ÚOHS R0011/2026/VZ – Dodávka a servis až 25 ks velkokapacitních tramvají II

Úřad obdržel dne 28. 11. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)1 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Úřad rozkladem napadeným usnesením dle § 257 písm. g) ZZVZ zastavil správní řízení, neboť zadavatel rozhodnutím ze dne 20. 1. 2026 zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku.

Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 22. 1. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 30. 1. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Navrhovatel ve stěžejní části II rozkladu nazvané „DŮVODY NEZÁKONNOSTI NAPADENÉHO

Navrhovatel uvádí, že do uplynutí lhůty pro podání námitek proti (novému) rozhodnutí o zrušení zadávací řízení toto nebylo „pravomocně“, tj. nevratně zrušeno, a předmět správního řízení nemohl odpadnout. Úřad tak dle navrhovatele měl po obdržení rozhodnutí o zrušení vyčkat s vydáním napadeného usnesení na uplynutí lhůty pro podání námitek proti (novému) rozhodnutí o zrušení, případně rozhodnout o návrhu navrhovatele tak, že by mu vyhověl, čímž by bylo obnoveno původní rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení a celá záležitost by byla definitivně ukončena.

Podle navrhovatele, ačkoliv není v ustanovení § 257 písm. g) ZZVZ uvedeno, že se musí jednat o konečné zrušení zadávacího řízení, ve kterém již není možno uplatnit žádný opravný prostředek, se jedná o nezbytnou podmínku pro vydání usnesení o zastavení správního řízení podle předmětného ustanovení. K tomu navrhovatel odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0072, R0073, R0074/2021/VZ, podle něhož by měl Úřad usilovat o komplexní řešení věci v otázkách rozhodných pro další postup zadavatele a práva a oprávněné zájmy navrhovatele. S ohledem na jím tvrzenou předčasnost pak navrhovatel označuje napadené usnesení za nezákonné, neboť v rozporu se základními zásadami správního řádu nešetří oprávněné zájmy navrhovatele a nepostupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.

Tím, že Úřad správní řízení zastavil, navrhovatele vystavil riziku potřeby další obrany a s ní spojených nákladů, přičemž postup Úřadu je rozporný se zásadou procesní ekonomie, neboť prodlužuje dobu, po kterou jsou účastníci v nejistotě ohledně správnosti postupu zadavatele.

Navrhovatel uzavírá, že dle něj bylo napadené usnesení vydáno předčasně a dodává, že je připraven rozklad vzít zpět v okamžiku, kdy bude zadávací řízení řádně (definitivně) ukončeno ve smyslu § 51 odst. 2 ZZVZ a nebude tak hrozit jeho obnovení či pokračování. Navrhovatel tedy implicitně poukazuje na to, že ZZVZ rozlišuje mezi zrušením zadávacího řízení a jeho ukončením (viz § 51 odst. 2 ZZVZ) a naznačuje, že k ukončení zadávacího řízení nedochází ihned po zrušení zadávacího řízení.

Navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu informuje, že dne 3. 2. 2026 podal jiný účastník zadávacího řízení námitky proti oznámení a rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, jimiž se domáhá pokračování v zadávacím řízení a zrušení oznámení o zrušení zadávacího řízení. Nadto zadavatel ve vyjádření uvádí, že se nebude vyjadřovat k věcnému obsahu rozkladu ani k postupu Úřadu při vydání napadeného usnesení.

Zadavatel ve svém sdělení ze dne 10. 3. 2026 Úřad informuje, že lhůta dle § 251 odst. 2 ZZVZ pro podání návrhu proti zrušení zadávacího řízení uběhla dne 26. 2. 2026, přičemž v této lhůtě zadavatel neevidoval návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí k rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného usnesení v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem.

Podle § 257 písm. g) ZZVZ Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel zrušil zadávací řízení.

Komentářová literatura k § 257 písm. g) ZZVZ uvádí, že „[v] tomto případě se jedná o jeden z případů, který dle předchozí právní úpravy způsoboval bezpředmětnost podaného návrhu a ÚOHS z toho důvodu přistupoval k zastavení správního řízení dle § 66 odst. 1 písm. g) spr. řádu. ÚOHS tedy zastaví správní řízení, pokud zadavatel zrušil zadávací řízení“ (Podešva,

Ustanovení § 257 písm. g) ZZVZ tak dopadá na situace, kdy pro zrušení zadávacího řízení není účelné pokračovat v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Obdobný názor je patrný i z další komentářové literatury, jež k citovanému ustanovení uvádí, že: „Pakliže zadavatel zrušil zadávací řízení, nemůže již v témže řízení dojít k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky.

Namístě je rovněž doplnit závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne

Po zrušení zadávacího řízení na předmět plnění veřejné zakázky tedy již nelze dosáhnout cíle, ke kterému návrh směřuje (obvykle zrušení určitých úkonů zadavatele) a zároveň tak navrátit stav před vydáním těchto úkonů zadavatele. Jinými slovy tedy není účelné dále pokračovat ve správním řízení ve věci návrhu o přezkoumání úkonů zadavatele, jehož základní cíl, tj. uložit nápravné opatření, již nemůže být naplněn, respektive jeho uložení nemá žádný smysl.

Navrhovatel v rozkladu odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 28. 6. 2021, sp. zn.

Pokud se jedná o stěžejní námitku navrhovatele, že zastavení správního řízení Úřadem bylo předčasné, uvádím, že návrh navrhovatele v rámci předmětného správního řízení směřoval proti úkonu, kterým zadavatel navrhovatele informoval o zrušení rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Navrhovatel požadoval, aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

Dne 20. 1. 2026 obdržel Úřad od zadavatele „SDĚLENÍ ZADAVATELE O ÚKONECH

V § 257 písm. g) ZZVZ jako podmínku pro zastavení řízení zákon výslovně uvádí pouze zrušení zadávacího řízení zadavatelem. Obsahem hypotézy § 257 písm. g) ZZVZ je zrušení zadávacího řízení zadavatelem. Pokud Úřad správní řízení zastavil z důvodu zrušení zadávacího řízení, pak postupoval v souladu s literou zákona.

Navrhovatel v rozkladu namítá, že správní řízení lze podle § 257 písm. g) ZZVZ zastavit, až pokud je rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení definitivní, tedy v případě, že je zadávací řízení ukončeno ve smyslu § 51 ZZVZ.

V tomto případě ze skutkových zjištění vyplývá, že jiný účastník řízení než navrhovatel podal námitky proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení v zákonné lhůtě (dne 3. 2. 2026), a že zadavatel dne 12. 2. 2026 námitky odmítl. V případě jejich odmítnutí zadavatelem měl daný účastník zadávacího řízení možnost podat návrh na přezkoumání úkonů zadavatele.

Z úřední činnosti a též z obsahu sdělení zadavatele ze dne 10. 3. 2026 je mi známo, že daný účastník zadávacího řízení právo podat návrh proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nevyužil. Přede dnem vydání tohoto rozhodnutí o rozkladu (sp. zn. ÚOHS-R0011/2026/VZ) tedy nově došlo i ke splnění podmínky zakotvené v § 51 odst. 2 písm. b) ZZVZ a dané zadávací řízení tak bylo ukončeno ve smyslu tohoto ustanovení zákona, a to marným uplynutím lhůty pro podání návrhu podle § 251 odst. 2 nebo 3 ZZVZ. Třebaže tedy v době vydání napadeného usnesení výše uvedená podmínka nebyla splněna a předmětné zadávací řízení nebylo ukončeno podle ustanovení § 51 odst. 2 písm. b) ZZVZ, ke dni vydání tohoto rozhodnutí již lze dané zadávací řízení označit také za ukončené. Jak již bylo uvedeno výše, ukončení zadávacího řízení ve smyslu § 51 odst. 2 písm. b) ZZVZ však není podmínkou pro zastavení správního řízení

K námitce navrhovatele poukazující na nezbytnost „řádného ukončení zadávacího řízení“ uvádím, že je nesporné, že ZZVZ rozlišuje mezi pojmy „ukončení“ a „zrušení“ zadávacího řízení.

Úřad je vázán literou zákona, a pokud nastanou podmínky dle § 257 ZZVZ, je jeho povinností konat neprodleně, neboť ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 správního řádu má povinnost vyřizovat věci bez zbytečných průtahů. Úřad tudíž respektoval vůli zákonodárce, když správní řízení zastavil z důvodu zrušení zadávacího řízení, pročež výše popsaná argumentace navrhovatele, v rámci níž poukazuje mimo jiné na údajnou „předčasnost“ zastavení správního řízení ze strany Úřadu, neobstojí.

Navrhovatel dále namítá, že Úřad svým postupem v rozporu se základními zásadami správního řádu nešetřil oprávněné zájmy navrhovatele a nepostupoval tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.

Úřad coby správní orgán je povinen postupovat mimo jiné ve smyslu § 6 správního řádu, tedy danou věc vyřídit bez zbytečných průtahů a tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a aby

V obecné rovině je úlohou správního orgánu v konkrétním případě zákonné procesní požadavky správně vyhodnotit a umožnit tak účastníkům řízení řádné uplatnění jejich práv, aniž by vedený proces nebyl zbytečně zatěžován formalitami a zbytečnými procesními kroky.

Uzavírám, že Úřad napadeným usnesením zastavil správní řízení v souladu se zákonem, když došlo k naplnění hypotézy uvedené v § 257 písm. g) ZZVZ a v současné době již došlo také k ukončení zadávacího řízení.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci tohoto správního řízení v souladu se zákonem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu navrhovatele.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené usnesení změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1

Mgr. Marek Šimka, advokát, Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno