ÚOHS R0079/2025/VZ – Výběr dodavatele formou tzv. Design & Build pro transformaci

Úřad obdržel dne 31. 3. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)1 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Návrh navrhovatele směřoval proti oznámení o výběru dodavatele ze dne 17. 2. 2025 (dále jen „oznámení o výběru“ a rovněž brojí proti rozhodnutí o námitkách ze dne 18. 3. 2025.

Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl ve výroku I tak, že návrh navrhovatele v části zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Ve výroku II napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 ZZVZ, když při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení u vybraného dodavatele posoudil podmínky účasti v zadávacím řízení jako splněné a usnesením Rady hlavního města Prahy č. 280 ze dne 17. 2. 2025 rozhodl o výběru

Ve výroku III napadeného rozhodnutí Úřad zrušil oznámení o výběru dodavatele učiněné na základě usnesení Rady hlavního města Prahy č. 280 ze dne 17. 2. 2025, kterým zadavatel rozhodl o výběru dodavatele, a zrušil i všechny následující úkony zadavatele učiněné v zadávacím řízení.

Ve výroku IV napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku do pravomocného skončení správního řízení sp. zn. ÚOHS–

Ve výroku V napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vybranému dodavateli doručeno dne 5. 6. 2025. Blanketní rozklad směřující proti výrokům II až V napadeného rozhodnutí, který

Závěr rozkladu vybraného dodavatele

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 6. 6. 2025. Rozklad směřující proti výroku I napadeného rozhodnutí, který Úřad obdržel dne 20. 6. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Navrhovatel namítá, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci k působení specialisty technologií (VZT, ÚT, CHL) na referenční zakázce SO14, když nezjistil okolnosti významné pro rozhodnutí o tom, zda zkušenost specialisty technologií na této referenční zakázce je možné považovat za relevantní pro prokázání technické kvalifikace. Dle navrhovatele se Úřad nevypořádal se všemi jím předloženými argumenty a důkazy ke zpochybnění působení specialisty technologií na příslušné referenční zakázce.

Navrhovatel mimo jiné uvádí, že Úřad učinil nesprávný závěr o splnění technické kvalifikace vybraným dodavatelem dle čl. 6.3. písm. c) bodu vi) zadávací dokumentace referenční zakázkou SO14, pročež je výrok I napadeného rozhodnutí předčasný. V případě této referenční zakázky Úřad bezdůvodně dospěl k závěru, že důkaz doložením několika zápisů z kontrolních dnů není relevantní, jelikož nejsou doloženy všechny zápisy z kontrolních dnů. Dle navrhovatele však měl být závěr Úřadu obdobný, jako v případě referenční zakázky NKÚ

Navrhovatel namítá, že se Úřad nevypořádal s jeho argumentací založenou na rozhodovací praxi Úřadu, přestože ji považuje za zcela přiléhavou.

Navrhovatel též namítá zásadní nedostatek skutkových zjištění, na nichž Úřad založil napadené rozhodnutí, a rovněž nezohlednění, resp. nesprávné hodnocení důkazů, doložených v řízení před Úřadem.

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu změnil výrok I napadeného rozhodnutí tak, že shledá porušení ZZVZ zadavatelem i v části návrhu směřující proti postupu zadavatele při posouzení kvalifikace vybraného dodavatele u osoby jmenované na pozici specialisty technologií a uloží příslušné opatření k nápravě. Alternativně navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu výrok I napadeného rozhodnutí zrušil a vrátil věc Úřadu k novému projednání.

Dne 27. 6. 2025 obdržel Úřad od zadavatele podání označené jako „Návrh na zastavení řízení“ z téhož dne. V tomto podání zadavatel Úřadu sdělil, že dne 27. 6. 2025 odeslal účastníkům zadávacího řízení nápravné opatření z téhož dne, kterým zrušil oznámení o výběru dodavatele ze dne 17. 2. 2025. Dále zde zadavatel uvedl, že dne 27. 6. 2025 odeslal účastníkům zadávacího řízení (nové) oznámení o výběru dodavatele z téhož dne.

Dne 1. 7. 2025 obdržel Úřad od navrhovatele podání označené jako „Vyjádření navrhovatele k návrhu zadavatele na zastavení řízení ze dne 27. 6. 2025“. V tomto vyjádření navrhovatel mimo jiné uvedl, že nejsou naplněny důvody pro zastavení řízení dle § 257 písm. i) ZZVZ, jelikož přezkoumávaným úkonem je zejména postup zadavatele při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení. Tento úkon podle navrhovatele fakticky nebyl zadavatelem zrušen ani změněn.

Navrhovatel dále zdůraznil, že mu v souvislosti s napadeným rozhodnutím vznikla škoda spočívající v nákladech vynaložených na podání rozkladu a činění souvisejících úkonů, které musel činit proto, že Úřad nedostál svým zákonným povinnostem. Navrhovateli údajně vzniká postupem zadavatele škoda v podobě nákladů účelně vynaložených na obranu proti postupu zadavatele v zadávacím řízení, zejména na podání nových námitek a návrhu, k čemuž by byl v případě zastavení řízení nucen, aby byl postup zadavatele řádně věcně přezkoumán.

Úřad po doručení rozkladů neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí k rozkladech.

Po projednání rozkladů vybraného dodavatele a navrhovatele a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v obou rozkladech a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

Jelikož v průběhu tohoto řízení o rozkladu bylo zjištěno, že ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 257 písm. i) ZZVZ nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího je třeba napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.

Podle § 152 odst. 5 správního řádu, nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

Podle § 90 odst. 4 správního řádu, jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.

Podle § 257 písm. i) ZZVZ Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel zrušil přezkoumávané úkony nebo přijal požadované opatření k nápravě.

Ke smyslu § 257 písm. i) ZZVZ lze uvést, že účelem správního řízení zahájeného dle § 250 ZZVZ na návrh navrhovatele, který nesouhlasí s postupem zadavatele, je přezkoumání návrhem napadených úkonů zadavatele a případné uložení nápravného opatření podle § 263 nebo § 264 ZZVZ. Pokud však přestane existovat úkon, který navrhovatel návrhem napadá, anebo zadavatel svůj nezákonný postup napraví, Úřad v důsledku této skutečnosti pozbyde možnosti uložit nápravné opatření (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu [dále jen „NSS“] č. j. 4 As 249/2014-43 ze dne 31. 3. 2015). V takovém případě již nelze podanému návrhu vyhovět a řízení o tomto návrhu se stane tzv. bezpředmětným, a proto ZZVZ v § 257 písm. i) ukládá Úřadu řízení o tomto návrhu zastavit, aniž by provedl či dokončil meritorní přezkum postupu zadavatele.

Z výše citovaných ustanovení správního řádu vyplývá, že v případě, kdy je v řízení o rozkladech zjištěno, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení [kromě jiného i skutečnost vymezená v § 257 písm. i) ZZVZ], je třeba bez dalšího zrušit napadené rozhodnutí a správní řízení zastavit. Zrušením napadeného rozhodnutí „bez dalšího“ se rozumí jeho zrušení bez toho, aniž by předseda Úřadu podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy nebo správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu

Shodně uvádí i odborná literatura k § 257 písm. i) ZZVZ: „Předmětné ustanovení souvisí s možností, resp. právem zadavatele učinit autoremeduru, tedy sám přijmout opatření k nápravě či zrušit úkon, který učinil v rozporu se zákonem, případně jehož zákonnost napadá navrhovatel. Jedná se kromě jiného o výraz procesní ekonomie, přičemž zadavatel k takovému kroku může přistoupit kdykoliv, tedy i po podání návrhu k ÚOHS. Hranicí mu v tomto bude pouze okamžik uzavření smlouvy, případně pravomocné rozhodnutí, kterým dotčený úkon zrušil ÚOHS. Pokud zadavatel ruší jakýkoliv svůj úkon, pak - obdobně jako ÚOHS - musí současně zrušit všechny úkony, které na rušený úkon navazovaly.“ (srov. Flaškár, Martin;

V předmětném případě v průběhu řízení o rozkladech rozhodl zadavatel o zrušení oznámení o výběru dodavatele ze dne 17. 2. 2025 (viz výše bod 17 tohoto rozhodnutí). Skutečnost, že zadavatel zrušil přezkoumávaný úkon, resp. přijal požadované opatření k nápravě, tj. zrušil rozhodnutí o výběru dodavatele, je zákonem předpokládaný procesní důvod pro zastavení řízení podle § 257 písm. i) ZZVZ.

Nastaly tedy skutečnosti, pro které by již nebylo účelné dále pokračovat ve správním řízení, jehož základní smysl, tj. přezkoumání úkonů zadavatele ve správním řízení a eventuální uložení nápravného opatření, již nemůže být naplněn (v tomto případě potvrzení či zrušení napadeného rozhodnutí).

Co se týká námitek uvedených v rozkladu navrhovatele směřujících proti výroku I napadeného rozhodnutí, nejsem oprávněn se jimi zabývat. Pro uskutečnění věcného přezkumu je nejdříve třeba splnit procesní podmínky pro vedení správního řízení, respektive zkoumat, zda neexistují skutečnosti, které by bránily vedení správního řízení. V předmětné věci taková skutečnost nastala, neboť uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku došlo k odpadnutí předmětu řízení a vznikla tak překážka, pro kterou již Úřad nemůže ve věci rozhodnout a řízení je povinen podle § 257 písm. j) ZZVZ zastavit.

Navrhovatel ve vyjádření ze dne 1. 7. 2025 uvedl, že napadené rozhodnutí nelze zrušit a správní řízení zastavit, resp. vyslovil požadavek, abych ve věci meritorně rozhodl, neboť toto rozhodnutí má mít pro navrhovatele ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu význam z pohledu případné náhrady škody podle zákona o odpovědnosti za škodu (viz bod 18 tohoto rozhodnutí).

Dle § 7 zákona o odpovědnosti platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

Podle § 8 odst. 1 věty první zákona o odpovědnosti nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

Ustanovení § 8 odst. 2 zákona o odpovědnosti pak doplňuje, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

Komentářová literatura2 k výše uvedeným ustanovením uvádí, že „ustanovení [§ 8 odst. 1] upravuje podmínky a podrobnosti základního - - příčinného předpokladu odpovědnosti státu.

Z výše uvedeného vyplývá, že škoda může vzniknout na základě pravomocného nebo vykonatelného rozhodnutí.

Těmto závěrům odpovídá i rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2020, č. j. 1 As 431/2018-51, na který odkazuje navrhovatel, když uvádí: „Smysl negativní podmínky uvedené v § 90 odst. 4 správního řádu je tedy jiný, než jaký jí připisují žalobkyně. Tvrzení o finanční újmě způsobené jednáním zadavatele nemůže mít na aplikaci citovaného ustanovení vliv. Vliv by mohlo mít tvrzení o vzniku škody způsobené rozhodnutími prvního stupně. V době rozhodování o rozkladech byl však vznik takové škody vyloučen, neboť rozhodnutí prvního stupně nebyla v té době pravomocná a vykonatelná, tedy nezasahovala do právní sféry žalobkyň.“ (zvýraznění doplněno).

Navrhovatel vznik škody údajně způsobené napadeným rozhodnutím tvrdí v řízení o rozkladu právě proti napadenému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že navrhovatel a vybraný dodavatel podali rozklady, nemohlo napadené rozhodnutí nabýt právní moci. Současně Úřadem nebylo rozhodnuto o vyloučení odkladného účinku rozkladu. Jelikož napadené rozhodnutí nevyvolalo žádné právní účinky, logicky ani nemohlo způsobit navrhovateli žádnou škodu.

Navrhovatel ve vyjádření k návrhu zadavatele na zastavení řízení uvádí, že „vzniká mu škoda jak samotným nezákonným Rozhodnutím Úřadu, tak také fakticky z důvodu vydání nezákonného Rozhodnutí Úřadem (v příčinné souvislosti) vzniká navrhovateli škoda v důsledku dalšího postupu zadavatele v zadávacím řízení“.

Zaprvé, jak bylo uvedeno výše, samotným napadeným (nepravomocným) rozhodnutím navrhovateli škoda vzniknout nemůže. Zadruhé, jak bylo rovněž uvedeno výše, napadené rozhodnutí nevyvolalo žádné právní účinky, závazně nestanovilo zadavateli žádné povinnosti.

Argumentaci navrhovatele směřující k údajné škodě způsobené napadeným rozhodnutím ve smyslu nákladů vynaložených na podání rozkladu a činění souvisejících úkonů mám s ohledem na výše uvedené za nedůvodnou.

K argumentaci navrhovatele směřující k údajné škodě způsobené postupem zadavatele uvádím, že samotný navrhovatel si je vědom, že škodou podle § 90 odst. 4 správního řádu je myšlena škoda ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu. To potvrzuje jak judikatura správních soudů (např. navrhovatelem odkazovaný rozsudek NSS sp. zn. 1 As 431/2018 ze dne

Jak připouští i navrhovatel ve své argumentaci, postup zadavatele v zadávacím řízení není výkonem veřejné moci, nýbrž postupem směřujícím k výběru dodavatele k uzavření smlouvy.

Případem podobným po stránce skutkové i právní se NSS zabýval v rozsudku, sp. zn. 4 As

Co se týká případné škody, která mohla být navrhovateli způsobena Úřadem v důsledku nezákonného výroku I napadeného rozhodnutí, navrhovatel uvádí, že nové rozhodnutí a oznámení o výběru ze dne 27. 6. 2025 je jen formálním krokem, nikoli řádným opatřením

Navrhovatel tedy viní ze způsobené škody zadavatele (Úřad viní pouze v důsledku podání rozkladu proti napadenému rozhodnutí, viz výše).

Napadené rozhodnutí (v kombinaci s tímto rozhodnutím o rozkladech) neznemožňuje navrhovateli, aby se bránil podáním žaloby o náhradu škody proti nezákonnému postupu zadavatele (samozřejmě ani v podání námitek a návrhu proti novému rozhodnutí o výběru).

Vzhledem k tomu, že navrhovatel v této části argumentace specifikoval škodu, kterou mu měl způsobit svým postupem zadavatel, lze konstatovat, že věcné rozhodnutí o rozkladech nemá pro navrhovatele význam z pohledu případné náhrady škody ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu. Z tohoto důvodu tedy neexistují podmínky pro postup podle § 90 odst. 4 in fine správního řádu.

Nad rámec argumentace navrhovatele dodávám, že náklady na podání rozkladu či sepsání návrhu a vyjádření ve správním řízení si účastníci správního řízení nesou sami (nezávisle na míře úspěchu ve věci).

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, je třeba uzavřít, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Mgr. Miroslav Kučerka LL.M., advokát, Národní 416/37, 110 00 Praha

JUDr. Michal Šilhánek, advokát, Tučapy č.p. 240, 683 01 Tučapy

PORR a.s., Dubečská 3238/36, 100 00 Praha