6 Ads 99/2011 – Nejvyšší správní soud

66 Ad 11/2025- 40 - text  7 66 Ad 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: M. Č. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, čj. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalovaného 1. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl námitky žalobce a tím potvrdil rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 24. 1. 2025, čj. X, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu podle § 38 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce namítá, že posudkový lékař podrobně nezkoumal jeho zdravotní stav a z důvodu nepozvání žalobce k jednání si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Žalobce namítá, že nebylo vzato v potaz, že se jeho zdravotní stav v roce 2024 nadále zhoršil. Od října 2024, kdy byl hospitalizován pro oslabenou levou dolní končetinu, se na ni nemůže samostatně postavit a již několikrát po delší chůzi upadl na zem. Dolní levá končetina není v pořádku z důvodu nepříznivého zdravotního stavu páteře. Po menší fyzické zátěži je žalobce unavený z celodenní bolesti páteře. Přes noc jsou bolesti ještě větší. Dle žalobce tyto skutečnosti lékaři schválně nepíšou do propouštěcích zpráv z nemocnice, aby nedostal invalidní důchod. Dle MUDr. S. z Jihlavy se žalobcovy potíže s páteří budou zhoršovat a je to dle něj minimálně na první stupeň invalidity; a to tento lékař ještě nevěděl, že má žalobce cukrovku II. typu, vysoký krevní tlak a nález na játrech. Žalobce má za to, že lékaři vše řeší jen pomocí prášků na bolest, které však vůbec nepomáhají; žalobci se po nic točí hlava. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce je přesvědčen, že na invalidní důchod prvního stupně má zcela jistě nárok. 3. Žalovaný konstatoval, že posudek, z něhož vycházel, považuje za dostatečný podklad o zjištěném skutkovém stavu, a pokud v průběhu soudního řízení nedojde ke změně posouzení žalobcova zdravotního stavu, navrhuje žalobu zamítnout. II. Podstatný obsah správních spisů 4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu dne 6. 11. 2024. Posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 16. 12. 2024 byl u žalobce shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak žalobce nebyl uznán invalidním. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Pokles pracovní schopnosti byl stanoven v rozsahu 20 % a navýšen o 5 % (pro další zdravotní postižení) na celkových 25 %. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žalobcově žádosti o přiznání invalidního důchodu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. 5. Dne 14. 3. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Byla zvolena horní hranice taxace 20 %, která byla navýšena o 10 % pro další postižení, a to na celkových 30 %. 6. Na základě tohoto posudku bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno. III. Posudek posudkové komise MPSV 7. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise MPSV České Budějovice (dále jen „posudková komise MPSV“) dne 10. 12. 2025 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného. Dne 2. 12. 2025 bylo jednání posudkové komise odročeno z důvodu, že se posuzovaný nedostavil; byla mu proto zaslána pozvánka k novému jednání. Následné jednání proběhlo dne 10. 12. 2025. Toto jednání se konalo v přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným lékařem z oboru neurologie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. 8. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický víceetážový vertebrogenní algický syndrom s recidivujícím cervikokraniálním syndromem, s iritací do obou horních končetin s max. C8 oboustranně a recidivujícími lumbalgiemi s iritací do S1 oboustranně. 9. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, tj vyloučení práce se zvedáním a přenášením těžkých břemen, nevhodná je dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Žalobce je dle posudkové komise schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. 10. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddíl E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 20 %, tj. na horní hranici, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalším zdravotním postižením byla míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o dalších 10 % na celkovou hodnotu 30 %. 11. Bylo uvedeno, že v žádném případě nebyl objektivizován trvalý funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu. IV. Právní hodnocení krajského soudu 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 13. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 26. 1. 2026. Žalobce i žalovaný se předem omluvili. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání ze dne 2. 12. 2025, protokolem o jednání ze dne 10. 12. 2025 a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 10. 12. 2025. 14. Žaloba není důvodná. 15. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost