2 As 93/2011 — Nejvyšší správní soud

61 A 29/2025- 47 - text  7 61 A 29/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. M. proti žalovanému: Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích sídlem Goethova 1949/2, 370 70 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 26. 8. 2025, čj. SIN 53/2025-14, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze 26. 8. 2025, čj. SIN 53/2025-14, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žádostí ze dne 13. 7. 2025 domáhal u Okresního státního zastupitelství v Písku (dále jen „povinný subjekt“) dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnutí spisového přehledu a dalších písemností obsažených v trestním spisu sp. zn. ZT 484/2005 a dále informace o tom, kdy povinný subjekt v minulosti poskytl informace z tohoto spisu třetím osobám. Žalobce uvedl, že jeho žádost „mimo jiné směřuje k občanské kontrole zákonnosti činnosti dozorujícího státního zastupitelství v případě, kdy k okamžiku podání žádosti o informace již bylo trestní řízení pravomocně ukončeno.“ 2. Dne 14. 7. 2025 podal žalobce u povinného subjektu obdobně formulovanou žádost, avšak ve vztahu k řízení vedeném pod sp. zn. ZC 151/2022. 3. Rozhodnutím ze dne 21. 7. 2025, čj. SIN 6/2025-5, povinný subjekt obě žádosti dle § 11 odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl. 4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního povinného subjektu potvrdil. II. Shrnutí žaloby 5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 11. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 6. Ve vztahu ke spisu sp. zn. ZC 151/2022 žalobce popsal kontext svého dlouhodobého insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSCB 27 INS 18939/2013, které podle jeho názoru vyústilo v účelovou kriminalizaci jeho osoby, zahájení trestního řízení a následné soudní řízení o omezení svéprávnosti. 7. Uvedl, že znalec v oboru psychiatrie zpracoval znalecký posudek ze dne 1. 5. 2022 vedoucí k jeho zproštění obžaloby pro nepříčetnost a k uložení ochranného léčení, přičemž tento závěr považuje za součást účelového a difamačního postupu vůči své osobě. Povinnost ochranného léčení odvolací soud ovšem zrušil. 8. Žalobce se odvolává na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 10. 2009, SalontajiDrobnjak proti Srbsku, č. 36500/05, a na nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 412/04, z nichž dovozuje, že nemůže být sankcionován ani kriminalizován za četnost svých podání. 9. Insolvenční soud podal již dne 16. 5. 2022 podnět k zahájení řízení o omezení žalobcovy svéprávnosti, do kterého dne 25. 7. 2022 coby vedlejší účastník vstoupil povinný subjekt dle § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Toto řízení zastavil Okresní soud v Písku usnesením ze dne 1. 4. 2025, které povinný subjekt „ve veřejném zájmu“ napadl odvoláním. Odvolací soud však usnesení okresního soudu potvrdil. 10. Insolvenční soud usnesením ze dne 22. 6. 2022 ustanovil žalobci opatrovníka, přičemž opatrovnictví dalšími usneseními podle žalobce účelově protahoval a zrušil jej autoremedurou až usnesením ze dne 22. 7. 2025. Žalobce uvedl, že znalecký posudek z roku 2022 nesmí být podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 11. 2005, H. F. proti Slovensku, č. 54797/00, pro svou neaktuálnost nadále používán. 11. Žalobce namítá, že jako účastník řízení měl právo na informace o činnosti povinného subjektu ve věci sp. zn. ZC 151/2022, která již skončila, a tvrdí, že výluka podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím uvedená v rozhodnutí žalovaného je pouze účelovou frází zakrývající postup v rozporu s čl. 17 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a s čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 12. Ve vztahu k dozorovému spisu sp. zn. ZT 484/2005 žalobce namítl, že nebyl pouze oznamovatelem, nýbrž zákonným zástupcem nezletilé poškozené, což mu podle § 65 trestního řádu umožňovalo nahlédnout do trestního spisu. Poukazuje na to, že státní zastupitelství neustanovilo nezletilé kolizního opatrovníka. Odmítnutí žádosti podle § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím označuje za formalistické, alibistické a extenzivní. Zdůrazňuje, že povinný subjekt mohl poskytnout alespoň část informací po vyloučení interních materiálů, které nepožadoval. 13. Podle žalobce správní orgány neprovedly test proporcionality ani test veřejného zájmu a odmítnutí informací nevyvážily proti právu na přístup k informacím, jak vyžaduje judikatura Ústavního soudu. Uvádí, že při výkladu výjimek ze zákona o svobodném přístupu k informacím je nutné uplatnit restriktivní výklad a dbát na ústavní konformitu. Zdůrazňuje rovněž zásadu incidentní retrospektivity a poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2375/24, který má být podle něj aplikován i v tomto řízení a který znemožňuje použití usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 54/05, o nějž se opřel žalovaný. 14. Žalobce navrhuje, aby soud zajistil spis ZT 484/2005, protože podle něj hrozí začátkem roku 2026 skartace. Dále navrhuje provést důkazy uvedenými spisy a výslechem účastníků. 15. Závěrem žalobce uvedl, že rozhodnutí státního zastupitelství o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2011, čj. 2 As 93/2011-79, č. 2462/2012 Sb. NSS. 16. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při vedení dozorového spisu je státní zástupce v pozici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv v pozici orgánu veřejné správy. Žalobcova snaha o získání informace ze spisu, do kterého nelze nahlížet, v režimu žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, představuje obcházení zákonné úpravy nahlížení do spisu v trestním řízení. 18. Napadené rozhodnutí dostálo všem požadavkům na něj kladeným zákonem o svobodném přístupu k informacím i souvisejícími předpisy. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný proto pouze pro stručnost odkázal. 19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Právní hodnocení krajského soudu 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 21. Žaloba je důvodná. 22. K žalobcovým důkazním návrhům krajský soud poznamenává, že s ohledem na níže uvedené důvody tohoto rozhodnutí nepovažoval za nutné provádět ve věci jakékoli dokazování. 23. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, dle které pro odmítnutí poskytnutí požadovaných informací neexistoval zákonný důvod. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 24. Předně je zapotřebí uvést, že Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku čj. 2 As 93/2011-79, na který přiléhavě poukázal žalobce, shrnul, že „[r]ozhodnutí státního zastupitelství o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví (§ 4 odst. 1 s. ř. s.).“ 25. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl mimo jiné následující: [27] Je nepochybné, že při vedení dozorového spisu státní zástupce vystupuje v pozici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv v pozici orgánu veřejné správy, jak patrně chtěl zdůraznit krajský soud v napadeném usnesení, když uvedl, že ‚postupy státního zastupitelství týkající se trestního řízení nepodléhají přezkumné pravomoci správních soudů, ale podléhají institutům upravených trestním řádem‘. Soudy ve správním soudnictví rozhodně nejsou oprávněny ingerovat do postupů státního zástupce či jiného orgánu činného v trestním řízení, potažmo rozhodovat o zákonnosti či správnosti těchto postupů. Poskytování informací vztahujících se k působnosti státního zástupce jakožto státního orgánu moci výkonné však rozhodně nelze označit za postup v trestním řízení, jehož účelem je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu), přestože se požadované informace postupů orgánů činných v trestním řízení dotýkají. Je však třeba zároveň zdůraznit, že poskytováním informací, jež se týkají trestního řízení, nesmí být účel trestního řízení ohrožen, proti čemuž právní úprava povinným subjektům (tedy i žalovanému) poskytuje příslušné právní nástroje. Tyto nástroje jsou obsaženy jak v samotném trestním řádu (viz § 8a a násl.) tak v zákoně o svobodném přístupu k informacím (viz níže), přičemž platí,