ÚOHS R0014/2025/VZ – Pontonová mostová souprava

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ nebo „ZZVZ“)1, k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese, s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 12. 12. 2024 návrh navrhovatele – TATRA DEFENCE

Podle Zadávací dokumentace „A“ (zadávací podmínky pro podání žádosti o účast) ze dne

Podle informací uveřejněných na profilu zadavatele jde o veřejnou zakázku na dodávky zadávanou podle pravidel pro nadlimitní režim v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Její předpokládaná hodnota byla stanovena na 2 479 338 842 Kč.

Předmětem veřejné zakázky dle bodu 1 části A zadávací dokumentace je pořízení jedné pontonové mostové soupravy o celkové délce min. 240 m s požadovanou nosností MLC 80 2 a jedné pontonové mostové výcvikové soupravy o délce 20 m. Zadavatel dále uvedl, že podrobné informace o předmětu veřejné zakázky a další zadávací podmínky budou vymezeny v zadávací dokumentaci „B“, jež bude zaslána všem účastníkům zadávacího řízení, kteří prokáží splnění kvalifikace.

Lhůta pro podání žádostí o účast byla v bodě 5 části A zadávací dokumentace stanovena do 16. 9. 2024 do 8:00 hodin. Zadavatel obdržel v uvedené lhůtě celkem 3 žádosti o účast dodavatelů, mj. i žádost o účast navrhovatele. Dne 8. 10. 2024 zadavatel vyzval účastníky zadávacího řízení k podání předběžných nabídek, přičemž jim současně poskytl další část „B“ zadávací dokumentace.

V bodě 1 Zadávací dokumentace „B“ (zadávací podmínky pro podání předběžné nabídky a nabídky a výzva k podání předběžné nabídky) ze dne 7. 10. 2024, č. j. MO 805249/2024-1350 (dále jen „část B zadávací dokumentace“), zadavatel stanovil minimální technické podmínky.

Lhůta pro podání předběžných nabídek byla zadavatelem prostřednictvím přípisu ze dne

Dne 22. 11. 2024 zadavatel obdržel námitky navrhovatele z téhož dne (dále jen „námitky“), jimiž brojil proti zadávacím podmínkám stanoveným v části B zadávací dokumentace.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody zadavatele uvedenými v rozhodnutí o námitkách, podal dne 12. 12. 2024 k Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“). Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 12. 12. 2024. V souladu se svými námitkami navrhovatel v návrhu žádal, aby Úřad konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu se zákonem, a aby jako nápravné opatření zrušil předmětné zadávací řízení.

Dnem 12. 12. 2024, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Rozhodnutím ze dne 27. 1. 2025, č. j. ÚOHS-03174/2025/500, nařídil Úřad z moci úřední zadavateli předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy na šetřenou veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení předmětného správního řízení.

Dne 3. 2. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-1054/2024/VZ, č. j. ÚOHS04003/2025/500, kterým rozhodl, že návrh navrhovatele se podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření (dále jen „napadené rozhodnutí“).

Dle Úřadu sice zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal každý jeden dílčí argument, avšak k jednotlivým bodům argumentace navrhovatele se vyjádřil a postihl přinejmenším podstatu námitek. Podle Úřadu bylo z rozhodnutí o námitkách zřejmé, proč zadavatel považuje tvrzení navrhovatele ohledně jemu vytýkaných pochybení za lichá, stejně tak proč považuje svůj postup v zadávacím řízení za adekvátní a souladný se zákonem. Úřad neshledal, že by rozhodnutí o námitkách trpělo vadou, jež by odůvodňovala jeho zrušení pro nesplnění povinnosti vypořádat se dostatečně podrobně a srozumitelně s námitkami navrhovatele.

Při stanovení minimálních technických podmínek postupoval zadavatel dle Úřadu zákonem aprobovaným způsobem, když požadavek na bezčlunové řešení stanovil v rámci části B zadávací dokumentace a zaslal ji účastníkům zadávacího řízení až s výzvou k podání předběžných nabídek. Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že zadavatel využil možnost postupovat dle § 199 odst. 4 písm. a) zákona, protože nešlo o požadavek na kvalifikaci dodavatele. I když předmětná minimální technická podmínka byla pro mnohé z dodavatelů podmínkou zásadní pro závěr, zda se jedná o plnění, jež by byli schopni dodat, zákon zadavateli dotčený postup výslovně umožňuje, a to s ohledem na zvláštní pravidla pro zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti.

Ve věci námitek týkajících se bezčlunového řešení Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se v daném případě jedná ze strany zadavatele o oprávněný požadavek, tj. požadavek odůvodněný vzhledem k jeho potřebám. Zákon zadavateli nezakazuje, aby v rámci jím poptávaného plnění určil konkrétní technické podmínky, jež vyhodnotil pro naplnění účelu, pro nějž příslušné plnění poptává, jako požadavky podstatné. Dle napadeného rozhodnutí již v samotném technickém a provozním charakteru dvou způsobů řešení (s čluny a bez člunů) lze shledat podstatné rozdíly, proto se dle Úřadu nejedná o plnění běžně zaměnitelná.

Úřad závěrem napadeného rozhodnutí konstatoval, že neshledal v rozsahu námitek navrhovatele uvedených v návrhu důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona, a proto rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu.

Dne 18. 2. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze spisového materiálu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 3. 2. 2025, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.

Navrhovatel s napadeným rozhodnutím zásadně nesouhlasí, považuje jej za nezákonné a nepřezkoumatelné. Je přesvědčen, že „Úřad na jedné straně bez dalšího nekriticky přejímá argumentaci zadavatele, kterou dále rozvíjí o další úvahy a závěry zadavatelem nepřednesené, aby na druhé straně bezdůvodně odmítal argumentaci navrhovatele prokazující nezákonný a diskriminační postup zadavatele“. Navrhovatel napadené rozhodnutí rozkladem napadá v celém jeho rozsahu a současně trvá v plném rozsahu na své argumentaci uvedené v námitkách i v návrhu a v podrobnostech na ně odkazuje.

Navrhovatel nesouhlasí s názorem Úřadu, dle něhož se s jím vznesenými námitkami zadavatel v rozhodnutí o námitkách dostatečně vypořádal. Protože Úřad v napadeném rozhodnutí uzavřel, že navrhovatel v návrhu blíže neupřesnil, k jakým jeho námitkám se zadavatel nevyjádřil, konkretizoval navrhovatel všechny údajně zadavatelem nevypořádané námitky ještě jednou v rozkladu. Dle mínění navrhovatele se zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal s námitkou o bezdůvodné konkurenční výhodě, o bezdůvodné překážce hospodářské soutěže a o neodůvodněnosti požadavku, proč je absence tlačných člunů pro dosažení účelu veřejné zakázky klíčová.

Dle rozkladové argumentace navrhovatele zadavatel vytvořil stanovením požadavku na pontonovou mostovou soupravu bez tlačných člunů podmínky, které „prakticky omezují možnost plnění veřejné zakázky pouze na jednoho konkrétního dodavatele, protože řešení splňující tento požadavek nabízí pouze jeden subjekt na trhu“ a „nezohledňují alternativní technická řešení, která jsou běžná, plně funkční a využívaná většinou členských států NATO.“

Požadavek na absenci tlačných člunů považuje navrhovatel za nadbytečný, protože „tlačné čluny představují osvědčené, široce používané a funkční technické řešení kompatibilní s vybavením většiny armád NATO“ a „řešení s tlačnými čluny plně vyhovuje požadavkům na zřízení plovoucích mostů i přívozových soulodí, aniž by omezovalo účel veřejné zakázky“.

Navrhovatel dále v rozkladu připomíná, že zadavatel musí při stanovení technických podmínek vždy objektivně odůvodnit, proč je daný požadavek nezbytný pro dosažení účelu veřejné zakázky. Dle navrhovatele ani zadávací dokumentace neřeší odůvodněnost předmětného požadavku jakožto klíčového pro zadavatele k dosažení účelu veřejné zakázky. Zadávací podmínky by měly být dle navrhovatele nastaveny přiměřeně a tak, aby reflektovaly skutečné provozní potřeby a neomezovaly možnost nabídky srovnatelných technických řešení.

Další rozkladové námitky směřují vůči argumentaci Úřadu uvedené v napadeném rozhodnutí.

Směrem k zásadě zákazu diskriminace navrhovatel v rozkladu uvádí, že stanovením minimálního technického požadavku (spočívajícího ve vyloučení jiného technického řešení než řešení bez využití tlačných člunů) zadavatel fakticky vyloučil účast všech dodavatelů, vyjma jediného dodavatele, a tím zcela vyloučil soutěž. Ve vztahu k zásadě transparentnosti navrhovatel namítá, že zadavatel svým jednáním v rámci předběžných tržních konzultací v dodavatelích vzbudil planou naději, že má smysl se zadávacího řízení účastnit i s technickým řešením využívajícím tlačné čluny, protože opakovaně připustil možnost řešení předmětu veřejné zakázky s i bez využití tlačných člunů. Změnu svého postoje nijak nezměnil ani v rámci výzvy k podání žádostí o účast a obsahem části A zadávací dokumentace. Dále navrhovatel v rozkladu nesouhlasil s „obhajobou“ údajného netransparentního postupu zadavatele dle § 199 odst. 4 zákona. Smyslem uvedeného ustanovení je dle navrhovatele ochrana podrobných informací o předmětu veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti, ne „umožnit zadavatelům postupovat netransparentně a vodit dodavatele za nos ohledně zásadního aspektu předmětu plnění“. Navrhovatel při tomto tvrzení vychází ze znalosti zadavatele, jakožto zkušeného v zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Dle navrhovatele musel zadavatel disponovat rozsáhlými a podrobnými informacemi ohledně nabídky na trhu s pontonovými mostovými soupravami. Proto také navrhovatel dovozuje, že si zadavatel v okamžiku stanovení napadaného minimálního technického požadavku vylučujícího možnost použití tlačných člunů musel být vědom, že fakticky vylučuje soutěž a poptává plnění nabízené pouze jediným dodavatelem.

S ohledem na namítané skutečnosti navrhovatel žádá, aby předseda Úřadu podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu napadené rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Úřad obdržel vyjádření zadavatele ze dne 26. 2. 2025, v němž zadavatel uvedl, že nesouhlasí s obsahem rozkladu navrhovatele. Dále sdělil, že se v průběhu správního řízení dostatečně vyjádřil ke všem skutečnostem, které navrhovatel ve svých podáních uvedl. Argumentaci navrhovatele zadavatel pokládá za zkreslenou a účelovou včetně způsobu zpracování přílohy k rozkladu „Srovnání řešení s využitím tlačných člunů a bezčlunového řešení“. Zadavatel zopakoval, že nepoptává plnění nabízené pouze jedním dodavatelem a nepožaduje konkrétní výrobek, ale z již dříve uvedených důvodů požaduje konkrétní řešení.

Zadavatel trvá na svém stanovisku, s napadeným rozhodnutím souhlasí a považuje je „za věcně správné, mající podporu v provedeném dokazování a podložené srozumitelnou právní argumentací…“.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

Úřad tím, že napadeným rozhodnutím návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl, rozhodl v rozporu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci

Část devátá zákona upravuje postup pro zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti, jež mají specifické požadavky zejména na bezpečnost členských států a dále na bezpečnost utajovaných informací. Z tohoto důvodu je pro ně upraven postup specificky tak, aby byly tyto požadavky naplněny.3 Podle § 187 odst. 3 zákona platí, že při zadávání veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti, která není koncesí, zadavatel postupuje podle části

Zadavatel je na základě shromážděných informací o celkové situaci (získaných i v rámci předběžných tržních konzultací) oprávněn zvolit toliko jedno z možných řešení svých potřeb.

Podle § 6 zákona „[z]adavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti. Ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.“ Tyto zásady jsou dále ve vztahu k zadávacím podmínkám rozvedeny v § 36 odst. 1 zákona, dle kterého „[z]adávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže“. Pro omezení hospodářské soutěže, k jakému došlo v šetřené věci, je pro postup v souladu se zákonem tedy nutné, aby zadavatel jím stanovené zadávací podmínky důkladně odůvodnil. Z rozsudku

V rozsudku ze dne 28. 3. 2013, č. j. 1 Afs 69/2012-55, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění.“ Rozsudek NSS uvedenou myšlenku (byť se vztahovala k předcházející právní úpravě, nicméně je použitelná i na zákon) dále rozvíjí tak, že zdůvodnění jednoduchých zadávacích podmínek (tj. běžných, snadno splnitelných pro všechny dodavatele a významně nenavyšující cenu plnění pro některé z nich) „zadavatelem může být rovněž jednoduché, přičemž bude postačovat, aby zadavatel poskytl základní racionální zdůvodnění, které osvětlí existující souvislost mezi zadávací podmínkou a legitimní potřebou zadavatele, aniž by bylo nutno následně zkoumat, zda nemohl zvolit řešení vhodnější v zájmu zachování hospodářské soutěže. Jednoduchá podmínka, jejíž splnění nemůže být pro žádného dodavatele obtížné a která nemá výraznější dopady na cenu plnění, totiž klade hospodářské soutěži natolik

Navrhovatel v rozkladu uvedl, že „k dnešnímu dni existuje na trhu pouze jediné řešení a současně jediný jeho dodavatel, který je schopen nabídnout plnění požadované

Nutno poznamenat, že poptávat plnění, jenž je schopen nabídnout pouze jediný dodavatel, nutně nemusí být nezákonným postupem, pakliže si své požadavky zadavatel dostatečně důkladně, tj. vzhledem ke konkrétní veřejné zakázce, obhájí. K takovému závěru dospěl i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 3. 11. 2021, č. j. 31 Af 44/2020-88, když uvedl,5 že „[i] v případech, že specifické požadavky zadávací dokumentace splňuje pouze jeden dodavatel na relevantním trhu, se automaticky nemusí jednat o nepřímou diskriminaci ostatních dodavatelů. Specifičnost podmínek vedoucí k zásadnímu omezení hospodářské soutěže pouze klade vyšší nároky na jejich odůvodnění (resp. zejména na významnost důvodů pro zadavatele).“

Protože zadavatel nastavil jako minimální technickou podmínku bezčlunové řešení, hospodářská soutěž je prokazatelně touto podmínkou zásadně ovlivněna. Proto musí být zadávací podmínky včetně minimální technické podmínky odůvodněny tak, aby ve smyslu výše uvedeného rozsudku splnily přísnější požadavky na jejich odůvodnění.

Zadavatel svůj požadavek na bezčlunové řešení odůvodnil finanční úsporou, personální úsporou, možností zřídit přepraviště bez nutnosti úprav břehů v takovém rozsahu, jaký je nutný u ostatních řešení, a interoperabilitou s významným aliančním partnerem (blíže viz bod 22 napadeného rozhodnutí).

Navrhovatel ve svých námitkách, návrhu i rozkladu však všechny výše uvedené důvody rozporuje a staví proti nim svou protiargumentaci. Namítá, že počet osob nutných k obsluze obou řešení je srovnatelný, interoperabilita řešení s čluny je zajištěna s velkou částí aliančních partnerů a rovněž úprava břehů je u obou řešení srovnatelná. Navrhovatel uvádí ve své argumentaci konkrétní údaje o počtech obsluhy a dalších parametrech obou řešení.

Zadavatel naproti tomu ve svém odůvodnění požadavku bezčlunového řešení uvedl značně obecnou argumentaci bez konkrétnějších údajů nebo bez uvedení relevantního srovnání obou variant řešení, ze kterých vycházel. Takové odůvodnění zadavatele nelze považovat za dostačující a přiměřené vzhledem k výraznému omezení hospodářské soutěže, ke kterému nastavením zadávacích podmínek v zadávacím řízení došlo. Notně obecná argumentace zadavatele nemůže obstát zejména ve světle významných zpochybnění ze strany navrhovatele, a také ve světle východisek a požadavků na kvalitu odůvodnění uvedených v rozsudku NSS. Hlavní důvod, který zadavatel pro nastavení bezčlunového řešení uvádí, je jeho finanční úspora. Takový důvod však sám o sobě nemůže obstát, pokud je jediným hodnoticím kritériem nejnižší nabídková cena. Zadavatel neuvádí ani konkrétní přepočty případných vícenákladů souvisejících s dalším potřebným vybavením. Rovněž otázka personální úspory není dostatečně konkretizována tak, aby tento důvod mohl obstát ve světle konkretizace poskytnuté navrhovatelem, totéž platí i o důvodech ostatních.

Ve světle argumentů vznášených dodavatelem je tedy nutné, aby důvody, proč zadavatel omezil hospodářskou soutěž na jedno řešení, byly na základě relevantních dat a informací adekvátně podloženy. Pokud zadavatel uvažoval (minimálně u předběžných tržních konzultací) o obou řešeních, pravděpodobně nějaká informace, vzájemné srovnání nebo zásadní skutečnost musely určit, proč se zadavatel při zadání veřejně zakázky rozhodl pro bezčlunové řešení. Z rozhodnutí o námitkách nebo z vyjádření zadavatele k návrhu nebo rozkladu se však nelze dobrat důkladného odůvodnění opřeného o relevantní fakta nebo srovnání. Proto zadavatelem nabízenou povšechnou argumentaci, opřenou spíše o předpoklady nežli o fakta, nelze považovat za dostatečnou s ohledem na zásadní míru omezení hospodářské soutěže. Nad uvedené lze rovněž přisvědčit navrhovateli, že pro dosažení zadavatelem deklarované co největší úspory finančních nákladů, co nejnižšího počtu potřebného obslužného personálu nebo obslužných vozidel by bylo možné promítnout tyto požadavky do pravidel pro hodnocení nabídek, a přitom ponechat obě možná technická řešení. Tímto způsobem by navíc došlo k méně zásadnímu omezení hospodářské soutěže, jak uvádí shora uvedený rozsudek NSS. I na základě výše uvedených důvodů nemůže odůvodnění zadávacích podmínek bez relevantních faktů a důkladného odůvodnění obstát. Proto je posouzení Úřadu v napadeném rozhodnutí nesprávné.

Uzavírám tedy, že zadavatel neposkytl dostatečné odůvodnění nastavené zadávací podmínky spočívající v bezčlunovém řešení s ohledem na významné omezení hospodářské soutěže touto podmínkou. Zadávací podmínka tak odporuje § 36 odst. 1 zákona. Z tohoto důvodu je nutné napadené rozhodnutí jako nesprávné zrušit. Přitom není sporu o tom, že je to právě zadavatel, kdo vymezuje zadávací podmínky, neboť je to on, kdo je nejlépe schopen rozpoznat vlastní potřeby, na jejichž základě rozhoduje, v jakém rozsahu a za jakých podmínek bude plnění v rámci zadávacího řízení poptávat. V šetřeném případě však zadavatel neunesl břemeno tvrzení (a tudíž nutně ani břemeno důkazní), když specifičnost zadávacích podmínek vedoucích k zásadnímu omezení hospodářské soutěže dostatečně neodůvodnil.

K ostatním rozkladovým námitkám uvádím následující.

Souhlasím s názorem Úřadu ohledně postupu zadavatele dle speciální úpravy stanovené v § 199 zákona při vymezení minimálních technických podmínek. Podle § 199 odst. 4 zákona platí, že zadavatel nemusí při poskytování zadávací dokumentace postupovat podle § 96 odst. 1 zákona u těch částí zadávací dokumentace, které se netýkají požadavků na kvalifikaci dodavatele, pokud nejpozději v okamžiku odeslání výzvy k podání předběžných nabídek takové části zadávací dokumentace zašle účastníkům zadávacího řízení (v takovém případě se § 96 odst. 3 zákona nepoužije), nebo je uveřejní na profilu zadavatele nejméně do konce lhůty pro podání nabídek. Předmětná úprava je speciální úpravou pro zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti a její smysl spočívá zejména v tom, že konkrétní požadavky takové veřejné zakázky budou známy pouze kvalifikovaným dodavatelům. Z průběhu zadávacího řízení vyplývá, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky využil možnost postupovat dle § 199 odst. 4 písm. a) zákona, když požadavek na bezčlunové řešení stanovil v části B zadávací dokumentace v rámci minimálních technických podmínek a tuto část zadávací dokumentace zaslal účastníkům zadávacího řízení až s výzvou k podání předběžných nabídek. Zadavatel tedy postupoval v tomto ohledu v souladu se zákonem, přičemž ani navrhovatel tuto skutečnost nerozporoval.6 S ohledem na shora uvedený účel zákonné úpravy dle § 199 odst. 4 zákona pak nelze mít postup zadavatele ani za rozporný se zásadou přiměřenosti, neboť dodavatelé musí s takovou možností postupu zadavatele počítat a současně prokázání kvalifikace není natolik nákladnou či komplikovanou záležitostí, jako podání samotné předběžné nabídky.

Jak již bylo uvedeno výše, v předmětné věci jde o veřejnou zakázku v oblasti obrany a bezpečnosti zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním podle § 187 a násl., resp. dle § 199 zákona. Proto také zadavatel mohl v souladu se zákonem uvést minimální technické podmínky podle § 61 odst. 4 zákona v části dokumentace zveřejněné pouze kvalifikovaným dodavatelům až v okamžiku odeslání výzvy k podání předběžných nabídek.

Argumentace rozkladu směřující vůči nedostatkům rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele je ve světle závěru o rozporu zadávacích podmínek s § 36 odst. 1 zákona již nadále irelevantní. Námitky byly v části nezákonnosti zadávací podmínky požadující bezčlunové řešení shledány oprávněnými, když zadavatel nepředložil odůvodnění dané podmínky, které by obstálo s ohledem na významný zásah do hospodářské soutěže.

V šetřeném případě uzavírám, že část rozkladových námitek navrhovatele je důvodná, proto jsem rozhodl tak, že napadené rozhodnutí se ruší a věc se Úřadu vrací k novému projednání.

Pro řízení o rozkladu platí dle § 152 odst. 5 správního řádu právní úprava odvolání, pokud to nevylučuje povaha věci. Ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu může odvolací orgán zrušit napadené rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátit orgánu prvního stupně k novému projednání společně s právním názorem, kterým je orgán prvního stupně vázán.

Úřad v napadeném rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, což má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť výše uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné

S ohledem k posouzení části rozkladových námitek navrhovatele jako důvodných, přičemž posouzení těchto námitek je pro celkové rozhodnutí ve věci zásadní, konstatuji, že Úřad dospěl k nesprávným právním závěrům, když nesprávně posoudil skutkový stav věci. Odůvodnění sporné zadávací podmínky totiž nebylo ze strany zadavatele dostatečné s ohledem na významný zásah této podmínky do hospodářské soutěže o veřejnou zakázku.

Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6

TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o., U Rustonky 714/1, Karlín, 186 00 Praha 8