ÚOHS R0042/2024/VZ – ETCS státní hranice Německo – Dolní Žleb – Kralupy n. Vlt

Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 2. 8. 2023 JUDr. Jaromírem

Předmětem plnění veřejné zakázky je dle bodu 4.3 zadávací dokumentace vypracování projektové dokumentace a následné zhotovení díla „ETCS státní hranice Německo – Dolní Žleb – Kralupy n. Vlt.“.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla v době jejího vyhlášení stanovena v článku 6 zadávací dokumentace na 12 842 140 000 Kč bez DPH.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek a zvláštními postupy podle § 248 ZZVZ, obdržel dne

Dnem, kdy Úřad obdržel návrh, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0489/2023/VZ, jehož účastníky jsou podle § 256 zákona zadavatel a navrhovatel (dále jen „správní řízení“).

O návrhu navrhovatele rozhodl Úřad nejdříve rozhodnutím ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. ÚOHSS0489/2023/VZ, č. j. ÚOHS-40361/2023/500, (dále jako „původní napadené rozhodnutí“).

Proti původnímu napadenému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad v rozsahu výroků I a III.

Dne 21. 2. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0489/2023/VZ, č. j. ÚOHS08100/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele podle § 265 písm. b) zákona, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou.

V napadeném rozhodnutí se Úřad řídil závazným právním názorem vyplývajícím z původního rozhodnutí o rozkladu a z rozhodnutí o přezkumu. Úřad konstatoval, že je namístě vzít do úvahy, v jaké fázi se jednací řízení s uveřejněním (dále jen „JŘSU“) nacházelo v momentě, kdy navrhovatel předmětné dotazy/žádosti o vysvětlení položil. V posuzovaném případě se JŘSU nacházelo teprve ve své první fázi, tj. fázi kvalifikační. V předmětné fázi zadávacího řízení je namístě napadat zejména minimální technické podmínky (v nyní posuzovaném případě příloha č. 19 zadávací dokumentace) a podmínky kvalifikace (čl. 10 až 14 zadávací dokumentace), které jsou neměnné již od zahájení zadávacího řízení. Úřad zdůraznil, že dodavateli není bráněno dotazovat se na jakoukoliv část zadávací dokumentace, nicméně je v tomto konkrétním případě evidentní, že o všem, mimo minimální technické požadavky dle § 61 odst. 4 zákona a podmínky účasti, je možné v průběhu následující fáze se zadavatelem diskutovat a případně zadávací podmínky změnit, neboť zadavatel si v zadávací dokumentaci nevyhradil dle § 61 odst. 9 zákona možnost o předběžných nabídkách dále nejednat.

Úřad konstatoval, že předmětné dotazy navrhovatele směřovaly k podmínkám, které jsou dále v druhé fázi JŘSU typicky předmětem jednání a zadavatel o nich evidentně zamýšlí s účastníky zadávacího řízení jednat. Jak konstatoval již předseda Úřadu ve svém původním rozhodnutí o rozkladu, žádný z dotazů č. 47, 51, 52 a 57 nesměřoval k otázce minimálních technických požadavků a lze tak předmětné zadávací podmínky upravovat. Úřad doplnil, že na základě vlastního posouzení dovodil, že ani žádný ze zbývajících dotazů (tj. dotazů č. 18, 19, 20, 21, 22,

Dne 7. 3. 2024 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne.

Navrhovatel předně uvádí, že Úřad se vůbec nevyjádřil k jeho argumentům, které uvedl ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, které Úřadu zaslal dne 16. 2. 2024. Relevantní argumenty, které navrhovatel předložil, Úřad v rámci napadeného rozhodnutí vůbec nezohlednil a ani se k nim nijak nevyjádřil. Navrhovatel považuje za potřebné na uvedené vyjádření k podkladům rozhodnutí odkázat, přičemž žádá předsedu Úřadu, aby se náležitě vypořádal s argumenty, které jsou v tomto vyjádření uvedeny.

Navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu uvedenými v bodech 128 a 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterých Úřad uvedl, že v této fázi JŘSU je třeba se především

Dále navrhovatel uvádí, že v současné době neexistuje žádná rozhodovací praxe Úřadu ani správních soudů, která by se týkala způsobu vyřizování žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace v JŘSU, a to ve fázi před podáním žádosti o účast. Pokud by Úřad tuto skutečnost zohlednil, jistě by nemohl rozhodnout tak, jak rozhodl. Při utváření nové rozhodovací praxe by měl Úřad postupovat velmi obezřetně a měl by mít na paměti, že jeho rozhodnutí bude závazné do budoucna, tzn. že do budoucna zásadním způsobem ovlivní přístup zadavatelů k vyřizování žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace. Napadené rozhodnutí i původní rozhodnutí o rozkladu zcela jistě negativním způsobem ovlivní praxi zadavatelů do budoucna, kdy tito se budou zcela záměrně odmítat věnovat ve fázi před podáním žádostí o účast dotazy, které nemají bezprostřední vazbu na kvalifikaci a její prokazování (příp. též na minimální technické podmínky). Tento přístup je dle názoru navrhovatele nesprávný, neboť zadavatelé by měli řádně odpovídat na jakékoliv dotazy, které po zahájení zadávacího řízené obdrží od potenciálních dodavatelů (za předpokladu, že informace pro účely přípravy odpovědi znají).

V další části rozkladu se navrhovatel vyjadřuje k právnímu posouzení ze strany Úřadu, že navrhovatel nebyl aktivně legitimován k podání návrhu, neboť nebyla splněna podmínka existence vzniklé či hrozící újmy na jeho právech. Navrhovatel s tímto právním posouzením z následujících důvodů nesouhlasí.

V prvé řadě navrhovatel poukazuje na to, že předmětná veřejná zakázka byla zahájena dne

Novela zákona tak přinesla změny, kdy se nově vztahuje na všechny námitky proti zadávacím podmínkám, nikoli proti zadávací dokumentaci. Navrhovatel cituje z důvodové zprávy k ustanovení § 242 odst. 4 zákona, podle níž „odstraňuje se také zvláštní úprava pro podání námitek v případě jednacího řízení s uveřejněním. (…) Není totiž vhodné rozlišovat, kdy byla zadávací podmínka stanovena (zda již v zadávací dokumentaci nebo při následném jednání), neboť z hlediska dodavatele se může stát problematickým plnění původně stanovených podmínek při zařazení podmínky nové.“

Přístup prezentovaný předsedou Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu navrhovatel považuje za aplikovatelný pouze v případě zadávacího řízení realizovaného po účinnosti novely zákona, kdy je možné zadávací podmínky zpochybnit námitkami do konce lhůty pro podání nabídek (tedy do konce lhůty pro podání finálních nabídek).

S ohledem na to, že námitky proti zadávací dokumentaci je možné podávat pouze a jen do okamžiku lhůty pro podání předběžných nabídek, a vzhledem k tomu, že dodavatelé nemohou předem vědět, jaké zadávací podmínky budou v jednací fázi upraveny (změněny) a jaké nikoliv, zadavatel by měl vždy poskytnout relevantní odpovědi na položené dotazy, a to již od okamžiku zahájení zadávacího řízení. Konstatování Úřadu, že vysvětlovat zadávací podmínky, které mohou být předmětem jednání, je neúčelné, neboť jejich finální podoba je nejistá a účastníkům zadávacího řízení bude dána možnost namítat případně jejich finální podobu, je dle názoru navrhovatele nesprávné. Navrhovatel totiž musí zadávací podmínky zpochybnit do konce lhůty pro podání předběžných nabídek, přičemž v další fázi může zpochybnit pouze a jen zadávací podmínky, které byly upraveny v návaznosti na realizovaná jednání.

Předseda Úřadu ani Úřad tak dle názoru navrhovatele vůbec nezohlednili, že některé zadávací podmínky, u nichž zadavatel připustil možné úpravy v navazující fázi JŘSU, nebudou vůbec upraveny. Pokud by tedy navrhovatel čekal s dotazy a následně příp. též s námitkami až na jednací fázi, jak mu radí předseda Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu, mohl by se připravit o možnost zpochybnit zadávací podmínky, které nakonec nebyly v důsledku jednání vůbec modifikovány.

Úřad i jeho předseda podnikatelské riziko významně rozšiřují a podřazují pod něj skutečnosti, které pod něj jistě nespadají. Úřad svým přístupem dovoluje zadavateli, aby tento nesděloval o veřejné zakázce dodavatelům informace, které mají zásadní vliv na rozhodnutí navrhovatele, ale též i dalších potenciálních dodavatelů, o účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Úřad v rámci své rozhodovací praxe konstantně prosazuje, aby ze strany zadavatelů byla v případě veřejných zakázek zajišťována co možná nejširší hospodářská soutěž. Úřad a předseda Úřadu však ve svých rozhodnutích majících vazbu k tomuto správnímu řízení tuto svoji dosavadní praxi popírají, a naopak nepřímo radí a umožňují zadavatelům, aby tito při realizaci JŘSU neposkytovali v první fázi zadávacího řízení informace o předmětu plnění

V závěru rozkladu navrhovatel uvádí, že byl aktivně legitimován k podání návrhu. Pokud by Úřad zohlednil výše uvedené skutečnosti, nebylo by v žádném případě možné dospět k závěru, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání návrhu. Navrhovatel rovněž odkazuje na svůj návrh a všechna další vyjádření, která učinil v průběhu tohoto správního řízení, přičemž žádá, aby skutečnosti v nich uvedené byly náležitě zohledněny.

Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Současně žádá, aby předseda Úřadu přehodnotil své závěry uvedené v původním rozhodnutí o rozkladu, aby byly v souladu se zákonem.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel ve vyjádření ze dne 14. 3. 2024 k rozkladu uvádí, že navrhovatel v bodě 5 rozkladu zcela účelově vybral jednu větu z odůvodnění bez toho, aby ji zasadil do kontextu s předchozí a navazující částí odůvodnění napadeného rozhodnutí. Záměrem zadavatele určitě není, jak se jej navrhovatel snaží nařknout, aby vědomě a úmyslně zamlčoval a neposkytoval dodavatelům informace o předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel v takovém postupu nevidí pro sebe žádnou výhodu, jelikož cílí na to, aby obdržel co nejkvalitnější plnění za odpovídající cenu, což může být zajištěno jedině zabezpečením co nejširší hospodářské soutěže.

Dle názoru zadavatele navrhovatel byl zcela jistě oprávněn k předložení uvedených dotazů.

Zadavatel opětovně uvádí, že na dotazy navrhovatele odpověděl řádně a poskytl mu maximum informací, kterými v daném okamžiku disponoval, a to s ohledem na to, že je možné, že dojde ke změně předmětných zadávacích podmínek. Zadavatel se ztotožňuje s názorem předsedy

Ve vztahu k nedostatku aktivní legitimace navrhovatele zadavatel uvádí, že navrhovatel má možnost podat námitky proti zadávacím podmínkám do okamžiku skončení lhůty pro podání předběžných nabídek. Toto právo nebylo a není nijak omezeno. Aplikací zákonné úpravy nemůže na straně navrhovatele vzniknout újma. Ať již by zadavatel dovedl na dotazy navrhovatele kvalifikovaně odpovědět již ve fázi před koncem lhůty pro podání žádosti o účast, či nikoliv, navrhovatel by stejně měl možnost podat námitky proti zadávací dokumentaci do konce lhůty pro podání předběžných nabídek. Navíc, podání námitek proti zadávací dokumentaci není nijak podmíněno předchozím podáním žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Dle názoru zadavatele se navrhovatel zabývá lhůtou, která není pro obsah napadeného rozhodnutí relevantní. V napadeném rozhodnutí není tvrzeno, že navrhovatel zmeškal lhůtu pro podání námitek proti zadávací dokumentaci. Námitky navrhovatele ani nesměřovaly proti zadávací dokumentaci, nýbrž proti vysvětlení zadávací dokumentace.

Zadavatel dále uvádí, že veškeré informace poskytnuté dodavatelům jsou obsaženy v zadávací dokumentaci a jejích přílohách. Pokud zadavatel nějaké informace přesněji nespecifikoval, je to dáno tím, že v souvislosti s nimi očekává jednání, které teprve může rozhodnout jejich finální podobu. Znovu je přitom potřeba zopakovat, že navrhovateli zůstává zachováno právo podat námitky vůči každé jednotlivé zadávací podmínce (i modifikované), a to ve lhůtách stanovených v § 242 zákona.

Jelikož se v případě předmětných dotazů jednalo toliko o marginální podmínky, které nejsou stěžejní pro rozhodování o podání žádostí o účast, nemohlo v důsledku zadavatelova odkazu na další fázi zadávacího řízení dojít na straně navrhovatele k hrozbě nebo přímo vzniku újmy.

S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu.

S ohledem na to, že se rozkladové námitky překrývají s tímto vyjádřením navrhovatele k podkladům rozhodnutí, vyjádřím se k nim souhrnně v tomto rozhodnutí (viz dále). V této souvislosti podotýkám, že v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu tvoří rozhodnutí prvního stupně a rozhodnutí o odvolání (rozkladu) podaném proti němu jeden celek (viz např. jeho rozsudky č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. j. 9 As 64/2007-98, č. j. 4 Ads 114/2011105, č. j. 6 Ads 134/2012-47, č. j. 6 As 161/2013-25 nebo č. j. 4 As 207/2020-40).

Argumentaci navrhovatele lze v rámci tohoto okruhu rozkladových námitek shrnout tak, že nesouhlasí s tím, že zadavatel neodpověděl na jeho žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace konkrétně a omezil se pouze na univerzální odpověď, že se „nejedná o podmínky, které měly dopad pro podání žádosti o účast a prokazování kvalifikace. V dalším průběhu zadávacího řízení bude upřesněno“.

Stejně jako v původním rozhodnutí o rozkladu musím konstatovat, že je nutné vzít v potaz, v jaké fázi se zadávací řízení nacházelo v době, kdy navrhovatel podal námitky, návrh a rozklad.

Zadavateli je třeba dát opětovně za pravdu v tom, že žádosti navrhovatele o vysvětlení zadávací dokumentace směřovaly k marginálním smluvním podmínkám, o kterých zadavatel zamýšlí s účastníky zadávacího řízení jednat, resp. které jsou v průběhu JŘSU typicky předmětem jednání. Zároveň se nejedná o minimální technické požadavky ve smyslu ustanovení § 61 odst. 4 zákona, a proto je lze v průběhu zadávacího řízení upravit.

Navrhovatel se nesprávně domnívá, že Úřad napadeným rozhodnutím poskytuje zadavatelům „bianco šek“, aby postupovali netransparentně. Pokud je navrhovatel nespokojen s kvalitou odpovědí na žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, může podat námitky proti zadávacím podmínkám, např. že předmět veřejné zakázky není stanoven dostatečně konkrétním způsobem.

Navrhovatel de facto požaduje, aby zadavatel měl na vše konkrétní odpověď už v první fázi

Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil, že odpovědi zadavatele na žádosti navrhovatele o vysvětlení zadávací dokumentace nemohly způsobit ani vytvořit riziko újmy na právech navrhovatele. Navrhovatel s tímto závěrem Úřadu nesouhlasí, neboť informace týkající se nastavení a fungování smluvního vztahu mohou zásadním způsobem ovlivňovat dodavatele v jeho rozhodování o tom, zda se zúčastní či nezúčastní zadávacího řízení. Dle názoru navrhovatele Úřad zcela přehlíží tu skutečnost, že informace týkající se smluvního vztahu jsou pro dodavatele zcela klíčové a jsou způsobilé je odradit od účasti v zadávacím řízení.

Ve vztahu k této námitce konstatuji, že zadavatel po podání žádosti o účast pouze posuzuje splnění kvalifikace. Dodavatel, který podá žádost o účast, následně není povinován podáním předběžné nabídky. Dodavatel splňující podmínky kvalifikace či minimální technické podmínky může bez většího rizika podat žádost o účast, neboť o sporných otázkách může v následující fázi jednat. Pokud navrhovatel spatřuje problém v nastavení fungování smluvního vztahu,

Z obsahu dokumentace o zadávacím řízení je seznatelné, že navrhovatel podal žádost o účast.

Navrhovatel zaměňuje jednotlivé fáze JŘSU a dovozuje pak nesprávné závěry ohledně možnosti procesní obrany formou námitek. Pokud se navrhovatel zeptá žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace na konkrétní zadávací podmínku a dostane od zadavatele generickou odpověď, že se o ní bude jednat, samozřejmě může podat námitky i návrh proti takové zadávací podmínce, nicméně v momentě, kdy v rámci jednání dojde k její změně, bude správní řízení zastaveno. Uvedené platí, i pokud by navrhovatel obdržel konkrétní odpověď a námitkami by napadl zadávací podmínku ve znění této konkrétní odpovědi.

Uvedeno na konkrétním příkladu dotazu navrhovatele a odpovědi zadavatele: „a) Z žádné části zadávací dokumentace není zřejmé, které konkrétní přejezdy se požaduje vybavit uvedenými závorami s kloubem. Může zadavatel poskytnout tuto relevantní informaci? b) V případě aplikace žádáme o poskytnutí požadavků, které budou kladeny na kloubová břevna (technické specifikace, požadavky, kontrola celistvosti apod.).“

Na tomto dotazu lze ilustrovat, že navrhovatel nepotřebuje nic vysvětlit, nýbrž požaduje detailní informace ohledně počtu železničních přejezdů zajištěných závorami s kloubem a u těchto zajištěných přejezdů chce znát přesnou specifikaci požadavků na kloubová břevna.

Snaha navrhovatele získat co nejvíce informací a tím vylepšit své postavení, je pochopitelná.

Domnívám se, že rizika, která navrhovatel zmiňuje, jsou běžná a standardní podnikatelská rizika, navíc ve fázi, kdy navrhovateli z důvodu neznalosti odpovědí na jeho dotazy nehrozí újma. Žádostí o účast vyjadřuje dodavatel jednak svůj zájem o samotné jednání a jednak o zakázku jako takovou. Zároveň pak prokazuje zadavateli, že splňuje jeho požadavky na kvalitu dodavatele (že jde o partnera, se kterým může zadavatel o předmětném plnění jednat) tím, že splňuje kvalifikační požadavky. Skutečnost, že dodavatel projde kvalifikačním sítem, však neznamená, že bude mít o veřejnou zakázku zájem i po jednací fázi. Neznamená to ani, že bude nucen podat předběžnou nabídku či následně nabídku, pokud si rizika vyhodnotí jako příliš vysoká. Pokud vyhodnotí, že nemůže podat nabídku např. kvůli nezákonným zadávacím, technickým nebo smluvním podmínkám, pak je namístě podat v zákonné lhůtě námitky a případně návrh.

Lze tedy shrnout, že obecný charakter odpovědí na žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace v první fázi JŘSU nepředstavuje pro navrhovatele hrozící újmu. Hrozící újma by připadala zejména v úvahu, pokud by mu kvalifikační podmínky bránily z důvodu jejich nezákonnosti podat žádost o účast, což však navrhovatel v šetřeném případě nenamítal. Úřad tedy rozhodl správně, když dospěl podle § 265 písm. b) zákona k závěru, že navrhovatel nebyl oprávněn k podání návrhu.

Navrhovatel v rozkladu uvedl, že Úřad v napadeném rozhodnutí a ani předseda Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu nezohlednili situaci, kdy některé zadávací podmínky (u kterých zadavatel připustil možné úpravy v navazující fázi JŘSU) nebudou vůbec upraveny.

Podle ustanovení § 242 odst. 4 zákona ve znění novely zákona, tj. v nyní účinném znění (od 16. 7. 2023), platí, že: „Je-li v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávacím podmínkám doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle odstavce 3. Námitky proti obsahu výzvy

Podle ustanovení § 242 odst. 4 zákona v rozhodném znění, které dopadá na právě šetřený případ (tj. do 15. 7. 2023), platilo, že „Pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.“

Z porovnání obou právních úprav vyplývá, že ustanovení § 242 odst. 4 zákona, ve znění před novelou, bylo ve vztahu k JŘSU více striktní než v nyní platném a účinném znění, neboť umožňovalo napadnout námitkami zadávací podmínky pouze do konce lhůty pro podání předběžných nabídek. V jednací fázi JŘSU tedy opravdu není možné namítat znění zadávacích podmínek, o kterých nebylo v jejím průběhu jednáno. Navrhovatel tak má možnost podat námitky proti zadávacím podmínkám, nejpozději do konce lhůty pro podání předběžných nabídek. Pokud by tak neučinil a v jednací fázi by o těchto zadávacích podmínkách nebylo jednáno, platí, že po skončení lhůty pro podání předběžných nabídek by je nemohl napadnout námitkami ani návrhem.

Ve vztahu k šetřenému případu je však třeba zdůraznit, že navrhovatel nepodal námitky proti zadávacím podmínkám, ale pouze proti vyřízení jeho žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace. Tyto žádosti, které navrhovatel podal v první fázi JŘSU (před podáním žádostí o účast), se netýkaly podmínek kvalifikace ani minimálních technických podmínek, které by mu potenciálně bránily v podání žádosti o účast. Zadavatel si ani nevyhradil možnost o předběžných nabídkách nejednat. Po zvážení argumentace navrhovatele tak neshledávám důvod pro odchýlení se od předchozího posouzení této věci ani pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí.

Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným, přičemž zároveň konstatuji, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci. Současně řádně označil všechny podklady pro vydání rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

JUDr. Jaromír Císař, Ph.D., advokát, PORTOS, advokátní kancelář s. r. o., Hvězdova 1716/2b,

Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Belgická 276/20, 120 00 Praha 2