5 Ads 202/2016 – Nejvyšší správní soud

54 Ad 17/2025- 37 - text  4 54 Ad 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: G. R. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalované k žalobě 1. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 24. 6. 2025, č. j. X, odňala žalobkyni ode dne 10. 7. 2025 invalidní důchod II. stupně, když podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 17. 6. 2025 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl stav po zlomenině prox. humeru, po operaci a reoperaci. 2. V rámci námitkového řízení byl stav žalobkyně opětovně posouzen a posudkový lékař IPZS dospěl v posudku ze dne 19. 6. 2025 k obdobnému závěru. Stav žalobkyně hodnotil dle kap. XV., odd. B, pol. 3b v horní výši 25 % dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí neshledala námitky žalobkyně důvodnými a uzavřela, že v případě žalobkyně se nejedná o invaliditu ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 4. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. Její stav se nezlepšil, ale zhoršil. Svůj stav hodnotí dle kapitoly XV., odd. V., položky 3c vyhlášky. K posouzení posudkovým lékařem nebyla přizvána. Nebyla zohledněna komplexní povaha jejího stavu. Trpí i diabetem I. typu, nikoli II. typu, jak uvádí rozhodnutí. Dochází do centra bolesti a k psychiatrovi. Mělo být postupováno dle § 3 vyhlášky (navýšení o 10 procentních bodů). Lékařské zprávy z psychiatrie nebyly vyhodnoceny. Žalobkyně popisuje, že není schopna práce na plný úvazek, ruku má nehybnou z 50 %, má křeče, brnění v ruce přes noc i den. Bere silné léky na bolest. Prognóza není příznivá. Žádá o hodnocení stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí za své přítomnosti. K žalobě přikládá lékařské zprávy. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 11. 2025 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. II. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 7. Žaloba je důvodná. 8. Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.). 9. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 10. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. 11. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 24. 3. 2026 plyne, že tohoto dne zasedala posudková komise ve složení předsedkyně komise (posudková lékařka), odborného lékaře v oboru ortopedie a traumatologie a tajemnice. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna. 12. Dle posudku posudkové komise z téhož dne se v případě žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně. V případě žalobkyně se dle komise jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti ve výši 35 % hodnocený dle kapitoly XV., odd. B, položky 3b přílohy vyhlášky jako středně těžké omezení hybnosti jednoho kloubu horní končetiny s omezením funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů. Komise zvolila horní taxaci položky 25 % (rozmezí 15 % až 25 %) s navýšením o 10 procentních bodů postupem dle § 3 vyhlášky s ohledem na komorbidity. Komise uvedla diagnostický souhrn, pracovní anamnézu, zdravotní a posudkovou anamnézu, jakož i dosavadní závěry posudkových lékařů. Komise měla k dispozici lékařské zprávy, které žalobkyně předložila během soudního řízení. Komise popsala i jednotlivé dílčí položky (3a, 3b, 3c, 3d) a vyložila, proč hodnocení žalobkyně při původním zjišťovacím řízení dle položky 3d nelze v případě žalobkyně aplikovat. Důvodem ke snížení stupně invalidity je dle komise nadhodnocení při jednání dne 7. 3. 2022, neboť dle komise nebyla a není přítomna funkční porucha dvou kloubů horní končetiny. Žádná z dílčích diagnóz není dle komise převažující. Jak shrnula sama komise, z uvedeného plyne, že posudkové závěry v řízení před správními orgány ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity nelze potvrdit. Funkční omezení žalobkyně se komisi jeví jako trvalé. 13. Krajský soud vyšel z tohoto posudku. Posudková komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů. Žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně přítomna (oproti posudkům v rámci správního řízení). Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům, jež jsou součástí spisové dokumentace žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a toto zdravotní postižení klasifikovala dle vyhlášky o posuzování invalidity. Podrobně rovněž uvedla, proč zvolila právě toto hodnocení i ve vztahu k dalším položkám, stejně tak odůvodnila, proč další žalobkyní popisované potíže nemohou být převažující. 14. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav a podřadila je pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními obtížemi žalobkyně, přičemž žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně účastna, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý. 15. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně. 16. Posudková komise ve svém posudku reagovala na věcné námitky žalobkyně, které jsou odborného, medicínského rázu. Posudek posudkové komise žalobkyně žádným způsobem nezpochybnila. Komise vycházela i z předložených psychiatrických zpráv, a byť její závěr, že tyto potíže nemohou být převažující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu, je pouze stručným konstatováním, nic nenasvědčuje opaku. Krajský soud jakékoli vady posudku neshledal, naopak jej hodnotí jako úplný, přesvědčivý a ve více než dostačující šíři reagující i na drobné aspekty stavu žalobkyně a jeho hodnocení. 17. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí 35 % a jedná se tak o invaliditu prvního stupně. Správní orgány proto založily své rozhodnutí na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. III. Závěr a náklady řízení 18. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). 19. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěc