ÚOHS R0123/2025/VZ – Internetové WAN linky

Obdržením návrhu bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci návrhu na uložení zákazu plnění výše uvedené smlouvy. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel smlouvu uzavřel v době, kdy běžela zákonná lhůta zakazující uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky dle § 246 odst. 1 písm. c) zákona v souvislosti s jím podanými námitkami proti oznámení o výběru dodavatele. Navrhovatel má za to, že námitky podal včas, pročež se zákonná blokace aktivovala.

Podání návrhu předcházelo následující: •

V čl. 13.2 zadávací dokumentace zadavatel uvedl následující: „Dle ustanovení § 211 odst. 5

Úřad napadeným rozhodnutím návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

Úřad se zabýval otázkou, zda v okamžiku uzavření předmětné smlouvy plynula blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. c) ZZVZ. Proto musel posoudit, zda navrhovatel podal včasné námitky proti oznámení o výběru, které by založily běh blokační lhůty.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že navrhovatel vyvozoval z čl. 13.2 písm. b) zadávací dokumentace8 mylně pravidlo, že se na elektronickou komunikaci mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení měla v řešeném případě uplatnit úprava doručování dle zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech (dále jen „ZEU“), a tím pádem navrhovatel považoval za okamžik doručení rozhodnutí o výběru okamžik, kdy se do jeho datové schránky přihlásila oprávněná osoba, a až od něj odvozoval počátek běhu lhůty pro podání námitek.

Úřad tedy shrnul, že oznámení o výběru bylo navrhovateli doručeno dne 9. 5. 2025, kdy mu bylo předmětné oznámení do datové schránky dodáno, a nikoli dne 12. 5. 2025, kdy se navrhovatel přihlásil do své datové schránky. Konec patnáctidenní lhůty pro podání námitek proti oznámení o výběru připadl na sobotu 24. 5. 2025, tudíž posledním dnem pro podání námitek bylo pondělí 26. 5. 2025. Navrhovatel však námitky zadavateli prokazatelně doručil

Dne 28. 8. 2025 podal navrhovatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí.

Navrhovatel je přesvědčen, že smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena přes zákaz stanovený § 246 odst. 1 písm. c) ZZVZ, neboť ji zadavatel uzavřel v době, kdy mu běžela blokační lhůta.

Navrhovatel se s Úřadem shoduje v tom, že pro posouzení věci je podstatné zodpovězení otázky, zda v okamžiku uzavření smlouvy zadavateli plynula zákonná blokační lhůta zakazující uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky dle § 246 odst. 1 písm. c) ZZVZ. Na tuto otázku ale odpovídá navrhovatel odlišně od Úřadu, když má navrhovatel za to, že jelikož podal včas námitky, plynula zákonná blokační lhůta pro uzavření smlouvy mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem. Na rozdíl od Úřadu se totiž navrhovatel domnívá, že mu oznámení o výběru bylo doručeno dne 12. 5. 2025, kdy se pověřená osoba navrhovatele přihlásila ke zprávě zadavatele v datové schránce.

Navrhovatel svůj názor o včasnosti námitek opírá o následující argumenty: o Zadavatel v čl. 13.2. odst. b) zadávací dokumentace jasně a bez jakýchkoliv pochybností odkázal na ZEU, a nikoliv na ZZVZ. o Ze ZEU vyplývá, že ▪

Zadavatel se svým výše popsaným postupem vyhýbá řešení věcné podstaty námitek navrhovatele týkajících se možné přítomnosti MNNC v nabídce vybraného dodavatele a důvodných pochybností o schopnosti vybraného dodavatele řádně plnit. Zadavatel se nedostatečně zabýval posouzením MNNC, jeho postup při výběru dodavatele tedy byl netransparentní a nepřezkoumatelný. Zadavatel navíc měl porušit ustanovení zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a ustanovení zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení.

Navrhovatel dodává, že ohledně plnění smlouvy neexistují důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem ve smyslu § 265 odst. 3 ZZVZ vyžadující pokračování plnění smlouvy, ani důvody pro neuložení zákazu plnění smlouvy uvedené v § 264 odst. 4 a odst. 5

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že uloží zákaz plnění smlouvy a současně zruší oznámení o výběru, rozhodnutí o námitkách, a uloží zadavateli, aby pokračoval v posouzení a hodnocení nabídek předložených v zadávacím řízení ohledně zakázky, a to rovněž z pohledu možné přítomnosti neodůvodněné MNNC v nabídce vybraného dodavatele a schopnosti vybraného dodavatele realizovat zakázku.

Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele (ze dne 3. 9. 2025) dne 4. 9. 2025.

Zadavatel se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím. Je názoru, že navrhovatel nepřesným parafrázováním zadávacích podmínek pozměnil jejich původní význam. Výklad navrhovatele není logický a objektivně možný z důvodu, že odporuje znění § 211 odst. 9 ZZVZ. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu potvrdil napadené rozhodnutí a podaný rozklad zamítl.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech předseda Úřadu podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise předseda Úřadu přijal závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

Spornou otázkou je, zda byla předmětná smlouva uzavřena přes zákaz § 246 odst. 1 písm. c)

Není naopak sporné, že za účelem zodpovězení výše uvedené otázky je nejprve nutno určit, zda navrhovatel podal včasné námitky proti oznámení o výběru, které by založily běh blokační lhůty dle § 246 odst. 1 písm. c) zákona. Opožděné námitky by nemohly založit počátek běhu blokační lhůty. Pokud by v okamžiku uzavření smlouvy tato lhůta neplynula, zadavateli by nic nebránilo smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky uzavřít a návrh navrhovatele by nebyl důvodný.

Zadávací podmínka dle čl. 13.2 zadávací dokumentace zněla: „(…) Elektronická komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, resp. účastníkem zadávacího řízení (společně též jen ‚dodavatel‘ nebo ‚účastník‘) bude probíhat: (…) b) prostřednictvím datové schránky ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon č. 300/2008 Sb.‘); (…).“

Z uvedeného však nevyplývá, že by měla komunikace mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení probíhat podle ZEU, ale prostřednictvím datové schránky ve smyslu ZEU.

Lze se tedy plně ztotožnit s Úřadem, který v bodu 59 napadeného rozhodnutí uvedl, že »(…) není možné ignorovat část předmětného článku ‚prostřednictvím datové schránky‘, která se nachází mezi částí o tom, že elektronická komunikace bude probíhat, a částí zmiňující zákon o elektronických úkonech. Čl. 13.2 písm. b) zadávací dokumentace tedy dle přesvědčení Úřadu

Navrhovatel namítal, že i bez odkazu na ZEU by bylo účastníkům zadávacího řízení jako profesionálům patrné, co je myšleno pojmem „datová schránka“, avšak tuto námitku již vypořádal Úřad v bodu 61 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že profesionálům musí být stejně tak známa kogentní povaha ustanovení § 211 odst. 9 ZZVZ. Lze podotknout, že z pouhého faktu, že zadávací dokumentace opisuje skutečnosti známé obecně, anebo alespoň známé profesionálům v oboru, nelze dovozovat, že má jiný, na první pohled ne zcela zjevný význam, protože skutečnosti známé by přece zadavatel do zadávací dokumentace nepojímal. Právě naopak, zadávací dokumentace pravidelně obsahují pasáže opsané z různých právních předpisů.

Navíc, ZZVZ má zcela jasná, ostatně i kogentní pravidla pro doručování – konkrétně zmíněné ustanovení § 211 odst. 9 ZZVZ stanoví, že při komunikaci mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení je datová zpráva doručena již v okamžiku dodání do datové schránky adresáta.9 Od uvedeného ustanovení není možno se odchýlit.10 Obecně platí, že v případě pochybností o výkladu zadávací dokumentace, je třeba jejímu textu přisuzovat takový význam, který se nepříčí zákonu. Pokud by tedy byla zadávací dokumentace v otázce režimu doručování nejednoznačná, bylo by ji třeba vyložit tak, že zadavatel hodlal § 211 odst. 9 ZZVZ spíše použít než nepoužít.

Ze znění předmětné zadávací podmínky však nijak neplyne, že by zadavatel chtěl doručování upravit v rozporu se ZZVZ. Formulace předmětné zadávací podmínky výkladu navrhovatele nesvědčí, výklad navrhovatele je značně kreativní a ničím nepodložený. Datová schránka ve smyslu § 211 odst. 9 ZZVZ je ostatně tou samou datovou schránkou, na kterou pamatuje

Tvrzení navrhovatele, že „kogentní povaha ustanovení § 211 odst. 9 zákona neomezuje vůli zadavatele zpracovat zadávací dokumentaci tak, jak vyhovuje zadavateli“, je zcela absurdní, neboť podstata kogentní povahy ustanovení spočívá právě v zákazu se od daného pravidla odchýlit. Okamžik doručení námitek je tedy jednoznačně určen ustanovením § 211 odst. 9 zákona, od kterého se zadavatel (jak bude níže vysvětleno) ani nechtěl (a nemohl) odchýlit.

Lze se plně ztotožnit s Úřadem v tom, že se v případě § 211 odst. 9 zákona jedná o lex specialis vůči ZEU, proto se v případě komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem v zadávacím řízení musí upřednostnit použití této zvláštní úpravy. ZEÚ sám představuje speciální úpravu vůči režimům doručování upravených v různých právních předpisech, neboť specifikuje pravidla jednoho konkrétního způsobu doručování. ZZVZ upravuje v oblasti doručování pouze komunikaci zadavatele a dodavatele v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky a dopadá tak pouze na úzkou skupinu soukromoprávních vztahů. Ustanovení § 211 odst. 9 ZZVZ je tedy zjevně ustanovením s úzkým zaměřením, a tedy ustanovením (ve vztahu k ZEU) speciálním.

Obdobné vyplývá také z další komentářové literatury, dle které ustanovení § 211 odst. 9 „stanoví speciální úpravu doručování mezi zadavatelem a dodavatelem k zákonu č. 300/2008

Znění § 211 odst. 9 ZZVZ je jednoznačné a neobsahuje žádné výjimky. Vyplývá z něj záměr vnést právní jistotu do okamžiku doručení právě tím, že rozhodné je dodání do datové schránky, nikoli subjektivní moment, kdy se adresát přihlásí. Tím se zamezuje sporům a nejasnostem o běhu lhůt. Zároveň platí shodně pro obě strany komunikace.

Dle § 242 odst. 2 ZZVZ musí být námitky stěžovatele směřující proti úkonu zadavatele doručeny zadavateli do 15 dnů od doručení výše uvedeného úkonu. Plynutí blokační lhůty dle § 246 odst. 1 písm. c) zákona zakládá pouze odmítnutí včasně podaných námitek. Navrhovatel se domnívá, že námitky podal řádně a včas, neboť mylně určil jako počátek běhu lhůty pro podání námitek proti oznámení o výběru den, kdy se přihlásil do své datové schránky. Lhůta

Je nepochybně pravdou, že za zadávací podmínky odpovídá zadavatel a nejasnosti v zadávací dokumentaci musí jít k jeho tíži. V nyní šetřené věci však zadávací podmínky nepřipouštěly více různých (objektivně možných a racionálních, legitimních, smysluplných) výkladů. Pouze došlo k tomu, že si objektivně jednoznačné podmínky navrhovatel špatně vyložil. Nejde tedy o případ, že by existovaly 2 objektivně možné, racionální a logické výklady, ze kterých by bylo nutno se přiklonit k výkladu, který je v neprospěch zadavatele (jako autora zadávací dokumentace) – žádný druhý výklad splňující požadavek racionálnosti neexistuje. Odkazy navrhovatele na odpovědnost zadavatele za obsah zadávací dokumentace, za její srozumitelnost, jednoznačnost a transparentnost tak nejsou v nyní řešené věci namístě, neboť sporná ustanovení zadávací dokumentace jsou jednoznačná, srozumitelná a transparentní.

Navrhovatel se domnívá, že rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-12687/2023/500 ze dne 31. 3. 2023 zmíněné v napadeném rozhodnutí podporuje spíše závěry navrhovatele, neboť v něm Úřad zdůrazňuje odpovědnost zadavatele za správnost a úplnost zadávací dokumentace. Uvedené rozhodnutí však kromě závěrů, které zdůrazňuje navrhovatel, obsahuje rovněž na nyní šetřenou věc přiléhavější závěry, a sice že aby bylo možné dospět k závěru, že zadávací podmínky v projednávané věci umožňují výklad navrhovatele, musel by být výklad odlišný od toho uplatňovaného zadavatelem logický a objektivně možný.14 Pokud se navrhovatel rozhodl zvolit svůj vlastní, s jejich skutečným obsahem rozporný výklad zadávacích podmínek, nemůže důsledky tohoto svého pochybení přenášet na zadavatele.

Jak bylo řečeno již v napadeném rozhodnutí, z obecného, informativního sdělení na doručence oznámení o výběru nelze vycházet při určení okamžiku doručení oznámení o výběru do datové schránky navrhovatele v případě zadávacího řízení, neboť sdělení provozovatele datových schránek se týká obecného doručování do datové schránky dle ZEU a nezohledňuje specifika při doručování v rámci zadávacího řízení.15 Na sdělení provozovatele datových schránek uvedené v doručence (například o tom, kdy se přihlásí oprávněná osoba a doručenka uvádí „datová zpráva je nyní doručena“) se při posuzování okamžiku doručení v zadávacím řízení nelze spoléhat, protože pro tuto oblast stanovuje ZZVZ speciální pravidlo. Rozhoduje výhradně okamžik dodání do datové schránky dle § 211 ZZVZ.

Jak také uvedl předseda Úřadu v bodu 30 rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0024/2020/VZ, č.j. ÚOHS07764/2020/323/MPe ze dne 9. 3. 2020: „Nelze v daném případě ani poskytnout ochranu dobré víry navrhovatele, který se řídil při určení počátku běhu lhůty pro podání návrhu poučením uvedeným na doručence, neboť zákon hovoří jasně“.16

K tvrzení navrhovatele, že se zadavatel svým postupem vyhýbá řešení věcné podstaty námitek navrhovatele (týkajících se možné přítomnosti MNNC a neschopnosti plnit) a porušuje ustanovení zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a ustanovení zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, je třeba uvést, že zadavatel opožděné námitky podle § 245 odst. 3 ZZVZ písm. b) odmítnout musí. Zadavatel tedy v tomto ohledu postupoval zcela v souladu se zákonem. Hodlal-li navrhovatel hájit svá práva, měl tak učinit včas.

Je také namístě připomenout, že se v nyní vedeném řízení není možno zabývat námitkami o MNNC vybraného dodavatele, predátorských cenách, které má vybraný dodavatel dle navrhovatele uplatňovat, ani údajné neschopnosti vybraného dodavatele řádně plnit veřejnou zakázku, jelikož zákon v řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy Úřadu neumožňuje se zabývat zákonností postupu zadavatele v zadávacím řízení v tomto smyslu.

Dále navrhovatel namítal, že nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadující pokračování plnění smlouvy ve smyslu „§ 265 odst. 3 ZZVZ“ (navrhovatel však patrně odkazuje na § 264 odst. 3 ZZVZ). K tomu je třeba uvést, že především nejsou dány důvody na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254 odst. 1 ZZVZ.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, nebyly shledány důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

JUDr. Pavel Zajíc, advokát, Nad Porubkou 2355, 708 00 Ostrava

VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY, Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3

O2 Czech Republic a.s., Za Brumlovkou 266/2, 140 00 Praha 4