Krajský soud v Českých Budějovicích 54 Ad 15/2025 – Dokazování

Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 28. 4. 2025, č. j. X, přiznala žalobci od 20. 3. 2025 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 20. 3. 2025, dle kterého se v případě žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle kap. XI, odd. C, položky 4b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) s poklesem pracovní schopnosti o 35 %.

K námitkám žalobce žalovaná napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že žádost žalobce o invalidní důchod se zamítá a jeho výplata se zastavuje. Žalovaná vycházela z posudku IPZS ze dne 30. 7. 2025, který stav žalobce hodnotil dle kapitoly XI., odd. C, položky 4b) přílohy vyhlášky s mírou poklesu pracovní schopnosti o 30 %.

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 9. 2025 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalované z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Zdravotní stav žalobce se nezlepšil, má velké potíže, které posudkový lékař v námitkovém řízení dle názoru žalobce nesprávně hodnotil. Nesprávně byla hodnocena i jeho celková výkonnost vzhledem ke kap. VI, položky 8 přílohy vyhlášky. Žalobce uvádí, že jeho denní aktivity jsou natolik omezeny, že není schopen vykonávat soustavnou pracovní činnost jako doposud.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2025 navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou s odkazem na vypracovaný posudek IPZS.

Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci mlčky souhlas (§ 51 s. ř. s.).

Žaloba je důvodná.

Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Krajský soud obstaral pro své rozhodování posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 5. 2. 2026 plyne, že tohoto dne zasedala posudková komise ve složení předsedkyně komise (posudková lékařka), tajemnice a odborné lékařky v oboru interní lékařství. Žalobce byl jednání komise přítomen.

V posudku z téhož dne shrnula komise dostupnou zdravotní dokumentaci, včetně předložených lékařských zpráv, zdravotní a pracovní anamnézu a uvedla diagnostický souhrn. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, za rozhodující příčinu označila ulcerózní kolitis. Komise hodnotila stav žalobce dle kapitoly XI., oddílu C, položky 4 přílohy vyhlášky – postižení trávicí soustavy, postižení tenkého střeva a kolorekta, idiopatické střevní záněty, k čemuž popsala jednotlivé stupně 4a až 4c. Stav žalobce hodnotila jako středně těžký dle položky 4b (30-40 %). Jedná se o totožnou položku jako v případě předchozích hodnocení s tím, že oproti posudku v námitkovém řízení komise stanovila pokles pracovní schopnosti žalobce o 35 %. Datum vzniku invalidity stanovila komise ke dni 16. 1. 2025. Dle komise se v případě žalobce jednalo o invaliditu I. stupně.

Krajský soud vyšel z tohoto posudku. Posudková komise přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů. Žalobce byl jednání posudkové komise osobně přítomen. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobce, tak k odborným lékařským nálezům, jež jsou součástí spisové dokumentace žalobce. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a toto zdravotní postižení klasifikovala dle vyhlášky o posuzování invalidity. Podrobně rovněž uvedla, proč zvolila právě toto hodnocení i ve vztahu k dalším položkám.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav a podřadila je pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními obtížemi žalobce, přičemž žalobce byl jednání posudkové komise osobně účasten, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož šlo v případě žalobce o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %.

Dle shora citovaného § 39 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobce jedná o invaliditu I. stupně; žalovaná své závěry postavila na nesprávně zjištěném skutkovém stavu.

Co se týče odborných námitek žalobce, posudková komise na ně ve svém posudku reagovala. Dovolává-li se žalobce v žalobě kap. VI., položky 8 přílohy vyhlášky – postižení nervové soustavy, postižení míchy, míšních kořenů a pletení, syndromy ochrnutí, z diagnostického souhrnu posudku se nic takového v případě žalobce nepodává, přičemž jak sama komise uvádí, ostatní postižení žalobce nejsou natolik posudkově významná, aby odůvodňovala volbu jiné převažující příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu.

Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce měl v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady nespecifikoval. Ze samotného soudního spisu žádné náklady neplynou. Z tohoto důvodu mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná neměla v řízení úspěch, přičemž § 60 odst. 2 s. ř. s. v jejím případě i náhradu nákladů řízení vylučuje.