Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71830-913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
64 Ad 6/2025- 28 - text
18 64 Ad 6/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobkyně: nezl. X
bytem X
zast. X, pěstounkou
bytem X
zast. JUDr. Markétou Svobodovou, advokátkou
se sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71830-913,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71830-913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2025, čj. MPSV-2025/71830-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2024, čj. 70018/2024/CBU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl příspěvek na péči od listopadu 2024 snížen z 7 400 Kč na 3 300 Kč měsíčně, a to tak, že se příspěvek na péči od měsíce dubna 2025 odejímá podle § 7 a v souladu s § 14 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).
II. Shrnutí žaloby
2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobkyně shrnula, že prvostupňovým rozhodnutím bylo konstatováno, že nezvládá tři základní životní potřeby: komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity. Žalobkyně podala odvolání s tím, že namítala, že nezvládá ještě navíc základní životní potřebu tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z posudku posudkové komise MPSV, přičemž uzavřel, že žalobkyně zvládá základní životní potřebu komunikace a že nezvládá pouze základní životní potřeby péče o zdraví a osobní aktivity; z toho důvodu žalovaný rozhodl o odnětí příspěvku na péči. Žalobkyně namítá, že posudková komise MPSV odvíjela své závěry z lékařských zpráv, posudků odborných lékařů a z výsledku sociálního šetření; vlastní sociální šetření ani osobní zhlédnutí žalobkyně však posudková komise MPSV neprovedla.
3. Žalobkyně namítá porušení zásady zákazu reformace in peius. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že prvostupňové rozhodnutí bylo v rámci odvolacího řízení změněno v její neprospěch. Dle žalobkyně nebyla naplněna žádná z výjimek ze zákazu reformace in peius. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by změna rozhodnutí v její neprospěch mohla být odůvodněna tím, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy (§ 90 odst. 3 správního řádu). Žalobkyně porušení uvedené zásady dává do souvislosti s oduznáním nezvládání základní životní potřeby komunikace. Závěry žalovaného jsou dle žalobkyně pouhým odlišným (a navíc nesprávným) hodnocením dosud doložených skutečností a podkladů, které je s odhledem na § 90 odst. 3 správního řádu zakázáno. Jde o odlišné hodnocení týchž skutečností, které je jako výjimka ze zákazu reformace in peius nepřípustné. Výklad žalovaného ve vztahu k této zásadě považuje žalobkyně za široký a rozporný se smyslem právní úpravy.
4. Ve vztahu k základní životní potřebě komunikace žalobkyně uvádí, že dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) komunikaci nezvládá v přijatelném standardu (absolvuje logopedickou péči, má špatnou výslovnost, psaný projev je nesrozumitelný). V tomto směru žalobkyně odkazuje na lékařskou zprávu praktické lékařky MUDr. R. ze dne 2. 9. 2024. Posudková komise MPSV měla tuto lékařskou zprávu k dispozici, přesto z ní však nevycházela, neboť opomněla zohlednit závěry z ní vyplývající. Závěr o zvládání základní životní potřeby komunikace považuje žalobkyně za rozporný s doloženou zdravotnickou dokumentací, přičemž posudková komise neprovedla ani vlastní vyšetření žalobkyně ani vlastní sociální šetření. Podle žalobkyně se žalovaný ani posudková komise nevypořádali s původními správnými závěry posudku Institutu ani se závěry praktické lékařky. Žalobkyně poukazuje především na nesprávné závěry v oblasti písemné komunikace, kterou žalobkyně dle závěrů praktické lékařky nezvládá ve srozumitelné formě, tj. neadekvátně svému věku. Žalobkyně zdůrazňuje, že ke zlepšení zdravotního stavu v oblasti komunikace rozhodně nedošlo a ani z obsahu spisu žádná změna k lepšímu nevyplývá.
5. Žalobkyně dále sporuje závěr o zvládání základní životní potřeby tělesná hygiena; tento závěr považuje za nesprávný, neodpovídající skutečnosti ani obsahu správního spisu. Žalovaný se podle žalobkyně nevypořádal dostatečně s námitkami obsaženými v odvolání. Žalobkyně poukazovala na nutnost pomoci třetí osoby s výkonem osobní hygieny zejména z důvodu atopické dermatitidy. Jde o nezbytnost důkladného, avšak šetrného osušení těla (včetně záhybů kůže, mezi prsty apod.), čehož žalobkyně není samostatně schopna. Tento postup nezvládne mj. i z důvodu diagnózy ADHD, v jejímž důsledku jedná neklidně a zbrkle. Tělesnou hygienu nezvládá žalobkyně ani při umývání vlasů (nikdy si je sama nemyla) či při stříhání nehtů.
6. Žalobkyně nezvládá ani provedení hygieny, resp. očisty po vykonání velké potřeby (výkon fyziologické potřeby). Žalobkyně z toho důvodu odmítá chodit na velkou kdekoliv jinde než doma, neboť si je vědoma toho, že uvedené sama nezvládne. Důkladná, avšak šetrná, očista je přitom stěžejní zejména s ohledem na atopickou dermatitidu, která se žalobkyni masivně objevuje v oblasti hýždí a stehen. Při neprovedení správné očisty následně dochází okamžitě ke zhoršení zdravotního stavu v této části těla. Bez pomoci třetí osoby (výlučně babičky, která má žalobkyni v pěstounské péči) se žalobkyně výslovně neobejde. Při sociálním šetření dne 25. 6. 2024 i sociální pracovnice učinila závěr, že v oblasti tělesné hygieny není žalobkyně schopna samostatné péče. Žalovaný přesto uvedl, že vycházel ze sociálního šetření, z něhož údajně nezvládání této potřeby nevyplývá. Závěry žalovaného jsou dle žalobkyně jednoznačně nesprávné.
7. Žalobkyně měla původně uznané i nezvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání (posudek z července 2022), přičemž uvádí, že tuto základní životní potřebu stále nezvládá. Žalobkyně si nedokáže obléknout ponožky či zavázat tkaničky u bot. Všechny boty musí mít na suchý zip či nazouvací. S oblékáním ponožek si sama neporadí; musí jí je oblékat babička. Argumentu správních orgánů o tom, že převlékání na tělocvik žalobkyně ve škole zvládá, žalobkyně oponuje tím, že ponožky si nikdy nepřevléká, ač by to mnohdy bylo vhodné a potřebné.
8. Rozhodnutí správních orgánů jsou do jisté míry ovlivněna závěry sociálního šetření. Postup sociální pracovnice však dle žalobkyně nebyl správný, což do značné míry poznamenalo i závěry. Žalobkyně si na postup sociální pracovnice stěžovala již v průběhu řízení (podáním ze dne 22. 7. 2024). Žalobkyně namítala, že šlo o velmi krátké formálně vedené sociální šetření bez jakéhokoliv zájmu o skutečné zjištění stavu žalobkyně. Sociální pracovnice byla zjevně zaujatá (poznámky o tom, že raději dá příspěvek na péči „té koktavé holčičce“) a omezila se na strohé dotazy. Žalobkyně žádala o provedení sociálního šetření jinou sociální pracovnicí, neboť tato byla zjevně předem negativně zaujata proti žalobkyni, což mohlo vést ke zkreslení závěrů. Stížnost žalobkyně na postup při sociálním šetření byla správním orgánem prvního stupně nesprávně hodnocena jako vyjádření k probíhajícímu řízení a nebyla nijak řešena. V prvostupňovém rozhodnutí se pouze konstatuje, že sociální šetření proběhlo řádně. Stížnost tak zůstala nevyřešena. Dle žalobkyně nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, neboť nebyly učiněny kroky k získání veškerých a objektivních informací o skutečné sociální situaci žalobkyně.
III. Vyjádření žalovaného
9. Žalovaný odkázal na závěry posudkové komise MPSV, která k základní životní potřebě komunikace uvedla, že nebyl zjištěn medicínský důvod pro nutnost každodenní mimořádné péče z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Špatná výslovnost „r“ a „ř“ nevede k nezvládání komunikace, obdobné platí i pro tiskací psaný projev s chybami. Uvedený závěr odpovídá závěrům ze sociálního šetření, dle kterého je žalobkyně schopna ústní komunikace ve větách, rozumí otázkám, souvisle odpovídá přiměřeně věku, nestydí se, ve škole používá psací písmo. Neschopností zvládat tuto základní životní potřebu jsou dle metodiky až stavy, kdy osoba není schopna řádně vytvářet smysluplné mluvené a písemné zprávy a hovořit srozumitelnou řečí ani za použití pomůcek (praktická a úplná slepota či hluchota a těžké formy hluchoslepoty, duševní a mentální poruchy).
10. K základní životní potřebě tělesná hygiena žalovaný uvádí, že