4 Ads 83/2013 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 7/2025- 42 - text  9 60 Ad 7/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: R. Š. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Švrčkem sídlem Žižkova tř. 183/33, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, čj. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ‬18 404,10 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 2. 2025, čj. X, dle § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobci ode dne 8. 4. 2025 odňala invalidní důchod. Vycházela přitom z posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 24. 2. 2025, dle něhož žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 15 %. 2. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovy námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 28. 2. 2025 potvrdila. Dle posudku IPZS ze dne 13. 5. 2025 poklesla žalobcova pracovní schopnost o 30 %. II. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 20. 6. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu a vadného právního posouzení, zejména pokud jde o hodnocení jeho zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Podle posudku IPZS ze dne 13. 5. 2025 činí pokles pracovní schopnosti žalobce 30 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně, avšak žalobce namítá, že jeho zdravotní stav je podstatně závažnější. 5. Žalobce uvádí, že trpí souborem dlouhodobých zdravotních obtíží, které zásadně ovlivňují jeho schopnost vykonávat jakoukoli pravidelnou výdělečnou činnost. Jde zejména o pooperační stav po dekompresní operaci bederní páteře, přetrvávající paraparézu dolních končetin, bolesti zad a dolních končetin, poruchy mikce, posttrombotický syndrom obou dolních končetin a poruchy spánku. Tyto obtíže žalobci znemožňují běžnou chůzi bez opory, vyžadují časté přestávky a zásadně limitují jeho pracovní možnosti. Přestože žalobce po rekvalifikaci pracuje jako řidič elektrobusu, tuto práci zvládá pouze za cenu značného sebezapření a usiluje o zkrácení úvazku. Posudkový závěr, že je schopen tuto práci vykonávat v plném rozsahu, považuje za zcela nereálný. 6. Podle žalobce posudková lékařka nesprávně aplikovala vyhlášku č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), když jeho zdravotní stav zařadila pod kapitolu XIII oddíl E položku 1c přílohy k uvedené vyhlášce, která se vztahuje na středně těžké postižení páteře. 7. Žalobce tvrdí, že jeho obtíže odpovídají spíše položce 1d téže kapitoly, jež se týká těžkého postižení více úseků páteře s trvalými neurologickými projevy, závažnými parézami a poruchami funkce svěračů, nebo dokonce položkám jiných kapitol, které reflektují kombinované postižení nervové soustavy. 8. Posudková lékařka nadto zcela pomíjí, že uvedená práce řidiče není dle doporučení lékařů pro žalobce vhodná, a ignoruje též synergický efekt více zdravotních postižení. Dle § 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity je při souběhu více postižení třeba přihlédnout k závažnosti vlivu přidružených postižení a v návaznosti na to lze horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o 10 procentních bodů. 9. V žalobcově případě jsou naplněny i předpoklady pro aplikaci § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, jelikož dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu zásadním způsobem brání nejen v pokračování v původní profesi technického dozoru a v dílenské činnosti, ale omezuje i možnosti smysluplné rekvalifikace. 10. Žalobce dále namítá, že posudek se nevypořádal s doloženými lékařskými zprávami ani s jeho námitkami. Nebylo provedeno osobní vyšetření ani funkční diagnostika, která by ospravedlňovala závěr o 30% poklesu pracovní schopnosti. 11. Posudek neobsahuje úvahu o dopadu zdravotních obtíží na konkrétní pracovní uplatnění žalobce, ačkoli judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 23. 10. 2013, čj. 4 Ads 83/2013-35) vyžaduje, aby posudek byl úplný, přesvědčivý a individualizovaný. Podle této judikatury musí posudková komise uvést, jaké konkrétní práce by mohl pojištěnec vykonávat, zda odpovídají jeho kvalifikaci a zda by jejich výkon nevedl ke zhoršení zdravotního stavu. Posudek však pouze paušálně konstatuje schopnost vykonávat práci řidiče MHD, aniž by toto tvrzení jakkoli odůvodnil. 12. Žalobce poukazuje také na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16, podle něhož znalecký posudek nelze považovat za důkaz s vyšší důkazní silou a musí být podroben kritickému hodnocení stejně jako každý jiný důkaz. Pokud soudy vycházejí z neúplných či nepřesvědčivých posudků, dochází k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalobce tvrdí, že v jeho případě žalovaná bezvýhradně převzala nedostatečný posudek, čímž porušila zásadu volného hodnocení důkazů a přenesla odpovědnost za rozhodnutí na posudkového lékaře. Tento postup podle žalobce zasáhl do jeho základních práv, zejména práva na hmotné zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny a práva na důstojný život ve smyslu čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Listiny. V této souvislosti žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění skutečného zdravotního stavu žalobce. 13. V ústavněprávní rovině žalobce kritizuje samotnou vyhlášku o posuzování invalidity jako zastaralou a rigidní. Tvrdí, že vyhláška nutí lékaře kategorizovat pacienta podle dominantního onemocnění, aniž by umožňovala zohlednit skutečný dopad kombinace více postižení na pracovní schopnost. Možnost zvýšit míru poklesu pracovní schopnosti o maximálně 10 procentních bodů považuje za nepřiměřeně omezenou. Podle žalobce je tento přístup v rozporu s principem individualizace, který se prosadil v soukromém právu po rekodifikaci občanského zákoníku, kdy byla zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Stejně jako v případě náhrady nemajetkové újmy nelze podle žalobce rozhodovat na základě tabulkových hodnot, ale je nutné vycházet z konkrétních okolností případu. K podpoře své argumentace žalobce odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, a ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23, č. 101/2024 Sb. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud podle čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení vyhlášky o posuzování invalidity nebo některých jejích ustanovení. 14. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované o námitkách zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalované 15. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že při určování poklesu pracovní schopnosti se postupuje dle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a že je vázána posudky příslušných orgánů. Posudek IPZS ze dne 13. 5. 2025 stanovil pokles pracovní schopnosti na 30 %, což neodpovídá invaliditě. Rozhodující příčinou je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu E položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalovaná považuje posudek za úplný a přesvědčivý a navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 16. K námitce žalobce ohledně čl. 30 Listiny žalovaná uvádí, že právo na hmotné zabezpečení lze uplatnit pouze v mezích zákonů (čl. 41 odst. 1 Listiny), přičemž zákon o důchodovém pojištění stanoví podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod (§ 38 a násl.). Otázku souladu vyhlášky č. 359/2009 Sb. s ústavním pořádkem ponechává na úvaze soudu. 17. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Průběh jednání 18. Žalovaná se z účasti na jednání konaném dne 19. 1. 2026 omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalobce prostřednictvím svého zástupce setrval na svém procesním stanovisku i shora uvedené argumentaci. 19. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 26. 11. 2025, z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru neurologie. Posudková komise vycházela z odborné dokumentace, zdravotní dokumentace praktického lékaře, lékařských zpráv doložených žalobcem v průběhu řízení a k vlastnímu jednání komise. 20. Posudková komise předestřela následující diagnostický souhrn: „Stav po operaci LS páteře r.2020, residuá