Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2024/222205-913, čj. MPSV-2025/50545-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
60 Ad 4/2025- 34 - text
10 60 Ad 4/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: D. S., narozená dne X
bytem X
zastoupené advokátkou JUDr. Helenou Nutilovou, Ph.D.,
sídlem Vodní 231/5, 370 01 České Budějovice
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2024/222205-913, čj. MPSV-2025/50545-913,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2024/222205-913, čj. MPSV-2025/50545-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Úřad práce České republiky oznámením ze dne 23. 4. 2024 zahájil s žalobkyní řízení o opětovném posouzení nároku na příspěvek na péči a jeho výše z důvodu končící platnosti dřívějšího lékařského posouzení (v roce 2021 byla žalobkyni z důvodu onemocnění amputována levá dolní končetina ve stehně).
2. Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. UP/855/2022/SS, čj. 56405/2024/CBU, úřad práce snížil žalobkyni příspěvek na péči z 14 800 Kč na 4 900 Kč od září roku 2024. Vycházel přitom ze záznamu o sociálním šetření ze dne 17. 5. 2024 a posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 1. 8. 2024. Úřad práce uzavřel, že žalobkyně nezvládá šest základních životních potřeb dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (mobilita, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost). To odpovídá II. stupni, resp. středně těžké závislosti dle § 8 odst. 2 téhož zákona.
3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí úřadu práce tak, že žalobkyni snížil příspěvek na péči na 880 Kč od září roku 2024. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. 1. 2025, dle něhož žalobkyně nezvládá pouze čtyři základní životní potřeby (mobilita, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost). To odpovídá I. stupni (lehké) závislosti.
II. Shrnutí žaloby
4. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 22. 4. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
5. Žalovaný dle žalobkyně nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Posudková komise vycházela z neúplných a rozporných podkladů a neprovedla její osobní vyšetření, ačkoliv sociální šetření prokazovalo, že nezvládá výkon fyziologické potřeby ani péči o zdraví bez pomoci. Žalovaný podle ní hodnotil zvládání životních potřeb pouze formálně „od stolu“. Posudek označuje za nepřesvědčivý, zejména pokud jde o hodnocení stravování, výkonu fyziologické potřeby a péče o zdraví.
6. Ve vztahu ke stravování žalobkyně uvedla, že není schopna přenést jídlo z kuchyně ke stolu. Žalobkyně v tomto smyslu potřebuje mimořádnou péči, jelikož tuto činnost nezvládá přijatelným standardem dle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Tvrdí-li žalovaný ve shodě s posudkem posudkové komise, že žalobkyně může jídlo posouvat nebo převážet na invalidním vozíku, pak se nejedná o způsob běžný a obvyklý. To platí také o konzumaci jídla na kuchyňské lince, popř. z plastových uzavíratelných krabiček převážených invalidním vozíkem. Posudková komise své závěry opírá o metodiku lékařské posudkové služby, která však nemá povahu právního předpisu.
7. Pokud jde o výkon fyziologické potřeby, žalobkyně potřebuje pomoc pečující osoby při usazení a zvednutí z WC. Z posudku posudkové komise na jednu stranu vyplývá, že žalobkyně nezvládá tělesnou hygienu, ale měla by zvládat sama výkon fyziologické potřeby. Přitom oba typy činností jsou pro člověka s amputovanou dolní končetinou stejně náročné co do míry potřebnosti pomoci pečující osoby.
8. V případě potřeby péče o zdraví žalobkyně potřebuje pomoc pečující osoby při přípravě, dávkování a kontrole užívání medikace. Ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře žalobkyně bylo totiž zjištěno, že stran užívání medikace jsou známky „non compliance“, tedy neužívání předepsaných léků.
9. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž má být osobní vyšetření pravidlem, zejména pokud existují rozpory mezi sociálním šetřením a posudkovým hodnocením (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, čj. 4 Ads 82/2011-44, a ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013-32). Žalobkyně proto považuje posudek za neúplný a nepřesvědčivý a rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
10. Žalovaný dle žalobkyně také porušil zásadu zákazu reformationis in peius (zákaz změny v neprospěch odvolatele). Žalobkyně se odvolala proti rozhodnutí, kterým jí byl příspěvek snížen na 4 900 Kč, avšak žalovaný následně příspěvek snížil ještě výrazněji na 880 Kč.
11. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí by bylo možné dovodit, že se zdravotní stav žalobkyně v průběh správního řízení zlepšil, což však z posudku posudkové komise ani z jiné listiny ve spise nevyplývá. Zdravotní stav žalobkyně se totiž v mezidobí nijak nezlepšil – amputovaná levá dolní končetina pod stehnem jí nedorostla. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že závěr č. 66 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu, na který žalovaný odkázal, není právním předpisem a nelze jím nahrazovat zákonné podmínky pro prolomení zásady zákazu změny k horšímu.
12. Postup žalovaného by byl možný jen tehdy, pokud by prvoinstanční rozhodnutí bylo v jednoznačném a příkrém rozporu s právními předpisy, což z posudku ani ze spisu nevyplývá. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, čj. 2 Afs 67/2013-53.
13. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve shrnul průběh správního řízení a dále uvedl, že z dostupných podkladů nevyplývají skutečnosti, které by odůvodnily uznání žalobkyní namítaných základních životních potřeb jako nezvládaných. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve vztahu k datu 1. 6. 2024, tedy ke stejnému rozhodnému dni jako Institut posuzování zdravotního stavu, avšak tento posudek vyhodnotila jako rozporný s právními předpisy a aplikovala zákonná kritéria nově a správně.
15. K základní životní potřebě stravování žalovaný uvádí, že lékařská dokumentace ani sociální šetření nedokládají poruchy senzorických, psychických či motorických funkcí s rozhodným dopadem na tuto potřebu. Podle posudkové komise nepostačuje k uznání nezvládání stravování skutečnost, že žalobkyně není schopna samostatně přenést jídlo; komise považuje za dostatečný i pouhý posun jídla po podložce. Připomíná, že důvodem k uznání nezvládání je pouze těžká dysfunkce nebo anatomická ztráta horních končetin, nevidomost obou očí či těžká duševní porucha spojená se sociální dezintegrací, což u žalobkyně není prokázáno. Žalovaný vysvětluje, že posouzení se provádí s využitím běžně dostupných facilitujících prostředků, které mohou kompenzovat znevýhodnění (např. uzavíratelné nádoby, podnos, servírovací vozík). Zvládání základní životní potřeby se hodnotí v přijatelném standardu, který neznamená ideální stav, ale běžný a obvyklý způsob zvládání bez každodenní pomoci jiné osoby. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, čj. 10 Ads 190/2014-28.
16. Ve vztahu k základní životní potřebě výkonu fyziologické potřeby žalovaný akcentuje, že sociální šetření pouze uvádí pomoc pečující osoby při usedání a vstávání z WC. Podle posudkové komise ztráta jedné dolní končetiny sama o sobě neodůvodňuje neschopnost výkonu této potřeby, zejména při možnosti využití madel a obdobných pomůcek. Žalovaný dodává, že u osob používajících invalidní vozík je rozhodující funkce horních končetin umožňující přesun na WC a zpět; u žalobkyně nejsou zaznamenány potíže, které by takový přesun znemožňovaly.
17. K základní životní potřebě péče o zdraví žalovaný uvádí, že posudková komise identifikovala známky non compliance při užívání medikace, avšak tato skutečnost nevychází z těžké funkční poruchy, která by žalobkyni bránila v dodržování léčebného režimu. Nebyla prokázána těžká psychická porucha, těžká dysfunkce jemné motoriky ani těžké zrakové postižení. Z lékařské dokumentace ani z posledních doložených nálezů nevyplývá porucha, která by odůvodnila neschopnost manipulace s léky či nasazení protézy. Podle žalovaného se hodnotí pouze funkční dopad zdravotního stavu a nepřihlíží se k pomoci, která nemá příčinnou souvislost s poruchou funkčních schopností.
K námitce absence osobního vyšetření žalobkyně před posudkovou komisí žalovaný uvádí, že posudková komise vyhodnotila odbornou dokumenta