5 As 250/2024 — Nejvyšší správní soud

57 A 3/2025- 83 - text  13 57 A 3/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Michala Hájka, PhD., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Kaufland Česká republika, v. o. s., IČO 25110161 se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát se sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, č. j. SZPI/AH301-79/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, čj. SZPI/AH301-79/2024, se v části, ve které se zamítá odvolání žalobce a potvrzuje rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Táboře ze dne 17. 10. 2024, č. j. SZPI/AH301-73/2024, ohledně výroků 12), 13b) a 18b) včetně výroku o uložení trestu ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 12. 3. 2025 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2025, č. j. SZPI/AH301-79/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Táboře (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 10. 2024, č.j. SZPI/AH301-73/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci byla uložena ve výroku I. podle § 171 písm. d) zákona č. 110/1997 sb., o potravinách a tabákových výrobcích, za použití zásady absorpční podle § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnná pokuta ve výši 1 650 000 Kč, a to z důvodu údajného naplnění skutkových podstat 21 přestupků. 2. Žalobce především namítá, že přestupků uvedených pod body 7b), 10), 12), 13b), 14), 16b) a 18b) ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí se nedopustil, a to z níže uvedených důvodů. 3. Žalobce má za to, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho námitkou ohledně očekávání spotřebitele, že je v předmětných potravinách obsažena pistáciová a jiná složka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny, proto namítá, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť správní orgán bez jakéhokoliv objektivního odůvodnění nahodile vybírá, jak tu kterou složku spotřebitel vnímá či nikoliv, přičemž nedisponuje žádným podkladem nebo studií, které by jeho názor podložily. 4. V souvislosti s tím odkazuje žalobce na rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce pod č.j. SZPI/BV426-86/2023, kde jde o argumentaci rušící prvoinstanční rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, (bod 10 a 13) týkající se přítomnosti vanilky, respektive vanilkového aroma a s tím spojeného vnímání spotřebitele. Zde totiž ústřední inspektorát uvádí, že pokud potravina obsahuje vanilkové aroma, není regálové označení vanilková v rozporu s právními předpisy, neboť spotřebitel nebude zpravidla očekávat, že je v potravině obsažena pravá vanilka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny. Podle žalobce je proto regálový štítek i u zde projednávaných potravin v souladu s právními předpisy, neboť spotřebitel neočekává, že v potravině je obsažena pistáciová složka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny. 5. Dále žalobce má za to, že se nedopustil uvedených přestupků, neboť se nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (dále také jen „nařízení“) neuplatní v případě regálových štítků. Článek 12 odst. 2 nařízení totiž uvádí, že v případě balených potravin musí být povinné informace o dané potravině uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připojené. K tomu pak žalobce odkazuje i na německé znění nařízení. Podle žalobce totiž regálový štítek není etiketou ve smyslu nařízení a nelze tedy uvažovat o klamání spotřebitele dle čl. 7 nařízení. 6. V případě, že by soud dospěl k závěru, že se nařízení uplatní i na regálový štítek, namítá žalobce nesprávnou subsumpci ze strany správních orgánů pod skutkovou podstatu uvedenou v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení, přestože z popisu skutku zjevně vyplývá, že na regálové etiketě, která u spotřebitele mohla vyvolat dojem, že si kupuje „izotonické nápoje s pomerančem či citronem“, ačkoliv si ve skutečnosti koupil pouze výrobek s příchutí pomeranče či citronu. Podle žalobce na tento skutkový stav bylo pak nutno subsumovat ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. d), [nikoliv a)] nařízení. 7. Ať soud dospěje k závěru jakémukoli, žalobce níže uvedené argumenty uplatňuje jak co do ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. d) tak čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení. 8. Podle žalobce přiměřeně informovaný a přiměřeně pozorný spotřebitel neočekává, že se mu z informace na regálovém štítku dostane zevrubného popisu co do vlastností potraviny, ale toliko se mu dostane informace o ceně, nikoliv tedy o složení produktu. K prokázání tohoto tvrzení pak žalobce připojuje průzkum mezi spotřebiteli. Žalovaný se však s výsledky tohoto průzkumu nevypořádal, přestože má podle žalobce zcela zásadní výpovědní hodnotu. Smyslem regálových etiket je poskytnout spotřebiteli přehled o produktech, když především jsou chápány jako informace o ceně, která je na regálových štítcích dominantním prvkem. Spotřebitel si následně s touto informací o ceně spojí samotnou potravinu na regálu, která přímo svým obalem jasně a zřetelně informuje o složení a skutečnosti, že potravina obsahuje toliko příchuť. 9. Podle žalobce z izolovaného údaje na regálovém štítku nelze dovodit klamání spotřebitele, nýbrž je zapotřebí zkoumat označení potraviny a způsob, jakým je provedeno ve svém souhrnu. 10. Podle žalobce mělo být rozhodnutí zrušeno žalovaným s ohledem na závěry Evropského soudního dvora, potažmo Soudního dvora EU. Dle Evropského soudního dvora je třeba se pro účely posouzení, zda určité označení může uvést kupujícího v omyl opírat o předpokládané očekávání v souvislosti s tímto označením u průměrného spotřebitele, pokud jde o původ a vlastnost spojenou s dotčenou potravinou. Z judikatury SDEU vyplývá, že spotřebitelé, jejichž rozhodnutí koupit si určitý výrobek závisí především na složení výrobku, si nejprve přečtou seznam jeho složek, který je povinným údajem. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-195/14 a navazující rozsudek předkládacího Německého spolkového soudního dvora č. j. I ZR45/13 ve věci Himbeer-Vanille-Abenteuer II, jehož pasáže v žalobě obsáhle cituje. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí SDEU ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. C 595/21, ve věci „BIFI“, kde soud uvádí, že k ochraně spotřebitele před klamáním postačí, pokud je název potraviny a seznam složek, z nichž se potravina skládá, uveden na zadní straně obalu vhodnými, jasnými a snadno srozumitelnými výrazy, jak to požaduje čl. 7 odst. 1 nařízení. 11. Žalobcem bylo rovněž odkázáno na rozsudky Vrchního zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 6 U 122/16, „Oliven-Mix“, a ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 6 U 109/17, ve věci „Holunderblüte“. 12. Dle jeho názoru rozhodnutí SDEU dopadá na předmětnou věc. V případě, má-li soud pochyby o použitelnosti žalobcem citovaných rozhodnutí, požaduje žalobce, aby nadepsaný soud položil SDEU předběžnou otázku. 13. Dále žalobce namítá, že pokuta byla nesprávně uložena dle kumulativní zásady. S tímto procením postupem při ukládání pokuty žalobce nesouhlasí, správní orgány mají správně aplikovat absorpční zásadu. 14. Žalobce namítá nepřiměřenou výši pokuty, jestliže se žalobce nedopustil přestupků uvedených pod bodem 7b), 10), 12), 13b), 14), 16b) a 18b), a proto by měla být pokuta snížena. 15. Podle žalobce se správní orgán při hodnocení zákonných hledisek odchýlil od judikatury, dle které zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, se určuje míra zákonnosti stanoveného postihu. Z judikatury dále vyplývá, že jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení konkrétní výše pokuty, je třeba formulovat precizně a jednoznačně, aby bylo rozhodnutí přezkoumatelné. V souvislosti s tím poukazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2006, č. j. 4 As 14/2005-84, a dále na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, č. j. 4 As 33/2010-103, ve kterém NSS stanovil, že je nutno při přezkumu přiměřenosti výše uložené pokuty věnovat pozornost tomu, že hmotná výše pokuty představuje přímý zásah do majetkové sféry subjektu, ten však nesmí být nepřiměřený. Z těchto důvodů je pak navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, nebo aby soud rozhodl, že se uložená pokuta snižuje, neboť byla uložena v nepřiměřené výši. 16. Žalobce doplnil žalobu o argumentaci v bodu 3 o recentní ro