ÚOHS R0048/2026/VZ – Páteřní přepínače

právní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

Část 12 zadávací dokumentace nazvaná „Jiné požadavky zadavatele“ mj. obsahuje bod

V bodě 12.6 zadávací dokumentace je stanoveno, že v databázi výrobce „musí být zadavatel veden jako první uživatel zboží (zařízení). Zadavatel požaduje originální a nová zařízení určená pro evropský trh. V rámci kontroly kvality předmětu plnění si zadavatel v souladu s čl. VII odst.

V bodě 12.7 zadávací dokumentace zadavatel „ požaduje potvrzení, že účastník zadávacího řízení nebo jeho poddodavatel je autorizovaným partnerem výrobce zařízení, a to jak v oblasti podpory zařízení, včetně logistiky náhradních dílů, přístupem k informacím, tak i v oblasti technické podpory při řešení problémů. Tuto skutečnost účastník prokáže v nabídce předložením čestného prohlášení. Vybraný doda vatel prokáže tuto skutečnost v souladu s ustanovením § 104 odst. a) před podpisem smlouvy předložením originálu nebo ověřené kopie písemného potvrzení autorizovaného partnerství (např. platná smlouva, potvrzující autorizované partnerství apod.) nebo „bod 12.7 ZD “.)

případně čestné prohlášení ze strany výrobce, certifikát .“2 (Dále jen „požadavek autorizovaného partnerství

Součástí zadávací dokumentace je i »V ysvětlení zadávací dokumentace č. 1 k nadlimitní veřejné zakázce s názvem „páteřní přepínače“ « ze dne 19. 11. 2025 (dále jen „vysvětlení ZD č. 1 “). Ve vysvětlení ZD č. 1 zadavatel odpověděl na tři dotazy dodavatele ohledně bodů 12.6 ZD, 12.7 ZD a 12.8 ZD. Zadavatel na závěr vysvětlení ZD č. 1 upozornil, že v souladu se zadávacími podmínkami musí být nabídky podané účastníky zadávacího řízení v souladu s uveřejněným vysvětlením zadávacích podmínek.

Proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky“ ). podal navrhovatel dne 25. 11. 2025 námitky z téhož dne

Rozhodnutím ze dne 10. 12. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel kám navrhovatele nevyhověl a námitky odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“ ).

Navrhovatel nesouhlasil se způsobem vypořádání svých námitek a podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Dnem doručení návrhu, tj. 22. 12. 2025, došlo dle § 249 zákona námit- ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“ ) k zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pod sp. zn. ÚOHS -S1002/2025/VZ (dále jen „správní řízení“ ). vedeného

Úřad napadeným rozhodnutím podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ ) 4 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zamítl, protože ve správním řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

V napadeném rozhodnutí se Úřad zaměřil na klíčovou otázku, zda stanovení napadených zadávacích podmínek zadavatelem je důvodné a zda jsou zadavatelem uváděné důvody schopné obhájit stanovení těchto zadávacích podmínek. Úřad vycházel z nové právní úpravy tý kající se kybernetické bezpečnosti 5 a mj. ze skutečnosti, že dle nového zákona o kybernetické bezpečnosti provozuje zadavatel informační systémy, které jsou z hlediska bezpečnosti velmi důležité nebo kritické, a proto spadají do kategorie „regulované služby v režimu vyšších povinností“ (nap mační systém pro zpracování voleb, informační systém spisové služby, systém statistických re- ř. infor- gistrů a v současné době vyvíjený nový statistický informační systém), tedy zohlednil, že zadavatel podle § 14 NZKB musí jako poskytovatel regulovaných služeb v režimu vyšších povinností zavést rozsáhlá opatření, která pokrývají celý systém řízení bezpečnosti informací, zejména pak

Úřad shledal napadené zadávací podmínky jako odůvodněné, protože zadavatelem požadovaná opatření zvyšují kybernetickou bezpečnost služeb poskytovaných zadavatelem, a dále eliminují počet dodavatelů (článků) v dodavatelském řetězci, čímž zadavateli umožňují mít dodavatelský řetězec pod zvýšenou kontrolou, jak vyžaduje NZKB a související prováděcí předpisy. Ačkoliv tedy napadené zadávací podmínky znamenají jisté omezení pro některé dodavatele, toto omezení bylo učiněno z důvodu zajištění zvýšení kybernetické bezpečnosti a je v souladu se zákonem.

Napadené zadávací podmínky Úřad nepovažuje za excesivní či představující libovůli zadavatele, nýbrž za způsob, jak mohl zadavatel dostát svým potřebám a povinnostem v bezpečnosti. Dle závěrů Úřadu napadené zadávací podmínky nepředstavu oblasti kybernetické jí ani porušení některé ze základních zásad zadávacího řízení, a to včetně zákazu diskriminace, neboť se v jejím případě nejedná o bezdůvodné omezení hospodářské soutěže.

Dne 5. 3. 2026 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Rozklad byl navrhovatelem doplněn dne 17. 3. 2026. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 23. 2. 2026, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.

Předně navrhovatel namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože se Úřad v ladu s § 68 odst. 3 správního řádu nevypořádal s sou- jeho odkazy na rozsudky správních soudů a roz- hodovací praxi Úřadu, a ani s jeho návrhy důkazů, jimiž prokazuje svá tvrzení. Dle navrhovatele

Následně navrhovatel v rozkladu opakuje svou argumentaci uvedenou v námitkách i návrhu, kte6 rou brojí proti třem zadavatelem stanoveným zadávacím podmínkám, tedy vůči požadavku originálního a nového zboží pro koncového uživatele, vůči požadavku autorizovaného partnerství a vůči požadavku podpory servisního střediska (dále také jen „tři sporné zadávací podmínky“ ).

K požadavku originálního a nového zboží pro koncového uživatele (bod 12.6 ZD) navrhovatel v části V. rozkladu tvrdí, že došlo k nesprávné aplikaci nového zákona o kybernetické bezpečnosti a že zadavatel neunesl důkazní břemeno, když svůj postup odůvodňuje zákonem stanovenou

K druhé ze tří sporných zadávacích podmínek, aby dodavatel byl autorizovaným partnerem výrobce zboží, navrhovatel v části III. rozkladu namítá, že tento požadavek je z hlediska svého obsahu a účelu kritériem technické kvalifikace. Takové kritérium není u nadlimitních veřejných zakázek dle § 73 odst. 4 zákona přípustné. Navrhovatel opírá svou argumentaci o rozhodnutí

Dle navrhovatele NZKB neposkytuje zadavateli „ generální pardon “ k tomu, aby nebyl povinen po- stupovat dle zákona. Svou argumentaci navrhovatel opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2023, č. j. 6 As 338/2021 –52 (dále jen „potvrzující rozsudek NSS“ ), jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2021, č. j. 29 Af 53/2019 -70 (dále jen „rozsudek KS 2021“ ). Dle rozsudku KS 2021 není stávající zákon o kybernetické bezpečnosti nadřazen pravidlům zadávání veřejných zakázek a nelze jej použít jako univerzální ospravedlnění restriktivních podmínek. Navrhovatel tvrdí, že tento právní stav se s novou právní úpravou o ky- bernetické bezpečnosti nijak nemění, tedy, že v případě jakýchkoli opatření, která omezují hospodářskou soutěž, resp. okruh možných soutěžitelů, je zadavatel povinen prokázat, že jeho požadavky jsou skutečně nezbytné a že neexistuje méně omezující altern ativa. Dle navrhovatele však zadavatel vyjmenované požadavky neprokázal, resp. neunesl důkazní břemeno, protože tvrzení zadavatele jsou pouze obecné povahy o tom, jaké povinnosti má nově dle NZKB plnit.

K třetí sporné zadávací podmínce ohledně požadavku podpory servisního střediska navrhovatel v části IV. rozkladu uvedl, že „ nebrojí proti samotnému požadavku na zajištění servisní podpory dodávaného zařízení, nýbrž výhradně proti výlučnosti způsobu jejího prokazování, tedy potvrzení vydaného výrobcem nebo jeho autorizovaným partnerem “. Navrhovatelova argumentace se opírala o rozsudek KS 2021 a o potvrzující rozsudek NSS, přičemž uvedenou judikaturou se dle navrhovatele Úřad v napadeném rozhodnutí vůbec věcn ě nezabýval. Dle navrhovatele Úřad hodnotil důvodnost sporné zadávací podmínky jen z hlediska požadavků nového zákona o kybernetické bezpečnosti, nikoli tím, zda zajištění podpory autorizovaným servisním partnerem může být prokázáno i jinými způsoby, než zadavatelem výlučně stanoveným v bodě 12.8 ZD.

Zda je dodané zboží kryto zárukou nebo servisem výrobce je podle názoru navrhovatele smluvním závazkem vybraného dodavatele, k němuž bude povinen se zavázat dle uzavřené smlouvy se zadavatelem, a to pod rizikem smluvní sankce a náhrady škody. Podle navrhov atele však ani potvrzení výrobce nepřináší zadavateli jistotu, že výrobce bude skutečně po dobu 7 let od dodání poptávaného zařízení/zboží poskytovat servis, protože je například možné, že vybraný dodavatel ztratí vůči výrobci potřebné oprávnění v důsledku neplnění svých povinností vůči výrobci.

Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. Úřad dle navrhovatele nesprávně právně posoudil pro věc relevantní otázky. Všechny tři sporné zadávací podmínky představují dle navrhovatele zásadní omezení hospodářské so utěže, proto navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil I. stupni k projednání. dalšímu

Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 24. 3. 2026, doručeném téhož dne, uvedl, že je přesvědčen, že v rámci předmětného zadávacího řízení postupoval v souladu se zákonem. P ouhý nesouhlas navrhovatele s právním posouzením věci nebo s výsledkem správního řízení dle zadavatele nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

Z obsahu námitkové i rozkladové argumentace navrhovatele dle zadavatele vyplývá, že její podstatou je faktická neschopnost navrhovatele splnit zadávací podmínky stanovené zadavatelem, zejména požadavky na dodání nového, originálního zařízení s plnou autori zovanou servisní a technickou podporou výrobce. Zadavatel má za to, že námitky navrhovatele jsou účelové a řují ke snaze o zmírnění či změnu zadávacích podmínek tak, aby se navrhovatel mohl zadávacího řízení účastnit, nikoli k ochraně hospodářské soutěže.

Zadavatel zdůrazňuje, že z smě- adávací podmínky byly stanoveny s ohledem na jeho povinnosti vyplý- vající z právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti a z charakteru provozovaných informačních systémů, které jsou součástí kritické infrastruktury státu. Argumentace navrhovatele b y mohla být dle zadavatele relevantní toliko ve vztahu k zakázkám realizovaným institucemi s nižšími bezpečnostními nároky, nikoli však u zadavatele zajišťujícího klíčové činnosti státu, včetně zpracování statistických údajů a výs ledků voleb. Avšak protože je zadavatel poskytovatelem regulovaných služeb v režimu vyšších povinností podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti, je rovněž povinen zajistit vysokou míru integrity, dostupnosti a bezpečnosti dodávané technické infrastru ktury.

Tři sporné zadávací podmínky jsou dle zadavatele objektivně odůvodněny snahou minimalizovat bezpečnostní rizika, eliminovat možnost neoprávněných zásahů do nou reakci na případné bezpečnostní incidenty. Skutečnost, že infrastruktury a zajistit řádjiní doda vatelé byli schopni spl- nit zadávací podmínky a podat nabídku, potvrzuje dle zadavatele jejich přiměřenost, transparentnost a soulad se zásadou zákazu diskriminace.

Zadavatel se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby byl rozklad navrhovatele jako nedůvodný zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoum al soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěr u, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

Předně konstatuji, že tvrzení navrhovatele uvedená v rozkladu se v zásadě shodují s návrhovou argumentací, proto odkazuji na skutková zjištění a právní posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí.

Ohledně navrhovatelem namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí lze rozkladovou argumentaci rozdělit na námitky, prostřednictvím kterých navrhovatel brojí proti jejich vypořádání Úřadem, protože se závěry napadeného rozhodnutí nesouhlasí, a na ty, které Úřad vypořádal velmi stručně, avšak dle navrhovatele je věcně nevypořádal vůbec. Z celé rozkladové argumentace však plyne, že navrhovatel na svých (v námitkách i v návrhu uvedených) námitkách nadále trvá a byť namítá nepřezkoumatelnost napadeného ro zhodnutí, následně vznáší argumenty proti souvisejícím závěrům Úřadu uvedeným v napadeném rozhodnutí.

K rozkladovým námitkám navrhovatele, dle kterých je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, 7 neboť se Úřad údajně v napadeném rozhodnutí jeho námitkami, odkazuji např. na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu nevypořádal se všemi ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 -13, ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 47/2012 -58, ze dne

Tak tomu bylo i v daném případě, kdy se Úřad v s každou jednotlivou námitkou navrhovatele, nýbrž mu napadeném rozhodnutí nevypořádával zvlášť na základě logické návaznosti mezi

U druhé skupiny výše uvedených námitek je však namístě částečně uznat argumentaci navrhovatele, když tvrdí, že se Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jím uvedenými konkrétními rozhodnutími Úřadu nebo s konkrétní judikaturou správních soudů. Protože s e napadené rozhod- nutí vypořádává se zmíněnou konkrétní kazuistikou toliko povšechně, případně vůbec, považuji za vhodné doplnit část odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto rozhodnutí. Činím tak v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20.

Konstatuji, že nebylo správné, když se Úřad v napadeném rozhodnutí vyjádřil značně stručnou formou pouze k některým z rozhodnutí, o které navrhovatel svou argumentaci v návrhu opíral (např. k rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS -S0242/2020/VZ a k rozhodnutí předs edy Úřadu sp. zn. ÚOHS -R0004/2020/VZ v bodě 67 napadeného rozhodnutí), přičemž ke konkrétně vznesené soudní judikatuře se Úřad nevyjádřil vůbec. Současně však dodávám, že pochybení Úřadu nedosahuje takové závažnosti, aby bylo nutno zrušit napadené rozhodnu tí, neboť se v souladu s rozsudky k zásadě jednotnosti řízení s konkrétními rozhodnutími Úřadu a rozsudky správních soudů, jimiž navrhovatel shodně v návrhu i rozkladu argumentoval, řádně vypořádává toto rozhodnutí (viz níže).

Navrhovatel svou argumentaci v sporným zadávacím podmínkám. námitkách, v návrhu i v

Předně nutno připomenout, že zadavatel již od zahájení zadávacího řízení upozorňoval případné účastníky řízení, že je provozovatelem významných informačních systémů dle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kyberne- tické bezpečnosti), ve znění platném a účinném do 31. 10. 2025 (dále jen „zákon o kybernetické bezpečnosti z roku 2014“ ), a že vybraný dodavatel bude zadavatelem evidován jako významný dodavatel podle vyhlášky č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních op atřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti), ve znění platném a účinném do 31. 10. 2025. 11 Rovněž v rozhodnutí o námitkách zadavatel vysvětloval, že je ústředním správním úřadem, který vykonává státní statistickou službu, tj. činnost zahrnující získávání údajů, vytváření statistických informací o sociálním, ekonomickém, demografickém a ekologickém vý12 voji České republiky a jejích jednotlivých částí, a že zajišťuje plnění závazků z mezinárodních smluv v oblasti statistiky, kterými je Česká republika vázána. Zadavatel odkazoval rovněž na právní předpisy upravující kybernetickou bezpečnost, které nabyly účinnosti dne 1. 11. 2025 – konkrétně na nový zákon o kybernetické bezpečnosti a na vyhlášku k

Protože zadavatel provozuje informační systémy, které jsou z hlediska bezpečnosti pro Českou republiku důležité nebo kritické (např. informační systém pro zpracování voleb, informační systém spisové služby, systém statistických registrů), je podle NZKB a vyhlášky k

Poskytovatelé regulovaných služeb v režimu vyšších povinností jsou v rámci bezpečnosti doda- vatelského řetězce povinni prověřovat své dodavatele a nastavovat takové zadávací a podmínky, které v nejvyšší možné míře zabezpečí kybernetickou bezpečnost témů. Tudíž argumentace zadavatele, že v zadávacích podmínkách na vy- smluvní provozovaných syspředmětnou veřejnou za- kázku bylo naprosto nezbytné nastavit požadavky tak, aby dodané zařízení bylo pod maximální kontrolou zadavatele bez dalších vlivů, je logická a přiměř ená postavení zadavatele, charakteru veřejné zakázky a aktuální úpravě kybernetické bezpečnosti. Na základě uvedeného nelze ani svědčit navrhovateli, jenž tvrdí, že Úřad v napadeném rozhodnutí bez dalšího nekriticky převzal argumentaci zadavatele o potřebě zvýšení kybernetické bezpečnosti, i když dle byly tyto závěry ničím podloženy. při- navrhovatele ne-

Významnou argumentační linii vůči třem sporným požadavkům pak navrhovatel vede skrze závěry rozsudku KS 2021 a potvrzujícího rozsudku NSS. Předmětem sporu, jenž uvedené rozsudky řešily, byla otázka zákonnosti zadávací podmínky, podle níž bylo možno prokázat novost dodávaných komponent výlučně potvrzením vystaveným výrobcem (anebo jeho oficiálním zastoupením pro ú zemí České republiky), že „veškeré komponenty, které jsou součástí předmětu plnění (…), jsou nové (tj. nepoužité, resp. nerepasované)“ . V rozsudku KS 2021 soud konstatoval, že žuje za problematické, pokud byla účast žalobce v zadávacím řízení fakticky činěna odvislou od vůle konkrétní osoby (či s ní spojených osob) „pova- – výrobce a jeho oficiální zastoupení, a to bez možné alternativy, což mohlo vést ke skryté diskriminaci a omez ení hospodářské soutěže.“

Soud v rozsudku KS 2021 konstatoval, že požadavek na dodání nových (nerepasovaných) kompo- nent je sám o sobě legitimní, stejně jako obecný požadavek na doložení jejich novosti, avšak klíčovým problémem je výlučnost způsobu prokázání novosti, tedy omezení pouze na potvrzení výrobce či jeho oficiálního zastoupení . Dle rozsudku KS 2021 může zadavatel omezit hospodářskou soutěž pouze tehdy, unesl -li důkazní břemeno, že se jedná o opatření nezbytně nutné, přiměřené a objektivně odůvodněné. Ve věci posuzované rozs udkem KS 2021 měl soud za to,

Aktuálně šetřený případ je však právně i skutkově odlišný od případu posuzovaného v rozsudcích, proto nelze závěry těchto rozsudků automaticky aplikovat tak, jak žaduje navrhovatel. P ředně je nutno uvést, že uvedených se v rozkladu do- v oblasti kybernetické bezpečnosti došlo od roku

V nyní šetřeném případě zadavatel ve třech sporných zadávacích podmínkách v zásadě kladl důraz na obecně stanovený přímý vztah účastníka zadávacího řízení nebo jeho poddodavatele, resp. zadavatele na straně jedné, a výrobce nebo autorizovaného partnera výrobce po ptávaného zboží na straně druhé, a to na základě NZKB, vyhlášky k

Lze tedy ve vztahu ke by mu cokoliv konkrét- autorizovaných řetězců dostat, jeho námitky jsou v tomto směru všem navrhovatelovým námitkám shrnout, že zadavatel se nacházel v situaci ohledně stavu kybernetické bezpečnosti, než tomu bylo v jiné případě posuzovaném rozsud- kem KS 2021, a rovněž jím nastavené zadávací podmínky byly zásadně odlišn é, neboť nepožadoval potvrzení faktické skutečnosti od jediného konkrétního výrobce, ale toliko zapojení dodavatele do oficiálního distribučního řetězce jakéhokoliv relevantního výrobce.

Dle navrhovatele Úřad v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil bod 12.6 ZD, tedy aby byl zadavatel uveden v databázi jako první a koncový uživatel zboží, neboť že sice jde o podmínku omezující soutěž, avšak je v souladu se smyslem § požadavek,

Protože navrhovatel k datu vydání tohoto rozhodnutí rozklad nedoplnil, lze se k uvedené námitce vyjádřit na základě argumentace, kterou navrhovatel vznesl ve svých písemnostech zaslaných v průběhu zadávacího a správního řízení.

Ustanovení § 36 odst. 1 zákona zapovídá zadavatelům omezovat svými podmínkami hospodářskou soutěž bezdůvodně. Zadavatel tedy je oprávněn hospodářskou soutěž omezit, pokud k tako- vému omezení poskytne dostatečně relevantní důvod. Odůvodnění pak musí korespon dovat s mírou omezení hospodářské soutěže, platí tedy, že čím více je hospodářská soutěž omezena, tím pádnější důvody musí zadavatel předložit. V posuzovaném případě omezil zadavatel hospodářskou soutěž na jakéhokoliv autorizovaného partnera jakéhokoliv re levantního výrobce, nejedná se tedy o omez ení soutěže např. na výrobce jediného, jak tomu bylo ve věci řešené rozsudkem KS

Je pravdou, že z povinnosti řízení dodavatelů stanovené v § 14 NZKB přímo nevyplývá povinnost využívat výlučně autorizované distribuční kanály nebo evidovat zadavatele jako prvního uživatele v databázi výrobce. Pravdou taktéž je, že jde o právní úpravu úči nnou necelých 6 měsíců, proto k ní prozatím existuje nemnoho interpretačních zdrojů a žádná judikatura. Z důvodové zprávy k uvedenému ustanovení NZKB vyplývá, že konkrétní řešení bezpečnostních opatření u jednotlivých poskytovatelů regulovaných služeb v režimu vyšších povinností se mohou vzájemně odlišovat, přičemž požadavky na poskytovatele reflektují nároky mezinárodních norem a standardů a nejlepší praxe na plný a tele regulované služby. účinný systém řízení bezpečnosti informací u poskytova-

Dle důvodové zprávy stanovuje § 9 vyhlášky k

Dle zadavatele bod 12.6 ZD stanovující, aby byl zadavatel v databázi výrobce veden jako první uživatel zboží (zařízení) a požadující originální a nová zařízení určená pro evropský trh „beze zbytku splňují podmínku kontroly bezpečnosti dodavatelského řetězce ve vztahu k zaříze- ním, které je součástí hardware provozovaných informačních systémů poskytovatele regulovaných služeb v režimu vyšších povinností “. Právě proto zadavatel, jak uvedl v rozhodnutí o námitkách, považuje za nezbytnost „ pořizování důležitých infrastrukturních IT prvků (mezi něž pá- teřní přepínače, které jsou předmětem veřejné zakázky, bezpochyby patří) zásadně jen od dodavatelů autorizovaných výrobcem … Navíc požadavek na dodávky dodavatelů autorizovaných výrobcem pro významné dodávky vyplývá i z povinnosti řízení rizik spojených s dodavateli “.

Jako relevantní hodnotím další argumentaci uvedenou zadavatelem v rozhodnutí o námitkách, když tvrdí, že dle jeho názoru pouze hodnověrně doložená skutečnost, že mezi výrobcem a zadavatelem nefiguruje žádný „mezi uživatel“, zaručí zadavateli dostatečnou ko ntrolu nad dodavatelským řetězcem ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. „

S ohledem na povinnosti stanovené v e za-

K předmětné námitce uzavírám, že na základě zadávací podmínky stanovené v za- bodě 12.6 ZD je zadavatel schopen ověřit „ originálnost, novost a nepoužívanost “ poptávaného zboží, čímž s největší pravděpodobností dostojí povinnostem stanoveným poskytovatelům regulovaných služeb v režimu vyšších povinností dle NZKB. Protože zákonodárce (dle důvodových zpráv k NZKB a vyhlášce k NZKB) předpokládá, že konkrétní řešení bezpečnostních opatření u jednotlivých poskytovatelů regulovaných služeb v režimu vyšších povinností se budou vzájemně odlišovat, přičemž volba konkrétního řešení je při splnění zákonných povinností především na uvážení poskytovatele, pokládám zadavatelem vybrané řešení na základě jeho argumentace za relevantní a logické. I rozsudek KS 2021 konstatuje, že požadavek zadavatele na dodání nového zboží je sám o sobě zcela oprávněný. Stanovením požadavku originálního a nového zboží pro koncového uživatele tedy nedošlo k porušení § 36 odst. 1 zákona a zadavatel svým vysvětlením ZD č.

K bodu 12.7 ZD, aby dodavatel nebo jeho poddodavatel byl autorizovaným partnerem výrobce zboží, navrhovatel v rozkladu namítá, že tento požadavek je z hlediska svého obsahu a účelu kritériem technické kvalifikace. Navrhovatel opírá svou argumentaci o rozhodn utí S0393/2019 a rozhodnutí R0004/2020 (dále také jen „případ z roku 2019“ ). I pokud není podmínka na dodavatele jako autorizovaného partnera výrobce formálně uvedena jako kritérium technické kvalifikace, ale jako smluvní podmínka vztahující se k předmět u veřejné zakázky, nic to dle navrhovatele nemění na povaze této podmínky. Dle navrhovatele jde o podmínku, která významně limituje okruh potenciálních účastníků veřejné zakázky, neboť jakýkoli soutěžitel, který tuto podmínku nebude plnit, nabídku nepodá.

I když lze kriticky zhodnotit, že Úřad posouzení argumentace navrhovatele týkající se případu z roku 2019 zúžil pouze do (stručně formulovaného) bodu 67 napadeného rozhodnutí, nutno uznat, že v uvedeném bodě napadeného rozhodnutí je vystižen podstatný rozd íl mezi případem z roku 2019 a nyní šetřeným případem. Jde o to, že na rozdíl od případu z roku 2019, nebyl v nyní šetřeném případě požadavek autorizovaného partnerství stanoven pro dodavatele v rozporu se zákonem, tedy jako podmínka kvalifikace dle § 79 z ákona. Kritéria technické kvalifikace jsou upravena pro veřejné zakázky v nadlimitním režimu taxativně, tedy úplným výčtem. Při zadávání veřejných zakázek v nadlimitním režimu není zadavatel oprávněn po dodavatelích požadovat pro- kázání splnění jiného krité ria technické kvalifikace, než které je uvedeno v § 79 odst. 2 zákona

V nyní šetřeném případě je požadavek autorizovaného partnerství stanoven jako obchodní nebo jiná smluvní podmínka vztahující se k předmětu veřejné zakázky podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona, resp. jako další podmínka pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázk u ve smyslu § 104 zákona. Konkrétně je v bodě 12.7 ZD stanoveno, aby i) účastník zadávacího řízení nebo jeho poddodavatel předložil zadavateli potvrzení, že je autorizovaným partnerem výrobce zařízení, přičemž tuto skutečnost má účastník prokázat v nabídce předložením čestného prohlášení; a až ii) vybraný dodavatel musí dle bodu 12.7 ZD prokázat uvedenou skutečnost v souladu s novením § 104 odst. a) zákona před podpisem smlouvy předložením originálu nebo ověřené kopie usta- písemného potvrzení autorizovaného partnerství, a to v podobě platné smlouvy, případně čestného prohlášení ze strany výrobce, certifikátu potvrzující autorizov ané partnerství apod. Podle § 104 písm. a) zákona může zadavatel v zadávací dokumentaci požadovat od vybraného dodava- tele (jako dalš í podmínky pro uzavření smlouvy) předložení dokladů nebo vzorků vztahujících se k předmětu plnění veřejné zakázky nebo kvalifikaci dodavatele. Tímto způsobem je dle zákona zadavatel oprávněn postupovat tehdy, když podmíní uzavření smlouvy předložením dokum před jejím uzavřením. entů

Navrhovatel v rozkladu rovněž argumentoval rozhodnutím Úřadu ze dne 3. 9. 2020, č. j. S0242/2020/VZ -27275/2020/532/VZi (dále jen „případ z roku 2020“ ). I v tomto případě jde o jiný skutkový stav, proto jeho použití na nyní šetřenou věc není přiléhavé. Ve stručnosti lze sumarizovat, že v případě z roku 2020 zadavatel vymezil zadávací podmínky v rozporu se záko- nem, když jako požadavek na prokázání techni cké kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona stanovil, aby dodavatelé za účelem prokázání podmínky účas ti předložili (v zadávací dokumentaci konkrétně vyjmenované) doklady osvědčující odbornou způsobilost dodavatele, přitom tyto vyjmenované doklady osvědčovaly pouze úroveň partnerské spolupráce, tudíž daly o odborné způsobilosti dodavatelů.

Byť jsem uzavřel, že sporná zadávací podmínka není v vůbec nevypoví- nyní řešeném případě stanovena jako kri- térium technické kvalifikace, je jejím smyslem dle odůvodnění poskytnutého zadavatelem potřeba řízení dodavatelského řetězce, resp. řízení dodavatelů dle § 14 NZKB, protože přímo souvisí se zajištěním provozní bezpečnosti a garantuje podporu zařízení po celou dobu jeho životního cyklu. Dle § 79 odst. 2 písm. f) zákona platí, že zadavatel může požadovat „ davatelského řetězce a systémy sledování doda vatelského řetězce, které uplatnit při plnění veřejné zakázky přehled o řízení dododavatel bude moci “. Smyslem tohoto ustanovení zákona je pak právě kontrola dodavatelského řetězce, kterou lze chápat také jako další požadavek na ření dodavatele k zajištění kvality plnění veřejné zakázky. Vzhledem k prokázání splnění opattomu, že dodavatelé mohli autorizovan é partnerství prokazovat i prostřednictvím poddodavatelů, lze smysl stanovené sporné zadávací podmínky přirovnat i k požadavku na doložení systému sledování

Navrhovatel navíc v zde šetřeném případě netvrdí, a už vůbec ničím neprokazuje, že by podmínky (relevantních) výrobců pro vstup do partnerské sítě byly nepřiměřené, nesplnitelné či diskriminační. Na rozdíl od případu posuzovaného v rozsudku KS 2021 nyní navrhovatel neargumentuje tím, že by mu výrobce odmítl jeho žádost o vstup do partnerské sítě. V tomto případě navrhovatel pouze obecně tvrdí, že o vstupu do partnerské struktury rozhodují výrobci, a že dle „ zkušeností

Navrhovatel dále v rozkladu tvrdí, že NZKB neposkytuje zadavateli „ a priori v rozporu se zá- generální pardon “ k tomu, aby nebyl povinen postupovat dle zákona. Odkazuje přitom na jeden ze závěrů rozsudku KS 2021, dle něhož není (v době vydání rozsudku platný) zákon o kybernetické bezpečnosti z roku 2014 nadřazen pravidlům zadávání veřejných zakázek a nelze jej použít jako univerzální ospravedlnění restriktivních podmínek. S uvedeným lze souhlasit, ostatně o generálním pardonu nic netvrdí zadavatel a ani Úřad v napadeném rozhodnutí. Navrhovatel však dále uvádí, že tento právní stav se s novou právní úpravou kybernetické bezpečnosti nijak nemění, tedy, že v případě jakýchkoli opatření, které omezují hospodářskou soutěž, resp. okruh možných soutěžitelů, je zadavatel povinen prokázat, že jeho požadavky jsou skutečně nezbytné a že neexistuje méně omezující alternativa. Ohledně údajné zadavatelovy povinnosti prokázat neexistenci méně omezujících alternativ již nelze s navrhovatelem souhlasit. Zadavatel řádně prokázal, z jakého důvodu stanov il po- žadavek autorizovaného partnerství a s ohledem na to, že partnerství neomezil na konkrétního výrobce, nejedná se o tak zásadní omezení hospodářské soutěže, aby jeho odůvodnění neobstálo.

Na základě výše uvedeného je i tato rozkladová námitka navrhovatele nedůvodná.

Navrhovatel v rozkladu uvedl, že nezpochybňuje důvodnost samotného požadavku na to, aby zboží bylo podporováno servisním střediskem výrobce nebo autorizovaným servisním partnerem výrobce po dobu minimálně 7 let od dodání zařízení a tvrdí, že by se splněním požadavku neměl problém, protože standardně jiným veřejným zadavatelům obdobné služby za- tohoto jišťuje. Problematický je dle navrhovatele způsob, jakým zadavatel splnění takového požadavku chce prokázat, tj. výlučně potvrzením/prohlášením výrobce nebo aut orizovaného servisního partnera. Dle navrhovatele může tato podmínka bez existence jakéhokoliv objektivního důvodu vést ke skryté diskriminaci dodavatelů, jejichž výrobky nebyly nakoupeny prostřednictvím

Uvedená argumentace navrhovatele se opírala především o rozsudek KS 2021 a o potvrzující rozsudek NSS a je tedy nutno poukázat na rozdílný skutkový stav řešený v těchto rozsudcích a řešený v nynější věci (viz výše). Předně jde o to, že ve věci řešené uvedenými rozsudky požadoval zadavatel prokázání faktického stavu (novost zbož í) prohlášením jediného výrobce, ačkoliv takový faktický stav bylo zjevně možno prokázat i jiným způsobem. V nyní posuzované věci požaduje zadavatel prokázání smluvního vztahu, nikoli v nějaké faktické skutečnosti, jehož obsahem bude povinnost provádět servis, a to kterýmkoliv relevantním výrobcem nebo jeho zástupcem. Je zjevné, že existenci smluvního vztahu mohou z povahy věci prokázat jen strany tohoto vztahu, přičemž zadavatel dodava tele nesvazuje odkazem na konkrétního výrobce či servis, jde mu jen o to, aby tento servis byl autorizovaný. Navrhovatel ani neuvádí, jak jinak by prokázal deklaraci servisní podpory výrobce nebo jeho zástupce než jejich prohlášením. Tento požadavek je ted y ve světle shora uvedených odůvodnění zadavatele v souladu se zákonem.

K tvrzení navrhovatele, že dodané zboží je kryto smluvním závazkem vybraného dodavatele, k ně- muž bude povinen se zavázat na základě uzavřené smlouvy se zadavatelem, a to pod rizikem smluvní sankce a náhrady škody, lze argumentovat tím, že zadavateli, jenž je v postavení poskytovatele regulovaných služeb v režimu vyšších povinností, jde především o zachování bezchybného fungování informačních systémů v jeho gesci a o neustálý přístup k výrobci nebo autorizovanému servisu. Bezchybné fungování pro stát důležit ých nebo kritických informačních sys- témů, případně zajištění co nejrychlejší nápravy problémů, nenahradí vyplacení jakékoli smluvní pokuty nebo náhrady škody. Byť ani prohlášením výrobce nebo jeho zástupce si zadavatel nemůže být 100 % jist, že servis bude poskytován, jedná se o vyšší formu ujištění než pouhé prohlášení dodavatele.

Rovněž u argumentace navrhovatele vůči požadavku podpory servisního střediska lze konstatovat, že jde o argumentaci v zásadě obecnou. Navrhovatel nezpochybňuje důvodnost samotného požadavku, pouze tvrdí, že „[p]roblémem je způsob, jakým

Okruh námitek navrhovatele týkající se tří sporných zadávacích podmínek uzavírám tak, že zadavatelem uváděná argumentace odůvodňuje jejich stanovení v předmětném zadávacím řízení, jsou tedy opodstatněné a navrhovatelovy rozkladové námitky považuji za nedůvodné.

V návaznosti na uvedené nelze souhlasit s navrhovatelem, jenž tvrdí, že zadavatel stanovil ne- zákonné zadávací podmínky a neunesl důkazní břemeno. Konstatuji, že omezení okruhu potenciálních dodavatelů samo o sobě nečiní zadávací podmínky nezákonnými, sledu jí -li legitimní cíl a odpovídají -li zásadě proporcionality. Tři sporné zadávací podmínky dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručovaly konkurenční výhodu a ani nevytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Podle jednoho z odborných komentář ů k § 36 odst. 1 zákona 17 je účelem zákona, „ aby proběhla co možná nejširší soutěž mezi dodavateli, avšak tato nesmí být na úkor naplnění legitimních potřeb zadavatele. Zvýhodnění (konkurenční výhoda) či znevýhodnění (překážka hospodářské soutěže) je tak přípustné, je -li odůvodněné a opírá -li se o legitimní potřebu zadavatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 8 As

Lze tedy uzavřít, že v předmětné věci došlo na základě odůvodněných objektivních provozních a bezpečnostních důvodů a legitimních potřeb zadavatele, vyplývajících z charakteru infrastruktury, v níž bude veřejnou zakázkou poptávané zboží nasazeno, k určitému omezení hospodářské soutěže, avšak nikoliv na konkrétního výrobce, ale pouze na příslušnost dodavatele k oficiální distribuční síti kteréhokoliv relevantního výrobce. Uvedené omezení je s ohledem na individuální znaky předmětné věci (odůvodněné povahou p lnění a bezpečnostními požadavky) přiměřené, tudíž není nezákonné. I když zadavatel stanovil tři sporné zadávací podmínky bez možnosti plnit je alternativními způsoby, stanovil je natolik široce, že s ohledem na zákonné povinnosti zadavatele a účel veřejné zakázky došlo k omezení hospodářské soutěže pouze v přiměřené (minimální) míře, která byla dostatečně odůvodněna.

Žádná z rozkladových námitek navrhovatele nebyla shledána důvodnou, proto nelze ani vyhovět návrhům navrhovatele uvedeným v rozkladu. Neshledal jsem porušení zásad stanovených v § 6 zákona nebo jiné porušení zákona. S ouhlasím se závěry napadeného rozhodnutí, když Úřad neshledal důvody pro uložení nápravného opatření a návrh podle §

Po důkladném posouzení věci a z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že Úřad postupoval správně a v souladu se svou dosavadní rozhodovací praxí.

Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána i zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené rozhodnutí bylo shledáno zákonným a věcně sp rávným. Dospěl jsem přitom k závěru, že Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, a tečně odůvodnil jejich použití. dosta-

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto kladu. rozhodnutí o roz-

2.