ÚOHS R0034/2024/VZ – Nákup přenosných počítačů a příslušenství pro potřeby resort

Odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek centrální zadavatel – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem

Předmět veřejné zakázky tvoří dodávky výpočetní techniky, mimo jiné i dodávky 4 kategorií přenosných počítačů podrobně definovaných v příloze č. 1 návrhu rámcové dohody tvořící přílohu č. 1 zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku (dále jen „příloha č. 1“).

Dne 24. 8. 2023 rozhodl zadavatel o výběru dodavatele OCC s.r.o., IČO 27970922, se sídlem

Ze strany zadavatele dále následovala výzva k součinnosti ze dne 15. 9. 2023, jejímž prostřednictvím navrhovatele požádal o „doložení dokladu, jenž bude potvrzovat splnění technického parametru „hmotnost, včetně hlavní baterie“, a to u přenosného počítače

Navrhovatel na tyto přípisy zadavatele reagoval prostřednictvím zprávy ze dne 20. 9. 2023 tak, že „na základě vaší výzvy k součinnosti v příloze zasíláme prohlášení výrobce o splnění technického parametru Skříň (hmotnost, včetně hlavní baterie) k modelu Lenovo ThinkPad L14

Dne 26. 10. 2023 rozhodl zadavatel o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení proto, že jím předložený vzorek přenosného počítače Lenovo ThinkPad L14 Gen 4 AMD nesplnil technické podmínky, konkrétně požadavek na maximální hmotnost dle přílohy č. 1 závazného návrhu rámcové dohody. Zadavatel popsal, že navrhovatel mu dne 11. 10. 2023 předložil vzorky nabízeného zboží, a to vč. kalibračního listu 1053-KL-H0512-23 ze dne 21. 9. 2023.

Proti rozhodnutí o vyloučení podal navrhovatel námitky ze dne 10. 11. 2023, které zadavatel rozhodnutím ze dne 24. 11. 2023 odmítl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval uvedené

Dne 6. 2. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0823/2023/VZ, č. j. ÚOHS05569/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým návrh navrhovatele v souladu s § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad postavil na závěru, že jediným logickým výkladem dané zadávací podmínky je váha kompletního notebooku, tedy váha rozhodná pro jeho přenášení, neboť tento výklad dle Úřadu vyplývá i ze samotného účelu určení tohoto druhu počítače. Úřad za určující, tzn. poptávanou, váhu určil hmotnost kompletního produktu, a nikoliv váhu samostatně nevyužitelné nefunkční skříně vč. baterie, jak zastával navrhovatel.

Proti napadenému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen dne

Navrhovatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nesprávné, nezákonné a zčásti nepřezkoumatelné. Závěry napadeného rozhodnutí jsou dle jeho názoru založeny na nesprávném věcném posouzení a nejsou v souladu s právními předpisy a ustálenou rozhodovací praxí Úřadu, správních soudů a Soudního dvora EU.

Konkrétně navrhovatel Úřadu vyčítá způsob a závěry jeho výkladu sporné zadávací podmínky týkající se váhy poptávaných notebooků. Úřad dle navrhovatele vystavěl napadené rozhodnutí na závěru, že výklad zadávacích podmínek provedený zadavatelem je jediný logický a správný.

Navrhovatel závěrem svého rozkladu požaduje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 29. 2. 2024.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup dle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož právního předpisu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise předseda Úřadu dospěl k následujícímu závěru.

Napadené rozhodnutí je správné a vydané v souladu s relevantní právní úpravou a rozhodovací praxí Úřadu i správních soudů. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou uvedeny konkrétní důvody, které předsedu Úřadu vedly k tomuto závěru.

V šetřeném případě se jedná o výklad zadávací podmínky – váhového limitu 1,5 kg stanoveného pro poptávanou sestavu NB 03 – která je uvedena v bodu 2 tohoto rozhodnutí o rozkladu a též podrobně popsána v bodech 42 – 44 napadeného rozhodnutí.

Úřad v napadeném rozhodnutí předestřel výklad, kterým dal zapravdu zadavateli a toto rozhodnutí o rozkladu se s tímto závěrem ztotožňuje. Nad důvody uvedené v bodech 62 – 68 napadeného rozhodnutí lze zdůraznit, že správnost takového výkladu vyplývá i přímo z textu zadávací dokumentace. Lze souhlasit s napadeným rozhodnutím, že formulace sporné zadávací podmínky nebyla nade vši pochybnost jednoznačná. Přesto lze z tohoto textu vyčíst a pochopit, jaké plnění měli účastníci zadávacího řízení zadavateli nabídnout.

Zadavatel totiž v zadávací dokumentaci neuvedl, že požaduje, aby „skříň včetně baterie vážila maximálně 1,5 kg“, jak by se mohlo jevit na základě argumentace navrhovatele. Požadavek na hmotnost v souvislosti se sestavou NB 03 zněl totiž jako „hmotnost, včetně hlavní baterie“ – maximálně 1,5 kg. Jak správně uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí, na základě čistě jazykového výkladu by uvedení tohoto požadavku v oddílu nazvaném „Skříň“ mohlo implikovat určitou nejistotu, zda zadavatel skutečně nevztahoval tento požadavek výlučně ke skříni (šasi) uvedené sestavy. Na druhou stranu se však nejeví jako zcela

V tomto smyslu tedy jazykový výklad zadávací dokumentace splnil svou funkci prvotního náhledu na věc, resp. východiska pro další práci s dotčeným textem, nicméně ke zjištění skutečného významu zadávací podmínky nepostačuje. Ačkoli navrhovatel sám netvrdí, že by se při výkladu zadávacích podmínek ocitl v interpretační nejistotě, neboť byl zcela přesvědčen o správnosti svého výkladu, nelze mu dát za pravdu. K pochopení zadávacích podmínek totiž běžně nepostačuje prostá mechanická aplikace jazykového výkladu. Zadávací podmínku je vždy nezbytné interpretovat způsobem nejlépe odpovídajícím jak jazykovému, tak současně i logickému významu dané formulace a smyslu nastaveného požadavku, a následně v rámci nabídky takto interpretovanou podmínku splnit. V případě jakýchkoli pochybností je pak třeba dát přednost takovému výkladu, který nejlépe odpovídá povaze a účelu zadávacího řízení.

Na nalézání smyslu a účelu textu je založen teleologický výklad. Vzhledem k tomu, že příslušné části zadávací dokumentace neobsahovaly explicitně vyjádření svého smyslu a účelu, je pochopitelné, že při jejich hledání sehrávají klíčovou roli představy či předvědění konkrétního interpreta. Je však nezpochybnitelné, že účelem byla v případě šetřené veřejné zakázky koupě výpočetní techniky – u sestavy NB03 se jednalo o zajištění přenosných počítačů ve stanovené konfiguraci. Zadavatel tedy nepoptával jednotlivé komponenty, nýbrž sestavený plně funkční přenosný počítač. Z tohoto pohledu se jeví jako logický a racionální jeho požadavek na hmotnost celé takové sestavy a nikoli její dílčí části (skříně).

Na technické podmínky stanovené v zadávacích dokumentacích je obecně kladen požadavek na jejich odůvodněnost předmětem veřejné zakázky, jednoznačnost a objektivní vymezení způsobem vyjadřujícím účel použití předmětu veřejné zakázky. Vždy se tedy musí jednat o parametry vyžadované odůvodněnou potřebou zadavatele. Jak bylo uvedeno shora, touto potřebou byla koupě funkčních notebooků, nikoli jednotlivých komponent, z nichž by si zadavatel hodlal notebooky sestavovat. Jako smysluplný se tedy jeví požadavek na váhu celé jedné sestavy, a naopak, požadavek na váhu konkrétně pouze skříně včetně baterie se jeví jako iracionální. Pro tento závěr dále hovoří i skutečnost, že váha samotné skříně představuje údaj, který výrobci běžně neuvádějí a uživatelé běžně nereflektují. Ani samotný navrhovatel nebyl s to doložit hodnotu „hmotnost skříně včetně hlavní baterie“ u jím nabízené sestavy, což svědčí o nízké relevanci takového údaje.

Vedle objektivního smyslu a účelu sporného požadavku zadavatele, plynoucího z jeho jazykového vyjádření, úmyslu zadavatele i celkového smyslu a účelu šetřeného zadávacího řízení je třeba zohlednit i fakt, že zadávací dokumentace veřejné zakázky tvoří komplexní systém požadavků zadavatele. Ze žádné její části nevyplývá, že by pro zadavatele měla mít hmotnost pouhé skříně přenosného počítače včetně baterie jakýkoli smysl. Rozhodující je skutečnost, že zadavatel poptával kompletní přenosný počítač a v této souvislosti se jeví jako nelogické, že by jej měla zajímat váha pouze jednoho z jeho komponentů, a nikoli váha celého počítače. Skutečnost, že se jedná o počítač přenosný, tento výklad podtrhuje.

Jestliže tedy zadavatel nevymezil v tomto smyslu určité specifické vlastnosti budoucího plnění, např. konkrétní požadavky na vzhled či materiál skříně, má se za to, že jeho požadavky cílí na obvyklé vlastnosti plnění. Tedy, pokud je poptávána kompletní sestava přenosného

Je pochopitelné, že zadavatel k vymezení požadavku na to, co by mělo splňovat jím stanovený hmotnostní limit, použil pojem skříň, neboť skříní přenosného počítače je zjednodušeně řečeno sám přenosný počítač – nepřidávají se k ní další komponenty, jako např. monitor či klávesnice, jako je tomu u stolních počítačů, neboť veškeré součásti nezbytné pro fungování přenosného počítače jsou jeho integrální součástí. Z tohoto vyplývá i skutečnost, že zadavatel nepokládal za rozhodující váhu síťového adaptéru a kabelu, neboť tyto součásti nelze chápat jako integrální součásti přenosného počítače, neboť se dají odpojit a přenosný počítač bez nich může po určitou dobu pracovat. Odstrojená skříň1, kterou navrhovatel pokládá za rozhodující pro splnění sporné zadávací podmínky je však pouze schránka, která bez dalších součástí nemůže fungovat, a jak bylo uvedeno shora, požadavek na znalost její hmotnosti nedává v kontextu zadávací dokumentace smysl.

Výkladu navrhovatele tedy nelze přisvědčit. Současně nelze souhlasit ani se související argumentací, podle níž v případě sporné zadávací podmínky existují minimálně dvě srovnatelně přesvědčivé výkladové alternativy, přičemž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí by měla být použita ta, která svědčí ve prospěch navrhovatele. Tyto principy však nelze vykládat tak široce, že by jakákoli jiná, další teoreticky možná interpretace mohla být zohledněna jako dvojí výklad. Výklad navrhovatele by musel obstát jako rovnocenný konkurenční výklad oproti výkladu zadavatele, resp. Úřadu. Navrhovatel však svůj výklad sporné zadávací podmínky založil pouze na jazykové metodě výkladu, a to ještě v situaci, kdy ani takový výklad nevede k toliko jednomu interpretačnímu závěru (blíže srov. varianty výkladu uvedené navrhovatelem v části V rozkladu), přičemž zcela odhlédl od smyslu a účelu stanoveného požadavku. Skutečnost, že zadávací podmínku pochopí někdo jinak, automaticky neznamená, že má více významů. V šetřeném případě se tedy nejedná o kolizi dvou rovnocenných výkladů a požadované uplatnění principu contra proferentem, resp. v pochybnostech v neprospěch zadavatele, není namístě.

V bodu 47 rozkladu navrhovatel shrnuje důvody, proč je jeho výklad „možný“.

Část V rozkladu navrhovatele se vztahuje k otázce logiky a racionality výkladu Úřadu. V prvé řadě nelze souhlasit s tím, že by Úřadem formulované závěry v šetřené věci představovaly

Navrhovatel se pokouší dovodit, že požadavek na uvedení hmotnosti skříně včetně hlavní baterie se nejeví nijak nelogicky či nejednoznačně, neboť je to právě skříň přenosného počítače, co definuje rozhodující parametry hotového produktu. Nelze s ním souhlasit, neboť právě skutečnost, že se jedná o údaj, který není běžně uváděn a rovněž není snadno zjistitelný a ověřitelný, znamená, že dodavatelům nemuselo být vůbec jasné, že mají tento údaj ve svých nabídkách uvádět a jimi nabízené plnění mu má odpovídat.

Co se týče váhy poptávaného plnění v jeho základní konfiguraci, jde o zcela irelevantní okolnost, neboť taková zadávací podmínka nebyla v šetřeném případě vůbec stanovena.

V bodu 54 rozkladu navrhovatel předkládá několik možných výkladů sporné zadávací podmínky. S výkladem uvedeným pod písm. i) se nelze ztotožnit. Hned v úvodu odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu bylo uvedeno, že sporná zadávací podmínka nezněla „hmotnost skříně včetně hlavní baterie“, jak se navrhovatel pokouší dovodit. Výklad pomocí oborových zvyklostí uvedený pod písm. ii) také nelze přijmout. Váha uvedená v produktových listech pro přenosný počítač v jeho základním provedení je v šetřeném případě irelevantní, neboť v zadávacích podmínkách takový požadavek vůbec nefiguruje a žádným způsobem nelze vyložit, že by se pro zadavatele mělo jednat o údaj relevantní. V napadeném rozhodnutí i shora v tomto rozhodnutí o rozkladu bylo naopak objasněno, proč je výklad uvedený navrhovatelem pod písm. iii) jediný správný, jakož i to, že se nejedná o pouhý laický názor

Navrhovatel v bodu 72 rozkladu polemizuje nad úvahou, že pokud musel Úřad, resp. zadavatel, přistoupit k výkladu sporné zadávací podmínky pomocí jejího účelu, je zjevné, že postupoval nesprávně. S tímto závěrem se nelze ztotožnit. Jazykový výklad představuje prvotní náhled na text, nicméně pokud nedává jednoznačnou odpověď na jeho obsah, je třeba přistoupit k dalším interpretačním metodám. Mechanický postup pouze na základě jazykového výkladu odporuje racionálnímu požadavku, aby se dodavatelé v měřítku průměrné odborné zdatnosti dostatečně zabývali obsahem a smyslem zadávacích podmínek.

Shora byly souhrnně uvedeny závěry vztahující se k otázce výkladu sporné zadávací podmínky.

S tvrzením, že zadavatel při vážení vzorku sestavy NB 03 vážil něco jiného (notebook v plné konfiguraci), než měl, se nelze ztotožnit. Jak bylo vyloženo shora, požadavek na váhu nepřevyšující 1,5 kg se vztahoval k přenosnému počítači typu 03 v plné zadavatelem požadované konfiguraci (ovšem bez kabelu a adaptéru), tzn. k poptávanému předmětu dodávek, a zadavatel tedy postupoval správně, pokud po provedené zkoušce tohoto vzorku navrhovatele vyloučil, neboť výsledek zkoušky neodpovídal zadávacím podmínkám. Co se týče absence výslovného požadavku zadavatele na váhu „zboží“, na který navrhovatel poukazuje v bodu 26 svého rozkladu, bylo shora vyloženo, že i přes neuvedení konkrétně tohoto označení muselo být účastníkům zadávacího řízení zřejmé, co zadavatel požadavkem na maximální hmotnost skutečně myslel.

Ze stejného důvodu nelze přisvědčit námitce, že by zadavatel až po skončení lhůty pro podání nabídek měnil původně stanovené zadávací podmínky. Dotčený požadavek byl v zadávací dokumentaci stanoven od zahájení zadávacího řízení a žádný z dodavatelů nepožádal o jeho objasnění, resp. proti jeho vymezení nebrojil námitkami. V bodu 36 rozkladu navrhovatel namítá rozpor zadávacích podmínek s § 36 odst. 3 zákona, resp. že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v rozporu s tímto ustanovením. Navrhovatel se domnívá, že rozpor mezi jeho výkladem zadávací dokumentace a výkladem zadavatele by měl být důsledkem nejednoznačnosti zadávací dokumentace. Nutno však podotknout, že námitku směřující proti zadávací dokumentaci včas nevznesl, a ve správním řízení proti ní tímto způsobem nebrojí.

Z tohoto důvodu se jeví odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2024, č. j. 5 As 310/2022-32 jako nepřiléhavý, resp. nepodporující navrhovatelovy argumenty.

Z citovaného rozsudku nevyplývá, že se Úřad „nemůže přiklánět k teleologickému výkladu zadávací podmínky v neprospěch účastníka, pokud jím prezentovaný jazykový výklad zadávacích podmínek je možným výkladem“, jak se snaží navrhovatel dovodit v bodu 39 svého rozkladu. Jazykový výklad zadávacích podmínek je možný vždy. Pro zohlednění důsledků plynoucích z existence dvojího výkladu zadávacích podmínek, jichž se navrhovatel domáhá, je však rozhodující, zda se jedná o výklad rovnocenný výkladu zadavatele. Taková situace v šetřeném případě nenastala.

Ze souvisejícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2022, č. j. 30 Af 66/20201632 lze naopak vyzdvihnout jeho bod 22, podle kterého „zásada transparentnosti a rovného zacházení s hospodářskými subjekty předpokládá, že všechny (hmotněprávní a procesněprávní) podmínky a postupy při zadávání zakázky budou předem formulovány jasně, přesně a jednoznačně (v oznámení o veřejné zakázce nebo v zadávací dokumentaci) tak, aby zaprvé všichni přiměřeně informovaní uchazeči, kteří postupují s běžnou řádnou péčí, mohli pochopit jejich přesný rozsah a vykládat je stejným způsobem a zadruhé aby byl veřejný zadavatel schopen skutečně ověřit, zda nabídky uchazečů splňují kritéria, kterými se řídí

Na podporu své argumentace navrhovatel odkazuje na dřívější rozhodnutí Úřadu.

Pokud jde o rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0295/2023/VZ, č. j. ÚOHS-28783/2023/500 ze dne 31. 7. 2023, jednalo se v daném případě o nedostatečnou formulaci zadávacích podmínek, která neodůvodňovala vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení. Zadavatel ÚVN – Vojenská fakultní nemocnice Praha měl na předmět veřejné zakázky určité specifické požadavky, které však nezahrnul do zadávacích podmínek, a které nebyli schopni dodavatelé, ani jakožto odborníci v dané oblasti, jednoznačně předpokládat. V tomto případě Úřad dovodil, že zadavatel byl povinen přijmout i nabídky, které odpovídaly tzv. širšímu výkladu požadavků zadavatele, neboť zadavatel svůj užší výklad v zadávacích podmínkách nijak nevyjádřil. V daném případě tedy existovaly dva objektivně akceptovatelné výklady, mezi kterými nebylo možno určit, který je správný. Tak tomu ale v nyní projednávaném případě není, jako bylo shora, jakož i v napadeném rozhodnutí podrobně vyloženo.

Navrhovatel dále odkazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0601/2023/VZ, č. j. ÚOHS47228/2023/500 ze dne 27. 11. 2023. Bod 105, který navrhovatel ve svém rozkladu cituje, však podporuje spíše závěry Úřadu, a nikoli rozkladovou argumentaci navrhovatele, neboť vyzdvihuje požadavky na právě logický a systematický výklad v kontextu všech zadávacích podmínek s ohledem na racionalitu. Toto rozhodnutí tedy neříká, aby zadavatel, resp. Úřad, přijal jakýkoli další výklad zadávací podmínky, pokud je možný. Na výklad, který je s to rozšířit zadávací podmínku, klade Úřad v uvedeném rozhodnutí požadavky ve smyslu jeho

Na podporu své argumentace navrhovatel uvádí i závěry rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHSS0232/2023/VZ, č. j. ÚOHS-25729/2023/500 ze dne 4. 7. 2023. V bodu 105 dotčeného rozhodnutí Úřad poukazuje na to, že posuzoval, „zda výklad navrhovatele může obstát, tj. zda je logický a objektivně možný“. Ani v tomto případě se tedy nejednalo o automatické přijetí jakéhokoli dalšího možného výkladu, nýbrž o posouzení, zda případný další výklad odpovídá těmto požadavkům. Výsledek tohoto posouzení Úřad následně uvedl v bodu 108 dotčeného rozhodnutí s tím, že „výklad uplatňovaný navrhovatelem neodporuje logice ani obecnému chápání, tedy je objektivně možný“, přičemž uzavřel, že „v kontextu výše učiněných závěrů nelze uzavřít, že by výklad navrhovatele nepřicházel v úvahu. Z těchto důvodů má Úřad za prokázané, že zadávací podmínka uvedená v čl. 17 zadávací dokumentace nebyla definována zcela jednoznačně“ (blíže srov. bod 110 rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHSS0232/2023/VZ), a tedy aplikoval pravidlo, že „pokud existuje možnost dvojího výkladu zadávací podmínky, pak musí být upřednostněn takový její výklad, který jde k tíži zadavatele“ (blíže srov. bod 111 dotčeného rozhodnutí). Opět se tedy jedná o skutkově odlišný případ, neboť v případě zdejším výkladové varianty nabízené navrhovatelem nepřidají s ohledem na smysl a účel zadávacího řízení v úvahu.

Obdobně je tomu i v případě rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0425/2019/VZ, č. j. ÚOHS03064/2020/513/EPi ze dne 27. 1. 2020, neboť i toto rozhodnutí dopadá na jiný skutkový stav.

Konečně k rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0453/2017/VZ-00303/2018/532/MOn ze dne

Závěrem lze k části IV rozkladu uvést, že napadené rozhodnutí nepředstavuje rozpor s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu, jak se navrhovatel domnívá. Ke konstatování existence alespoň dvojího výkladu totiž nepostačuje, že jakýkoli jiný výklad (vedle výkladu zadavatele) je teoreticky možný. Takový druhý výklad totiž musí být rovnocenný, konkurenční, a to z hlediska jeho logičnosti, smysluplnosti a účelnosti. Jak bylo již uvedeno, výklad sporné zadávací podmínky zastávaný zadavatelem sice možný je, nicméně těmto ostatním požadavkům neodpovídá. Z tohoto důvodu nebyl Úřad ani zadavatel povinen tento výklad zohlednit a upřednostnit jej.

Otázka tvrzené zanedbatelné výše rozdílu mezi produktem, který vážil navrhovatel, a vzorkem, který vážil zadavatel, je irelevantní. Zadavatel stanovil požadavek na hmotnost do 1,5 kg, což je jen jiné vyjádření hmotnosti 1500 g. Pokud snad z rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0453/2017/VZ00303/2018/532/Mon vyplývá jiný náhled na takovou problematiku, lze konstatovat, že toto rozhodnutí neprošlo přezkumem v řízení o rozkladu a jako takové nemá pro posouzení zdejšího případu žádnou závaznost.

Argumentace odlišným způsobem, jakým se k váze přenosných počítačů staví Certifikační organizace TCO (rozhodující je váha notebooku včetně jeho síťového adaptéru), je irelevantní.

Důvody, proč je v produktových listech uváděna hmotnost přenosných počítačů v jejich základním provedení, jsou pochopitelné a logické. Tato otázka je však podružná, neboť zadavatel pomocí produktových listů požadovanou hmotnost nevymezil. Nelze však přistoupit na tvrzení, že by výrobce přenosných počítačů, resp. dodavatel, který s ním spolupracuje, nebyli schopni zjistit, zda zboží, které hodlají na základě požadavků zadavatele nabídnout, splňuje požadovaný váhový limit. Tím spíše, pokud zadavatel tento požadavek nevymezil s přesností na jednotky gramů, jak navrhovatel mylně dovozuje v bodu 61 svého rozkladu.

Co se týče skutečnosti, že zadavatel v případě požadované hmotnosti výslovně uvedl „hmotnost, včetně hlavní baterie“, jedná se o důsledek doslovného převzetí této formulace ze závazných technických standardů4 ICT komodit schválených Nadresortní koordinační skupinou a vyhlášených Ministerstvem vnitra. Zadavatel představuje subjekt, který je v souladu s čl. II usnesení vlády České republiky ze dne 8. 7. 2019 č. 487 o Zprávě o hodnocení centrálního nákupu státu a resortních systémů centralizovaného zadávání za rok 2018 a o pravidlech Společného nákupu povinen podle těchto standardů pořizovat předmětné komodity a postupovat při tom podle Pravidel, která tvoří přílohu tohoto usnesení. Z toho

Co se týče skutečnosti, že v rámci předmětných standardů byly předdefinovány rovněž konkrétní maximální výše hmotností možných sestav přenosných počítačů, které by se dle navrhovatele měly vztahovat pouze k základní „povinné“ výbavě s tím, že při dobrovolném stanovení tzv. žlutých požadavků by se měla i tato váha zvyšovat, nelze s navrhovatelem souhlasit. Ve sloupci I Závazných technických standardů ICT komodit (platných od 25. 4. 2023 do 31. 3. 2024), který je nazván jako „Příklad standardů“, je uveden totožný limit pro váhu, jako u sestavy NB 01 (viz sloupec F, rovněž podle stanovené úhlopříčky displaye lze usoudit, že se má jednat o příkladmou poptávku sestavy NB 01), ačkoli jsou zde zvoleny právě i dobrovolné žluté komponenty (blíže srov. např. řádky 42 a 44). Z této skutečnosti lze usoudit, že ani samotný tvůrce těchto standardů k nim nepřistupoval způsobem jako navrhovatel, tzn. že s navýšením požadavků by se měla automaticky navyšovat i požadovaná váha sestavy, a tudíž by se nutně mělo jednat o hmotnost stanovenou skutečně jen pro skříň v nejužším slova smyslu včetně hlavní baterie. Navíc navrhovatel v dotčeném bodu svého rozkladu (63) tvrdí, že „hmotností se rozumí notebook v základní konfiguraci“, což je odlišný výklad od toho, který až dosud zastával.

Výstupy z platformy ChatGPT nelze pokládat za relevantní důkazní prostředek ve správním řízení, jak správně navrhovatel podotkl. Umělá inteligence představuje nedostatečně důvěryhodný zdroj poznatků, jehož výstupy generované na základě velkého množství dat a vzorů, které mohou být často zavádějící či dokonce nepravdivé, není možné bezpečně ověřit, což je klíčové kritérium pro použití důkazu ve správním řízení. Současně se jedná o systém, který nemá schopnost porozumět kontextu šetřeného případu ve stejné míře jako lidský mozek, a může tedy poskytovat zavádějící odpovědi, které nereflektují všechny relevantní skutkové okolnosti. Jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 A 99/2023-73, odpověď komunikačního rozhraní ChatGPT „nemůže ke zjištění skutkového stavu jakkoli přispět. Je totiž obecně známou skutečností, že veřejnosti aktuálně dostupná verze tohoto velkého jazykového modelu není spolehlivým zdrojem informací jakéhokoli druhu, jelikož v případě, že určitou informací nedisponuje, poskytuje informace vyfabulované, zhusta bez jakékoli opory v realitě či s odkazy na konkrétní, avšak neexistující (vymyšlené) primární zdroje. Tyto případy přitom nelze, s výjimkou zjevných logických nebo věcných omylů, jednoduše rozlišit. Pravdivost odpovědí ChatGPT (ale i dalších komunikačních rozhraní jiných velkých jazykových modelů fungujících na stejných principech) tak je třeba ověřit pomocí jiných zdrojů; v takovém případě by ovšem byly důkazními prostředky právě tyto jiné zdroje, a nikoli odpověď ChatGPT.“

V části VI svého rozkladu navrhovatel napadenému rozhodnutí vytýká, že jeho závěry nejsou opřeny o žádný důkaz, ale pouze o laický názor Úřadu. Navrhované důkazní prostředky Úřad posoudil a z bodu 65 napadeného rozhodnutí vyplývá, že zkoumání ostatních nabídek nepovažoval za potřebné, „neboť obsah nabídek ostatních účastníků zadávacího řízení nemůže mít vliv na posouzení splnění zadávacích podmínek navrhovatelem“. S tímto závěrem je možné souhlasit. Zodpovězení otázky, zda ostatní nabídky splňují zadávací podmínky, a pokud ne, tak proč (např. i z důvodu jiného výkladu), leží na zadavateli a Úřad není oprávněn mu

Co se týče neprovedení navrhovaného šetření na relevantním trhu, lze se ztotožnit s důvody, pro které k němu Úřad nepřistoupil. Provádění průzkumů na trhu relevantních dodavatelů nepředstavuje běžnou praxi Úřadu, jak se navrhovatel mylně domnívá. Vždy záleží na úvaze, zda jsou výsledky takového průzkumu způsobilé přispět ke zjištění skutkového stavu.

Průzkum trhu provedený samotným navrhovatelem nelze chápat jako relevantní důkaz ve správním řízení. Nad poměrně sugestivní ráz položeného dotazu vyjadřujícího vlastní názor tazatele a podsouvání neověřených informací ohledně „dosavadního výkladu“, nelze ověřit nestrannost získávání odpovědí na položený dotaz. V takovém případě se nejedná o důvěryhodný zdroj informací a jako takový jej nelze přijmout.

Dále se navrhovatel zaobírá praxí jiných zadavatelů. Jak správně uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí, každé zadávací řízení představuje z hlediska vymezení zadávacích podmínek a postupu zadavatele unikátní proces, neboť potřeby a úmysly jednotlivých zadavatelů jsou různé. Nic na tom nemění ani skutečnost, že zadavatelé Státní zemědělský intervenční fond a Ministerstvo financí postupovali ve svých zadávacích řízeních podle technických standardů stejně jako zadavatel. Tento závěr beze zbytku podtrhuje právě Výzva k podání nabídky pro „Dynamický nákupní systém na prostředky ICT v resortu Ministerstva financí – Výzva 242023“, v jejímž rámci zadavatel Ministerstvo financí specifikoval svůj požadavek na hmotnost

K rozkladové argumentaci uvedené pod bodem 80 rozkladu lze pouze doplnit, že zadavatel

Dále navrhovatel odkazuje na zadávací řízení pro veřejnou zakázku s názvem „Nákup počítačů, notebooků a tabletů – vyhrazená veřejná zakázka“ zadavatele Státní zemědělský intervenční fond. Z odpovědi zadavatele SZIF na žádost o objasnění zadávací dokumentace č. 1 vyplývá, že tento zadavatel stanovil totožný požadavek na váhu poptávaného přenosného počítače jako „maximální hmotnost 1,5kg pro základ počítače definovaný ‚skříní vč. hlavní baterie‘“.

Pokud jde o otázku splnitelnosti hmotnostního limitu, pokud by do něj bylo započítáno i volitelné vybavení, pak k tomu navrhovatel v rozkladu namítá, že „[p]okud do tohoto limitu mají být započteny další komponenty, splnitelný již být nemusí, minimálně pro některé výrobce.“. K tomu lze uvést snad jen to, že fakt, že zadávací podmínka není pro některé výrobce splnitelná, přece nutně neznamená, že jí zadavatel musel myslet něco jiného.

Závěrem k této části rozkladu lze uvést, že Úřad se při posouzení věci nedopustil porušení § 50 odst. 4 správního řádu, jak tvrdí navrhovatel. Úřad se pečlivě zabýval všemi navrhovatelovými podáními, a pokud určitý jím navrhovaný důkaz neprovedl, podrobně odůvodnil proč.

V bodu 94 rozkladu navrhovatel upozorňuje na dopis ze dne 30. 11. 2023, který adresoval zadavateli. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nijak nekonkretizuje dopad tohoto dopisu na skutkový stav, přičemž informace, které v této souvislosti uvádí, nepředstavují relevantní skutkové okolnosti, nelze shledat, že by se Úřad dopustil pochybení, pokud tento dopis nezařadil mezi podklady rozhodnutí. Pro úplnost lze dodat, že zadavatel zpřístupnil Úřadu

Z předběžných tržních konzultací zadavatele Ministerstvo financí nevyplývá, že by tento zadavatel považoval spornou zadávací podmínku za nejednoznačnou, jak se navrhovatel domnívá. Z textu otázky č. 1 formulované v části 5 těchto předběžných tržních konzultací je patrné pouze to, že zadavatel Ministerstvo financí hledá cestu, jak zjednodušit a urychlit fázi ověřování splnění svých požadavků.

V bodu 101 navrhovatel posouvá dopad závěrů napadeného rozhodnutí na situace, kterých se netýká. Jako nelogické, iracionální a nerespektující účel šetřeného zadávacího řízení bylo shledáno, pokud by zadavatel stanovoval parametr „váha skříně včetně hlavní baterie“, který výrobci či dodavatelé běžně neuvádí a zadavatel nemá, jak jej ověřit. Tato skutečnost však neznamená, že by se stejně nelogické jevilo stanovit např. maximální váhu v základní konfiguraci, pokud by to zadavatel požadoval, neboť se jedná o údaj běžně uváděný a snadno ověřitelný (to však zadavatel nepožadoval). Nelze tedy uzavřít, že jakékoli stanovení dílčí váhy produktu by mělo být automaticky iracionální. Zadavatel v šetřeném případě postupoval cestou stanovení hmotnosti pro poptávanou sestavu, což mu nelze vytknout.

Na základě shora uvedených závěrů lze shrnout, že sporná zadávací podmínka nebyla vymezena ideálním způsobem, nicméně nejednalo se o takovou vadu, která by znamenala její nezákonnost. Důsledkem však bylo, že k interpretaci jejího významu nepostačoval jazykový výklad, nýbrž teprve až za pomoci výkladu logického a teleologického bylo shledáno, že tato zadávací podmínka má jeden správný význam, který však nesvědčí ve prospěch navrhovatele.

Vzhledem k tomu, že nebyl shledán důvod pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí, byl rozklad navrhovatele zamítnut.

OCC s.r.o., Lidická 198/68, 323 00 Plzeň

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2