2 Azs 66/2006 — Nejvyšší správní soud

66 Az 1/2024- 31 - text  10 66 Az 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: T. T. L., narozen dne st. přísl. bytem zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, čj. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto v řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. Žalobce úvodem namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nesprávné a nedostatečné posouzení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany a porušení § 2 odst. 1 a 3 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného, že svou žádost podal pouze za účelem legalizace svého pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“). Tato tvrzení jsou dle něj nepodložená a zavádějící. Žalobce nerozporuje, že původně z Vietnamské socialistické republiky na území ČR přicestoval za účelem zaměstnání (získal zaměstnaneckou kartu), avšak to nic nemění na skutečnosti, že svou vlast chtěl „za každou cenu“ opustit. Dodal, že po získání pobytového oprávnění v ČR nežádal o udělení mezinárodní ochrany, neboť by si v této souvislosti již získané pobytové oprávnění nemohl prodloužit (§ 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Pobyt na základě pobytového oprávnění byl pro žalobce bezesporu výhodnější. Dle žalobce je zcela logické, že o mezinárodní ochranu požádal až v okamžiku, kdy pozbyl pobytové oprávnění; k tomu došlo výlučně na základě ztráty zaměstnání (tuto situaci žalobce ani sám nezavinil), nikoliv např. na základě páchání trestné činnosti aj. Navíc o možnosti žádat o mezinárodní ochranu žalobce ani dříve nevěděl. Žalobce uvádí, že je nyní nucen se vrátit do vlasti, kterou ovšem opustil právě z obavy před vážnou újmou a diskriminací, která mu hrozila s ohledem na jinou sexuální orientaci a pro hrozbu vážné újmy ze strany věřitelů. 4. Žalobce se domnívá, že splňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, jednak je příslušníkem LGBT+ komunity (homosexuální orientace), jednak patří ke skupině osob ohrožených nezákonnými praktikami věřitelů. 5. K příslušnosti k LGBT+ komunitě žalobce uvedl, že osoby hlásící se ve vlasti k homosexualitě jsou ve společnosti diskriminovány a považovány za osoby nemocné. Žalobci proto hrozí ze strany veřejnosti značná míra odsouzení a násilí (dokonce i ze strany rodinných příslušníků). Žalobce doplnil, že jeho obava není eliminována ani skutečností, že je homosexualita ve vlasti již řadu let legální a ze strany státní moci přijímána. Žalovaný se ovšem dle názoru žalobce těmito okolnostmi dostatečně nezabýval, z čehož žalobce dovodil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 6. Dalším důvodem pro udělení mezinárodní ochrany je obava žalobce z pronásledování a vyhrožování ze strany jeho věřitelů. Sdělil, že ve vlasti je značně obtížné domoci se ochrany ze strany státní moci z důvodu vysoké míry korupce a rovněž mu nepřispívá ani jeho sexuální orientace. Doplnil, že i když nevylučuje, že výše úroku je pro něho likvidační, skutečným důvodem jeho obav je vyhrožování újmou na zdraví ze strany jeho věřitelů. Žalobce poukázal na skutečnost, že lichvářský úrok stále představuje ve vlasti palčivý společenský problém. 7. Z obou výše uvedených důvodů se žalobce domnívá, že splňuje i důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. V souvislosti s výkladem neurčitého právního pojmu „humanitární důvody“ žalobce uvedl, že jej žalovaný pojal značně restriktivně, a odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudcích ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 13/2007-56, a ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55 (citovaná judikatura je dostupná z www.nssoud.cz). 8. Závěrem žalobce doplnil, že nelze v jeho případě vyloučit i udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, přičemž podle jeho názoru se žalovaný touto formou mezinárodní ochrany dostatečně nezabýval, z čehož žalobce opětovně dovodil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 9. Na základě výše uvedeného navrhl žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem. Žalovaný je toho názoru, že vzal v potaz všechny relevantní skutečnosti a informace o situaci v zemi původu žalobce. Žalovaný zopakoval, že neshledal naplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. 11. Pokud jde o obavy z důvodu odlišné sexuální orientace žalobce, tak žalovaný odkázal na ustálenou judikaturu, dle které příslušnost k určité menšině, která může být důvodem nepřátelského jednání ze strany společnosti, samo o sobě nezakládá důvod podle § 12 písm. b) zákona o azylu, pokud takové neblahé jevy nejsou podporovány ze strany státní moci (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2001, čj. 7 A 754/2000-28). 12. Co se týče obavy ze strany věřitelů, jedná se o záležitost ryze soukromoprávní, kterou může žalobce řešit prostřednictvím žádosti na příslušné instituce veřejné moci v zemi původu. Až v případě, že by tato ochrana nebyla poskytnuta nebo byla odepřena, tak by mohl být založen důvod pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2004, čj. 4 Azs 185/2004-69). 13. Žalovaný závěrem připomněl, že žalobce vycestoval ze země původu dne 12. 3. 2018 z ekonomických důvodů. Na území ČR pobýval 6 let a 3 měsíce a až po zadržení policií požádal o udělení mezinárodní ochrany. Takové jednání žalovaný zhodnotil jako snahu o legalizaci pobytu na území ČR (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 37/2003-47, nebo ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Azs 187/2004-94). Žalovaný z uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. III. Podstatný obsah spisu 14. Dne 26. 5. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 30. 5. 2024 žalobce poskytl údaje k předmětné žádosti, ze kterých plyne, že dne 12. 3. 2018 vstoupil na území ČR za účelem zaměstnání a nyní pobývá na území ČR nelegálně (bez pobytového oprávnění). 15. Z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 18. 6. 2024 plyne, že žalobce opustil zemi původu za účelem zaměstnání, jiné důvody k vycestování neměl, neměl problémy ve vlasti (se státními orgány ani s bezpečnostními složkami). K otázce ohledně diskriminace žalobce uvedl, že je mu 51 let a nemůže mít manželku, jelikož je homosexuál, přičemž doplnil, že kvůli své sexuální orientaci neměl ve vlasti žádné problémy. Z předmětného protokolu rovněž plyne, že mu nehrozí vážná újma v případě návratu do vlasti (mučení, trest smrti apod.). Doplnil, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava z věřitelů, kterým se zadlužil, dále sexuální orientace a absence bydlení. Dodal, že nerozumí českým zákonům, proto podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až poté, co se o takové možnosti dozvěděl (po zajištění Policií ČR). 16. Žalovaný do spisového materiálu doložil informaci MZV ČR ze dne 1. 2. 2024, č. j. 100571-6/2024-MZV/LPTP, která přibližuje problematiku půjček, úvěrů a lichvy v zemi původu žalobce, a dále informaci OAMP ze dne 4. 6. 2024 ohledně bezpečnostní a politické situace v zemi původu. Z prvně citovaného dokumentu plyne, že poskytnutí půjčky mezi fyzickými osobami je ve V. s. r. legální, avšak je stanovena maximální výše úroku 20 % p. a. Úvěry vybočující z povolené hranice úroků jsou ze strany veřejné moci vnímány jako nežádoucí a jsou postihovány v rovině občanskoprávní (úrok 20–99 % p. a.) nebo trestněprávní (úroková sazba vyšší než 100 % p. a. – trestný čin lichvy). 17. Dne 10. 9. 2024 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, ve kterém přezkoumal důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, přičemž nezjistil, že by žalobce splňoval některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. 18. Krajský soud doplňuje, že je mu z úřední činnosti známo, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort rozhodnutím ze dne 24. 5