5 Ads 202/2016 – Nejvyšší správní soud

54 Ad 15/2024- 34 - text  7 54 Ad 15/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: M. M. zastoupena advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2024, č. j. X takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne ze dne 30. 10. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 491 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Prvostupňovým správním rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 5. 2024, č. j. R-16.5.2024 – X, byl podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ) a ustanovení dle § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), když podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu pro první stupeň řízení ze dne 22. 4. 2024 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %, tj. 20 % dle kap. XIII, odd. C, pol. 4c s navýšením o 10 procentních bodů na celkových 30 % dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). 2. Námitky žalobkyně nebyly shledány důvodné a v návaznosti na posouzení žalobkyně v rámci námitkového řízení – posudkem posudkového lékaře ze dne 16. 10. 2024 již žalobkyně nebyla hodnocena jako invalidní; pokles pracovních schopností žalobkyně byl stanoven na 30 % dle kap. XIII, oddíl C, položky 2b vyhlášky. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové správní rozhodnutí postupem § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení potvrzeno. II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované 4. Žalobou ze dne 20. 12. 2024 se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět žalovanému k dalšímu řízení. Jádro podané žaloby tvoří vadné posudky, na základě kterých byl vadně zjištěn skutkový stav věci v řízení o námitkách i v řízení, které mu předcházelo. Dále žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí. 5. Žalobkyně namítá bagatelizaci hlavní příčiny jejího nepříznivého zdravotního stavu, kterým je Komplexní regionální bolestivý syndrom pravého předloktí pocházející z jejího pracovního přetížení na konci roku 2020 dle kapitoly XIII. Oddílu B položky 2d – zvlášť těžkou poruchu způsobující neschopnost zatížení a snížení pracovní neschopnosti o 60 – 70% (na základě lékařské zprávy MUDr. P.). Posuzující lékař uvedené však vyhodnotil „pouze“ jako postižení ruky se středně těžkou poruchou senzitivních a motorických funkcí. 6. Ze závěrů lékařské zprávy MUDr. P. ze dne 30. 5. 2024 je však patrná limitace žalobkyně v běžném i pracovním životě – není schopna pracovního zařazení, natož v oborech, které dříve vykonávala (kuchařka, obráběcí linka), když není schopna ani úchopu a sevření v pěst své dominantní ruky. Snížení pracovní neschopnosti žalobkyně je proto dle vyhlášky 359/2009 Sb., o posuzování invalidity jistě vyšší než 25 %. 7. Žalobkyně dále namítá, že by jí měla být kompenzována faktická nemožnost výkonu jejího zaměstnání, rovněž jí není zřejmé, jak si má za současného stavu pracovní neschopnosti najít zaměstnání. Dle žalobkyně je snížení pracovní neschopnosti navíc nutno posuzovat individuálně a ve vztahu k profesi, jakou vykonává. V této souvislosti poté odkazuje na rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2013, č. j. 4 Ads 83/2013-35, ze kterého vyvozuje povinnost posudkové komise specifikovat, jaké konkrétní práce by mohla vykonávat, případně jakým směrem by se měla ubírat její rekvalifikace. Odkazuje i na závěry Ústavního soudu, namítá nevhodnost vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity pro rozpor s Listinou základních práv a svobod. Dle ní je zastaralá a odporuje obecným principům práva. Navrhuje proto, aby soud v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil věc k Ústavnímu soudu, resp. aby dle čl. 10 podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky či jejích jednotlivých ustanovení. 8. Žalovaná odkazuje na § 39 odst. 4 ZDP, jež upravuje taxativní výčet kritérií, která musí být splněna kumulativně, když jsou brána v potaz při určování poklesu pracovní schopnosti. 9. Nárok na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je závislý v rámci správního a námitkového řízení na posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, přičemž náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. 10. Žalovaná uvádí, že vypracovaný posudek pro účely námitkového řízení Institutem posuzování zdravotního stavu, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 ZOPSZ tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP, avšak o invaliditu dle § 39 odst. 1 ZDP se nejedná proto, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. B, položce 2b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. 11. Žalovaná jako důkaz navrhuje posudek vypracovaný Posudkovou komisí MPSV ČR, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního, dle žalované totiž splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. 12. K námitce žalobkyně ohledně rozporu vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity s Ústavou České republiky uvádí žalovaná, že není orgánem zákonodárným, nýbrž prováděcím, a proto jí nepřísluší zákony či vyhlášky posuzovat. Žalovaná proto setrvává na svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2024, č. j. RN-X. III. Průběh jednání 13. Dne 26. 5. 2025 proběhlo ve věci ústní jednání, které bylo zahájeno v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně setrval na podané žalobě. Krajský soud za nepřítomnou žalovanou odkázal na vyjádření ze dne 29. 1. 2025, ve kterém uvedla, že na svém rozhodnutí trvá a navrhuje žalobu zamítnout. 14. Právní zástupce žalobkyně v žalobě navrhoval provedení důkazu lékařskou zprávou MUDr. P. ze dne 1. 4. 2025, avšak s ohledem na závěry komise na provedení výše uvedeného důkazu nesetrval. 15. S ohledem na závěry protokolu o jednání posudkové komise a posudku posudkové komise, které byly provedeny při jednání jako důkaz, setrvala žalobkyně bez dalších důkazních návrhů na tom, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, setrval. IV. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“), což je v této věci pro posouzení důvodnosti podané žaloby zásadní. 17. Žaloba je důvodná. 18. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou, že vyhláška o posuzování invalidity je v rozporu s ústavním pořádkem a soud by měl předložit Ústavnímu soudu návrh na její zrušení. Žalobkyně namítá rozpor s čl. 6 odst. 1 LZPS ve spojitosti a čl. 1 odst. 1 LZPS pro právo na život a faktické odebrání práva na důstojný život postupem správních orgánů, dále též rozpor s čl. 30 odst. 1 LZPS, kdy jí pro její nezpůsobilost k práci bylo odňato právo na hmotné zabezpečení. Krajský soud protiústavnost vyhlášky nezjistil. 19. Dle čl. 6 odst. 1 LZPS platí, že každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Dle čl. 30 odst. 1 LZPS platí, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Dle čl. 1 LZPS platí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. 20. Dle čl. 95 odst. 1 Ústavy platí, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Dle čl. 95 odst. 2 Ústavy platí dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.