8 Afs 91/2007 – Nejvyšší správní soud

50 A 72/2019- 155 - text  18 50 A 72/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: L.C., narozen bytem zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava za účasti: I) E.ON Česká republika, s.r.o. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice II) CETIN a.s. sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3 III) M.C. bytem IV) M.N. bytem V) PRANTL Masný průmysl s.r.o., sídlem Havlíčkovo náměstí 46, Žirovnice zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Neshybou sídlem Křížová 111/2, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, č. j. KUJI 71287/2019, sp. zn. OUP 254/2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, č. j. KUJI 71287/2019, sp. zn. OUP 254/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 310,70 Kč k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh soudního přezkumu 1. Žalobce bydlí v sousedství areálu společnosti spol. PRANTL Masný průmysl s. r. o. [osoba zúčastněná na řízení V); dále jen jako „stavebník“] nacházející se na adrese S. 709, P.. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Počátky ze dne 6. 6. 2019, č. j. 20-339-5/2019/st. Tímto rozhodnutím stavební úřad dodatečně povolil stavbu chladírenské sklady – Počátky, na pozemcích st. p. 671, st. p. 1228 a parc. č. 3452/3, vše v k. ú. Počátky. Žalobce následně podal u zdejšího soudu správní žalobu. 2. Rozsudkem ze dne 1. 6. 2022, č. j. 50 A 72/2019-91, krajský soud žalobcovu žalobu zamítl. Krajský soud nepřisvědčil obecným námitkám žalobce o nevhodnosti stavby v daném místě, ani jeho výhradám proti silničnímu provozu. Krajský soud uvedl, že stavba je umisťována do plochy OK – občanské vybavení – komerční (dále také jako „plocha OK“) a plochy VD – Výroba a skladování – drobná výroba a výrobní služby (dále také jako „plocha VD“). K tomu soud uvedl, že „[z]e spisového materiálu se podává, že zde není rozpor mezi využitím předmětných ploch OK a VD a realizovaným záměrem přístavby. Provoz vozidel obsluhující závod stavebníka po okolních plochách s jiným využitím nesoulad stavby s územním plánem nezpůsobuje.“ Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky týkající se otázek zohlednění vlivu související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek, jakož ani námitky týkající se hlukové zátěže a měření hluku. 3. Kasační stížnost žalobce následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 7 As 201/2022-36, zamítl. 4. K ústavní stížnosti žalobce Ústavní soud nálezem ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. III. ÚS 1878/24, zrušil uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť Nejvyšší správní soud porušil ústavně zaručené právo stěžovatele, když nesprávně odmítl část kasačních námitek jako nepřípustné novoty. Konkrétně se jedná o námitku týkající se souladu umístění provozovny na plochách OK a VD s územním plánem. 5. Nejvyšší správní soud následně rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. 7 As 201/2022-71 (dále také jako „zrušující rozsudek“), zrušil rozsudek krajského soudu. Krajskému soudu uložil zejména jednoznačně vysvětlit, zda posoudil jako žalobní námitku soulad záměru s územním a pokud ano, pak aby tuto námitku řádně vypořádal. II. Obsah žaloby 6. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje, že současný areál stavebníka býval v minulosti strojní traktorovou stanicí, která byla z důvodu výstavby bytové zástavby přemístěna za město. Po roce 2010 byla vybudována rampa u autobusového nádraží a z areálu se staly chladírenské sklady. K hluku ze silnice II. třídy se přidala hluková a emisní zátěž výfukových plynů. Areál slouží v současnosti jako překladiště velkých a hlučných nákladních kamionů s chladicími agregáty převážejícími maso a odvážejícími výrobky. Nákladní automobily se spuštěným chladicím agregátem zde parkují a popojíždějí celé dny, včetně víkendů a svátků, a to v bezprostřední blízkosti žalobcova domu. Správní orgány ani přes žalobcovu snahu neučinily žádná opatření, která by této situaci zabránila. Hygienickou stanicí byl navíc povolen noční provoz na nákladních rampách u domu. Uvedené má negativní dopad na hluk v žalobcově domě a přilehlém pozemku. Nákladní a další automobily se spuštěným chladicím zařízením, včetně manipulace se zbožím, jsou zdrojem hluku a výfukových plynů, a to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Každý z těchto automobilů najíždí do prostoru před žalobcovým domem, kde parkuje, přejíždí, otáčí se, čeká a poté několik minut najíždí k nákladovým rampám, kde se často nevypínají chlazení. Podobná situace nastává při odjezdu těchto automobilů. Tato lokalita je přitom v územním plánu označena jako BH – bydlení hromadné v bytových domech dále též „BH“). Takto intenzivní těžká nákladní doprava by na daném území vůbec neměla být umožněna, naopak by tento prostor měl být proti takovým vlivům chráněn. 7. Žalobce spatřuje nesprávnost napadených rozhodnutí v tom, že lokalita, které se napadeného rozhodnutí týká, je dopravně zatížena hlavní silnicí II. třídy, provozovna charakteru překladiště nákladních vozidel by v daném místě neměla být umístěna vůbec, přesto dochází k jejímu rozšíření. V napadeném rozhodnutí nebyl zohledněn vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek. 8. Další žalobní námitkou žalobce zpochybňuje provedená měření hluku. Je to jednak akustický posudek ze dne 23. 2. 2015 (protokol č. 8077/2012) zpracovaný akreditovanou laboratoří, z něhož vycházela předchozí rozhodnutí ve věci. Zde žalobce vytýká, že měřeny byly pouze technické stacionární zdroje hluku v akustickém posudku uvedené, hluk působený provozem nákladních automobilů měřen nebyl, tudíž vycházel z nesprávných vstupních dat. Stejně tak má žalobce výhrady vůči aktuálnímu protokolu o zkoušce č. L259/17012432.D ze dne 7. 12. 2017 (dále též „protokol“), který byl vypracován zkušební laboratoří Studio-D akustika. Žalobce předně vytýká, že tento protokol, na základě kterého probíhá schvalovací řízení, byl zajištěn společností, která hlukem svého provozu narušuje život v dané lokalitě a zároveň tento provoz dokáže omezit dle potřeby. Součástí protokolu není samostatná část měření hluku v prostorech provozovny, kde probíhá hlučná nákladní autodoprava, nejsou řešeny konkrétní situace nastávající při pohybu nákladních vozidel (příjezd, parkování, otáčení, čekání, najíždění k rampám, vykládka zboží u vozidel se spuštěnými chladicími agregáty). V protokolu jsou naměřeny v nočních hodinách nulové hodnoty průjezdu těžkých nákladních automobilů (dále též „TNA“), přestože denně probíhá expedice zboží. V protokolu je navíc rozpor ve vstupních datech, kdy naměřené hodnoty roku 2017–235 TNA, přepočtené přes TP 189 na 185 TNA neodpovídají datům Ředitelství silnic a dálnic z roku 2016 (482 TNA). Korekce TP 189 by měla být použita pro běžný provoz, nikoli pro překladiště nákladních automobilů. Umístění počítací závory nezahrnuje veškerý provoz společnosti. Z tohoto důvodu je stanovení hlukové zátěže oproti roku 2000 nekorektní a stanovené limity nesprávné, neboť navýšení hluku je vyšší než 2dB. Žalobce na základě uvedeného považuje měření hluku za nesprávné. 9. Žalobce se rovněž vymezuje vůči tomu, aby bylo umožněno provozování a rozšíření překladiště hlučných a emisemi zatěžujících automobilů na ploše určené k hromadnému bydlení v bytových domech. Hluková zátěž samotné provozovny nebyla v hlukové studii z roku 2017 řešena, vše bylo zahrnuto do provozu na silnici II. třídy. Akustický posudek provozovny z roku 2012 vychází z měření z roku 2012, kdy autodoprava nebyla předmětem řízení. 10. Závěrem žaloby žalobce shrnuje, že v průběhu řízení nebyla zajištěna základní práva na ochranu osobnosti, zdraví a majetku, nebylo zajištěno vyloučení vlivů (hluk, výfukové plyny) související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek. Správní orgány přitom vycházely z hlukové studie, která nepostihuje všechny situace. Žalobce neměl možnost podat námitky, které by umožnily změnu stavebního projektu do jiného místa provozovny. Navíc hlučná doprava probíhá na ploše určené k hromadnému bydlení v bytových domech, kde je takový provoz nepřípustný. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 11. Žalovaný ve vyjádření ze dne 9. 12. 2019 uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou. K žalobním námitkám, které se kryjí s námitkami odvolacími, odkázal v podrobnostech na napadené rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný dostatečně zabýval skutkovým stavem i odvolacími námitkami, směřujícími zejména k problematice měření hluku. Tyto