7 As 21/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 12/2024- 37 - text  7 55 A 12/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: M. T. státní příslušnost: bytem zastoupen advokátkou, Mgr. Kateřinou Vávrovou se sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. OAM-6833-7/ZR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 7. 10. 2024 žalobu, jíž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. OAM-6833-7/ZR-2024, kterým byla žalobci zrušena platnost zaměstnanecké karty podle ustanovení § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle ustanovení § 46e odst. 2 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky. Konkrétně tak měl žalobce učinit ve lhůtě 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. 2. Žalobce se v prvé řadě neztotožňuje se zjištěním žalovaného, že dle Cizineckého informačního systému je svobodný a bezdětný. Žalobce naopak dokládá, že má manželku Oleksandru Telehun a nezletilou dceru A. T., které pobývají na území České republiky na základě udělené dočasné ochrany podle § 3 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace. Řízení je tak dle žalobce zatíženo vadou, která spočívá v opomenutí článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod žalovaným při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, jimiž se tak žalovaný nezabýval. 3. Žalobce podotýká, že nemohl předpokládat neuvedení jeho manželky a dcery v Cizineckém informačním systému. Nicméně tvrzení, že žalobce je svobodný a bezdětný je nedostatečným zjištěním skutkového stavu žalovaným. Toto je vadou řízení, neboť žalobcova dcera je nezletilá, což znamená zvýšené nároky správního orgánu na posouzení dopadů jím vydávaného rozhodnutí do rodinného života žalobce. Žalobce zdůrazňuje, že dle Úmluvy o právech dítěte zájem dítěte musí být předním hlediskem, což se v dané věci nestalo, neboť žalovaný existenci dítěte ani nezjistil, a tedy neposuzoval dopad rozhodnutí na žalobcovu nezletilou dceru. 4. Žalobce dále uvádí, že je zájmem nezletilých dětí, aby byly vychovávány oběma rodiči, a proto nesouhlasí s žalovaným, že si může zajistit možnost pečovat o dceru prostřednictvím víza za účelem strpění. Tento postup označuje za „velmi diskutabilní“ a žalobce se na něj nemůže spolehnout. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023 ze dne 23. 10. 2023, 10 Azs 234/2023-51, v němž NSS právě nemožnost spolehnutí se na žalovaným uváděný postup konstatuje. 5. Žalobce taktéž namítá nedostatečné zohlednění povahy a závažnosti jím spáchaného trestného činu. Žalobce uvádí, že se jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného života. Navíc žalobce vykonává aktuálně jen sankci spočívající v zákazu řízení. Žalovaný tak dle žalobce měl při rozhodování brát v úvahu kromě subjektivní stránky trestného činu rovněž uložený trest, rozsah způsobené škody, snahu pachatele po nápravě a náhradě škody, a tendenci k opakování trestné činnosti. 6. Závěrem žalobce uvádí, že jeho manželka, O. T., je v domovské zemi vedena jako invalidní pro onemocnění páteře. 7. Žalobce žádá soud o zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřiměřenost a nesprávnost a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl pravomocně odsouzen Okresním osudem v Písku trestním příkazem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 7 T 49/2024-62, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2024. Tímto trestním příkazem byl žalobce odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu (ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Protiprávním jednáním rovněž způsobil škodu 10 000 Kč na automobilu zn. Škoda Octavia, X, poškozené K. Š. V době řízení byl žalobce pod vlivem alkoholu, kdy alkoholemie u žalobce činila nejméně 2,55 ‰ alkoholu, tedy jako účastník silničního provozu vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a činem způsobil dopravní nehodu. 9. Žalovaný nesouhlasí s námitkami žalobce. V první řadě rozhodoval o zrušení zaměstnanecké karty, nikoliv o odejmutí dočasné ochrany na území České republiky, jak tvrdí žalobce. Žalovaný má za to, že žalobce zaměňuje příčinu za následek. Důvodem vedení předmětného správního řízení je skutečnost, že byl žalobce odsouzen za úmyslný trestný čin. Všechny důsledky z toho plynoucí si tak žalobce přivodil sám svým vlastním jednáním, když ve značném stupni opilosti usedl za volant vozidla a ohrožoval tímto způsobem zdraví a majetek ostatních účastníků silničního provozu. Jeho jednání tak dosahuje vysoké intenzity, neboť zasahuje do práv a svobod druhých. 10. Žalovaný konstatuje, že byla naplněna litera zákona o pobytu cizinců, který pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty vyžaduje pouze naplnění podmínky pravomocného odsouzení za spáchání trestného činu (§ 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a)). Způsob či výše trestu je v tomto případě zcela irelevantní. Podle žalovaného tak skutečnosti, které měl podle žalobce brát při svém rozhodování v úvahu nemají na projednávanou věc žádný vliv. Neexistenci prostoru pro správní uvážení dokládá žalovaný rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017-26, jenž v obdobné věci aproboval totožný postup, jako učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že žalobce se pokouší záměrně bagatelizovat své protiprávní jednání tím, že uložený peněžitý trest již splatil. 11. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že v současné chvíli je vedeno správní řízení, nikoli další trestní řízení. Proto není zrušení povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty) dalším trestem, ale pouhým důsledkem úmyslného protiprávního jednání žalobce, za které již byl potrestán pravomocným trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Písku. 12. K námitce nedostatečného zohlednění dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého života žalobce žalovaný uvádí, že žalobce byl po celou dobu správního řízení pasivní a neuvedl nic, co by mohlo vést k domněnce, že bude nepřiměřeným způsobem zasaženo do jeho soukromého a rodinného života. V této souvislosti žalovaný poukazuje na ustanovení § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož jsou účastníci řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení, což žalobce po celou dobu řízení neučinil, ač k tomu měl dostatečný prostor. Na podporu svých tvrzení žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, konkrétně na bod č. 37 rozsudku NSS ze dne 20. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-38, a na rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, č. j. 8 As 32/2011-60. 13. V tomto kontextu pak neobstojí ani žalobcem zmíněný rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 Azs 234/2023-51, neboť v něm žalobce-cizinec již od samého začátku upozorňoval na existenci nepříznivých dopadů negativního rozhodnutí na jeho rodinu, což se v nyní posuzované věci nestalo. Žalovaný předkládá ve svém vyjádření naopak rozhodnutí NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019-39, které výslovně uvádí nutnost vznést konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého či rodinného života. Teprve pak se dle NSS správní orgán musí s tuto námitkou vypořádat. Žalovaný taktéž poukazuje na skutečnost, že dle Nejvyššího správního soudu nesmí být žalobcem tvrzený zásah jen zdánlivým či na první pohled nesmyslným tvrzením, a tedy nespadají pod ochranu čl. 8 Úmluvy o právech dítěte. 14. Žalovaný dále ve svém vyjádření konstatuje, že až z informací obsažených v žalobě zjistil existenci pobytu manželky a dcery žalobce na území České republiky na základě udělení dočasné ochrany. Manželka a dcera žalobce jsou hlášeny na rozdílné adrese (X) oproti adrese žalobce (X). Žalovaný se následně ve svém vyjádření zabýval vzájemnou závislostí žalobce a jeho manželky s dcerou, přičemž dospěl k závěru, že jsou na sobě vzájemně nezávislí. Pobytový titul žalobce není závislý na jeho manželce či dceři a není tomu tak ani v opačném případě. Zároveň manželka žalobce je oprávněna na základě svého bytového titulu získat zaměstnání bez jakýchkoliv administrativních omezení. Žalovanému taktéž nebyl doložen žádný doklad o tom, že by manželka či dcera byla na žalobci závislá, například z důvodu tvrzeného zdr