ÚOHS R0120/2025/VZ – Automatizace monitoringu dopravy v klidu – VZ1

Zadavatel zahájil dne 12. 2. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Automatizace monitoringu dopravy v klidu VZ1“.

Dle čl. 2.2 „Specifikace veřejné zakázky“ zadávací dokumentace1 je předmětem veřejné zakázky pořízení vozidla včetně navazujícího technologického vybavení (LIDAR, kamery) za účelem inteligentního monitorování dopravy v klidu na území města Ústí nad Labem, zajištění

Dne 11. 4. 2025 navrhovatel podal námitky proti zadávací dokumentaci (dále jen „námitky“)2, které byly zadavateli doručeny téhož dne. Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne

Úřad obdržel dne 2. 5. 2025 návrh navrhovatele z téhož dne podle § 250 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek dále jen „zákon“)4, proti zadávacím podmínkám a úkonu zadavatele, konkrétně proti rozhodnutí o námitkách. Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad, v části návrhu týkající se údajného vymezení minimální úrovně kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona, rozhodl o zamítnutí návrhu podle ustanovení § 265 písm. a) zákona, neboť neshledal důvody pro uložení nápravného opatření. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad ve zbývající části návrhu rozhodl o zastavení správního řízení na základě ustanovení § 257 písm. h) zákona, neboť této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, konkrétně napadá požadavek zadavatele na referenční zakázku týkající se dodávek či služeb v oblasti poskytování komplexního řešení (HW a SW) monitoringu registračních značek/vozidel na místních komunikacích z jedoucího monitorovacího vozidla v min. hodnotě 3 000 000 Kč bez DPH. Dle názoru navrhovatele je tento požadavek nepřiměřený pro ověření schopnosti dodavatelů plnit veřejnou zakázku.

Navrhovatel napadá konkrétně požadovanou hodnotu referenčního plnění ve výši

Úřad konstatoval, že předmět veřejné zakázky sice v sobě skutečně zahrnuje i dodání vozidla a kamerového systému, avšak toto tvoří pouze základní část poptávaného plnění, jež má být součástí komplexního technologického řešení monitoringu registračních značek zahrnujícího i integraci do systému zadavatele a zajištění dedikovaného datového úložiště, a navíc založeného na využití 5G sítě. Úřad se tak neztotožnil s tvrzením navrhovatele, že předmětem

Dle názoru Úřadu požadavky zadavatele na zajištění systémové integrace navrženého řešení a využití 5G konektivity lze považovat za klíčové a specifické aspekty předmětu plnění veřejné zakázky, jež předmět dané veřejné zakázky podstatným způsobem odlišují od běžných dodávek monitoringu dopravy, tj. dodávek vozidla s kamerovou nástavbou, resp. vozidla s monitorovací technologií.

Úřad rovněž uvedl, že byť je dodání vozidla a kamerového setu skutečně součástí předmětu plnění řešené veřejné zakázky, je zároveň zřejmé, že tato část představuje z technického a technologického řešení pouze základní součást předmětu plnění, když však stěžejní podstatou předmětu veřejné zakázky je zpracování koncepce a dodání specifického systému s využitím vozidla a kamerového setu integrovaného do celého technologického systému, a to systému pracujícího s využitím 5G konektivity.

Úřad dále posuzoval výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky (6 898 000 Kč bez DPH) vůči požadavku na předmětnou podmínku technické kvalifikace zakázky (3 000 000 Kč bez DPH).

Úřad konstatoval, že zákon ve své obecnosti neobsahuje žádnou číselnou hranici, do které lze finanční hodnotu referenční zakázky považovat za přiměřenou a důvodnou, a je tak třeba vycházet z konkrétních okolností dané veřejné zakázky. Pokud však požadovaná hodnota referenční zakázky tvoří polovinu předpokládané hodnoty veřejné zakázky, resp. nepřesahuje celkovou dovozenou hodnotu poptávaného plnění, pak lze říci, že tato hodnota má odpovídající vazbu na předmět plnění, a její výši nelze považovat bez dalšího za odporující zásadě přiměřenosti.

Dne 21. 8. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne.

Navrhovatel rozklad rozčlenil do tří základních argumentačních okruhů námitek. V první části rozkladu se navrhovatel vyjadřuje k napadenému rozhodnutí v obecné rovině, neboť napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, nespravedlivé a diskriminační. Dle názoru navrhovatele je napadené rozhodnutí založeno na domněnkách, spekulacích, ničím nepodložených úvahách, nesprávně zjištěném skutkovém stavu a účelové argumentaci zadavatele.

Navrhovatel dále uvádí, že výrok II napadeného rozhodnutí je nezákonný a ze strany Úřadu se jedná o přepjatý formalismus a účelové hodnocení. Navrhovatel se neztotožňuje s názorem

Dále navrhovatel namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné mj. proto, že se Úřad v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu nevypořádal s argumenty navrhovatele, které uvedl ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 17. 7. 20255 (dále jen „vyjádření k podkladům“).

Dle názoru navrhovatele Úřad takto postupoval i při šetření návrhu, neboť navrhovatelem navržené důkazy Úřad neprovedl a ani neuvedl proč. Namísto toho Úřad opakuje argumentaci zadavatele, kterou doplňuje o svá zjištění od přímých konkurentů navrhovatele (body 32–34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

Dále navrhovatel považuje úvahy předestřené v bodech 96 a 97 odůvodnění napadeného rozhodnutí za nesprávné. Dle názoru navrhovatele platí, že pokud zadavatel chtěl mít jistotu, že vybraný dodavatel „umí víc než pouze dodat vozidlo s kamerovou nástavbou“ (citace

Tím, že zadavatel postupoval podle nesmyslného pravidla – „co je dražší, je i lepší“ – a stanovil nepřiměřeně vysoký požadavek na referenční zakázku, nemohl zjistit kvalitu dodavatelů.

V další části rozkladu navrhovatel namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Navrhovatel k této části nejprve uvádí, že Úřad provedl průzkum trhu tím, že oslovil přímou konkurenci navrhovatele, které navíc položil sugestivní otázky6, což je v rozporu se zákonem. Úřad použil návodné otázky, ve kterých označuje dopředu cíle svého šetření, které nejsou pro vyhotovení odpovědi podstatné, ale naopak dotázaným dodavatelům (konkurentům) poskytují návod kam odpověď směřovat. Druhá otázka (vztahující se ke konkrétnímu elektromobilu značky

Dle názoru navrhovatele Úřad pochybil, když neoslovil jiné nezávislé subjekty, ideálně takové, kteří v podobných veřejných zakázkách figurují jako primární dodavatelé (prodejci aut nebo poskytovatelé IT služeb nebo telekomunikační společnosti). Oslovení dodavatelé navíc kalkulují nabídkovou cenu včetně svých marží, takže Úřad nemohl dostat relevantní informace ve vztahu k reálné hodnotě veřejné zakázky. Úřad navíc na základě poskytnutých odpovědí zjistil velký cenový rozptyl nabídek, který nedokázal logicky vysvětlit, a tak jej účelově přizpůsobil tak, aby mohl rozhodnout v neprospěch navrhovatele. Úřad měl v souladu se zásadou materiální pravdy provést další důkazy.

Navrhovatel dále poukazuje na nepřiměřené ceny oslovených dodavatelů ve vztahu k 5G konektivitě, routeru a SIM kartám. Navrhovatel uvádí, že velkou část hardware i software si vyvíjí sám, a proto může být mnohem levnější než konkurence. Navrhovatel uvádí, že všechny popsané komponenty včetně vozidla dodává za 2 400 000 Kč. Úřad naprosto pominul, co je vlastně cílem výběrových řízení – zajistit kvalitní řešení za normální cenu a vyhnout se předraženým nabídkám.

Zadavatel v rozhodnutí o námitkách obhajoval požadavek na referenční zakázku tím, že nedosahuje ani 44 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky (kterou stanovil nesmyslně na 6 898 000 Kč). Výsledek zadávacího řízení na veřejnou zakázku prokázal, že navrhovatel měl pravdu a požadavek na referenční zakázku v minimální hodnotě 3 000 000 Kč byl nepřiměřený a diskriminační. Dle protokolu o otevírání nabídek ze dne 22. 4. 2025 (dále jen „protokol o otevírání nabídek“)7 zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem dvě nabídky s nabídkovými cenami 4 894 185 Kč bez DPH a 3 437 000 Kč bez DPH. Ačkoliv se jedná o nabídku výrazně vyšší, než mohla být nabídka navrhovatele, tak i přesto hodnota referenční zakázky dosahuje téměř 88 % nejlevnější/nejvýhodnější nabídkové ceny, což je obrovský rozdíl oproti 44 %, kterými se zcela nedůvodně zaštiťoval zadavatel.

Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel se ve vyjádření k rozkladu ze dne 28. 8. 2025 primárně odkazuje na obsah rozhodnutí o námitkách a na obsah vyjádření k návrhu. Zadavatel konstatuje, že navrhovatel v rozkladu uvádí pouze spekulativní a irelevantní domněnky, které mají za cíl poškodit zadavatele. Zadavatel dále uvádí, že na základě ustanovení § 37 odst. 1 zákona je oprávněn stanovit kvalifikační předpoklady tak, aby si ověřil, že dodavatel disponuje potřebnými odbornými zkušenostmi, kapacitami, technickými schopnostmi a personálním zajištěním, a zároveň že splňuje požadované kvalifikační předpoklady k realizaci veřejné zakázky.

Zadavatel opakuje, že nepoptává pouze vozidlo s kamerovým systémem, ale že veřejná zakázka představuje komplexní technologické řešení na klíč. Požadavek na referenci v minimální hodnotě 3 000 000 Kč bez DPH pro dodávku monitorovacího systému není ve vztahu k celkovému předpokládanému objemu plnění veřejné zakázky excesivní, ale naopak odpovídá její technické a organizační náročnosti plnění, které v souladu s technickou specifikací vyžaduje (dodání vozidla, inteligentní systém pro mapování dopravy v klidu a jeho integraci či instalaci na vozidlo, zabezpečení provozního zázemí, podporu integrace řešení na

Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že Úřad dostatečným způsobem neprovedl dokazování v rámci tohoto správního řízení. Dle názoru zadavatele Úřad ve správním řízení postupoval při provádění dokazování zcela v intencích právních předpisů. S ohledem na to, že ve správním řízení byly Úřadem učiněny veškeré nezbytné úkony požadované právními předpisy ke zjištění skutkového stavu, je zadavatel přesvědčen, že v rámci zjišťování skutkového stavu provedl Úřad dokazování ve stanoveném rozsahu a byly provedeny všechny podstatné důkazy, které byly pro zjištění skutkového stavu významné a pro posouzení věci rozhodné.

S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, jsem dospěl k závěru, že Úřad výrokem I napadeného rozhodnutí nerozhodl správně a v souladu se zákonem, zatímco výrokem II rozhodl správně a v souladu se zákonem.

V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání v rozsahu výroku I a k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu v rozsahu výroku II.

Předmětem sporu je tvrzení navrhovatele, že se nemůže zúčastnit předmětné veřejné zakázky, protože minimální hodnota reference pro prokázání technické kvalifikace je nastavena příliš vysoko, a to na 3 000 000 Kč bez DPH. Navrhovatel uvádí, že je schopen předmět plnění dodat za cca 2 400 000 Kč bez DPH.

V případě námitek proti nastavení kvalifikace může navrhovatel namítat věcné vymezení reference, nebo jen její hodnotu, anebo obojí současně. To pak určuje, jakým směrem se mají ubírat jednak jeho tvrzení a s tím spojené důkazy, kterými svá tvrzení dokládá, a jednak posouzení Úřadu. Pokud bude předmětem sporu toliko věcné vymezení reference, je možné zkoumat pouze její přiměřenost ve vztahu k předmětu plnění, či to, jaké referenční zakázky takto vymezenou kvalifikaci mohou splnit (to podle toho, co bude předmětem sporu). Není se tedy třeba zabývat současně i přiměřeností hodnoty požadované reference, pokud to navrhovatel nenamítá (k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 32/2024 ze dne 30. 10. 2025). Pokud je ale namítána pouze hodnota požadované reference, nelze posuzovat tuto hodnotu a její přiměřenost bez vazby na to, jak zadavatel referenci věcně vymezil. Právě její věcné vymezení totiž určuje, zda takto vymezené plnění (myšleno ve vztahu

V tomto směru je třeba přiznat, že navrhovatel argumentuje částečně nesprávně, když tvrdí, že je požadovaná hodnota referenčního plnění nepřiměřená, neboť on je schopen dodat samotný předmět plnění levněji, než jak předpokládá zadavatel. Technická kvalifikace má totiž zadavateli prokázat, že dodavatel v minulosti plnění specifikované zadavatelem v požadavku na referenci o požadované hodnotě úspěšně dodal, a že tedy již má požadované zkušenosti.

Již z námitek je však dostatečně jasné, čeho se navrhovatel domáhá. Např. v bodě 9 námitek uvádí: „Podmínky požadované Zadavatelem k prokázání minimální úrovně technické kvalifikace jsou nepřiměřené a nedůvodné. Nepřiměřený je zejména požadavek, aby referenční zakázka, zahrnující dodávky/služby v oblasti poskytování komplexního řešení (HW a SW) monitoringu registračních značek/vozidel (na místních komunikacích z jedoucího monitorovacího vozidla), měla minimální hodnotu ve výši 3 000 000 Kč bez DPH.“ 8 Dále pak vypočítává hodnoty, za které je možné obdobné plnění pořídit. Ačkoliv je zřejmé, že i zde navrhovatel směřuje svou argumentaci částečně k tomu, jak by mohla hodnotově vypadat jeho nabídka v tomto zadávacím řízení, z další argumentace je jasně patrné, že překážka, proti které brojí, leží v hodnotě požadované reference. K tomu bod 13 námitek: „Stručně řešeno, dodavatelé, kteří umí dodávat za nižší ceny, požadavky stanovené Zadavatelem na technickou kvalifikaci nesplní a Zakázky se proto účastnit nemohou. Naopak dodavatelé, kteří dodávají za astronomické ceny, požadavky stanovené Zadavatelem na technickou kvalifikaci bez problémů splní.“

V přezkoumávaném případě navrhovatel nezůstal u obecného tvrzení nepřiměřenosti požadavku na technickou kvalifikaci, ale v bodech 29 až 32 návrhu označil konkrétní zakázky, které dle jeho názoru měly dokládat nepřiměřenost požadavku zadavatele, neboť (obsahově) odpovídají požadavku zadavatele, avšak jejich hodnota je výrazně nižší, než požaduje zadavatel. I když navrhovatel nenamítá ničeho vůči obsahu kvalifikačního požadavku, nelze výši hodnoty požadované reference přezkoumat izolovaně. V rámci hodnoty je potřeba zohlednit i obsah, ke kterému se vztahuje.

Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil, že zadavatel byl oprávněn stanovit hodnotu přezkoumávaného požadavku na vyšší úrovni se značným důrazem na vymezení předmětu plnění. V důsledku toho se pak nezabýval navrhovatelem odkazovanými referencemi.

Dle čl. 2.1 „Účel veřejné zakázky“ zadávací dokumentace „hlavní cíl předmětu plnění veřejné zakázky je v aplikaci vysokovýkonnostní konektivity 5G v souladu se specifikací 3GPP za účelem inteligentní kontroly parkování prostřednictvím vozidla s technologií LIDAR a kamerami. 5G síť v souladu se specifikací 3GPP poskytne městu vysokorychlostní, nízké zpoždění a stabilní síťové připojení pro přenos obrazových dat z monitorovacího vozidla v reálném čase.“ Plnění veřejné

Dle čl. 2.2 „Specifikace veřejné zakázky“ zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky „pořízení vozidla, hardwaru a nezbytného softwaru umožňujícího realizaci kontroly oprávněnosti parkování s využitím mobilní technologie automatického rozpoznávání

Dle čl. 6.3 „Technická kvalifikace“ zadávací dokumentace požadoval zadavatel předložit „seznam významných dodávek a/nebo služeb poskytnutých dodavatelem za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele“, přičemž „kvalifikaci prokáže dodavatel, který předloží v rámci tohoto kvalifikačního předpokladu min. 2 referenčních zakázek dokončených za posledních 5 let, z toho alespoň:

Úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval otázkou, zda zadavatel vymezil přezkoumávané kritérium technické kvalifikace v souladu se zákonem, tj. se zásadou přiměřenosti a způsobem odpovídajícím rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

Na základě výkladu předmětu veřejné zakázky, jeho hodnoty a provedeného průzkumu trhu

Z citovaných ustanovení zadávací dokumentace je zřejmé, že požadavek na technickou kvalifikaci je zadavatelem stanoven dosti odlišně od předmětu plnění soutěžené veřejné zakázky a právě nesprávné ztotožnění kvalifikačního požadavku zadavatele a (celého) předmětu veřejné zakázky je hlavní vadou napadeného rozhodnutí. Předmět plnění soutěžené zakázky je podrobný a dal by se označit za poměrně složitý, jak zjistil také Úřad. Ačkoliv kvalifikační požadavek obsahuje slovo komplexní, je naopak koncipován a formulován velmi obecně. Zadavatel totiž požaduje zakázku jen v oblasti poskytování komplexního řešení, přičemž pojem komplexní řešení nedefinoval. Pouze do závorky uvedl HW a SW. Současně požadavek nezní tak, že je nutno předložit pouze a jen komplexní řešení, neboť samotný požadavek je napsán vágně – „zahrnující dodávky/služby v oblasti poskytování komplexního řešení“. Tomu odpovídá i to, že v požadavku je zadavatelem připuštěna možnost, že se referenční zakázka bude týkat dodávek či služeb. Zadavatel tedy umožnil, aby předmětný požadavek byl naplněn širokým spektrem dodávek či služeb v oblasti komplexního řešení monitoringu registračních značek/vozidel.

V rámci posuzování splnění podmínek účasti je třeba mít na paměti odlišné vymezení předmětu plnění soutěžené veřejné zakázky a vymezení požadavku na technickou kvalifikaci.

Skutečnost, zda zadavatelem uvedený požadavek na konkrétní hodnotu v rámci technické kvalifikace je v souladu se zákonem, se v tomto případě tedy má posuzovat tak, že se nejprve vyloží věcný obsah požadavku na technickou kvalifikaci, který se porovná s předmětem plnění soutěžené veřejné zakázky v tom smyslu, že je třeba posoudit, zda odpovídá celému předmětu

S odůvodněním napadeného rozhodnutí tedy nemohu souhlasit. V důsledku výše uvedeného

K námitkám navrhovatele týkajícím se průzkumu trhu předesílám, že dvě třetiny průzkumu trhu jsem výše shledal irelevantními, a proto se k nim nebudu konkrétně vyjadřovat. Vyjádřím se k provedenému průzkumu v obecné rovině a konkrétně pak pouze ke třetí otázce, neboť ta jediná může mít za současného stavu pravděpodobně relevanci pro další posouzení věci.

Aby si Úřad udělal přehled o tom, zda reference v požadované hodnotě minimálně

Navrhovatel má za to, že Úřad položil adresátům průzkumu trhu nevhodně formulované dotazy, které považuje za sugestivní (návodné). Dle názoru navrhovatele Úřad použil návodné otázky, ve kterých označuje dopředu cíle svého šetření a které nejsou pro vyhotovení odpovědi podstatné, ale naopak dotázaným dodavatelům (konkurentům) poskytují návod kam odpověď směřovat.

Zákaz sugestivních a kapciózních otázek hraje svou roli primárně při výslechu svědků. Svědek je totiž laik, který vypovídá o skutečnostech, které vnímal osobně, a jeho odpovědi mohou být snadno ovlivnitelné. Zakázané formulace otázek by mohly vést ke zkreslení výpovědi svědka způsobem, který by již nebylo možné nijak ověřit. Navíc výslech svědka probíhá ústně, tedy svědek je z povahy věci nucen odpovědět bezprostředně bez prostoru pro úvahy nad otázkou.

Při hodnocení Úřadem položené otázky je tedy nutné poukázat na to, kdo byl jejím adresátem.

Provedený průzkum trhu jasně reflektuje snahu Úřadu udělat si představu nejen o předmětu plnění veřejné zakázky, ale také o její reálné ceně. Je proto zřejmé, že Úřad zkoumal jak důvody, pro které se subjekty neúčastnily zadávacího řízení, tak odborné otázky, jejichž znalost byla dle Úřadu nutná pro řádné rozhodnutí o návrhu navrhovatele. Žádnou z předložených otázek nepovažuji za sugestivní. Všechny směřují k naplnění účelu, který Úřad považoval za nutný zjistit či ověřit. Skutečnost, že se tyto otázky ubíraly nesprávným směrem, je věc jiná.

Cílem třetího dotazu bylo zjistit, zda zadavatelem požadovaná reference reálně zamezila některému z dotázaných subjektů zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku. Úřadem položená otázka11 je formulována jasně, srozumitelně a neutrálně a současně není návodná,

Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad ve zbývající části návrhu rozhodl o zastavení správního řízení na základě ustanovení § 257 písm. h) zákona, neboť této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

V této části návrhu totiž navrhovatel brojil proti dílčímu požadavku technické kvalifikace uvedenému v čl. 6. 3. Jedná se ve své podstatě o další požadavek na technickou kvalifikaci, který přidává další podmínky, a to z hlediska počtu (musí jít o další referenci), z hlediska technického (oblast 5G konektivity) a ceny (min. 1 000 000 Kč).

Úřad dospěl k závěru, že tato návrhová argumentace navrhovatele je opožděná, neboť v námitkách navrhovatel sice obecně označil celou technickou kvalifikaci za nepřiměřenou a nedůvodnou, ale ve vztahu k dílčímu požadavku technické kvalifikace týkajícího se dodávky

S tímto posouzením jsem se zcela ztotožnil, neboť navrhovatel skutečně podal velmi stručné námitky, které zmíněný dílčí kvalifikační požadavek žádným způsobem nerozporují, a tudíž byl naplněn zákonem předvídaný důvod pro zastavení správního řízení (v části) z důvodu, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

Koncentrace dle zákona je velmi přísná a již při podávání námitek je třeba mít ji na paměti.

K tomu doplňuji, že ačkoli navrhovatel uvedl, že napadá celou technickou kvalifikaci, nelze ji vyhodnotit jako argumentaci dále rozvíjející argumentaci v námitkách, neboť námitky věcně směřují pouze proti prvnímu dílčímu požadavku zadavatele na splnění podmínek technické kvalifikace, tj. konkrétně proti požadované minimální hodnotě reference v hodnotě 3 000 000 konkrétního důvodu byl tento požadavek vyhodnocen jako bránící Vám v podání nabídky na plnění předmětné veřejné zakázky)?“

V případě předmětné námitky se tedy jedná o námitku proti zadávacím podmínkám, kterou však navrhovatel ve lhůtě pro podání nabídek ve smyslu § 242 odst. 4 zákona neuplatnil. Této části návrhu tak nepředcházely řádně a včas podané námitky. Úřad tedy správně konstatoval, že se touto námitkou nemohl z věcného pohledu zabývat.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad v rozsahu výroku I napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem a se správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému posouzení

Statutární město Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, 400 01 Ústí nad Labem

Mgr. Michal Šimků, advokát, Šítkova 233/1, 110 00 Praha