského nasazení, na druhou stranu si ale sám je vědom skutečnosti, že tato služba byla žalobci nařízena v rozporu se zákonem. Žalobce se přirozeně nemohl domáhat svých nároků v intencích legálně nařízené a vykonané služby v režimu nepřetržitého vojenského nasazení, pokud mu tato služba byla nařizována nelegálně. Žalovaným odkazované rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 30 Ad 11/2020-44, je v žalobcově situaci nepřiléhavé, neboť se v něm jednalo o případ, kde tamější žalobce nečerpal v intencích legálně nařízené a vykonané služby v režimu nepřetržitého vojenského nasazení náhradní volno za službu přesčas, o případné finanční kompenzaci tak daný rozsudek hovoří jen za předpokladu nějaké překážky při čerpání náhradního volna za službu přesčas. Žalobce v rámci výkonu služby v nepřetržitém vojenském nasazení průběžně přecházel z jednoho nepřetržitého nasazení do druhého. Zákon o vojácích z povolání však na rozdíl od úpravy služby přesčas výslovně počítá s poskytnutím finančního protiplnění za službu v