ÚOHS R0052/2025/VZ – Zavedení systému 2FA uživatelů a administrátorů SMZ

Úřad obdržel dne 10. 2. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)1 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

V Oznámení o zahájení zadávacího řízení,2 stejně jako v bodě 4.1 zadávací dokumentace, je podle popisu předmětem veřejné zakázky „dodávka a zprovoznění systému 2FA (TwoFactor-Authentication) pro ověřování zaměstnanců (550 uživatelů, 50 administrátorů) MMZ (Magistrátu města Zlín) a MPZ (Městská policie Zlín), prostřednictvím čipové karty (Smart

Dle bodu 7.3.1 zadávací dokumentace zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace „v souladu s ustanovením § 79 odst. 2 písm. b) zákona požaduje předložení seznamu 3 významných dodávek, poskytnutých dodavatelem za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele. Jako požadovanou „minimální úroveň“ zadavatel stanovil, aby dodavatel předložil „seznam - 3 významných dodávek obdobného charakteru jako je předmět plnění veřejné zakázky, kdy předmětem byla implementace systému s přímou integrací na certifikační autoritu, správou životního cyklu certifikátů a čipových karet, za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení. Dodavatel splní toto kritérium technické kvalifikace, pokud

Z protokolu o posouzení nabídek ze dne 6. 1. 2025 vyplývá, že nabídku v předmětném zadávacím řízení podal navrhovatel, vybraný dodavatel a Z + M Partner, spol. s r. o. 3

Dne 20. 1. 2025 podal navrhovatel námitky z téhož dne proti oznámení o výběru dodavatele (dále jen „námitky“), jež byly zadavateli doručeny téhož dne.

Zadavatel zaslal dne 27. 1. 2025 na e-mailové adresy všech objednatelů, kteří vybranému dodavateli poskytli reference k prokázání kritérií technické kvalifikace, žádosti s konkrétními dotazy, aby ověřil obsah a rozsah Referencí č. 1-4. Objednatelé Z + M Partner, spol. s r. o.,

Výzvou k objasnění údajů v nabídce podle § 46 zákona zadavatel dne 28. 1. 2025 vyzval vybraného dodavatele ve věci seznamu realizačního týmu uvedeného v jeho nabídce ohledně objasnění údajů týkajících se pozice servisního specialisty. Vybraný dodavatel zadavateli odpověděl téhož dne zasláním objasnění údajů jím podané nabídky.

Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel námitkám nevyhověl a argumentaci uvedenou v námitkách odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

Protože navrhovatel považoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v rozporu se zákonem, podal k Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Návrh ze dne 10. 2. 2025 Úřad obdržel téhož dne.

Rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025, č. j. ÚOHS-10870/2025/500, nařídil Úřad z moci úřední zadavateli předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy na šetřenou veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení předmětného správního řízení.

Dne 4. 4. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0092/2025/VZ, č. j. ÚOHS12387/2025/500, kterým návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že na základě skutečností vyplývajících z dokumentace o zadávacím řízení ověřil, že zadavatel se na Reference č. 1-4 doložené vybraným dodavatelem dotazoval všech objednavatelů. Zadavatel na základě potvrzení referencí č. 1-4 zjistil, že významné dodávky a významná zakázka vybraného dodavatele (neboli Reference č. 1-4) odpovídají požadavkům zadavatele specifikovaným v bodu 7.3.1 zadávací dokumentace, tedy že vybraný dodavatel splnil podmínky technické kvalifikace stanovené zadavatelem.

Protože údajné nesplnění technické kvalifikace u vybraného dodavatele bylo napadáno v námitkách, musel se s touto otázkou zadavatel vypořádat v rozhodnutí o námitkách.

V napadeném rozhodnutí Úřad rovněž zdůraznil, že ne každá námitka je automaticky způsobilá vyvolat pochybnost o splnění podmínek účasti. Za takovou lze označit pouze kvalifikovanou a dostatečně srozumitelně formulovanou námitku, která konkrétně a věcně míří na splnění podmínek účasti. V případě, že by námitky byly formulovány zcela obecným způsobem, nebylo by je možné považovat za námitky způsobilé vyvolat pochybnosti o splnění podmínek účasti.7

Ke sporné otázce mezi navrhovatelem a zadavatelem, zda dodávky (tj. Reference č. 1-2 a Reference č. 4) realizované pro společnosti patřící do jednoho koncernu Z + M Group (tj. společnosti Z + M Partner, spol. s r. o. a Z + M Logistics, spol. s r. o.) mají být pro účely prokazování kvalifikace v zadávacím řízení považovány za samostatné významné dodávky či za dodávku jedinou, uzavřel Úřad jednoznačně, že nešlo o jednu dodávku realizovanou pro koncern Z + M Group, jak v návrhu tvrdil navrhovatel, neboť uvedený koncern nemá právní subjektivitu a není tedy ani způsobilý k uzavření smlouvy na předmětné dodávky.

Úřad přezkoumal rozhodnutí zadavatele o námitkách v návaznosti na zákonné obsahové požadavky stanovené § 245 odst. 1 zákona a uzavřel, že zadavatel požadavku přezkoumatelnosti námitek a jejich řádného vypořádání dostál. Dle bodů 95-98 napadeného rozhodnutí se zadavatel neomezil na pouhé obecné sdělení. Zadavatel své rozhodnutí opřel o konkrétní skutečnosti, jimiž vyvrací tvrzení navrhovatele uvedená v námitkách. Úřad v této souvislosti odkázal na svou dlouhodobou rozhodovací praxi a připomněl, že zadavatel není povinen vyjádřit se ke každé jednotlivé námitce navrhovatele zvlášť, nýbrž je povinen postihnout obsah námitek tak, aby adekvátním způsobem reagoval na navrhovatelem nastíněné problematické aspekty. Úřad k danému případu poznamenal, že pro vypořádání námitek týkajících se předmětu plnění referenčních zakázek by bylo s ohledem na zásadu

Protože Úřad v zadavatelově postupu neshledal rozpor se zákonem, uzavřel napadené rozhodnutí tak, že nebyly naplněny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 2 zákona spočívajícího ve zrušení jednotlivého úkonu zadavatele a návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítnul.

Dne 22. 4. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze spisového materiálu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 4. 4. 2025, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.

Navrhovatel napadl rozkladem „výrok I. napadeného rozhodnutí“. Protože napadené rozhodnutí obsahuje pouze jeden nečíslovaný výrok, je zřejmé, že navrhovatel podaným rozkladem napadá napadené rozhodnutí v celém rozsahu.

Navrhovatel v rozkladu nesouhlasí se závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí.

Z logiky věci dle navrhovatele platí, že on sám nemůže v případě ověřování splnění podmínek kvalifikace suplovat činnost zadavatele. Požadavek na uvedení konkrétních informací, které by prokazovaly nesplnění kvalifikačních požadavků, je dle navrhovatele možné vznést až na základě ověření předložených referencí, což však může provést pouze zadavatel.

Úřad se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěrem zadavatele, že v případě Reference č. 1 a Reference č. 2 nešlo o jednu dodávku realizovanou pro koncern Z + M Group, neboť tento koncern nemá právní subjektivitu a není tedy ani způsobilý k uzavření smlouvy (tj. nemůže vstupovat do závazkových vztahů a uzavírat smlouvy). Dle navrhovatele došlo ze strany Úřadu k nepochopení jeho argumentace uvedené v návrhu, kdy Úřad vycházel při svém posouzení předmětné věci z toho, že navrhovatel nenamítá, že by dodávky obsažené v Referencích č. 12 nebyly realizovány nebo že nezpochybňuje jejich rozsah. Přesně tyto aspekty významných dodávek však navrhovatel dle rozkladu zpochybňuje. Základní nepochopení argumentace navrhovatele ze strany Úřadu spočívá z této příčiny v tom, že navrhovatel nemůže tvrdit, že předmětné reference nebyly realizovány v rozsahu tvrzeném vybraným dodavatelem, protože pro takové tvrzení nemá důkazy. Navrhovatel zdůrazňuje, že okolnosti realizace

Navrhovatel zdůraznil, že ve svém návrhu nepožadoval nic jiného, než aby zadavatel referenční zakázky předložené vybraným dodavatelem náležitě ověřil a postavil najisto, že byly opravdu realizovány tak, jak tvrdí vybraný dodavatel. Navrhovatel rovněž poukázal na to, že celou dobu tvrdí, že rozsah a činnosti, které jsou obsahem referenčních zakázek, nedávají v tvrzeném objemu ekonomický smysl a je tedy důvod pro ověření, že tak opravdu realizovány byly.

Navrhovatel dále v rozkladu uvedl, že u Referencí č. 1-2 a č. 4, tedy u dodávek v rámci koncernu Z + M Group, mohlo dojít k umělému a účelovému dělení významných služeb tak, aby bylo možné prokázat splnění podmínek technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona. Pokud zadavatel disponoval informací, že část významných služeb vybraného dodavatele byla realizována mezi majetkově/osobně propojenými subjekty v rámci jednoho koncernu, tak se měl na tuto skutečnost vybraného dodavatele postupem dle § 46 odst. 1 zákona doptat, aby bylo možné rozptýlit případné pochybnosti, na které dříve upozorňoval navrhovatel.

Navrhovatel v rozkladu dále upozorňoval, že z technického hlediska platí, že Reference č. 4, která spočívá v dodávce systému CMS, je rozdílná oproti plnění poptávanému zadavatelem (systém 2FA). I když vybraný dodavatel dodatečně zadavateli potvrdil, že Reference č. 4 zahrnovala „integraci na certifikační autoritu, správu životního cyklu certifikátů a čipových karet“ (dle požadavku stanoveného v bodě 7.3.1 zadávací dokumentace), tak tyto dva systémy dle navrhovatele představují zcela odlišné řešení, které není po technické stránce srovnatelné.

Navrhovatel nesouhlasí rovněž s tvrzením Úřadu, že by rozhodnutí o námitkách bylo zcela adekvátní. Navrhovatel přitom odkazoval na komentářovou literaturu, dle které zákon

Navrhovatel se dále neztotožňuje s právním posouzením Úřadu ze strany posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele. Úřad se dle navrhovatele stejně nedostatečně jako zadavatel vypořádal s jeho argumentací ohledně prokázání významných služeb vybraného dodavatele, které byly realizovány v rámci koncernu Z + M Group, a které mají bezprostřední dopad na celkový počet významných služeb, respektive na rozsah a kvalitu významných služeb.

Navrhovatel v rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil

Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu navrhovatele ze dne 30. 4. 2025 uvedl, že se plně ztotožňuje s právním posouzením Úřadu tak, jak je formulováno v napadeném rozhodnutí.

Kromě odkazu na svá předchozí vyjádření k předmětné věci zadavatel navíc reagoval na tvrzení navrhovatele v rozkladu, že část významných služeb byla potvrzena subjektem, se kterým je majetkově a osobně propojen přímo vybraný dodavatel. Dle zadavatele není toto tvrzení ze strany navrhovatele podloženo konkrétním odkazem na relevantní způsob zjištění. Sám zadavatel prověřil výpisy z obchodního rejstříku u vybraného dodavatele a vystavovatelů potvrzení dvou významných služeb / referencí, tedy Z + M Partner, spol. s r. o. a Z + M Logistics, spol. s r. o. a uzavřel, že z veřejně dostupných zdrojů nelze zjistit majetkové nebo osobní propojení výše uvedených právnických osob. Z toho důvodu tvrzení navrhovatele, že část významných služeb byla potvrzena subjektem, se kterým je vybraný dodavatel majetkově nebo osobně propojen, se podle názoru zadavatele nezakládá na pravdě.

V závěru svého vyjádření zadavatel navrhl, aby byl rozklad navrhovatele zamítnut.

Vybraný dodavatel se dne 30. 4. 2025 rovněž vyjádřil k rozkladu navrhovatele. K údajnému nesplnění technické kvalifikace vybraný dodavatel poukázal na skutečnost, že zadavatel v reakci na námitky navrhovatele dodatečně prověřil splnění podmínek účasti u vybraného dodavatele.

Pochybnosti navrhovatele uvedené v rozkladu, tedy že referenční zakázky ve skutečnosti vůbec nebyly realizovány, vybraný dodavatel důrazně odmítá. Rovněž konstatuje, že neví, co mohl zadavatel při rozhodování o námitkách „učinit více“. Protože uzavřené smlouvy na referenční zakázky odmítli smluvní partneři vybraného dodavatele dát k dispozici, nelze je dle vybraného dodavatele ve správním řízení doložit. Navíc vybraný dodavatel uvedl, že požadavek na dokládání smluv na referenční zakázky „jde vysoko nad rámec zákona

K vymezení předmětu plnění referenčních zakázek vybraný dodavatel uvedl, že ohledně dodávky systému CMS požádal smluvní partnery, společnost Z + M Partner, spol. s r. o. a společnost Z + M Logistics, spol. s r. o., o vyjádření k technické povaze plnění poskytnutého v rámci referenční zakázky, z nějž vyplývá, že „předmětem byla implementace systému s přímou integrací na certifikační autoritu, správou životního cyklu certifikátů a čipových karet.

S tvrzenou nepřezkoumatelností rozhodnutí o námitkách vybraný dodavatel nesouhlasí, protože dle jeho názoru zadavatel dostatečně a srozumitelně vysvětlil, proč námitky odmítl.

Vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu v souladu s § 152 odst. 2 písm. b) správního řádu podaný rozklad zamítl.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo přistoupeno k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu.

Navrhovatel ve shodě se svou návrhovou argumentací v rozkladu uvádí námitky rozdělené do čtyřech celků.

Navrhovatel v námitkách, v návrhu i v rozkladu napadá způsob posouzení splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele. Proto pro posouzení šetřené věci je stěžejní, zda z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel dostatečně vyvrátil pochybnosti související s prokázáním splnění kritérií technické kvalifikace vybraným dodavatelem, na které byl navrhovatelem upozorněn v námitkách.

Dle rozhodovací praxe Úřadu platí, jak již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, že ze zákona pro zadavatele nevyplývá povinnost skutečnosti uvedené v účastníkem předložených dokladech ověřovat.9 Dle zákona zadavatel v průběhu zadávacího řízení vychází z údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení, přičemž jejich věrohodnost může zadavatel ověřovat, pakliže to uzná za vhodné. Při jejich ověřování by si měl zadavatel počínat v souladu se zásadami zadávání veřejných zakázek, především by měl postupovat transparentně a vůči účastníkům nediskriminačně a rovným způsobem.

Dle dokumentace o zadávacím řízení zadavatel v dané věci ověřil věrohodnost údajů uvedených v čestném prohlášení vybraného dodavatele, obsahující seznam významných služeb, s veřejně dostupnými rejstříky. Na základě provedeného ověření nemá zadavatel pochybnosti o právní subjektivitě objednatelů služeb uvedených v referencích. Tento závěr nerozporuje ani navrhovatel.

Z věcného hlediska posoudil zadavatel Reference č. 1-3 a konstatoval, že naplňují jeho požadavky pro splnění technické kvalifikace dle první odrážky bodu 7.3.1 zadávací dokumentace. Rovněž Reference č. 4 dle zadavatele splňuje požadavky technické kvalifikace, a to dle druhé odrážky bodu 7.3.1 zadávací dokumentace (viz body 3-4 tohoto rozhodnutí).

Předně je vhodné uvést, že podle § 28 odst. 1 písm. c) zákona se kvalifikací rozumí způsobilost a schopnost dodavatele plnit veřejnou zakázku. Podmínky kvalifikace jsou jednou z podmínek účasti v zadávacím řízení ve smyslu § 37 odst. 1 zákona. Požadavky zadavatele stanovené v technické kvalifikaci jsou nejvíce spojeny se schopností dodavatele plnit veřejnou zakázku, s vlastním předmětem plnění a konkrétním způsobem jeho provádění. Podle § 79 odst. 1 zákona stanoví zadavatel kritéria technické kvalifikace za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Dle odborné literatury11 tato kritéria zahrnují široké

Platí, že zadavatel posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení zásadně provádí na základě údajů a dokladů obsažených v nabídce, tedy na základě seznamu významných dodávek a služeb, který předkládá účastník zadávacího řízení. V případě, že zadavatel nemá relevantní indicie zpochybňující správnost předloženého seznamu, může konstatovat prokázání kvalifikace, tj. splnění podmínek účasti v zadávacím řízení. Takový postup je v souladu se zákonem. Jestliže zadavatel nemá o splnění kvalifikačního kritéria žádné pochybnosti, není důvod objasňovat účastníkem předložený seznam dodávek. Pokud je však seznam významných dodávek (tj. informace a údaje v něm obsažené) relevantním způsobem zpochybněn, s ohledem na zásadu transparentnosti je zadavatel povinen tuto pochybnost přiměřeným způsobem odstranit (srov. § 39 odst. 5 a § 46 zákona).

K případům, kdy je vhodné, aby si zadavatel ověřoval účastníkem předložené údaje nebo doklady, lze odkázat na bohatou rozhodovací praxi Úřadu. Například na rozhodnutí

V souladu s výše uvedeným uzavírám, že zadavatel v šetřeném případě reagoval na námitky navrhovatele zákonem předvídaným způsobem, kdy věrohodnost v nabídce předložených dokladů začal sám dle § 39 odst. 5 zákona ověřovat (viz bod 6 tohoto rozhodnutí), přičemž taktéž využil institut objasnění nabídky ve smyslu § 46 zákona (viz bod 7 tohoto rozhodnutí).

Nepotvrdily se ani rozkladové námitky navrhovatele, že v námitkách zadavateli předložil konkrétní argumenty, které je možné zjistit z veřejně dostupných zdrojů, a které se vztahují ke způsobu naplnění podmínek technické kvalifikace vybraným dodavatelem, a to zejména

Navrhovatel je dále přesvědčen, že pokud v souvislosti s prokázáním kvalifikace u konkrétního dodavatele vyvstanou na straně zadavatele jakékoliv pochybnosti, je jeho povinností tyto pochybnosti odstranit a postavit najisto, zda vůbec a případně jakým způsobem účastník zadávacího řízení kvalifikační kritérium skutečně prokázal a splnil tak podmínky účasti v zadávacím řízení. Vznesenou námitkou navrhovatele vyplynula otázka, do jaké hloubky je zadavatel dle zákona povinen prověřovat účastníky předložené referenční zakázky.

Navrhovatel konkrétně tvrdil, že Reference č. 1 a č. 2 jsou pouze jedinou zakázkou, která byla uměle rozdělena mezi propojené osoby Z + M Partner, spol. s r. o. a Z + M Logistics, spol. s r. o.

Navrhovatel v rozkladu namítá okolnosti ohledně realizace dodávek pro koncern Z + M Group a propojenost obou objednatelů, protože tyto dle navrhovatele zakládají pochybnosti o skutečném rozsahu a způsobu realizace uvedených referenčních dodávek. Navrhovatel tvrdí, že k prokázání, že referenční zakázky vybraného dodavatele nebyly realizovány v tvrzeném rozsahu, musí zadavatel požádat vybraného dodavatele o předložení dokladů o realizaci zakázky, jelikož realizace zakázky alespoň v základní podobě, například ve smyslu kontroly smlouvy na zakázku, není možná z veřejně dostupných zdrojů. Zadavatel však tímto způsobem postupoval, když vyžádal od objednatelů referenčních zakázek příslušná potvrzení. Tím opět vyvstává již výše položená otázka, do jaké hloubky je zadavatel dle zákona povinen prověřovat referenční zakázky a odpověď na tuto otázku nalezneme v již uvedeném § 79 odst. 5 zákona.

I když navrhovatel tvrdí, že rozsah a činnosti, které jsou obsahem referenčních zakázek, nedávají v tvrzeném objemu ekonomický smysl, nebo že není zřejmé, proč vybraný dodavatel realizoval významné služby pro Z + M Partner, spol. s r. o., když tatáž společnost Z + M Partner, spol. s r. o. totožné významné služby v rámci své podnikatelské činnosti běžně sama poskytovala jiným subjektům na trhu, jsou tyto úvahy navrhovatele pro posouzení šetřené věci irelevantní. Zadavateli splnění referenčních zakázek potvrdily obě strany plnění soukromoprávních smluv (tedy vybraný dodavatel a objednatelé) a je tak nadbytečné požadovat potvrzení další, které by opět mohly poskytnout toliko strany smlouvy na referenční plnění, když lze oprávněně předpokládat, že obsah i dalších potvrzení by byl totožný. I pokud by tedy pochybnosti navrhovatele byly smysluplné, na možnostech hlubšího ověření referencí ze strany zadavatele to nic nemění. Navíc platí, že i pokud by uvedené společnosti postupovaly koordinovaně, neznamená to, že nemohlo dojít k dodání dvou referenčních zakázek. Pokud jsou uvedené společnosti samostatnými subjekty a pokud u nich vyvstala potřeba daného plnění, je spíše logické, že toto plnění bylo provedeno v obdobném čase. Zadavatel pak případnou souvislost referenčních zakázek nijak neomezil, požadoval pouze prostý počet takových zakázek, dodávky propojeným osobám tak jeho požadavky splňují. Současně platí, že i dodavatelé, kteří určitý typ plnění sami nabízejí, mohou podobný typ plnění i sami poptávat. Takový postup může být odůvodněn různými provozními či ekonomickými důvody.

Lze tedy uzavřít, že zadavatel posoudil počet referenčních plnění v souladu se zákonem.

Lze souhlasit se závěry Úřadu, že Reference č. 1-4 odpovídají požadavkům zadavatele specifikovaným v bodu 7.3.1 zadávací dokumentace, tj. že součástí těchto dodávek byla „implementace systému s přímou integrací na certifikační autoritu, správou životního cyklu certifikátů a čipových karet“. Daná skutečnost plyne z nabídky vybraného dodavatele a rovněž z potvrzení referencí č. 1-4.

Navrhovatel však v rozkladu poukazuje na námitky, které údajně obsahovaly věcné a konkrétní argumenty, jenž „zavdávaly důvodnou pochybnost“, zda v případě Reference č. 4

Zadavatel v zadávacích podmínkách poměrně jasně specifikoval, jaké vlastnosti má referenční plnění mít a že se má jednat o plnění obdobného charakteru, jako je předmět veřejné zakázky.

Vzhledem ke znění zadávacích podmínek, potvrzení referencí č. 1-4, absenci konkrétních námitek navrhovatele a dlouhodobou judikaturu správních soudů, je nutno uzavřít, že zadavatel posoudil splnění kvalifikačních předpokladů v otázce předmětu referenčního plnění v souladu se zákonem. Na základě výše uvedené argumentace neshledávám předmětnou rozkladovou námitku za důvodnou.

Úřad v napadeném rozhodnutí přezkoumal oznámení o výběru dodavatele, resp. rozhodnutí zadavatele o námitkách, v návaznosti na jeho zákonné obsahové požadavky vyjádřené v § 245 odst. 1 zákona a uzavřel, že zadavatel požadavku jejich přezkoumatelnosti a řádného vypořádání dostál. Se závěry Úřadu uvedenými v bodech 88-99 napadeného rozhodnutí lze souhlasit.

Z ustanovení § 245 odst. 1 zákona vyplývá, že rozhodnutí o námitkách musí zadavatel odůvodnit přezkoumatelným způsobem, tj. dané rozhodnutí musí být srozumitelné a musí být opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč zadavatel námitky odmítl.

Na základě uvedeného nelze navrhovateli přisvědčit, ani když jako zásadní v rozhodnutí o námitkách klasifikuje nedostatek přezkoumatelnosti tohoto úkonu zadavatele. Navrhovatel v rozkladu tvrdí, že není zřejmé, jaké konkrétní argumenty, včetně odkazů na příslušnou odbornou literaturu a rozhodovací praxi soudů a Úřadu, vzal zadavatel v potaz, když vypořádal námitky. (Pozn. V rozhodnutí o námitkách lze napočítat např. 8 spisových značek Úřadu, prostřednictvím kterých zadavatel odůvodňuje své rozhodnutí anebo 40 konkrétních ustanovení zákona.) I tuto rozkladovou námitku považuji za nedůvodnou.

Lze souhlasit se závěrem napadeného rozhodnutí, když v šetřeném případě neshledal důvody pro uložení nápravného opatření, a proto návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

Protože závěry napadeného rozhodnutí jsou v souladu s provedeným dokazováním spočívajícím v řádném zjištění skutkového stavu a mají oporu v podkladech pro vydání rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí věcně správné a v souladu s právními předpisy.

Nad rámec nosných důvodů rozhodnutí sděluji, že navrhovatel se v rozkladu nijak nevymezil proti závěrům napadeného rozhodnutí obsaženým v bodech 78-87 a týkajících se prokázání zkušeností člena týmu na pozici serverový specialista. Tuto část napadeného rozhodnutí jsem proto přezkoumal pouze z pohledu zákonnosti, přičemž rozhodnutí je i v této části zákonné.

Navrhovatelovy námitky obsažené v rozkladu byly vyhodnoceny jako nedůvodné.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

Statutární město Zlín, náměstí Míru 12, 760 01 Zlín

Mgr. Petr Halbrštát, advokát, HVH LEGAL advokátní kancelář s. r. o., Korunní 1302/88,

GiTy, a. s., Mariánské náměstí 617/1, Komárov, 617 00 Brno