ÚOHS R0118/2024 – Novostavba ZŠ Ledenice

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 10. 11. 2023 návrh navrhovatele – PORR a.s.,

Dle článku V. zadávací dokumentace jsou předmětem veřejné zakázky projekční služby a stavební práce k objektu ZŠ Ledenice. V citovaném článku je dále uvedeno, že: „Veřejná zakázka bude realizována metodou Design & Build. Součástí plnění veřejné zakázky je rovněž provedení projekčních činností spočívajících ve vypracování projektové dokumentace provedení stavby (navazující na Zadavatelem poskytnutou část dokumentace – dokumentaci ke stavebnímu povolení) a poskytnutí souvisejících činností, včetně vypracování soupisu prací, inženýrských činností, potřebných zaměření, získání dokladů pro řádnou kolaudaci díla, zpracování dokumentace změny stavby před dokončením, resp. dokumentace skutečného stavu.“ Dále je zde uvedeno, že: „V předmětu veřejné zakázky jde o úplné a bezvadné kompletní provedení všech stavebních a montážních prací a konstrukcí vč. dodávek potřebných materiálů, zařízení nezbytných pro řádné dokončení provozuschopného díla a dále provedení všech činností souvisejících s dodávkou stavebních a montážních prací a konstrukcí, jejichž provedení je pro řádné dokončení díla nezbytné (např. zařízení staveniště, bezpečností opatření apod.)“

Lhůta pro doručení žádostí o účast byla stanovena v čl. II. zadávací dokumentace do 25. 9. 2023, přičemž tato byla následně zadavatelem prodloužena až do 25. 10. 2023.

Zadavatel obdržel 4 žádosti o účast v zadávacím řízení.

Dne 24. 10. 2023 zadavatel obdržel od navrhovatele Námitky proti zadávací dokumentaci z téhož dne (dále jen „námitky“), přičemž zadavatel tyto námitky v plném rozsahu svým

Vzhledem k tomu, že navrhovatel se způsobem vypořádání svých námitek nesouhlasil, podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu.

Výrokem II napadeného rozhodnutí pak Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí zrušil podle § 263 odst. 3 zákona zadávací řízení na veřejnou zakázku.

Výrokem III napadeného rozhodnutí pak Úřad zadavateli dle § 263 odst. 8 zákona uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení.

Proti původnímu napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 22. 3. 2024 rozklad z téhož dne (dále jen „původní rozklad“).

O původním rozkladu zadavatele proti původnímu napadenému rozhodnutí předseda Úřadu rozhodl rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0056/2024/VZ, č. j. ÚOHS-20715/2024/161 ze dne

Předseda Úřadu se v původním rozhodnutí o rozkladu neztotožnil s právním posouzením věci

Dne 14. 6. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0780/2023/VZ, č. j. ÚOHS23786/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že s ohledem na závazný právní názor předsedy Úřadu uvádí, že zadavatel předmětné kvalifikační požadavky dostatečně odůvodnil relevantními a objektivními okolnostmi, z nichž plyne, že stanovení těchto požadavků na kvalifikaci členů realizačního týmu bylo vzhledem k předmětu veřejné zakázky důvodné a přiměřené. Úřad tak seznal, že předmětné požadavky zadavatele nejsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky náhodné či nerelevantní, ale naopak jsou plně logicky podložené a jednoznačně založené na významných činnostech, které jsou součástí předmětu veřejné zakázky, a to jak ve vztahu k samotnému dodavateli, tak ve vztahu k jednotlivým členům jeho realizačního týmu. Jestliže předmět veřejné zakázky spočívá v pasivním objektu školy v režimu

Co se se týče vzájemné kombinace navrhovatelem napadených kvalifikačních požadavků, Úřad po důkladném zvážení všech svých dosavadních závěrů konstatoval, že požadavky na jednotlivé členy realizačního týmu ani ve své celistvosti a vzájemné provázanosti nepředstavují zadávací podmínky, které by bylo možné označit za nepřiměřené, diskriminační nebo vytvářející bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Je třeba zohlednit skutečnost, že obsah požadovaných referencí má zcela racionální a zadavatelem přesvědčivě odůvodněný odraz v předmětu veřejné zakázky, a dále také skutečnost, že jak dodavatel, tak členové jeho realizačního týmu měli na získání požadovaných referencí zcela přiměřenou dobu, která u členů realizačního týmu dodavatele dosahuje až 10 let, tedy dvojnásobek zákonem základně stanovené doby pro získávání referencí k prokázání kritérií technické kvalifikace dodavatele.

Dne 1. 7. 2024 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí blanketní rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 14. 6. 2024. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě. Dne 9. 7. 2024 doručil navrhovatel

Navrhovatel uvádí, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, založené na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, a tedy nezákonné. Je dle jeho mínění odůvodněno na základě pouhých obecných floskulí, neprůkazných závěrů šetření trhu a neurčitého, resp. zkresleného vyjádření Vysokého učení technického v Brně (dále jen „VUT“).

K námitce neprůkazných závěrů průzkumu trhu navrhovatel rozvádí, že dle jeho názoru je průzkum trhu Úřadem interpretován selektivně a účelově ve prospěch zadavatele, přičemž jím je doloženo, že soutěž o veřejnou zakázku mohla být širší. Závěry napadeného rozhodnutí tedy nemají dle navrhovatele oporu ve zjištěném skutkovém stavu a v závěrech šetření trhu, kdy bylo několika renomovanými dodavateli doloženo, že došlo k neodůvodněnému omezení soutěže, kdy tito dodavatelé deklarovali zájem o účast v zadávacím řízení.

K námitce nepřezkoumatelných a neodborných podkladů rozhodnutí navrhovatel uvádí, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav a pro své závěry o porušení zákona použil podklady, které nemají oporu ve správním řádu, nelze ověřit jejich relevantnost či odbornost jejich zpracovatelů. Odpověď VUT, tak i Úřadem odkazované metodiky nejsou dle navrhovatele odborným podkladem pro rozhodnutí, nelze ověřit jejich odbornost či odbornost jejich autorů, jako podklad pro rozhodnutí jsou neprůkazné a bez dalšího nezákonné. Navrhovatel poukazuje, že VUT bylo požádáno o vyjádření bez znalostí konkrétních okolností případu, čímž došlo ke zkreslení vyjádření. Rovněž v případě Úřadem doplněných metodik se dle navrhovatele opět jedná pouze o obecné závěry, které se mohou případ od případu lišit.

K námitce nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu navrhovatel poukazuje, že v rámci správního řízení opakovaně zpochybnil správnost posouzení žádostí o účast zadavatelem, kdy z veřejně dostupných informací vyplývá, že zadavatel měl vyloučit také žádost dalšího účastníka č. 3 pro nesplnění kvalifikace, tedy měl vyřadit dvě ze čtyř žádostí o účast. Navrhovatel navrhuje, aby Úřad tuto část podání považoval za podnět k zahájení správního řízení z moci úřední a prověřil porušení zákona ze strany zadavatele při posouzení splnění zadávacích podmínek u obdržených žádostí o účast. Navrhovatel má za to, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav a pro své závěry o intenzitě narušení soutěže a o zákonnosti požadavků použil nepravdivá tvrzení zadavatele, což má dále vliv na posouzení intenzity narušení soutěže, a tedy i na závěr o porušení zákona zadavatelem.

K námitce nezákonného posouzení a intepretaci zákona navrhovatel specifikuje, že mu není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, jak je možné, že Úřad za zákonný a objektivně odůvodněný kvalifikační požadavek považoval zkušenost s realizací DB u hlavního projektanta, když z vyjádření VUT vyplývá, že činnost v rámci DB projektů je ze své povahy u projektanta snazší.

K námitce nezákonné aplikace práva, kdy slovy navrhovatele „stejná pravidla neplatí pro všechny“, navrhovatel poukazuje, že je nepřípustné, aby Úřad zohledňoval konkrétního zadavatele, zda se jedná o menší či větší samosprávní celek nebo o jakéhokoliv jiného zadavatele. Napadené rozhodnutí má proto za zmatečné, nepřezkoumatelné a porušující principy právního státu.

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Dne 16. 7. 2024 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, ve kterém se odvolává na svá opakovaná dřívější vyjádření ve správním řízení s tím, že navrhovatel ve svém rozkladu neuvedl žádné nové skutečnosti ani nepředložil žádné důkazy, které by vyvracely dosavadní vyjádření zadavatele či rozhodnutí Úřadu.

K námitce navrhovatele, že byly zadávací podmínky diskriminační, protože několik společností oslovených Úřadem v rámci šetření trhu uvedlo, že by nebyly schopny realizovat zakázku vlastními silami, zadavatel zdůrazňuje, že právě podstatou metody DB je spojení dvou činností obvykle prováděných odděleně specializovanými společnostmi, a sice spojení činnosti

Ke stanovisku VUT potom zadavatel uvádí, že dle něj toto stanovisko nesporně sdělilo, že metoda DB má svá specifika, spočívající krom jiného ve vzájemném prolínání práce hlavního stavbyvedoucího a hlavního projektanta. Vzhledem k tomu, že projektová dokumentace a stavba musí být při užití metody DB vzájemně provázány, je povinností zadavatele nastavit zadávací podmínky tak, aby tato provázanost byla zajištěna. Zadavatel zdůrazňuje, že nemůže dopustit, aby se vybraným dodavatelem zakázky stal takový dodavatel, který si bude myslet, že se metoda DB dá nějakým způsobem obejít či ignorovat, a pokusí se dílo zrealizovat bez vzájemné spolupráce hlavního stavbyvedoucího a hlavního projektanta. Takovému postupu se právě zadavatel prostřednictvím kvalifikačních podmínek snaží vyhnout.

K údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí zadavatel dodává, že obsah původního rozhodnutí o rozkladu a následného nového napadeného rozhodnutí je třeba vnímat v celé jejich šíři a vzájemných souvislostech. Podstatou konstatování Úřadu, že se v případě zadavatele jedná o menší samosprávný celek, tak bylo, že takový zadavatel má omezenější finanční možnosti, je vázán dotačními podmínkami a rizika spojená s výběrem nekvalifikovaného dodavatele, který by nebyl schopen dílo řádně provést a dokončit, jsou obrovská a z finančního hlediska u tak velké stavby (za bezmála půl miliardy Kč bez DPH) prakticky fatální. Proto byly kvalifikační podmínky veřejné zakázky nastaveny dle zadavatele legálně a legitimně tak, aby k takové chybě nedošlo.

S ohledem na výše uvedené zadavatel souhlasí s obsahem i závěry uvedenými v původním rozhodnutí o rozkladu a napadeném rozhodnutí.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu

Úřad tím, že zamítl návrh navrhovatele z důvodu, že nebyly shledány důvody pro uložení nápravného opatření, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V úvodu vypořádání námitek rozkladu navrhovatele předesílám, že předmětná problematika je řešena předsedou Úřadu již podruhé. Zejména zdůrazňuji, že již v původním rozhodnutí o rozkladu jsem jednoznačně vyslovil závazný právní názor, že v posuzovaném případě ze strany zadavatele k porušení ustanovení § 36 odst. 1 zákona nedošlo. V této souvislosti jsem se už jednou vypořádal i s jednotlivými argumentačními okruhy vymezenými navrhovatelem v jím podaném rozkladu. Navrhovatel v rozkladu totiž nepřináší žádné nové argumenty, které by mnou již jednou jednoznačně vyslovené závěry mohly jakkoli zpochybnit. V rámci zachování kontinuity a konzistentnosti v rozhodovací praxi proto konstatuji, že je napadené rozhodnutí řádně odůvodněné a odpovídá závaznému právnímu názoru předsedy Úřadu vyjádřenému podrobně v původním rozhodnutí o rozkladu, na němž i nadále plně setrvávám. Dodávám, že se Úřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí detailně vypořádal s jednotlivými požadavky zadavatele na členy realizačního týmu, kdy v této souvislosti mj. shromáždil i další podklady pro vydání rozhodnutí (zejm. Úřadem odkazované metodiky) a odpovídajícím způsobem tak odůvodnil své závěry o zákonnosti postupu zadavatele.

Co se týče průzkumu trhu, Úřad jej reflektoval v bodech 173 až 181 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry plně souhlasím. Úřad totiž respektoval mé předchozí závěry k průzkumu trhu důkladně popsané v původním rozhodnutí o rozkladu. V podrobnostech proto odkazuji také na body 40 až 49 původního rozhodnutí o rozkladu a pro úplnost shrnuji následující.

Z průzkumu trhu je patrné, že nemalá část dodavatelů sdělila, že je schopna dané požadavky splnit buď samostatně (4 dodavatelé) anebo s využitím poddodavatelů či ve sdružení (6 dodavatelů), 3 dodavatelé se potom vyjádřili neutrálně. Za takové situace nelze vyvozovat závěr o nezákonnosti daných technických požadavků zadavatele, resp. o rozporu těchto požadavků s § 36 odst. 1 zákona. Navíc ve prospěch zadavatele nelze odhlédnout od faktu, že v zadávacím řízení obdržel 4 nabídky, z nichž 31 vyhodnotil jako vyhovující. Když k těmto

Zadavatel v daném zadávacím řízení obdržel celkem 3 úspěšné nabídky, je tedy zjevné, že zadavatelem požadovaná a odůvodněná kvalifikace neomezuje hospodářskou soutěž nepřiměřeně, když zde figurují minimálně 3 dodavatelé (mimo dalších dodavatelů viz průzkum trhu), kteří aktivně projevili zájem o předmětnou veřejnou zakázku a doložili, že jsou s to požadavkům zadavatele dostát. Na tomto místě uvádím, že Krajský soud v Brně dospěl v rozsudku č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021 v návaznosti na rozhodnutí předsedy

V této souvislosti zmiňuji i rozsudek ze dne 22. 2. 2024 č. j. 8 As 1/2023-76, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že: „[z]adavatel nemusí posuzovat možné alternativy jím zvolené zadávací podmínky, včetně toho, zda by některá z nich hospodářskou soutěž omezovala méně, ba dokonce vůbec. Poskytne-li zadavatel přijatelné vysvětlení, nelze zadávací podmínku vyhodnotit jako bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže.“ Platí tedy, že sice dokonce může existovat řešení, které může omezovat hospodářskou soutěž méně, pokud však zadavatel dostatečně odůvodní i restriktivnější nastavení zadávacích podmínek, které obstojí v testu § 36 odst. 1 zákona, není důvodu označit takové omezení za nezákonné. Fakt, že jsou zde i dodavatelé, kteří nejsou schopni kvalifikaci splnit, je imanentní každému zadávacímu řízení, a proto taková skutečnost neznamená, že je nutno kvalifikačním požadavkům zadavatele bez dalšího přisuzovat diskriminační potenciál pramenící jen z existence určitého počtu dodavatelů bez požadované kvalifikace.

K řečenému poukazuji, že nelze rovněž odhlédnout od faktu, že vícero respondentů nemělo o předmětnou zakázku z různých důvodů zájem, ač někteří deklarovali, že by kvalifikační požadavky splnit mohli. Pokud část respondentů odpověděla, že by o zakázku neměla z rozličných důvodů zájem, nelze takovou odpověď považovat jako argument svědčící pro deklarování nezákonného uzavření hospodářské soutěže, jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 250/2023-42 ze dne 18. 4. 2024. Zde v kombinaci s faktem, že se jednalo o zakázku velkého rozsahu a současně zakázku určitým způsobem specifickou, je možno označit 4, resp. 3 obdržené nabídky, za v zásadě dostatečný počet svědčící ve prospěch zachování přijatelné míry hospodářské soutěže. Uvedené podtrhuje i z průzkumu trhu plynoucí počet 4 dalších dodavatelů podmínky přímo splňujících a 6 dodavatelů, kteří by s využitím poddodavatelů či ve sdružení podmínky také mohli splnit.

K limitaci relevance průzkumu trhu pro rozhodování Úřadu se vyjadřuje Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 Af 40/2021-56: „Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění závěrů učiněných na základě průzkumu trhu, soud upozorňuje, že průzkum trhu

Opakuji tedy svůj závěr z původního rozhodnutí o rozkladu, že z Úřadem provedeného průzkumu nelze vyvozovat nezákonnost postupu zadavatele, když jeho výsledky navíc přese všechno nasvědčují faktu, že existuje nezanedbatelný počet dodavatelů schopných kvalifikaci požadovanou zadavatelem splnit. Úřad v návaznosti na moje závazná doporučení proto správně ve prospěch zadavatele zohlednil zejména počet obdržených nabídek v zadávacím řízení, neboť tento údaj svědčí o stavu hospodářské soutěže o veřejnou zakázku nejlépe, a dále existenci dostatečného počtu min. 7 referencí na pasivní stavby (viz bod 185 napadeného rozhodnutí) a celkové specifikum dané veřejné zakázky a jim odpovídající kvalifikační předpoklady, zejm. řádově nižší hodnotu požadovaných referencí 75, resp. 50 mil. Kč bez DPH versus odhadovaná hodnota veřejné zakázky ve výši 400 mil. Kč (viz bod 190 napadeného rozhodnutí) a především zřejmý soulad požadavků na kvalifikaci s předmětem veřejné zakázky (viz body 161 až 228 napadeného rozhodnutí, v nichž je tato problematika Úřadem komplexně posouzena, v návaznosti na moje závazné závěry obsažené v bodech 34 až 94 původního rozhodnutí o rozkladu, z nich zejm. pak v bodech 50 až 94). Tímto považuji námitku navrhovatele v této části za dostatečně vypořádanou.

Navrhovatel v rozkladu zpochybňuje důkazní hodnotu odborného vyjádření VUT ke specifičnosti metody DB, které je dle něj neprůkazné, když nelze ověřit jeho odbornost a relevantnost. Trvá na tom, že kdyby bylo VUT obeznámeno s existencí pozice hlavní manažer zakázky v realizačním týmu, potvrdilo by, že činnosti spojené s řízením, koordinací apod. nevykonává stavbyvedoucí, ale právě tento speciálně určený manažer zakázky. Dle navrhovatele Úřadem uváděné odlišnosti metody DB odůvodňují požadavky na zkušenosti s touto metodou u dodavatelů, nikoliv však u jednotlivých členů týmu jako jsou projektant či stavbyvedoucí. Rovněž v případě Úřadem doplněných metodik se dle navrhovatele jedná pouze o obecné závěry, které se mohou případ od případu lišit.

Úřad se kvalifikačním požadavkem zadavatele týkajícím se zkušeností se zakázkou realizovanou metodou DB pro jmenované členy realizačního týmu zabýval v bodech 194 až

Za účelem posouzení věci v rámci zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, požádal předseda Úřadu VUT jako odborníka mj. v oblasti pozemních staveb o stanovisko k metodě DB, zejména o postihnutí zásadních rozdílů v činnostech stavbyvedoucího a projektanta při volbě metody DB oproti klasické realizaci s odděleným předem vypracovaným projektem a následnou samostatnou stavební činností dle tohoto projektu. Předseda Úřadu záměrně žádal o stanovisko obecné, z něhož vyplyne základní rozdíl u těchto dvou odlišných metod realizace stavby. Pakliže je potom předmět veřejné zakázky realizován metodou DB, pak tato základní pravidla či znaky platné pro metodu DB platí vždy bez ohledu na konkrétní detaily veřejné zakázky specifikované v zadávací dokumentaci.

Obecný charakter vyjádření VUT tedy není nijak na závadu pro jeho aplikovatelnost v přezkoumávaném případě, právě naopak vhodně ilustruje základní zákonitosti metody DB oproti metodě klasické. Stejně tak metodiky doplněné Úřadem ke specifikaci metody DB (viz body 155 až 160 napadeného rozhodnutí) vhodně doplňují právě stanovisko VUT, s nimiž jsou plně ve shodě. Ostatně jedna z metodik, konkrétně „Metodika pro přípravu staveb silniční infrastruktury dodavatelským systémem design-build“ (dále také jako „metodika č. 2“) je zpracována Fakultou stavební ČVUT v Praze. Navrhovatel totiž mimo jiné požadoval získání nového stanoviska mj. od ČVUT v Praze, což Úřad v bodě 224 napadeného rozhodnutí shledal nadbytečným z důvodu již dostačujících skutkových zjištění, s čímž souhlasím.

Lze konstatovat, že tato metodika ČVUT, jakož i dvě zbývající metodiky odpovídají charakteru metody DB vyjádřeném ve stanovisku VUT a rovněž uchopení metody DB Úřadem v napadeném rozhodnutí. Opět i zde platí, že obecné pojetí uplatněné v metodikách ničeho nemění na jejich přiléhavosti při posouzení specifik metody DB v přezkoumávaném případě.

Na mém závěru nic nemůže změnit ani tvrzení navrhovatele, že by VUT dospělo k jiným závěrům, pokud by vědělo, že je členem realizačního týmu i hlavní manažer zakázky, a že ze zadávací dokumentace vůbec nevyplývá, že by koordinaci měl provádět právě stavbyvedoucí. S tímto argumentem navrhovatele se vypořádal Úřad již v bodě 201 napadeného rozhodnutí. Úřad zde správně podotkl, že z vyjádření zadavatele, ani ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by měl hlavní manažer v případě šetřené veřejné zakázky řídit a koordinovat zpracování dokumentace pro provádění stavby namísto stavbyvedoucího, resp. že by v důsledku účasti hlavního manažera byla vyloučena užší spolupráce stavbyvedoucího a projektanta, kterážto je právě jedním ze znaků metody DB odlišující ji od metody klasické.

K výše řečenému doplňuji odkaz na bod 67 původního rozhodnutí o rozkladu, jehož znění pro jeho přiléhavost opakuji. Argumentace zadavatele v přezkoumávaném případě tak veskrze odpovídá obraně zadavatele v bodě 88 rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024, kde je mj. uvedeno, že „se zadavatel nemůže ztotožnit s názorem navrhovatele, že při užití metody Design & Build se osoba zodpovědná za realizaci díla neúčastní fáze projektové přípravy. Zadavatel dle svých slov nepovažoval za nezbytné popisovat vzájemnou součinnost osob zodpovědných za projekční a realizační fázi v rámci textové části zadávací dokumentace, neboť metodika pro realizaci staveb formou

Zpochybňování odbornosti vyjádření VUT nelze považovat za případné, jelikož je to právě VUT, která je odborníkem v této oblasti. Ostatně Úřad své závěry nepostavil výhradně na tomto vyjádření, jedná se o jeden z podkladů pro jeho rozhodnutí, které byly posuzovány v celé jejich šíři s přihlédnutím k zákonu a jeho komentářům a k relevantní judikatuře. Veškeré podklady (s výjimkou vyjádření navrhovatele) včetně vyjádření zadavatele, zadávací dokumentace, vyjádření VUT i Úřadem doplněných metodik svědčí ve prospěch postupu zadavatele, který zvolil požadavek na reference v podobě zkušenosti s metodou DB plně odpovídající předmětu veřejné zakázky, jímž je novostavba ZŠ realizovaná právě metodou DB.

K argumentaci navrhovatele v rozkladu, že „nemá proti takovýmto obecným závěrům (uváděným v odpovědi VUT či v metodikách) žádnou účinnou obranu, byť na základě svých

Konečně k námitce navrhovatele, že Úřadem uváděné odlišnosti metody DB odůvodňují požadavky na zkušenosti s touto metodou u dodavatelů, nikoliv však u jednotlivých členů týmu, jako jsou projektant či stavbyvedoucí, uvádím, že tato byla plně vypořádána Úřadem v bodech 203 až 207 napadeného rozhodnutí, které zcela vycházely ze závazného právního názoru předsedy Úřadu vyjádřeného v bodech 75 až 80 původního rozhodnutí o rozkladu.

Rovněž komentáře k § 79 odst. 2 písm. d) zákona doslova citované v bodech 204 a 205 napadeného rozhodnutí a v bodech 77 a 78 původního rozhodnutí o rozkladu potvrzují, že zákon umožňuje požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci nejen ve vztahu k vedoucím pracovníkům, ale i ve vztahu k jejich podřízeným. Přičemž právě v případě veřejných zakázek na stavební práce se s poukazem na toto ustanovení uvádí např. požadavky na osobu stavbyvedoucího či zástupce stavbyvedoucího.

Ostatně opodstatněnost požadavku na určitou specifickou zkušenost nejenom pro vedoucího týmu, ale i pro jeho zástupce a další specialisty vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2023-197 ze dne 4. 4. 2024, jelikož se jedná o klíčové členy realizačního týmu konkrétně plnící danou zakázku a tento požadavek odpovídá složitosti a rozsahu veřejné zakázky.

Zdůrazňuji tedy, že zadavatel po jím vymezených 5 osobách zkušenost s metodou DB požadovat mohl. Jedná se totiž o osoby klíčové pro řádné plnění dané veřejné zakázky, tyto osoby se bezprostředně podílejí na jejím plnění, navíc se jedná o vedoucí pracovníky včetně prvního a druhého zástupce stavbyvedoucího. U všech tak lze předpokládat, že povedou tým dalších pracovníků.

Uzavírám proto, že ani námitkám v této části rozkladu nelze dát v návaznosti na výše předestřenou argumentaci za pravdu.

K námitce navrhovatele, že v rámci správního řízení zpochybnil správnost posouzení žádostí o účast zadavatelem s tím, že zadavatel měl vyloučit také žádost dalšího účastníka č. 3 pro nesplnění kvalifikace, tedy měl vyřadit dvě ze čtyř žádostí o účast, odkazuji na bod 172 napadeného rozhodnutí, se kterým se ztotožňuji. Úřad zde podotkl, že v souladu s předmětem správního řízení, jenž byl vymezen návrhem navrhovatele, pouze ověřoval tvrzení zadavatele o tom, kolik dodavatelů podalo žádost o účast a jakým způsobem byly tyto žádosti ze strany zadavatele posouzeny. Úřad tedy nečinil zevrubné ověření jednotlivých referencí, jelikož to není předmětem tohoto řízení.

Úřad je při svém posouzení vázán návrhem navrhovatele, který musí obsahově odpovídat námitkám navrhovatele vypořádaným zadavatelem v jeho rozhodnutí o námitkách. Je zjevné, že navrhovatel námitku proti 3 úspěšným žádostem o účast vznesl až v průběhu správního řízení, nikoli již v návrhu a jemu předcházejícím námitkám. Tento fakt ostatně navrhovatel ani nepopírá, když navrhuje, aby Úřad tuto část podání považoval za podnět k zahájení správního řízení z moci úřední. Jakkoliv takový postup obecně není vyloučen, nelze jej považovat za automatický. V žádném případě neplatí, že by o každých námitkách, které Úřad obdrží, existovala povinnost zahájit správní řízení.

Pokud navrhovatel dovozuje povinnost Úřadu zabývat se jakýmkoliv tvrzeným pochybením zadavatele, pak zcela opomíjí specifický charakter řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh, které lze do určité míry považovat za řízení sporné, když navrhovatel vznáší namítané pochybení na straně zadavatele a je na zadavateli, aby toto tvrzení vyvrátil.

S ohledem na shora uvedené tak lze shrnout, že Úřad nijak nepochybil, když se touto námitkou navrhovatele nezabýval, neboť její projednání v rámci předmětného návrhového řízení není možné. I pokud by se mělo stát dané hypotetické pochybení zadavatele předmětem řízení z moci úřední, nemůže taková skutečnost mít vliv na správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. Úřad tedy zjistil skutkový stav dostatečně, když věc posuzoval v intencích podaného návrhu. Ostatně i kdyby byly žádosti o účast v zadávacím řízení nakonec skutečně jen dvě, nelze bez dalšího dovozovat narušení hospodářské soutěže a porušení zákona zadavatelem (viz k tomu výše v bodě 35 tohoto rozhodnutí citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021).

Navrhovatel dále namítal, že mu není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, jak je možné, že Úřad za zákonný a objektivně odůvodněný kvalifikační požadavek považoval zkušenost s realizací DB u hlavního projektanta, když z vyjádření VUT vyplývá, že činnost v rámci DB projektů je ze své povahy u projektanta snazší. Rovněž tuto námitku považuji za zcela nepřípadnou.

Jak bylo výše popsáno pod nadpisem K námitce nepřezkoumatelných a neodborných podkladů rozhodnutí, Úřad se opodstatněností kvalifikačního požadavku zadavatele týkajícího se zkušeností se zakázkou realizovanou metodou DB pro jmenované členy realizačního týmu včetně hlavního projektanta zabýval v bodech 194 až 207 napadeného rozhodnutí, jejichž závěry souzněly se závazným právním názorem předsedy Úřadu vyjádřeným k této otázce zejména v bodech 56 až 81 původního rozhodnutí o rozkladu.

Předseda Úřadu a v návaznosti na něj i Úřad tak požadavek zadavatele na referenci v podobě zkušenosti s metodou DB pro všechny zadavatelem vymezené osoby posoudili jako opodstatněný s ohledem na předmět veřejné zakázky a zadavatelem rovněž dostatečně odůvodněný. Zásah zadavatele do hospodářské soutěže stanovením takového požadavku je tak zcela v mezích zákona.

Fakt, že dle vyjádření VUT je činnost v rámci DB projektů u projektanta snazší než u zakázek realizovaných klasickým způsobem, tedy s odděleným předem vypracovaným projektem a následnou samostatnou stavební činností dle tohoto projektu, nemá a ani nemůže mít vliv na posouzení tohoto požadavku jako zákonného a objektivně odůvodněného.

Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 65/2021-73, [4396/2022 Sb. NSS] ze dne

Nastavení kvalifikačních požadavků je totiž věcí zadavatele a jeho objektivně odůvodnitelných potřeb. Vzhledem k tomu, že zakázka bude realizována metodou DB, je logické, že i u projektanta požaduje zadavatel zkušenost právě s metodou DB, když jím bylo opakovaně deklarováno a Úřadem osvědčeno (i mj. v návaznosti na vyjádření VUT), že metoda DB vykazuje signifikantní odlišnosti oproti metodě klasické. Zejména se jedná právě o specifika v postavení projektanta i stavbyvedoucího včetně provázanosti jejich činností, která s sebou přináší i nutnost jejich větší spolupráce, kteroužto zkušenost právě logicky zadavatel požaduje po těchto osobách prokázat. Není tedy podstatné, zda práce projektanta v případě realizace zakázky metodou DB je snazší než u metody klasické, podstatné je, že tato práce má své odlišnosti. Zkušenost s tímto odlišným přístupem chtěl zadavatel svým kvalifikačním požadavkem ověřit.

Závěrem navrhovatel poukazuje, že je nepřípustné, aby Úřad zohledňoval konkrétního zadavatele, zda se jedná o menší či větší samosprávní celek nebo o jakéhokoliv jiného zadavatele.

Tato námitka se vztahuje k poznámce Úřadu v bodě 219 napadeného rozhodnutí, kde je shodně s bodem 90 původního rozhodnutí o rozkladu uvedeno: „S ohledem na skutečnost, že případné porušení § 36 odst. 1 musí být konstatováno na základě všech okolností daného případu, byl mimo všech skutečností uvedených výše zvážen i charakter zadavatele a povaha samotné veřejné zakázky. Bylo zohledněno, že zadavatelem veřejné zakázky je menší samosprávný územní celek, pro něhož stavba velkého školského zařízení jistě není rutinní záležitostí a současně se jedná o stavbu, která má na fungování tohoto celku významný vliv (dostupnost dobrých škol je zcela jistě zásadním ukazatelem spokojenosti obyvatel obce). Tyto skutečnosti mohou vést k důrazu zadavatele na získání skutečně ve všech směrech zkušeného dodavatele, a to i s ohledem na fakt, že metoda DB je stále ještě metodou novější, a to i pro zadavatele samotné. V takových poměrech pak lze chápat, že kvalifikační požadavky zadavatel nastavil poměrně přísně (až hraničně), avšak tyto požadavky při zvážení všech aspektů v testu dle § 36 odst. 1 zákona obstojí.“

Tuto zmínku ovšem nelze chápat tak, že by Úřad při posuzování zákonnosti postupu zadavatele činil mezi zadavateli rozdíly na základě jejich velikosti. Rozhodně tak neimplikuje, že by v případě, že by reference na metodu DB požadoval jiný zadavatel disponující většími personálními a finančními možnostmi, takové reference bez dalšího nebyly Úřadem uznány jako souladné se zákonem. Taková spekulace ze strany navrhovatele je nepodložená a z dané citace nikterak nevyplývá. Tím méně při zohlednění faktu, že realizací staveb metodou DB přibývá, nejsou již nikterak ojedinělé, jejich specifika oproti realizacím klasickým jsou v příslušném odvětví již dostatečně známá a nesporná, a tak ani jejich splnění není pro čím dál více dodavatelů nedosažitelné.

Úřad však vždy posuzuje daný případ v celé jeho šíři, individuálně zohledňuje jeho celkový kontext, který pochopitelně tvoří i konkrétní zadavatel včetně jeho přístupu k věci a poskytnutí relevantního odůvodnění, proč požaduje právě ten který kvalifikační předpoklad. Takové zdůvodnění je vždy věcí a odpovědností konkrétního zadavatele, přičemž také logicky odráží jeho individuální důvody. To ostatně zmiňuje i Krajský soud v Brně ve shora citovaném rozsudku č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021, kde odkazuje na významnost důvodů (pro stanovení určité zadávací podmínky) pro zadavatele.

Zde zadavatel opakovaně zdůrazňoval, že vzhledem k jeho malé velikosti má omezenější finanční možnosti a rizika spojená s výběrem nedostatečně kvalifikovaného dodavatele pro realizaci tak nákladné veřejné zakázky by pro něj mohla být až likvidační, proto chtěl co nejkvalifikovanějšího dodavatele. Jedná se tedy jen o jeden z většího množství argumentů a okolností, které byly právě v rámci posouzení přesvědčivosti a důkladnosti konkrétního zadavatelova odůvodnění vzaty v potaz.

Ostatně právě u metody DB je pojmovým znakem přenesení odpovědnosti za provedení celé zakázky od projektu po realizaci stavby na samotného dodavatele. Zadavateli tak odpadají obtíže s řešením možných problémů při implementaci hotového projektu na následně prováděnou stavbu, když v rámci metody DB je toto ošetřeno spoluprací projektanta

Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti, načež shrnuji, že jsem dospěl k závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.

K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že zadavatel se namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

městys Ledenice, Náměstí 89, 373 11 Ledenice

PORR a.s., Dubečská 3238/36, 100 00 Praha 10