ÚOHS R0032/2023/VZ – REKONSTRUKCE VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ NOVÝ KNÍN

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)1 k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 30. 1. 2023 návrh navrhovatele – LAMBERGA s.r.o., IČO 29241723, sídlem Kociánka 8/10, 612 00 Brno (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – město Nový Knín, 00242888, sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1, 262 03 Nový Knín, zastoupeným Mgr. Pavlem Velíškem, advokátem ev. č. ČAK 19389, sídlem Křižíkova 23/48, 186 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „REKONSTRUKCE VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ NOVÝ KNÍN“ jako veřejné zakázky malého rozsahu mimo zadávací řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 20. 1. 2023, která byla uveřejněna na úřední desce zadavatele téhož dne (dále jen „veřejná zakázka“).

V podaném návrhu navrhovatel namítal chybné určení druhu a režimu veřejné zakázky, když dle navrhovatele je předmětem veřejné zakázky především dodávka pouličních světel (spolu s dodávkou rozvaděčů a souvisejícími instalačními pracemi). Zadavatel tak měl pochybit, když předmět veřejné zakázky stanovil jako stavební práce, v důsledku čehož chybně stanovil i režim veřejné zakázky a směřoval k jejímu zadání mimo postup předvídaný zákonem.

Dne 14. 2. 2023 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0088/2023/VZ, č. j. ÚOHS-06433/2023/500 (dále jen „napadené usnesení“), kterým správní řízení podle § 257 písm. h) zákona zastavil.

Dne 28. 2. 2023 obdržel Úřad rozklad navrhovatele. Ze spisového materiálu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 14 2. 2023. Rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě. Podaný rozklad navrhovatel následně doplnil svým podáním doručeným

Navrhovatel v podaném rozkladu namítá, že Úřad postupoval v souvislosti s vydáním napadeného usnesení v rozporu se zákonem, neboť napadené usnesení dle navrhovatele spočívá na nesprávném právním posouzení a na nesprávně, respektive neúplně zjištěném skutkovém stavu, kdy Úřad nezohlednil všechny skutečnosti poukazované navrhovatelem v jejich vzájemných souvislostech, což má činit napadené usnesení nepřezkoumatelným a nezákonným.

Navrhovatel dále uvádí, že neměl možnost podat námitky, a to z důvodu chybného určení druhu a režimu veřejné zakázky zadavatelem. Zároveň navrhovatel předestírá takovou interpretaci § 257 písm. h) zákona, podle které je účelem tohoto ustanovení umožnit zadavatelům provést nápravu jejich pochybení na základě podaných námitek. Dále navrhovatel odkazuje na § 241 odst. 2 písm. c) a § 244 odst. 2 zákona a poukazuje na to, že postup zadavatele směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem a zároveň se navrhovatel dozvěděl o tomto porušení zákona právě v takové lhůtě, aby bezodkladně podal návrh.

V závěru rozkladu se navrhovatel domáhá toho, aby předseda Úřadu zrušil napadené usnesení a vrátil věc Úřadu k dalšímu řízení. Zároveň se rozkladem navrhovatel domáhá přijetí nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním ze dne 8. 3. 2023 doručeném Úřadu dne

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného usnesení v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

Napadené usnesení je správné a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo napadené usnesení potvrzeno a rozklad zamítnut.

V posuzované věci navrhovatel napadá postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu mimo zadávací řízení a tvrdí, že zakázka měla být zadána v zadávacím řízení.

V prvé řadě je nutno poznamenat, že v řešené věci není nijak sporná ta skutečnost, že podaní návrhu navrhovatelem nepředcházelo podání námitek podle § 241 zákona. To, že námitky nepodal, navrhovatel explicitně uvedl jak v návrhu, tak v podaném rozkladu. Současně je nesporné, že k okamžiku podání návrhu nebyla smlouva na veřejnou zakázku dosud uzavřena. Je tedy zjevné, že nastala situace předvídaná § 257 písm. h) zákona a řízení muselo být zastaveno. Závěry napadeného usnesení jsou tedy správné.

Zároveň je pro řešenou věc bezpředmětná argumentace navrhovatele vztahující se věcně k postupu zadavatele, neboť řízení o rozkladu spočívá v posouzení, zda mělo být ve správním řízení rozhodnuto věcně, nebo zda mělo být správní řízení z procesních důvodů zastaveno.

Navrhovatelovu námitku, že Úřad při zastavení správního řízení postupoval v rozporu se zákonem, je třeba odmítnout jako nedůvodnou. Jak bylo uvedeno výše, je zjevné, že podání návrhu nepředcházelo řádné a včasné podání námitek, když námitky navrhovatel nepodal vůbec. Podání námitek proti postupu zadavatele je podmínkou pro to, aby mohlo být o návrhu věcně rozhodováno. Podle § 257 písm. h) zákona Úřad správní řízení v takové situaci usnesením zastaví. Úřad nemá ohledně zastavení řízení žádnou možnost správního uvážení, zákonná povinnost zastavit řízení dle § 257 písm. h) zákona nepřipouští výjimku.

V této souvislosti nejsou na místě ani úvahy navrhovatele o účelu § 257 písm. h) zákona, dle kterých je smyslem tohoto ustanovení poskytnout zadavatelům prostor k nápravě jejich

Pro úplnost je na místě uvést, že jakkoliv je obecně řádné a včasné podání námitek obligatorní podmínkou pro následné podání návrhu podle § 241 zákona, toto neplatí pro návrh podaný podle § 254 zákona, tedy pro návrh na uložení zákazu plnění z již uzavřené smlouvy. O takový návrh se ovšem v řešené věci nejednalo.

K navrhovatelovu odkazu na § 241 odst. 2 písm. c) zákona je třeba uvést, že uvedené ustanovení připouští podání námitek proti postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem. Jak bylo uvedeno shora, pokud byl navrhovatel přesvědčen, že takto zadavatel postupuje (a zároveň tímto postupem navrhovateli hrozí či vznikla újma), pak proti postupu zadavatele mohl podat námitky.

Pokud navrhovatel poukazuje na § 242 odst. 2 zákona s tím, že se o porušení zákona dozvěděl právě v takové lhůtě, aby bezodkladně podal návrh, míjí se i tato argumentace s podstatou věci. Uvedené ustanovení se totiž vztahuje právě k podání námitek, a nikoliv k podání návrhu.

K navrhovatelovu tvrzení, že neměl dostatečný časový prostor pro podání námitek, se tak nutně nabízí úvaha, že pokud byl navrhovatel schopen podat návrh Úřadu dne 30. 1. 2023, pak mohl a měl ve stejném termínu podat námitky, když právě 30. 1. 2023 byl posledním dnem lhůty pro jejich podání. Právě řádné podání námitek by dle § 246 zákona aktivovalo dočasný zákaz uzavření smlouvy, kterým by navrhovatel dosáhl svého záměru zabránit zadavateli dovršit zadání veřejné zakázky a umožnit přezkum jeho postupu. K tomu je na místě poukázat na § 246 odst. 1 písm. b) zákona, podle kterého zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem do doby doručení rozhodnutí o námitkách stěžovateli a na § 246 odst. 1 písm. c) zákona, podle kterého zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem před uplynutím lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, pokud zadavatel podané námitky odmítl. I v případě podání námitek navrhovatelem v nejzazší

Závěrem tak lze shrnout, že postup Úřadu, který napadeným usnesením zastavil správní řízení, byl správný a jediný možný, když byl naplněn důvod pro obligatorní zastavení správního řízení podle § 257 písm. h) zákona spočívající v tom, že podanému návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, které v řešené věci navrhovatel nepodal vůbec. Argumentace navrhovatele v podaném rozkladu je pak zcela nedůvodná.

Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu tak byla přezkoumána zákonnost napadeného usnesení v celém jeho rozsahu a jeho věcná správnost v rozsahu námitek rozkladu. Napadené usnesení bylo shledáno zákonným a věcně správným. Napadené usnesení je současně přezkoumatelné, neboť je jasně patrné, z jakých podkladů pro vydání usnesení Úřad vycházel, jaký zjistil skutkový stav a jaké právní normy na takto zjištěný skutkový stav aplikoval.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

Mgr. Pavel Velíšek, advokát, Křižíkova 23/48, 186 00 Praha

LAMBERGA s.r.o., Kociánka 8/10, 612 00 Brno