2 Azs 92/2005 – Nejvyšší správní soud

64 Az 2/2026- 17 - text  9 64 Az 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. OAM-1328/ZA-ZA11-HA15-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce podal dne 2. 10. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Jde o státního příslušníka X. Tuto zemi opustil v létě roku 2023, kdy vycestoval do X, odtud následně do X, X a dne 1. 10. 2023 se dostal na území ČR. Žalobce je netrestaný, nedisponuje žádným dokladem totožnosti a jeho rodina zůstává nadále v X ve vesnici X nacházející se v oblasti X na severu X. Důvodem žádosti je snaha získat práci na území ČR, válka, finanční situace rodičů a obava z únosů či zabíjení na území X. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o podané žádosti žalobce tak, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), neudělil. Vyšel přitom z toho, že žalobce opustil X z důvodu války, obecně špatné bezpečnostní a ekonomické situace a s cílem najít si v ČR práci a pomoci rodině. Žalovaný zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že by měl odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Žalobce sám uvedl, že není politicky aktivní, neměl problémy se státními orgány a neví, co konkrétně by mu po návratu hrozilo. Žalovaný proto uzavřel, že hlavním motivem žádosti je legalizace pobytu v ČR a ekonomická motivace, které samy o sobě důvod pro udělení azylu nezakládají. 3. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný posoudil bezpečnostní a politickou situaci v X na základě shromážděných informací o zemi původu a připustil, že tento stav není dosud plně stabilizovaný, avšak podle jeho závěru se po pádu X režimu postupně zlepšuje. Neshledal, že by žalobci hrozil trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Za významné považoval také to, že žalobcovi rodiče a sourozenci nadále žijí v místě jeho posledního bydliště a žalobce s nimi zůstává v kontaktu. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny žalovaný rovněž neshledal. 4. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 10. 4. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. 5. V žalobě předně rekapituluje dosavadní průběh správního řízení a uvádí, že ze X uprchl v roce 2023 z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu, pro který měl obavy o svůj život a zdraví. Žalovaný podle něj pochybil, pokud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro jeho bezpečný návrat do země původu. 6. Žalobce namítá porušení § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), a dále nesprávné posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Tvrdí, že žalovaný nepostupoval v souladu se zásadou zákonnosti, nezjistil dostatečně skutkový stav a napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné. 7. Podstatou žaloby je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že se bezpečnostní situace v X po pádu režimu X stabilizovala natolik, aby byl jeho návrat možný. Žalobce naopak tvrdí, že bezpečnostní situace v X zůstává i po změně režimu silně nestabilní a nepříznivá. Odkazuje přitom na aktuální informace o zemi původu, z nichž podle jeho názoru vyplývá pokračování ozbrojených střetů, výskyt incidentů s výbušnými prostředky, civilní oběti, přetrvávající hrozba teroristické organizace X, sektářské a etnické napětí i omezená možnost bezpečného návratu do oblasti X, odkud pochází. 8. Žalobce zdůrazňuje, ve zmiňované oblasti X podle jím citovaných zdrojů (zpráva EUAA) nadále dochází k bezpečnostním incidentům, včetně násilí vůči civilistům. Dále poukazuje na stanovisko UNHCR, podle něhož v době podání žaloby nemají probíhat nucené návraty do X, a dovozuje z něj, že není bezpečný návrat do žádné části země, a tedy ani možnost vnitřního přesídlení. 9. Další žalobní námitka se týká zhoršení bezpečnostní situace v regionu po vydání napadeného rozhodnutí v souvislosti s válkou mezi USA, Izraelem a Íránem. Žalobce tvrdí, že tuto novou skutečnost je třeba zohlednit i v soudním řízení, neboť se vztahuje k hrozbě vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Podle jeho názoru jde o další destabilizační faktor, který dopadá i na X a zvyšuje obecné bezpečnostní riziko. 10. Žalobce dále uvádí, že v X dochází také k únosům civilního obyvatelstva a k identitou motivovanému násilí, včetně zabíjení, únosů, vysidlování a svévolných zásahů ze strany vládních sil a dalších ozbrojených aktérů. Na základě těchto skutečností má za to, že mu v zemi původu nadále hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu. 11. Konečně žalobce nesouhlasí ani s tím, že žalovaný jeho žádost hodnotil jako účelovou a směřující toliko k legalizaci pobytu na území ČR. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž samotná snaha legalizovat pobyt nevylučuje existenci důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany. 12. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi tvrzenými obavami žalobce a že žaloba žalobcův azylový příběh významně rozvíjí, doplňuje a v některých směrech mění oproti tvrzením uplatněným ve správním řízení. 14. K námitce týkající se únosů žalovaný poukazuje na to, že žalobce již ve správním řízení sice o únosech hovořil, současně však uvedl, že se mají týkat movitějších osob, mezi něž se sám nezařazoval. Žalobní tvrzení podle žalovaného tuto podstatnou okolnost pomíjí. Žalovaný má za to, že žaloba nijak konkrétně nevysvětluje, proč by měl být právě žalobce terčem takového jednání. 15. Stejně tak žalovaný nesouhlasí s žalobní argumentací ohledně identitou motivovaného násilí. Uvádí, že žalobce je X národnosti a vyznává X, tedy nepatří k menšinám, vůči nimž by podle žalobních tvrzení měly být některé popisované excesy namířeny. Ani v tomto směru žaloba podle žalovaného neosvětluje, proč by právě žalobci měla hrozit individualizovaná újma. 16. K žalobní námitce týkající se konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem žalovaný uvádí, že tuto okolnost z povahy věci nemohl v napadeném rozhodnutí zohlednit, neboť nastala až po jeho vydání, avšak nesouhlasí s tím, jaké závěry z ní žalobce dovozuje. Podle žalovaného nebyla X do uvedeného konfliktu zatažena způsobem, který by ve vztahu k žalobci zakládal hrozbu relevantní pro udělení mezinárodní ochrany. 17. Žalovaný dále uvádí, že napadené rozhodnutí netrpí žalobou vytýkanými vadami. Bezpečnostní a politickou situací v X se podle svého vyjádření zabýval podrobně a jeho rozhodnutí nijak nezpochybňuje, že po pádu bývalého režimu nedošlo k úplné stabilizaci poměrů v zemi. Dospěl však k závěru, že individuální situace žalobce neodůvodňuje udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. 18. Žalovaný setrval na závěru, že v případě žalobce převažuje motivace legalizovat si pobyt na území ČR, kde chce žít a pracovat, zatímco návrat do X odmítá především z ekonomických důvodů a kvůli obecně neuspokojivé bezpečnostní situaci. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci krajským soudem 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích stanovených v § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu. Ve věci přitom rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas (resp. žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjdářil) a současně byli seznámeni a měli možnost se vyjádřit ke všem písemnostem obsaženým ve spisovém materiálu. 20. Žaloba není důvodná. 21. Žalobce v podané žalobě pod bodem II. uvádí výčet ustanovení zákonů, které měl žalovaný porušit. Pouhý výčet ustanovení zákona spojený s parafrází jejich obsahu a závěr o jejich porušení není řádně formulovaným žalobním bodem, kterým by se soud mohl zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). V obecné rovině lze však říci, že krajský soud neshledal, že napadené rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné či jinak nedostatečně odůvodněné. Je zřejmé, na základě jakých ustanovení, jakého skutkového stavu a jak žalovaný rozhodoval; jak hodnotil skutečnosti sdělené žalobcem a jaké závěry o nich učinil. Krajský soud s odkazem na správní spis, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu a výpovědí žalobce uvád