1 Ads 139/2015 – Nejvyšší správní soud

55 A 4/2025- 54 - text  8 55 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: Ing. M. P. trvale bytem doručovací adresa zastoupen advokátkou JUDr. Ivankou Posádkovou se sídlem Hasskova 16, 674 01 Třebíč proti žalovaný: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUJCK 14031/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 31. 3. 2025 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUJCK 14031/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly změněny výroky 1. a 3. rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 18. 12. 2024, č.j. OKS/48908/24-Du-301/24, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a výroky 2. a 4. potvrzeny. 2. Žalobce byl výrokem 1) napadeného rozhodnutí uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil tím, že se úmyslně vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, a to tak, že dne 15. 7. 2024 mezi 8:47 až 8:50 hod. v ul. D. x v Jindřichově Hradci nejprve na schodišti v domě fyzicky napadl bývalou manželku M. P. tak, že jí chytil za ruku a narazil na zeď, o kterou si odřela ruku a poté i J. K., kterého chytil za triko a smýkal s ním o stěnu a zábradlí. Pak před domem opět chytil J. K. a bránil mu v odchodu. Tímto jim způsobil oděrky na rukou. 3. Podle výroku 2. prvostupňového rozhodnutí, potvrzeného výrokem 3) napadeného rozhodnutí, byl žalobce uznán vinným z přestupku křivého vysvětlení podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 13. 9. 2024 v době od 12:20 do 15:37 hod. při podání vysvětlení před policejním orgánem na služebně v Jindřichově Hradci i přes zákonné poučení uvedl nepravdu o průběhu incidentu v domě čp. x v ul. D. dne 15.7.2024, kdy tvrdil, že bývalá manželka nebyla přítomna incidentu uvnitř domu a také, že nedošlo k žádnému útoku na J. K. před nemovitostí. 4. Za spáchání uvedených přestupků byl žalobci uložen podle ustanovení § 35 písm. b), § 41 odst. 1 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a ustanovení § 6 odst. 3 zákona o některých přestupcích, správní trest pokuty ve výši 500 Kč [výrok 2) napadeného rozhodnutí]. 5. Podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky správní orgán I. stupně obviněnému uložil povinnost nahradit náklady řízení (stanovené § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb.), ve výši 2 500 Kč [výrok 4. prvostupňového rozhodnutí, potvrzený výrokem 3) napadeného rozhodnutí]. 6. Žalobce se žalobou domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí pro jejich nezákonnost. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí vycházejí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, z nesprávného hodnocení důkazů o tom, jak incident proběhl a neaplikování zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. 7. Žalobce namítá porušení § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), neboť správní orgány nedodržely zásady veřejného zájmu a nezjistily stav věci bez důvodných pochybností. Při dokazování došlo k pochybením, když správní orgány upřednostnily při rozhodování nevěrohodné důkazy od osob sobě blízkých – životních partnerů M. P. a J. K., kteří měli koordinovaný zájem proti žalobci. Výpovědi těchto osob byly považovány za pravdivé, zatímco výpověď žalobce byla označena za účelovou, přestože předložil důkazy, které měly jejich svědectví vyvrátit. 8. Žalobce rozporuje hodnocení důkazů a závěr na základě nich učiněný žalovaným, že na schodišti napadl M. P. chycením za ruku a naražením na zeď. Žalobce namítá, že z jím předložené fotodokumentace (fotografie č. 1 a 2) vyplývá pochybnost o výroku 1) napadeného rozhodnutí, neboť pokud by na schodišti M. P. byla, musela by se na uvedených fotografiích objevit. Na uvedených fotografiích je však pouze J. K. 9. Žalobce rovněž poukazuje na objektivní nemožnost napadnout M. P. a poté kolem ní projít a napadnout J. K. z důvodu šířky schodiště (pouhých 65 cm) a šířky nášlapné plochy na schodech (na jednom konci je jen 10 cm), což dokládá fotografiemi (č. 3, 5 a 14). Rovněž žalobce namítá váhový a výškový rozdíl mezi svou osobou (170 cm) a J. K. (200 cm a váha „o cca 30 kg více než žalobce“). Navíc J. K. stál o jeden schod výše než žalobce, tedy byl o dalších 25 cm vyšší a výškový rozdíl tak mezi oběma muži činil 55 cm. Žalobce proto v žalobě pokládá otázku: „Jak by objektivně při daném postavení osob mohl smýkat K. o stěnu a zábradlí?“ 10. Podle žalobce rovněž neexistuje žádný důkaz o tom, že by M. P. byla v domě, na schodech nebo přítomna incidentu či byla žalobcem napadena. Jediným důkazem takové skutečnosti je podle žalobce účelové tvrzení J. K. a M. P. Nicméně z uvedeného popisu schodiště plyne, že není technicky možné, aby byla incidentu přítomna a nevyplývá to ani z žádné předložené fotodokumentace. Navíc žalobce uvádí, že pokud fotografovala situaci venku před domem, tak proč by, v případě přítomnosti v domě, nefotografovala již situaci uvnitř domu. Žalobce proto uzavírá, že v domě během incidentu nebyla. 11. Žalobce nepřítomnost M. P. v domě v době jeho příjezdu dokládá i tím, že pokud by M. P. parkovala před garáží, nebylo by možné vozidlem žalobce do garáže zajet. Žalobce rovněž namítá, že nemohl vědět, že J. K. je partnerem M. P., a domníval se, že v domě se nachází neoprávněná osoba. Dům byl odemčený a vozidlo M. P. nebylo přítomno. 12. K samotné potyčce v domě žalobce uvádí, že v době mezi 8:47 a 8:50 hod. měl již jedno žebro zlomené, druhé naražené a měl velké bolesti. Napadání J. K. a bránění mu v odchodu tak nebylo pro žalobce pro jeho fyzickou bolest možné. Z tohoto důvodu se po dvou úderech J. K. do oblasti levé ledviny žalobce chytil za K. triko. Ten jej následně shodil ze schodiště, při čemž si žalobce zlomil malíček na noze. Jako důkaz žalobce dokládá lékařské zprávy. 13. Žalobce dále namítá, že z fotodokumentace pořízené M. P. před domem (fotografie č. 10 a 11) je patrné, že J. K. držel jeho. Tvrzení, že by bránil J. K. v odchodu je tak vyvráceno. 14. Žalobce v žalobě uvádí, že tvrzení M. P. o návštěvě pneuservisu po incidentu není doloženo žádnými důkazy. Rovněž zpochybňuje tvrzení o ohrožení betonovým kusem – žádné takové předměty se v okolí garáže nenacházely, neboť prostor byl v roce 2021 žalobcem osobně opraven (viz fotografie č. 12 a 13). Dále tvrzená zranění M. P. a J. K. nebyla při zásahu policie doložena, a fotodokumentace není datována ani časově určena. Žalobce rovněž rozporuje, že keramický betlém byl v pokoji. Naopak uvádí, že ho J. K. před útokem na žalobce snášel ze schodů z půdního prostoru, kam ho žalobce po Vánocích v roce 2023 uklidil. 15. Závěrem žalobce uvádí, že jeho výpovědi byly konzistentní, oproti výpovědi M. P. a J. K., a že správní orgány nesprávně hodnotily důkazy, zejména lékařské zprávy potvrzující jeho zranění. 16. Proto žalobce navrhuje zrušení a vrácení napadeného rozhodnutí, jakož i prvostupňového rozhodnutí, které dle žalobce trpí totožnými vadami. II. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v žalobě vznáší shodné námitky jako v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí se žalobce s těmito námitkami vypořádal, a proto odkazuje na napadené rozhodnutí. Žalobce v žalobě neuvádí žádné nové skutečnosti, které by mohly mít vliv na výsledek řízení. 18. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí nedošlo k žádnému pochybení, byl zjištěn přesný skutkový stav věci tak, aby bylo možné rozhodnout o vině žalobce. Žalovaný tak na svém rozhodnutí trvá, a proto navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu pro nedůvodnost, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastnící projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.). 20. Žaloba není důvodná. 21. Úvodem krajský soud předesílá, že není povinností moci soudní detailně odpovědět na každou žalobcem uplatněnou námitku. Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, nebo ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09