6 Ads 86/2005 — Nejvyšší správní soud

64 Ad 9/2025- 55 - text  8 64 Ad 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: M. T., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žádostí ze dne 6. 11. 2023 se žalobce na základě § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci („zákon o soudní rehabilitaci“), a dále podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a č. 369/2007 Sb. („nařízení vlády č. 622/2004 Sb.“), domáhal příplatků ke starobnímu důchodu. Příplatky měly být žalobci přiznány za dobu od 20. 9. 1966 do 1. 10. 1966, kdy pobýval ve vazbě pro podezření z trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění do 31. 12. 1966 („trestní zákon“). Tohoto trestného činu se žalobce spolu s dalšími spoluobviněnými podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 10. 1966, sp. zn. 3 T 198/66, dopustil tím, že „se zúčastnil hromadné výtržnosti tzv. „vlasatců“ dne 20. 9. 1966, v 17,00 hodin v Praze 1 na Staroměstském náměstí. Po soustředění v průvodu šli Celetnou, Rytířskou ulicí na Václavské nám., zpět na Staroměstské nám. A přes Čechův most k bývalému pomníku J. V. Stalina a v Letenských sadech, cestou hulákali, tleskali a pískali, došlo k omezení a bránění plynulosti pouliční dopravy, v průběhu pochodu Prahou provolávali hesla „Vraťte nám vlasy!“ a hrubé výroky proti straně a socialistickému zřízení a jiná hesla, čímž značnou měrou narušili veřejný klid a pořádek“. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobci za uvedený trestný čin uložil trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. 2. Nejvyšší soud na základě stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tz 75/2023, podle § 268 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, vylovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 10. 1966, sp. zn. 3 T 198/66, byl porušen zákon v neprospěch žalobce i všech spoluobviněných. Nejvyšší soud rozsudek obvodního soudu zrušil a všechny obviněné zprostil obžaloby. 3. Žalovaná nejprve rozhodla o žalobcově žádosti týkající se příplatku podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Jedná se o příplatek k důchodu, jehož účelem je zmírnit křivdy v sociální oblasti, kterých se vůči osobám nyní pobírajícím starobní či invalidní důchod dopustil komunistický režim. Žalovaná žádost žalobce zamítla s tím, že jej nelze považovat za osobu, na níž se vztahuje § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., neboť trestný čin výtržnictví, za který byl žalobce v minulosti odsouzen, nespadá pod trestné činy vymezené v § 2 zákona o soudní rehabilitaci. Krajský soud se s uvedeným názorem žalované neztotožnil a rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 64 Ad 9/2024-43 její rozhodnutí zrušil. Žalovanou zvolené řešení posoudil jako příliš formalistické a nijak nezohledňující skutečnost, že výše zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu k faktické rehabilitaci žalobce za politicky motivované trestní (vazební) stíhání došlo. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírnění křivd způsobených mu komunistickým režimem v oblasti sociální dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Tento závazný právní názor žalovaná respektovala a rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č. j. X, žalobci podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. přiznala příplatek ke starobnímu důchodu ve výši 72 Kč měsíčně. 4. V případě žádosti o příplatek dle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci žalovaná žádost žalobce rozhodnutím ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, zamítla s tím, že nesplnil podmínky zakotvené v § 25 odst. 1 uvedeného zákona, neboť před jeho uvězněním nevykonával žádnou pracovní činnost, jejíž plnění by mělo být v rámci zjištění dob pojištění v období žalobcova vazebního stíhání zohledněno. 5. S tímto posouzením se žalobce neztotožnil a ve svých námitkách proti uvedenému rozhodnutí zpochybnil aplikovatelnost podmínek stanovených v § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci v situaci, kdy jeho žádost byla podána na základě § 25 odst. 7 písm. b) uvedeného zákona. Je proto dle jeho názoru právně nevýznamné, zda před svým vazebním uvězněním vykonával pracovní činnost či nikoli. 6. Námitky žalobce byly žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobci nárok na příplatek na základě § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci nevznikl, neboť mu nevznikl žádný nárok dle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení, který by mohl být příplatkem dle odst. 7 nahrazen. Žalobce totiž před vazbou žádné zaměstnání neměl. Příplatek dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci není novým nárokem, nýbrž jde pouze o alternativu k zápočtu dob podle předchozích odstavců. Pokud žalobce před vzetím do vazby vůbec nepracoval, nebyl touto vazbou ani znevýhodněn v jeho důchodovém zabezpečení, a proto není dán důvod ke kompenzaci dle kteréhokoli odstavce § 25 zákona o soudní rehabilitaci. II. Argumentace účastníků řízení 7. Žalobce se s výše uvedeným názorem žalované neztotožnil a žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 18. 7. 2025 navrhl zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku. Shodně jako ve správním řízení namítá neaplikovatelnost podmínek stanovených v § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci v případě, kdy jeho žádost mířila na příspěvek dle § 25 odst. 7 uvedeného zákona. Žalovaná není oprávněna v rámci hodnocení žalobcova nároku na příplatek dle tohoto zákonného ustanovení hodnotit jakákoli další kritéria. Je povinna rehabilitované osobě poskytnout takové důchodové zvýhodnění, které si tato osoba sama zvolí. Z tohoto důvodu není úvaha o tom, zda žalobce před vzetím do vazby či po něm pracoval relevantní. Jako pro nynější věc přiléhavý žalobce označil již shora zmínění rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2024 týkající se věci, v níž mu žalovaná odpírala příplatek k důchodu dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Naproti tomu žalobce jako nerelevantní označil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. 3 Ads 108/2018-29, na něž odkazovala žalovaná a který se týkal skutkově odlišné věci. 8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci nelze přiznat příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci, protože tento příplatek není samostatným nárokem, ale pouze alternativou k odškodnění podle § 25 odst. 1–6 uvedeného zákona. Podmínkou vzniku nároku na příplatek dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci je podle žalované existence zaměstnání před vzetím do vazby, které bylo nezákonným zbavením svobody přerušeno. Ze spisové dokumentace vyplývá, že žalobce před svým zadržením dne 20. 9. 1966 žádné zaměstnání nevykonával; do prvního zaměstnání nastoupil až dne 3. 10. 1966. Z tohoto důvodu nemohl být na svých důchodových nárocích vazbou poškozen. 9. Žalovaná své závěry opírá o žalobcem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, podle něhož příplatek podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci nepředstavuje nový nárok a nelze jej přiznat osobám, které nemohly být v oblasti důchodového zabezpečení restrikcemi tehdejšího režimu nijak znevýhodněny. Stejný právní názor potvrdilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že volba mezi odškodněním podle § 25 odst. 1–6 zákona o soudní rehabilitaci a § 25 odst. 7 téhož zákona je plně na poškozeném bez dalších podmínek, a zdůrazňuje, že i pro příplatek podle odst. 7 je nutné splnit podmínky odst. 1. 10. K odkazu žalobce na rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2024 žalovaná uvádí, že v tehdejší věci soud neřešil otázku existence újmy na důchodových nárocích, a proto jej nepovažuje za relevantní. Žalovaná uzavírá, že postupovala v souladu se zákonem a navrhuje zamítnutí žaloby. 11. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že pokud má nárok na příplatek dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., pak má nárok i na příplatek podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci. III. Posouzení krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. 13. Žaloba není důvodná. 14. Stěžejní otázkou v projednávané věci je, zda žalobce splnil podmínky nároku na poskytnutí příplatku k důchodu dle § 25