ÚOHS R0113/2023/VZ – LED projekční systém / LED projection system II

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)1 příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 14. 7. 2023 návrh navrhovatele – RSA Cosmos, S.A.S., registrační číslo

Dnem obdržení předmětného návrhu bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Dne 4. 8. 2023 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0475/2023/VZ, č. j. ÚOHS-29437/2023/500 (dále jen „napadené usnesení“), kterým zastavil správní řízení podle § 257 písm. e) zákona.

Úřad napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel nedoručil stejnopis návrhu na zahájení správního řízení ve lhůtě stanovené podle § 251 odst. 2 zákona zadavateli.

Dne 25. 8. 2023 podal navrhovatel proti napadenému rozhodnutí rozklad z téhož dne.

Navrhovatel v podaném rozkladu namítá, že ustanovení § 251 odst. 2 zákona je důsledkem nesprávné implementace čl. 2c směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. 12. 1989, ve znění směrnice Rady 2007/66/ES (dále jen „směrnice“), ve prospěch zadavatele, ačkoliv hlavním účelem tohoto ustanovení je naopak ochrana navrhovatele. Vzhledem k výše uvedenému se navrhovatel dovolává přímé aplikace směrnice, neboť unijní právo nestanoví jako podmínku řízení povinnost zaslání stejnopisu návrhu zadavateli.

Navrhovatel také namítá porušení zásady transparentnosti podle § 6 zákona zadavatelem při stanovení požadavku na posouzení splnění dalších podmínek před uzavřením smlouvy ve smyslu § 104 písm. b) zákona, subjektivním pohledem odborné komise po tzv. sample tests.

Navrhovatel v rozkladu navrhuje předsedovi Úřadu, aby napadené rozhodnutí zrušil. Pokud by mělo být napadené rozhodnutí Úřadu potvrzeno, žádá navrhovatel o přezkum postupu zadavatele v řízení zahájeném z moci úřední.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Dne 5. 9. 2023 předseda Úřadu obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele ze dne

Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za správné a souladné s dikcí zákona. Zadavatel v souvislosti s navrhovatelovým požadavkem na přímou aplikaci čl.

Ve vyjádření k dalším námitkám týkajícím se porušení § 6 a § 36 odst. 1 odkazuje především na své vypořádání námitek navrhovatele, kde již navrhovateli vysvětlil, že požadavek na možnost ověření splnění vybraných parametrů na prototypu nebo na již existující instalaci (tzv. sample tests) byl stanoven zcela přiměřeně vzhledem k významu investice pro zadavatele.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných

Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo přistoupeno k potvrzení napadeného usnesení a zamítnutí rozkladu navrhovatele.

Ustanovení § 251 odst. 2 zákona zní: „Návrh musí být, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul.“

Ustanovení § 257 písm. e) zákona zní: „Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrh nebyl doručen Úřadu a zadavateli ve lhůtách podle § 251 odst. 2 nebo 3 nebo podle § 254 odst.

Dikce zákona vztahující se na daný případ je jasná, při nedodržení podmínek stanovených § 251 odst. 2 zákona je Úřad povinen postupovat tak, že správní řízení zastaví, aniž by se návrhem meritorně zabýval. Pokud by Úřad pokračoval v řízení i přesto, že není naplněna podmínka řízení stanovená § 251 odst. 2 zákona, uplatňoval by svou pravomoc nad rámec zákona. Je zřejmé, že navrhovatel se nerespektováním postupu daným zákonem sám vystavil následku, který zákon předpokládá, tj. zastavení řízení.

Navrhovatel nedoručení stejnopisu návrhu zadavateli, a tím i nesplnění povinnosti podle § 251 odst. 2 zákona, v rozkladu ani nerozporuje. Jeho argumentace je zaměřená na požadavek přímé aplikace čl. 2c směrnice, neboť transpozice ustanovení § 251 odst. 2 zákona byla dle jeho názoru provedená v rozporu se směrnicí. Přestože Úřad, ani předseda Úřadu, není povolán k transpozici směrnice do českého právního řádu (gestorem zákona je Ministerstvo pro místní rozvoj), k vypořádání dané námitky konstatuji, že čl. 2c směrnice stanoví členským státům povinnost transponovat do vnitrostátní úpravy pouze minimální délku lhůty pro podání návrhu na přezkum. Navrhovateli tudíž lze přisvědčit, že čl. 2c směrnice nestanovuje další povinnosti při podání návrhu. Avšak z nestanovení dalších povinností při doručení návrhu na přezkum v čl. 2c směrnice nelze dovodit automaticky nesprávnou transpozici směrnice do české právní úpravy. V dané souvislosti upozorňuji především na čl. 1 odst. 4 směrnice, který zní: „Členské státy mohou požadovat, aby osoba, která má v úmyslu zahájit přezkumné řízení, oznámila veřejnému zadavateli domnělé protiprávní jednání a svůj záměr podat návrh na přezkum, za předpokladu, že tím nebude dotčena odkladná lhůta v souladu s čl. 2a odst. 2 ani žádné jiné lhůty pro podání návrhu na přezkum v souladu s článkem 2c.“2 Výše citované ustanovení směrnice tedy opravňuje členské státy stanovit požadavek doručení návrhu na přezkum i zadavateli v jednotlivých vnitrostátních právních úpravách.

Směrnice je na základě ustanovení čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie závazná pro členské státy, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo. Podobu právní úpravy si však

Pokud by odkaz na čl. 1 odst. 4 směrnice nebyl pro navrhovatele dostatečný, v dané souvislosti odkazuji na judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se soudních poplatků. V rozsudku

Lze tedy konstatovat, že k přijetí právní úpravy nad rámec směrnice (tedy k přesahující transpozici směrnice) jsou obecně členské státy oprávněny, pokud takový postup nejde proti samotnému obsahu směrnice či pokud tato neukládá určitou povinnost či určité omezení těm subjektům, které předmětná směrnice výslovně z těchto povinností či omezení vyjímá. Směrnice tak udává pouze minimum regulace, které má zákonodárce při její transpozici do vnitrostátní právní úpravy obsáhnout.

Vzhledem k výše uvedenému je stanovení povinnosti doručení návrhu na přezkum Úřadu i zadavateli v § 251 odst. 2 zákona odrazem zásady procesní autonomie členských států a není důvod v daném případě k přímé aplikaci čl. 2c směrnice.

Z důvodu procesní ekonomie, kdy jsem zamítl navrhovatelovu námitku na přímé použití čl. 2c směrnice, a tím i potvrdil oprávněnost Úřadu zastavit řízení, není nutné se námitkami na porušení § 6 a § 36 odst. 1 zákona zabývat, neboť jsou v dané procesní situaci bezpředmětné.

Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal zákonnost napadeného usnesení v celém jeho rozsahu a jeho věcnou správnost, současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu

K požadavku navrhovatele, aby byl podaný rozklad, v případě potvrzení zastavení řízení, považován za podnět na přezkum úkonů zadavatele v dané veřejné zakázce, konstatuji, že podnět předám Úřadu. Úřad posoudí, zda navrhovatelem předestřené skutečnosti jsou skutečnostmi odůvodňujícími zahájení řízení z moci úřední.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v případě vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, jsem z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu.

Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy, se sídlem Královská obora 233, Bubeneč,

Mgr. Ondřej Dušek, advokát, Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha