ÚOHS R0043/2022/VZ – Zajištění služeb podpory provozu

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem

Vývoj zadávacích řízení u zadavatele byl takový, že zadavatel nejprve zahájil otevřené zadávací řízení pro nadlimitní veřejnou zakázku s názvem „Podpora, nutný rozvoj a ukončení OKaplikací rezortu MPSV“ (dále jen „otevřené zadávací řízení“) dne 16. 9. 2020,2 přičemž smlouva uzavřená v tomto zadávacím řízení měla být smlouvou věcně a časově navazující na stávající smlouvu s názvem „SMLOUVA O ZAJIŠTĚNÍ SLUŽEB PODPORY PROVOZU A ROZVOJE

Dne 5. 3. 2021 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh navrhovatele DXC Technology Czech Republic s.r.o., IČO 05211131, se sídlem Pikrtova

Dnem doručení návrhu Úřadu došlo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedeného pod sp. zn. ÚOHSS0089/2021/VZ.

Dne 28. 7. 2021 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0089/2021/VZ, č. j. ÚOHS25376/2021/500/ISo (dále jen „dřívější napadené rozhodnutí“), jímž zamítl návrh, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Dřívější napadené rozhodnutí odůvodnil Úřad tím, že zadavatel postupoval v souladu s ustanovením § 63 odst. 5 zákona. Ve věci byly dle Úřadu splněny všechny podmínky pro využití jednacího řízení bez uveřejnění – zadavatel potřeboval zajistit provoz aplikací s krajní naléhavostí, kterou nemohl předvídat a kterou svým jednáním nezpůsobil, a z časových důvodů už nebylo možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

Dřívější napadené rozhodnutí bylo napadeno rozkladem navrhovatele dne 11. 8. 2021, který předseda Úřadu v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0126/2021/VZ, č. j. ÚOHS-33476/2021/161/HBa ze dne 11. 10. 2021 (dále jen „dřívější rozhodnutí o rozkladu“) zamítl a dřívější napadené rozhodnutí potvrdil. Dřívější rozhodnutí o rozkladu nabylo právní moci dne 11. 10. 2021.

Z dokumentu „Strukturovaná data podání“ vyplývá, že zadavatel obdržel v JŘBU jednu nabídku, a to nabídku dodavatele OKsystem a.s.

„ROZHODNUTÍM O VÝBĚRU DODAVATELE“ ze dne 22. 10. 2021 zadavatel rozhodl o výběru dodavatele, a to dodavatele OKsystem a.s.

Ze „VZDÁNÍ SE PRÁVA NA PODÁNÍ NÁMITEK“ ze dne 22. 10. 2021 vyplývá, že se dodavatel

Dne 22. 10. 2021 uzavřel zadavatel s dodavatelem OKsystem a.s. na veřejnou zakázku smlouvu nazvanou „SMLOUVA O ZAJIŠTĚNÍ SLUŽEB PODPORY PROVOZU A ROZVOJE OKAPLIKACÍ“ (dále jen „smlouva na veřejnou zakázku“ nebo též „smlouva“).

Jelikož navrhovatel měl i přes závěry dřívějšího rozhodnutí o rozkladu za to, že zadavatel postupoval při uzavření předmětné smlouvy v rozporu se zákonem, když smlouvu na veřejnou zakázku uzavřel v JŘBU, aniž by byly dány zadavatelem tvrzené důvody podle § 63 odst. 3 písm. b) zákona a § 63 odst. 5 zákona, či jiné zákonné důvody pro postup v JŘBU, podal dne

Dnem doručení návrhu Úřadu došlo podle § 249 ve spojení s § 44 odst. správního řádu k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0584/2021/VZ.

Dne 18. 3. 2022 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0584/2021/VZ, č. j. ÚOHS09758/2022/510 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž zamítl návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Napadené rozhodnutí odůvodnil Úřad tím, že zadavatel postupoval v souladu s § 63 odst. 5 zákona, když veřejnou zakázku zadává v jednacím řízení bez uveřejnění, neboť k jejímu zadávání v jednacím řízení bez uveřejnění byly splněny všechny podmínky stanovené v citovaném ustanovení zákona, tedy že postup v jednacím řízení bez uveřejnění byl nezbytný v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat, přičemž tuto okolnost svým jednáním nezpůsobil, a současně z časových důvodů nebylo možné zadávat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

Dne 31. 3. 2022 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne.

Navrhovatel v rozkladu namítá, že ve věci nebyly naplněny důvody pro jednací řízení bez uveřejnění dle § 63 odst. 5 zákona a Úřad tuto otázku nesprávně posoudil. Zadavatel totiž dle navrhovatele stav krajní naléhavosti mohl předvídat a navíc jej sám způsobil.

Navrhovatel má za to, že si zadavatel byl vědom stavu vendor lock-in ve vztahu k dodavateli

Navrhovatel dále setrvává na názoru, že zadavatel minimálně zásadně přispěl k tomu, že dokumentace OKaplikací byla připravována zcela nepřiměřeně dlouhou dobu, čímž ovšem způsobil, že otevřené řízení OKaplikace nebylo zahájeno včas. Ze souvisejících okolností dle navrhovatele vyplývá, že zapříčiněním zadavatele došlo k prodlevám, které nakonec vyústily ve stav krajní naléhavosti na straně zadavatele.

Navrhovatel uzavírá, že dosažení obnovení hospodářské soutěže v dané věci nemůže být zajištěno jinak než rozhodnutím o nezákonnosti postupu zadavatele v JŘBU a zákazem plnění smlouvy.

Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že předseda

Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil přípisem ze dne 8. 4. 2022, v němž uvedl své přesvědčení o správnosti napadeného rozhodnutí. Zadavatel je přesvědčen, že při zadávání veřejné zakázky a uzavření smlouvy postupoval v souladu se zákonem, přičemž správnost a zákonnost postupu zadavatele potvrdil i Úřad v napadeném rozhodnutí. Zadavatel poukazuje na to, že skutečnost, že zákonné podmínky pro zadání veřejné zakázky v JŘBU na základě § 63 odst. 5 zákona jsou naplněné, byla potvrzena i dřívějším napadeným rozhodnutím, které bylo potvrzeno předsedou Úřadu v dřívějším rozhodnutí o rozkladu.

Závěrem svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Vybraný dodavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil přípisem ze dne 11. 4. 2022, v němž uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za správné. Má za to, že navrhovatel v rozkladu převážně opakuje svou předchozí argumentaci, s níž se Úřad v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal.

Závěrem svého vyjádření vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.

V prvé řadě zdůrazňuji, že otázka, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když zahájil zadávání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 5 zákona, byla již

Fakt, že navrhovatel napadl zmíněná dřívější rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“ či „soud“) na přesvědčení Úřadu i jeho předsedy o správnosti jejich závěrů v dřívějších rozhodnutích, která jsou pravomocná, ničeho nemění. Žádnou roli nehraje ani skutečnost, že krajský soud v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu, neboť tak soud učinil až poté, co byla smlouva v jednacím řízení bez uveřejnění již uzavřena. Takové vydání předběžného opatření soudem nemá tedy žádné právní následky. Ostatně navíc na základě samotného vydání předběžného opatření nelze nijak předjímat závěr o tom, jak bude v předmětném (soudním) řízení rozhodnuto. Tato fakta jsou výslovně akcentována v bodě 163 napadeného rozhodnutí, s nímž se plně ztotožňuji.

Navrhovatel tak nemohl předpokládat, že když podá svůj návrh na zákaz plnění smlouvy u Úřadu, který však opět odůvodní jím tvrzeným porušením § 63 odst. 5 zákona zadavatelem, kterýžto argument byl již jednou pravomocně u Úřadu v 1. i 2. stupni vyvrácen, že by Úřad mohl přistoupit k uložení zákazu plnění z takového důvodu. Navrhovatel v návrhu na zákaz plnění ani ve svém rozkladu neuvádí žádné nové věcné argumenty a skutečnosti, které by prokazovaly tvrzení navrhovatele stran předvídatelnosti krajně naléhavých okolností, pro které byla smlouva uzavřena, ani zavinění zadavatele, které ke vzniku krajně naléhavé situace vedlo. Platí tedy vše, co Úřad uvedl v dřívějších rozhodnutích o dodržení § 63 odst. 5 zákona zadavatelem. Úřad je konzistentní ve své rozhodovací praxi a pakliže mu nejsou předloženy nové relevantní argumenty, což v daném případě nenastalo, je evidentní, že nebude „popírat sám sebe“ a ve zcela totožné věci setrvá na svých závěrech, které již jednou v tomto přezkoumávaném případě učinil. Proto tedy Úřad nemůže ukládat zákaz plnění, když návrh na jeho uložení je navrhovatelem vystavěn na již jednou vznesených námitkách, jež Úřad již v dřívějších rozhodnutích vyvrátil jako neopodstatněné.

Ačkoli by Úřadu v napadeném rozhodnutí v zásadě stačilo k vypořádání námitek navrhovatele směřujících k uložení zákazu plnění smlouvy zcela odkázat na dřívější napadené rozhodnutí potvrzené dřívějším rozhodnutím o rozkladu, Úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí opět opakovaně podrobně těmito námitkami zabýval v jeho bodech 118 až 166. Vzhledem k tomu, že ani rozkladové námitky ničeho nového nepřinášejí, mohu plně obsahově odkázat na argumentaci uvedenou ve zde zmíněných bodech napadeného rozhodnutí, jelikož se s ní plně ztotožňuji a jsem toho názoru, že je správná, dostatečná, zcela srozumitelná a v souladu se zákonem. Je pochopitelně také zcela souladná s dřívějšími napadenými rozhodnutími, na jejichž odůvodnění rovněž mohu odkázat.

Níže tedy pro úplnost přistoupím ke stručnému shrnutí stěžejních bodů napadeného rozhodnutí, jimiž byly jednotlivé námitky navrhovatele (obdobné námitkám rozkladovým) vypořádány natolik podrobně, že k těmto závěrům již – navíc při vědomí závěrů dřívějších rozhodnutí – netřeba ničeho dalšího dodávat.

V bodech 118 až 136 napadeného rozhodnutí vhodně nastínil Úřad obecná východiska pro použití JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona jakožto krajního řešení potřeb zadavatele.

V bodech 137 až 161 napadeného rozhodnutí se potom Úřad detailně zabýval naplněním podmínek JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona v daném konkrétním případě. Fakt, že se zadavatel dostal do krajně naléhavé situace coby první podmínky dle § 63 odst. 5 zákona, popsal Úřad v bodě 149 napadeného rozhodnutí. Zadavatel se s předstihem snažil při vědomí konce trvání stávající smlouvy vysoutěžit nový informační systém či poté alespoň zajištění podpory provozu

Naplnění druhé podmínky dle § 63 odst. 5 zákona, tedy že se musí jednat o krajně naléhavou okolnost, kterou zadavatel nemohl předvídat, potvrdil Úřad v bodě 150 napadeného rozhodnutí. Zadavatel nemohl předvídat, že se mu po odstoupení od smlouvy uzavřené v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Jednotný informační systém práce a sociálních věcí –

Naplnění třetí podmínky dle § 63 odst. 5 zákona, tj. že krajně naléhavou okolnost zadavatel svým jednáním nezpůsobil, obšírně posuzoval Úřad v bodech 151 a 152 napadeného rozhodnutí, a uzavřel, že ji má za splněnou, neboť zadavatel od 4. 9. 2017 činil konkrétní kroky směřující k přípravě otevřeného řízení, přičemž ze shromážděných podkladů pro rozhodnutí vyplývá, že zadavatel přípravu dokumentace nezbytné k realizaci tohoto zadávacího řízení nebyl objektivně schopen urychlit.

Čtvrtou podmínku dle § 63 odst. 5 zákona, tj. že z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení, Úřad v bodech 153 až 158 napadeného rozhodnutí posoudil tak, že zadavatel zahájil JŘBU dne 27. 1. 2021. S ohledem na skutečnost, že účinnost

Shrnuji tedy, že v rozkladových námitkách navrhovatel nepřichází s ničím novým ani konkrétním, k čemuž bych se měl v rámci rozkladu speciálně vyjadřovat a v čem by se tedy snad navrhovatel vymezil vůči závěrům napadeného rozhodnutí. Úřad v napadeném rozhodnutí v jeho bodech 118 až 136 a zejména pak v bodech 137 až 161 dostatečně vypořádal námitky navrhovatele směřující vůči postupu zadavatele v JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona. S podrobným přezkumem Úřadu obsaženým ve zde jmenovaných bodech napadeného rozhodnutí plně souhlasím a s odkazem na zásadu procesní ekonomie na ně v detailech plně odkazuji, neboť na správní řízení v prvním i druhém stupni je v ustálené judikatuře nahlíženo jako na jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 82/2014 - 46 ze dne 18. 9. 2014, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af

Navrhovatel návrh na uložení zákazu plnění smlouvy odůvodnil nezákonným postupem zadavatele při využití jednacího řízení bez uveřejnění [stejně tak z výslovného odkazu navrhovatele na ustanovení § 254 odst. 1 písm. a) zákona]. Takový nezákonný postup však opakovaně shledán nebyl, a to ani v dřívějších rozhodnutích, ani v napadeném rozhodnutí, s nimiž se zcela ztotožňuji, a tedy námitky rozkladu navrhovatele považuji za neopodstatněné.

Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti, načež shrnuji, že jsem dospěl k závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.

K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že zadavatel se namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

2.

Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 00