9 Afs 8/2008 – Nejvyšší správní soud

52 A 1/2025- 74 - text  11 52 A 1/2025 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelky: politická strana Volt Česko, IČO 17290775 sídlem Na dlouhém lánu 343/34, 160 00 Praha 6 zastoupená Mgr. Petrou Stupkovou, advokátkou sídlem Na Zderaze 1275/15, Nové Město, 120 00 Praha 2 za účasti: 1) Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice 7 2) politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) sídlem Rytířská 410/6, 110 00 Praha 1 zastoupeno JUDr. Adamem Batunou, advokátem sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1 o návrhu na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 8. 2025, č.j. KUJCK 94534/2025 sp. zn. OPZU – správ. 35311/2025 Vemar SO, o registraci kandidátní listiny politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí návrhu 1. Navrhovatelka se návrhem došlým Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 20. srpna 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2025 o registraci kandidátní listiny politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konají ve dnech 3. a 4. října 2025. 2. V návrhu navrhovatelka uvádí, že je aktivně legitimována k podání návrhu, neboť je ve smyslu § 89 odst. 4 s.ř.s. politickou stranou, která podala kandidátní listinu a která se domáhá ochrany u soudu ve smyslu § 86 zákona o volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. 3. Podle navrhovatelky registrací kandidátní listiny SPD pro volby do Poslanecké sněmovny došlo k přímému zásahu do jejích práv. Základem tohoto porušení je obcházení aditivní uzavírací klauzule pro koalice v § 49 zákona o volbách tím, že registrovaný subjekt vytvořil s ostatnímu stranami nepřiznanou koalici za účelem zneužití práva a obejití této zákonné úpravy pro koalice. 4. Registrovaný subjekt podal kandidátní listinu pro volby do Poslanecké sněmovny, ovšem v rámci kandidátní listiny nebyli jen kandidáti, kteří jsou členy registrovaného subjektu či nestraníci součástí kandidátní listiny jsou další politické strany, a to Trikolora, PRO Právo Respekt Odbornost a Svobodní. V předmětné kandidátní listině tak figurují členové některé z ostatních stran. Dle veřejně dostupných informací lídrem kandidátní listiny má být Libor Vondráček, který je předsedou strany Svobodní. Kandidátní listina je přitom registrována pouze jako kandidátní listina jediného politického hnutí, nikoliv jako koaliční kandidátní listina s ostatními stranami ve smyslu zákona o volbách do PČR. Podle navrhovatelky mohou i u registrovaného subjektu kandidovat další členové shora uvedených stran, když kolik takových kandidátů je nemohla s jistotou zjistit. 5. Registrovaný subjekt spolu s ostatními stranami podepsal memorandum o spolupráci s tím, že ostatním stranám poskytne místa na svých kandidátních listinách. Při přípravě a sestavení kandidátní listiny registrovaného subjektu byla uzavřena dohoda na úrovni nejvyšších orgánů zúčastněných politických stran a hnutí v memorandu o spolupráci. Tyto dotčené strany se rovněž dohodly na tom, jaká místa na kandidátní listině obsadí zástupci jednotlivých politických stran a hnutí. Bylo plánováno, že lídry v jednotlivých krajích by měli být i zástupci stran Svobodní, Trikolora a PRO, a jejich další zástupci budou na kandidátkách hnutí SPD. Dále navrhovatelka poukázala na to, že v komunálních volbách společně již dotčené strany a hnutí kandidovaly. V těchto volbách jako koalice nevystupují a sestavily tak kandidátní listinu pouze na registrovaný subjekt. Dotčené strany a hnutí rovněž společně vystupují i v předvolební kampani a používají marketingové materiály, které zobrazují všechny politické strany a hnutí společně. Samotný registrovaný subjekt v materiálech nevystupuje jako primární hnutí, které kandiduje s podporou ostatních stran. 6. Navrhovatelka poukázala na to, že k pojmu koalice a jejímu vytvoření se již vyjadřoval i Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 127/96, který dle navrhovatelky není vhodné pro rozhodnutí o tomto návrhu bez dalšího použít. Ústavní soud konstatoval, že Ústřední volební komise nemá pravomoc určovat, zda spojení stran je koalicí. Tento nález však nelze bez dalšího aplikovat na současnou situaci, neboť od jeho vydání došlo k zásadním změnám právní úpravy. Novela č. 204/2000 Sb. označila činnost volebních orgánů za výkon státní správy (§ 7 odst. 2 volebního zákona), a tudíž se na ni vztahuje správní řád. Správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věci (§ 3), postupovat v souladu s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4) a uplatnit zásadu vyšetřovací (§ 50). 7. Judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména usnesení ze dne 14. 11. 2017, čj. Vol 57/2017-24, rozlišuje mezi individuální kandidaturou člena jiné strany a koaliční kandidaturou, která vychází z dohody na úrovni stran. V případě hnutí Stačilo! se jedná o koordinovanou spolupráci pěti subjektů, která naplňuje znaky koalice. 8. Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 2/14, zdůraznil význam uzavíracích klauzulí jako nástroje proti fragmentaci politického systému a jako integrační stimul volebního mechanismu. 9. Navrhovatelka poukazuje na to, že obdobný případ nepřiznané koalice nebyl dosud v českém právním prostředí uspokojivě řešen. Jednalo se o případy, kdy fakticky kandidovala jedna politická strana, případně se jednotliví členové jiné strany objevili na kandidátní listině. Z minulosti známe i případy, kdy strana kandidovala „s podporou“ jiných subjektů, nebo kdy byly strany transparentně sdruženy do koalic (např. koalice SPOLU ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021). 10. Dotčené strany a hnutí se na kandidatuře a umístění svých členů na kandidátních listinách dohodly jako politické strany a hnutí v memorandu o spolupráci, proto tuto nepřiznanou koalici nelze označit za individuální kandidaturu některých členů, ale za společnou kandidaturu více politických stran a hnutí, tedy koalici. 11. Navrhovatelka uznává, že sdružení do koalice může koalovaným subjektům přinášet i množství nevýhod, které zčásti shrnuje nález Ústavního soudu ze dne 2. února 2021 sp. zn. Pl. ÚS 44/17 v bodě 174. Podle navrhovatelky v daném případě, kdy je menší strana vtažena do Poslanecké sněmovny nepřiznanou koalicí, jedná se o zásah do rovnosti šancí politických stran, kdy ostatní strany se nechtějí nechat „vytáhnout“ do Poslanecké sněmovny přes rizikové kvórum 11%, ale volí nelegitimní „vytažení“ přes bezpečné kvórum 5%, což už do rovnosti šancí zasahuje. Spojení účastníka dva a ostatních politických stran je tedy nepřiznanou koalicí, která nebyla přiznána jen z důvodu obejití uzavírací klauzule podle § 49 zákona o volbách. V daném případě se tak jedná o obcházení zákona a zneužití práva, které je i zakotveno v Listině základních práv a svobod. Dále dochází i k porušení rovnosti účastníků politické soutěže, což je základní rys demokratické politické soutěže ve smyslu článku 5 Ústavy a článku 22 Listiny základních práv a svobod. 12. Nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17, č. 49/2021 Sb., v bodě 170 upozorňuje na riziko, že se strany spojí za účelem „podlezení laťky“, kterou jiné musí „přeskočit“. V daném případě se menší strany snaží vyhnout 11% klauzuli tím, že kandidují pod značkou jednoho subjektu, čímž narušují rovnost politické soutěže. 13. Důvodová zpráva k zákonu č. 189/2021 Sb. (sněmovní tisk č. 1170/0, volební období 2017-2021) výslovně uvádí, že cílem aditivní klauzule je zabránit tomu, aby více partnerům stačilo méně hlasů než při samostatné kandidatuře, a tím omezit fragmentaci Poslanecké sněmovny. Pokud by rozhodnutí o vzniku koalice záviselo pouze na vůli stran, byla by tato klauzule fakticky neúčinná. Systematický výklad zákona potvrzuje, že zákonodárce počítá pouze s třemi kategoriemi volebních subjektů: politické strany a hnutí, jejich koalice a nezávislí kandidáti (§ 31 odst. 1). Vytvoření čtvrté kategorie „nepřiznané koalice“ zákon nepředpokládá. 14. Navrhovatelka má za to, že kdyby zákonodárce chtěl nechat rozhodnutí o vzniku koalice čistě na tom, zda se strany za koalici označí, či nikoliv, bez ohledu na naplnění materiálních charakteristik koalice, nestanovil by pro ně vyšší uzavírací klauzule. Ty jasně ukazují, že cílem je zabránit spojování stran výhradně za účelem snadnějšího překonání běžné pětiprocentní hranice pro vstup do prvního skrutinia a následné fragmentace zastoupení lidu v Poslanecké sněmovně. 15. Podle navrhovatelky je spojení dotčených politických stran a hnutí nepřiznanou koalicí, která nebyla přiznána jen z důvodu obejití aditivní uzavírací klauzule § 49 zákona o volbách a do Parlamentu České republiky. 16. Tento postup zasahuje i do rovnosti ve f