3 As 43/2016 – Nejvyšší správní soud

65 A 30/2025- 35 - text  5 65 A 30/2025 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. M. zast. Mgr. Ing. Veronikou Žánovou, advokátkou se sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/2, České Budějovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení ve věci vedené pod sp. zn. SU/6602/2023 Li, o společném oznámení záměru, takto: I. Řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného se zastavuje. II. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 1. 9. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by krajský soud uložil žalovanému vydat rozhodnutí v řízení ve věci vedené pod sp. zn. SU/6602/2023 Li, o společném oznámení záměru. 2. Žalobce v žalobě shrnul, že dne 11. 11. 2020 u Městského úřadu Lišov podal oznámení záměru, které bylo postoupeno k vyřízení žalovanému v roce 2023. Žalovaný ke dni 20. 2. 2025 o oznámení nerozhodl, proto se žalobce obrátil na nadřízený správní orgán – Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) s žádostí o ochranu proti nečinnosti; ten do dnešního dne žádné opatření nepřijal. Žalobce je přesvědčen, že bezvýsledně vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti, a proto se se žalobou na ochranu proti nečinnosti obrací na soud. 3. Dne 30. 9. 2025 obdržel krajský soud zpětvzetí žaloby žalobcem s tím, že navrhl, aby krajský soud řízení zastavil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Zpětvzetí žaloby odůvodnil žalobce tím, že žalovaný o jeho žádosti fakticky rozhodl, když svým usnesením ze dne 15. 9. 2025, čj. SU/6602/2023-24, rozhodl o projednání záměru ve společném řízení. Žalobce konstatoval, že žalobu bere zpět pro pozdější chování žalovaného, který nečinnost odstranil vydáním usnesení, a proto mu přísluší proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 4. Dne 30. 9. 2025 obdržel krajský soud vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný shrnul, že usnesení o projednání záměru ve společném řízení vydal dne 15. 9. 2025. Žalobce svou žádost několikrát doplňoval, ovšem pokaždé ne úplně. Podle žalovaného žalobce nepřispěl svým přístupem ke zdárnému vyřízení žádosti, naopak řízení prodlužoval nedostatečnou aktivitou při doplňování nezbytných podkladů. Žalovaný dále poukázal na to, že neeviduje žádné podání krajského úřadu, kterým by si krajský úřad vyžádal spisový materiál k řešení opatření proti nečinnosti. Žalobce ani neeviduje žádné podání žalobce ze dne 20. 2. 2025, jímž by se domáhal ochrany proti nečinnosti. Žalovaný si není vědom, že by se žalobce domáhal ochrany proti jeho nečinnosti podáním ze dne 20. 2. 2025, ani kdykoliv později. 5. Krajský soud obdržel dne 3. 10. 2025 vyjádření žalovaného ke zpětvzetí žaloby, v němž žalovaný konstatuje, že vydání rozhodnutí nemá souvislost s podanou žalobou, ale je důsledkem procesních úkonů účastníků, běhu příslušných lhůt a v neposlední řadě potřeby hodnocení důkazů a všech podkladů rozhodnutí. Žalovaný nesouhlasí s tím, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. 6. Obě vyjádření žalovaného zaslal krajský soud žalobci na vědomí. Ten se do dne vydání tohoto usnesení nijak k věci dále nevyjádřil. 7. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. 8. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. 9. Krajský soud podle obsahu posoudil žalobcův návrh jako zpětvzetí žaloby podle § 37 odst. 4 s. ř. s. Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se žalobce v dané věci domáhal zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem meritorně rozhodnuto, postupoval soud podle shora citovaných ustanovení a ve výroku I. řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. zastavil. 10. Výrokem II. krajský soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť řízení o návrhu bylo zastaveno před prvním jednáním. V takovém případě se vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Za žalobu žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Ponížený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč bude žalobci vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 11. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. 12. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2017, čj. 3 As 43/2016–36, smyslem § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. je přiznat náhradu nákladů řízení žalobci, který podal žalobu důvodně a žalobu bere zpět, neboť v mezidobí došlo mimo soudní řízení ke změně situace, která fakticky odpovídá tomu, co žalobou požadoval, přičemž v případě, že by tento procesní úkon neučinil, vedlo by to k zamítnutí jeho žaloby. K tomu, aby soud mohl uzavřít, že žalobce vzal žalobu zpět pro chování žalovaného, je třeba též vyjasnit, zda žalovaný skutečně dané rozhodnutí vydal až po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí, neboť samotné pozdější vydání rozhodnutí (po podání žaloby) ještě nemusí vždy znamenat naplnění podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 60 odst. 3 s. ř. s. Mezi chováním odpůrce a zpětvzetím návrhu na zahájení řízení musí být příčinná souvislost. Přitom je třeba posuzovat nejen to, zda v důsledku chování odpůrce po podání návrhu na zahájení řízení nastal stav, který navrhovatel podáním návrhu sledoval, nýbrž i to, zda návrh byl v okamžiku zahájení řízení důvodný. Hodnotí se jak splnění podmínek soudního řízení, tak důvodnost návrhu. Nepostačuje, že odpůrce učinil úkon, v jehož důsledku byl nastolen stav požadovaný návrhem na zahájení řízení, jestliže samotný návrh vznik takového stavu neopodstatňoval (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16 a sp. zn. III. ÚS 3592/16). 13. Krajský soud pro potřeby výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posuzoval, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), a zda žalovaný rozhodl o žádosti žalobce v zákonem stanovené lhůtě. 14. Z obsahu předloženého spisového materiálu nevyplývá, že by žalobce podal k nadřízenému orgánu (krajskému úřadu) návrh na opatření proti nečinnosti dne 20. 2. 2025, ani kdykoliv později. 15. Žalobce k žalobě přiložil obsah datové zprávy (přílohy), které dne 20. 2. 2025 dodal a doručil do datové schránky Jihočeského kraje s označením předmětu „žádost o ochranu před nečinností“. Přílohou byla plná moc. Dále byla přílohou Žádost žalobce o ochranu proti nečinnosti správního orgánu ze dne 20. 2. 2025, u níž je nadepsáno, že je adresována Ministerstvu dopravy. Obsahem této žádosti je sdělení, že žalobce podal v únoru 2023 žádost o připojení komunikace; posledním krokem bylo podání odvolání ze dne 2. 12. 2024; o odvolání dle žalobce krajský úřad do dne podání žádosti nerozhodl; proto žalobce navrhl, aby nadepsaný nadřízený správní orgán přijal opatření proti nečinnosti krajského úřadu. Přílohou byla dále výzva Magistrátu města České Budějovice ze dne 13. 12. 2024, čj. SU/6602/2023-18, k odstranění nedostatků podání ve věci žádosti o společné projednání. 16. Krajský soud z uvedeného vyhodnotil, že žalobce v nyní projednávané věci nepodal podle § 80 správního řádu žádost o opatření proti nečinnosti žalovaného – Magistrátu města České Budějovice, která by byla adresována krajskému úřadu. Z obsahu žalobcem předložené žádosti o opatření proti nečinnosti je naprosto zřejmé, že se týkala odvolacího řízení vedeného krajským úřadem a že se žalobce obracel na nadřízený orgán tohoto správního orgánu, a to na Ministerstvo dopravy. 17. Krajský soud zhodnotil, že obsah podané žádosti nezavdával žádnou pochybnost o tom, čeho žalobce sleduje. Bylo zřejmé, že žalobce směřuje přijetí opatření proti nečinnosti krajského úřadu v řízení o odvolání a že se obrací na Ministerstvo dopravy. Krajský úřad ani Ministerstvo dopravy nemělo tudíž žádného důvodu vyzývat žalobce k vysvětlení či k odstraňovaní vad podané žádosti. Samotná žádost nebyla ani označena spisovou značkou řízení, k němuž se měla vztahovat. K