ÚOHS R0157/2025/VZ – Bezpilotní průzkumný systém SMALL UAS – nákup

Úřad obdržel dne 1. 8. 2024 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZZVZ“1) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Navrhovatel v podaném návrhu napadl zadávací podmínky. Navrhovatel namítal, že předmět veřejné zakázky je specifikován diskriminačně, v důsledku čehož bylo většině možných dodavatelů znemožněno ucházet se o veřejnou zakázku. Navrhovatel přitom za diskriminační považuje požadavky, aby byl dodán bezpilotní průzkumný systém s dokončeným vývojem, který je zaveden do používání u ozbrojených složek států NATO. Za diskriminační vzhledem k tomu, že je podle navrhovatele dodáván pouze jediným výrobcem, považoval navrhovatel i požadavek na senzor pracující v režimu SAR. Navrhovatel dále namítal, že zadavatel stanovil konkrétní technické požadavky na předmět plnění veřejné zakázky neurčitě, nejasně, a tudíž netransparentně. V důsledku toho nemůžou mít podle navrhovatele účastníci zadávacího řízení jasnou představu, jaké konkrétní plnění zadavatel požaduje, což jim znemožňuje řádně připravit a podat nabídky. Zároveň je tak podle navrhovatele vyloučeno, aby zadavatel obdržel porovnatelné nabídky. Za nejasně stanovené považoval navrhovatel požadavky na dokončení vývoje, modul datového spojení na větší vzdálenosti, minimální užitečné zatížení, kvalitu snímání a dobu přípravy k letu. Jako zmatečné, neurčité a netransparentní navrhovatel v návrhu napadl i pravidla pro hodnocení nabídek. U hodnocení nabídek pak navrhovatel rovněž namítl, že zadavatel hodnotí i požadavky, které jsou podle zadávací dokumentace mandatorní. Takový postup je dle navrhovatele v rozporu se zákonem. Navrhovatel se rovněž vymezil proti rozhodnutí o námitkách, ve kterém zadavatel podle navrhovatele opomenul vypořádat část vznesených námitek.

Úřad napadeným rozhodnutím zamítl návrh navrhovatele, když neshledal důvody pro uložení nápravného opatření. Napadené rozhodnutí pak odůvodnil následovně. V prvé řadě se Úřad

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne

Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Úřadu vytýká nekritické akceptování argumentů zadavatele a zároveň rozvíjení úvah a závěrů nad rámec toho, co uvedl sám zadavatel.

Navrhovatel v podaném rozkladu namítá, že požadavky zadavatele může ve výsledku splnit pouze takové plnění, které bylo ve stejné konfiguraci již někdy vyrobeno, a navíc s ohledem na souběžný požadavek i zavedeno do užívání v ozbrojených složkách některého členského státu NATO. To podle navrhovatele vede k intenzivnímu zúžení okruhu možných dodavatelů (fakticky podle navrhovatele na dodavatele jediného). Zároveň navrhovatel odmítá závěry

Jako diskriminační navrhovatel napadá i požadavek na senzorické vybavení bezpilotního systému, konkrétně požadavek na senzor pracující za každého počasí v několika snímacích režimech včetně režimu SAR/MTI. Bezpilotní prostředek s parametry požadovanými zadavatelem a vybaveným senzorem SAR není podle navrhovatele na trhu k dispozici, vyjma bezpilotních systémů používaných ozbrojenými silami USA. Oprávněnost, důvodnost a přiměřenost takového požadavku pak podle navrhovatele zadavatel nijak nedoložil.

Další okruh navrhovatelovy argumentace se týká namítaného neurčitého stanovení jednotlivých technických požadavků stanovených zadavatelem. Ohledně požadavku

V rozporu se zákonem podle navrhovatele zadavatel stanovil i podmínky pro hodnocení nabídek. Způsob hodnocení nabídek je podle navrhovatele nejasný, zavádějící a nepřesný.

V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu projednání.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 18. 10. 2025.

Dále se pak zadavatel vyjadřuje k jednotlivým sporným požadavkům na parametry předmětu veřejné zakázky, přičemž argumentaci navrhovatele považuje ve vztahu k zadávací dokumentaci, vlastním dřívějším vyjádřením a závěrům napadeného rozhodnutí

V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

Spornou otázku v řešené věci představuje stanovení zadávací dokumentace zadavatelem.

K argumentaci navrhovatele v podaném rozkladu lze uvést, že navrhovatel přednáší obdobné argumenty, jaké uvedl již v návrhu a se kterými se Úřad v napadeném rozhodnutí vypořádal.

Úvodem je nutné odmítnout tvrzení navrhovatele, který namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nekriticky přejímá tvrzení zadavatele a zároveň rozvíjí úvahy nad rámec zadavatelových tvrzení. Pokud Úřad v napadeném rozhodnutí akceptuje tvrzení zadavatele, pak to vyplývá z podstaty věci, když předmětem vedeného řízení je přezkum postupu zadavatele, konkrétně pak toho, jak stanovil zadávací podmínky. Pokud Úřad postup zadavatele shledal jako důvodný, pak je jen logické, že v napadeném rozhodnutí přitaká právě argumentům, kterými zadavatel svůj postup odůvodnil. Ostatně dle § 36 odst. 1 zákona je to právě a jedině zadavatel, kdo má relevantní odůvodnění poskytnout. Zároveň Úřad není při posouzení postupu zadavatele, respektive zadávací dokumentace, limitován pouze tvrzeními zadavatele, ale je na něm, aby návrhem napadený postup zadavatele v rámci návrhových námitek posoudil v celém jeho kontextu. K napadenému rozhodnutí lze říct, že úvahy a závěry

Navrhovatel se v prvé řadě vymezuje proti specifikaci předmětu veřejné zakázky, kdy zadavatel požaduje dodání bezpilotního systému s ukončeným vývojem, který byl zaveden do užívání ozbrojených složek členského státu NATO. Tyto požadavky navrhovatel považuje za nedůvodně a nepřiměřeně diskriminační, když plnění splňující zadavatelem stanovené podmínky není na trhu k dispozici a ve výsledku je okruh možných dodavatelů zúžen na dodavatele jediného.

S navrhovatelem lze v obecné rovině souhlasit s tím, že zadavatelem stanovené požadavky na předmět veřejné zakázky jsou ve vztahu k okruhu možných dodavatelů omezující a mohou působit až diskriminačně. To ovšem vyplývá ze samotné podstaty věci, kdy okruh možných dodavatelů nebude nikdy neomezený (a to i ve vztahu ke specifickému okruhu dodavatelů působících na relevantním trhu, tj. v řešené věci ve vztahu k výrobcům/dodavatelům bezpilotních systémů), ale vždy bude výsledkem průniku zadavatelem poptávaného plnění a schopností či ochoty dodavatelů takové plnění dodat. V zadávacím řízení tak je zcela logicky přítomen inherentní střet mezi požadavky zadavatele na jedné straně a snahou o naplnění jedné z vůdčích zásad zadávání veřejných zakázek, tedy o co možná nejmenší omezení hospodářské soutěže. V samotném omezení hospodářské soutěže (jakkoliv to může dosáhnout značné intenzity) tak nelze spatřovat bez dalšího pochybení zadavatele. Stanovení zadávacích podmínek, které vedou k omezení hospodářské soutěže, musí ovšem mít oporu v důvodných a legitimních požadavcích zadavatele na předmět veřejné zakázky.

V řešené věci je tak namístě posoudit právě důvodnost a legitimitu požadavků kladených zadavatelem na předmět veřejné zakázky. K tomuto posouzení je ovšem třeba přistupovat z té perspektivy, že je zcela důvodné, že zadavatel požadavky na předmět plnění veřejné zakázky stanoví primárně z hlediska svých potřeb, respektive toho, jaké plnění a s jakými vlastnostmi považuje pro jejich naplnění za žádoucí. K tomuto lze odkázat v plném rozsahu na body 105 až 112 napadeného rozhodnutí, kde se Úřad právě otázkou přístupu zadavatele ke stanovení požadavků na předmět plnění veřejné zakázky obšírně zabýval. Trefné shrnutí zároveň představují závěry, které k postupu zadavatelů vyslovily správní soudy. Zde lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jako „krajský soud“) ze dne

Prvním sporným požadavkem, kterým zadavatel vymezil předmět plnění, je to, aby se jednalo o bezpilotní systém s ukončeným vývojem. K tomuto požadavku je třeba v prvé řadě uvést, že jakkoliv ho navrhovatel považuje za ne zcela jasný, tak zadavatel tento požadavek blíže specifikoval, když v zadávací dokumentaci uvedl: „pořizovaný bezpilotní průzkumný systém

Požadavek na ukončení vývoje lze shrnout tak, že se má jednat o systém, který bude disponovat zadavatelem požadovanými funkcionalitami a bude připraven k okamžitému použití. Takový požadavek se jeví jako logický a smysluplný. Pokud zadavatel poptává systém s konkrétními parametry či funkcemi, pak je důvodné, že bude požadovat plnění, u kterého může ověřit, že jimi disponuje a bezprostředně po pořízení plnění je bude moci využívat.

K požadavku na ukončený vývoj bezpilotního systému tak lze shrnout, že není pochyb o tom, že tento požadavek může být, respektive že je, ve vztahu k okruhu možných dodavatelů omezující, jak to tvrdí navrhovatel. Nicméně zadavatel pro tento požadavek uvedl důvod, který považuji za relevantní a legitimní. Navrhovatel zároveň nijak neuvádí, jak by mohl požadavek zadavatele, tedy připravenost plnění k jeho okamžitému použití, být zajištěn jiným způsobem než tak, že se bude jednat o plnění, jehož vývoj byl ukončen.

Dalším požadavkem zadavatele, který navrhovatel považuje za diskriminační, je to, aby byl dodán bezpilotní systém, který byl zaveden do užívání ozbrojených složek členského státu

Při posouzení tohoto požadavku se především jeví, že ve své podstatě tvoří logický celek s požadavkem na ukončení vývoje. Pokud je bezpilotní systém se zadavatelem požadovanými funkcionalitami používán jiným uživatelem, tak to fakticky prokazuje, že těmito funkcionalitami disponuje a je připraven k použití. To reflektuje i zadavatel, který mezi zavedení do užívání a ukončený vývoj klade rovnítko, když ve Vysvětlení zadávací dokumentace II ze dne 25. 5. 20253 uvedl: „Zadavatel potvrzuje, že zavedení do užívání u ozbrojených složek států NATO je dostatečné pro splnění požadavku ukončeného vývoje.“

Zadavatel zároveň poukázal na další důvody, které ho vedou k požadavku na zavedení do užívání v rámci NATO. Předmět plnění je pořizován z důvodu plnění závazů vůči NATO.

Zároveň je třeba odmítnout argumentaci navrhovatele, který tvrdí, že se ani zadavatel ani

K otázce specifikace předmětu veřejné zakázky tak lze uzavřít, že zadavatel sice stanovil požadavky, které mohou vést (a pravděpodobně také vedou, jak tvrdí navrhovatel) k omezení okruhu možných dodavatelů. Nicméně toto omezení vychází z potřeb zadavatele a nároků kladených na předmět plnění veřejné zakázky, které jsem shledal jako legitimní a důvodné.

Jako diskriminační navrhovatel označuje rovněž požadavek na senzorické vybavení bezpilotního systému, konkrétně pak na „senzor pracující za každého počasí v několika snímacích režimech včetně režimu SAR/MTI“. Navrhovatel argumentuje, že senzor SAR

Z argumentace navrhovatele vyplývá, že požadavek zadavatele na senzor SAR je fakticky požadavkem technologicky náročným, když se jedná technologické řešení, které v současnosti není zcela rozšířeno, případně je předmětem vývoje. Ze zadávací dokumentace zároveň vyplývá, že požadavek na tuto technologii má vazbu k úkolům, které má bezpilotní systém plnit. V příloze I zadávací dokumentace – Specifikaci požadovaného plnění (dále jako „Specifikace požadovaného plnění“)4 je uvedeno: „Další možné konfigurace závisí na povaze úkolu, například využití speciálních senzorů SAR schopný pracovat i v režimu MTI (Synthetic

Z rozhodovací praxe Úřadu zároveň vyplývá, že požadavek na technologicky náročnější řešení může být požadavkem zcela legitimním, jakkoliv takový požadavek může vést i k intenzivnímu omezení hospodářské soutěže. Jak uvedl předseda Úřadu v rozhodnutí sp. zn. ÚOHSR0117/2024/VZ, č. j. ÚOHS-30888/2024/161 ze dne 14. 8. 2024: „K otázce omezení hospodářské soutěže tak lze shrnout, že zadavatel měl bezpochyby možnost požadovat takové technické řešení předmětu veřejné zakázky, které by umožnilo se o veřejnou zakázku ucházet širšímu okruhu dodavatelů a vedlo by tudíž k zachování větší míry hospodářské soutěže (respektive k jejímu méně intenzivnímu omezení), přičemž tuto možnost nevyužil. Jakkoliv významný je zájem na co možná nejmenším omezení hospodářské soutěže, tak jej ovšem není možné vnímat jako kritérium absolutní. Jak vyplývá z výše uvedeného, v řešené věci existovaly na straně zadavatele racionální a logické důvody pro stanovení ve svém důsledku restriktivního požadavku na technické řešení předmětu veřejné zakázky. Tento požadavek přitom směřoval k naplnění zásad environmentálně odpovědného a inovativního zadávání podle § 6 odst. 4 zákona. Jakkoliv takto stanovený požadavek mohl fakticky představovat odkaz na výrobek jediného výrobce, pak ani to nevedlo k vyloučení hospodářské soutěže. Zadavatel v zadávacím řízení obdržel celkem tři nabídky, hospodářská soutěž tak přinejmenším do určité míry zůstala zachována.“

V řešené věci je namístě rovněž přihlédnout k účelu předmětu veřejné zakázky, kterým je zabezpečení bezpečnosti a obrany ČR. V takovém případě je pochopitelná preference zadavatele pro technologicky co možná nejpokročilejší funkcionalitu. Požadavek zadavatele zároveň zjevně nevedl k vyloučení hospodářské soutěže, když zadavatel obdržel tři nabídky, které deklarovaly schopnost dodání této funkcionality. Jakkoliv dva ze tří účastníků zadávacího řízení byli následně vyloučeni, tak z rozhodnutí o vyloučení ze dne 29. 8. 20255 vyplývá, že ani u jednoho z vyloučených účastníků nebyla důvodem vyloučení absence této funkcionality.

Závěrem tak shrnuji, že způsob, jakým zadavatel vymezil požadavky na předmět veřejné zakázky, jsem neshledal jako nezákonný. Lze akceptovat, že požadavky zadavatele mohou vést k určitému omezení hospodářské soutěže, nicméně takové omezení je v souladu se zákonem vzhledem k důvodnosti a legitimitě požadavků zadavatele, které vyplývají z charakteru a určení předmětu veřejné zakázky.

V dalším okruhu námitek se navrhovatel vymezuje vůči jednotlivým technickým požadavkům na předmět plnění veřejné zakázky. Ty jsou podle navrhovatele stanoveny naprosto nedostatečně a neurčitě, což má vést k nejistotě na straně dodavatelů, jaké parametry má zadavatelem poptávaní plnění splňovat a v důsledku k faktické nemožnosti podat nabídku, případně k tomu, že zadavatel obdrží neporovnatelné nabídky. Je tak namístě posoudit to, zda jsou jednotlivé sporné technické parametry v zadávací dokumentaci stanoveny v dostatečné míře jasně, jednoznačně a srozumitelně.

Za neurčitý považuje navrhovatel termín „ukončený vývoj“, ze kterého podle navrhovatele není zřejmé, co se předmětným termínem rozumí, a zároveň z něj nevyplývá, zda je požadavek zadavatele na ukončení vývoje definitivní, tedy zda zadavatel vylučuje, aby na nabízeném plnění vývoj pokračoval.

Co se týče samotného významu termínu „ukončený vývoj“, ten zadavatel stanovil v rámci požadavků uvedených ve Specifikaci požadovaného plnění, kde uvedl: „Pořizovaný bezpilotní průzkumný systém SMALL UAS musí mít ukončený vývoj, jinými slovy, ke dni uplynutí lhůty pro podání nabídek se musí jednat o systém vykazující všechny požadované funkcionality.“

Pokud navrhovatel tvrdí, že není jasné, co z požadavku zadavatele vyplývá pro další vývoj, pak lze říct, že tato otázka není relevantní pro dodávku předmětu plnění veřejné zakázky. Tím má být bezpilotní systém, který k momentu podání nabídky disponuje konkrétními parametry, nikoliv vývojový proces, který bude k těmto či jiným parametrům směřovat.

Za neurčitý dále navrhovatel označuje požadavek na dodání modulu datového spojení pro bezpilotní průzkumný systém na větší vzdálenosti, u kterého má absentovat jakékoliv

Z dokumentace o zadávacím řízení tak vyplývá, že v rámci vyhrazené změny závazku zadavatel nepoptával přístrojové vybavení (datový modul) konkrétních parametrů, ale fakticky požadoval technologické řešení datového spojení, u kterého vytvořil prostor pro širší okruh řešení, které mohou jednotliví dodavatelé nabídnout. U takto koncipovaného „požadavku“ se tak určitá míra neurčitosti jeví jako důvodná. Poptávané řešení přitom zadavatel blíže definoval odkazem na některá z relevantních technologických řešení.

Dalším podle navrhovatele neurčitým požadavkem je zadavatelem stanovené minimální užitečné zatížení, u kterého zadavatel stanovil minimální požadovanou hodnotu 11,3 kg, ale zároveň uvedl, že „pokud více – výhoda“. Zde lze s navrhovatelem souhlasit v tom, že použití takového termínu se jeví jako nadbytečné, pokud zadavatel preferenci dodání plnění s pro něj výhodnějším parametrem nijak nepromítl do hodnocení. Otázkou ovšem je, zda zadavatelem „nadbytečně“ použitý obrat představuje takovou nejasnost v zadávacích podmínkách, která by mohla být překážkou pro podání nabídky. Ze zadávací dokumentace zcela jasně vyplývá zadavatelem požadovaná minimální hodnota parametru a zároveň to,

Navrhovatel za zcela neurčité považuje požadavky, které zadavatel následovně stanovil pro senzorické vybavení bezpilotního letounu: „…nosnost bezpilotního letadla umožní použití senzorů s velmi kvalitním snímáním obrazu z větších vzdáleností. Tyto optoelektronické hlavice senzory umožní například rozpoznání činnosti osob na vzdálenost až 5 km…“. Navrhovatel poukazuje na to, že není nijak zřejmé, co se rozumí např. větší vzdáleností, kvalitním snímáním, či jaká činnost osob má být rozpoznána. S navrhovatelem lze souhlasit, že jím uvedená formulace požadavků je skutečně značně obecná, nicméně z celkového znění Specifikace požadovaného plnění zřetelně vyplývá, že obecně formulovaný požadavek na senzorické vybavení zadavatel následně specifikoval s uvedením konkrétních požadovaných parametrů.

V části „Požadované parametry UAS“ na straně 3 Specifikace zadavatel mj. uvedl následující pasáž, na kterou navrhovatel poukazuje: „Bezpilotní letadlo musí být v základní konfiguraci vybaven elektrooptickými / infračervenými senzory. Nosnost bezpilotního letadla umožní použití senzorů s velmi kvalitním snímáním obrazu z větších vzdáleností. Tyto elektrooptické senzory umožní například rozpoznání činnosti osob na vzdálenost až 5 km. V základní konfiguraci se požaduje stabilizovaná optoelektronická hlavice typu gimbal s Laser Pointer (LP)/Laser Spotter (LS) a v rozšířené konfigurace stabilizovaná optoelektronická hlavice s Laser

Ze znění Specifikace požadovaného plnění tak zjevně vyplývá, že se zadavatel k požadavku na senzorické vybavení nejdříve vyjádřil v obecné rovině a následně jej blíže specifikoval, přičemž požadavek vymezil konkrétními požadovanými hodnotami, případně odkazem na zavedou standardizaci NATO. Obecné a konkrétně formulované požadavky zadavatele tak nestojí vedle sebe, jako to vyplývá z argumentace navrhovatele, ale v rámci zadávací dokumentace tvoří jeden logický celek, ze kterého je zřetelné, jaké jsou požadavky zadavatele na senzorické vybavení. Argumentace navrhovatele o tom, že je takový požadavek matoucí, přitom vyplývá ze zcela selektivního přístupu k zadávací dokumentaci, ze které navrhovatel poukazuje na dílčí pasáže bez jejich vzájemné souvislosti. Stejně tak nelze jako matoucí vnímat to, že v kontextu popisu senzorického vybavení bezpilotního letounu zadavatel zmiňuje i jeho nosnost, když i pro tu zadavatel stanovil zcela konkrétní parametr minimálního užitečného zatížení.

Jako neurčitý pak navrhovatel napadá požadavek na časový rozsah trvání přípravy k letu, když z formulace „Příprava k letu by neměla zabrat více jak 60 minut.“, podle navrhovatele nijak nevyplývá, jaké budou následky nesplnění uvedené doby přípravy. Zároveň navrhovatel odmítá závěr Úřadu, že překročení stanovené doby přípravy k letu představuje nesplnění zadávací podmínky a je důvodem pro vyloučení z účasti v zadávacím řízení. Takový závěr podle navrhovatele nemá oporu ve správním spisu.

Vzhledem ke znění zadávací dokumentace nelze s uvedenou argumentací navrhovatele souhlasit. Navrhovatel opomíjí, že v průběhu zadávacího řízení došlo ke změně v zadávací dokumentaci, kdy namísto navrhovatelem uvedeného textu bylo k požadavku na délku přípravy k letu na straně 2 Specifikace požadovaného plnění v části „Požadované parametry

Obě znění Specifikace požadovaného plnění pak jsou součástí správního spisu6 a Úřad je učinil pokladem napadeného rozhodnutí. 7

K navrhovatelovým námitkám o neurčitosti a nejasnosti zadavatelem stanovených požadavků na předmět veřejné zakázky tak lze s ohledem na výše uvedené uzavřít, že zadávací podmínky byly zadavatelem stanoveny jasně a určitě, tj. zadavatel při jejich stanovení nepostupoval v rozporu se zákonem.

Navrhovatel se rovněž vymezuje vůči tomu, jakým způsobem zadavatel stanovil kritéria pro hodnocení nabídek obsažená v příloze III Zadávací dokumentace – Pravidla pro hodnocení nabídek (dále jen jako „Pravidla pro hodnocení nabídek“)8. Navrhovatel zadavatelem stanovený způsob hodnocení považuje za nejasný, zavádějící a nepřesný, což vede k riziku, že zadavatel obdrží neporovnatelné nabídky, případně bude podané nabídky hodnotit v závislosti na odlišném výkladu hodnoticích kritérií. Dále pak navrhovatel napadá to, že zadavatelem stanovená kritéria hodnocení směřují k tomu, že v jejich rámci bude hodnoceno i splnění požadavků, které jsou podle zadávací dokumentace mandatorní a jejichž nesplnění má být spojeno s vyloučením účastníka ze zadávacího řízení. Navrhovatel přitom namítá, že stanovená hodnoticí kritéria povedou k hodnocení mandatorních technických požadavků, aniž by to však jakýmkoliv způsobem odráželo kvalitu a porovnávalo nabídky mezi sebou. Konkrétně se navrhovatel vymezuje proti hodnoticímu parametru označenému jako „Payload“, kde navrhovatel jednak namítá, že nelze hodnocení vztáhnout k požadavkům, které jsou mandatorní, a zároveň, že hodnocení schopnosti nést, mít možnost být vybaven či disponovat nemandatorními senzory nemá žádný vztah k předmětu veřejné zakázky a stanovený způsob hodnocení je proto nezákonný.

V prvé řadě je třeba se vyjádřit k tvrzení navrhovatele, že předmětem hodnocení nemohou být ty požadavky, které jsou zároveň mandatorní. Takové tvrzené navrhovatele ovšem nemá oporu ani v zákoně, ani v judikatuře správních soudů či rozhodovací praxi Úřadu. Úřad v napadeném rozhodnutí zcela správně shrnul, že ze zákona obecně neplyne zákaz hodnotit i taková kritéria, která jsou uvedená jako mandatorní, jejichž nenaplnění vede k vyloučení zadavatele ze zadávacího řízení, a to za předpokladu, že se jedná o taková kritéria, která souvisí s předmětem veřejné zakázky a jsou stanovena jednoznačným a srozumitelným způsobem, tedy takovým způsobem, aby nabídky mohly být podle těchto kritérií vzájemně porovnatelné.

Zároveň nelze souhlasit s navrhovatelem v tom, že hodnocení mandatorních požadavků povede v důsledku k tomu, že kritéria kvality nebudou hodnocena vůbec. K takové situaci by mohlo teoreticky dojít v takovém případě, kdy by předmětem hodnocení byly pouze mandatorní požadavky, přičemž by u nich nebyl prostor pro odlišné hodnocení jednotlivých nabídek. V řešené věci však zadavatel kromě kritéria „Payload“ stanovil celou řadu dalších kvalitativních kritérií – dosah, dostup, výdrž v letu, rychlost rozvinutí, logistická stopa – u kterých stanovil hodnoticí mechanismus spočívající v přidělení počtu bodů úměrně

Co se týče navrhovatelem zpochybňovaného parametru hodnocení „Payload“, pak je třeba v prvé řadě uvést, že se nejedná o jedno kritérium hodnocení, které by se skládalo z více parametrů, ale o souhrnné popisné označení dvou samostatných hodnoticích kritérií, které figurují samostatně jak v tabulce pro účely hodnocení, tak ve vzorci součtu bodového hodnocení jako BH6 – Senzory a BH7 – Ostatní užitečné zatížení. Pokud považuje navrhovatel název parametru za matoucí, pak opomíjí, že zadavatel výslovně v zadávací dokumentaci uvedl, že v rámci tohoto parametru budou hodnoceny dva dílčí parametry, které v tabulce pro potřeby hodnocení a ve výpočtu součtu bodů vystupují samostatně.

Zároveň navrhovatel nepřihlíží k celkové logice toho, jak je text Pravidel pro hodnocení nabídek strukturován, když v její popisné části zadavatel používá souhrnné označení pro parametry hodnocení, které jsou na sobě zjevně nezávislé. Např. dosah, dostup a výdrž v letu zadavatel označil souhrnně jako „Letové charakteristiky BP v základní konfiguraci“, rychlost rozvinutí a logistická stopa jako „Nasaditelnost systému“. Při zjevném logickém a textovém výkladu zadávací dokumentace tak stěží bylo možné předmět hodnoticích kritérií vykládat prostřednictvím nadpisu, kterým jej navrhovatel označil.

Navrhovatel zároveň zcela opomíjí, že otázce hodnocení předmětných parametrů se zadavatel obsáhle věnoval ve vysvětlení zadávací dokumentace. Ve vysvětlení zadávací dokumentace I tak v odpovědi na jednotlivé dotazy zadavatel uvedl: „Pokud dodavatel nabídne schopnost SAR senzoru, obdrží v rámci hodnocení nabídek 1 bod v souladu s přílohou č. 3 ZD. Dosah a přesnost detekce nebo jiné parametry nebudou hodnoceny. (..) Pokud senzor v souladu s přílohou č. 3

Pokud ne ze samotných Pravidel pro hodnocení nabídek, tak z následných vysvětlení zadávací dokumentace bylo zjevné, co bude předmětem hodnocení – dodání senzorů disponujících určitými schopnostmi či parametry. Zadavatel zároveň uvedl, jaké požadavky jsou mandatorní a jaké představují určitý nadstandard, který bude hodnocen ziskem dalších bodů. I v případě parametrů souhrnně označených jako „Payload“ tak byl přítomen prvek hodnocení kvality.

Rovněž je třeba odmítnout tvrzení navrhovatele, že hodnocená možnost vybavení nemandatorními senzory nemá žádný vztah k předmětu veřejné zakázky a je tudíž v rozporu se zákonem. Schopnost nést senzory představuje jednu ze základních funkcionalit předmětu plnění veřejné zakázky a do značné míry důvod, proč si jej zadavatel pořizuje. Je tak důvodné,

Na základě výše uvedeného lze shrnout, že zadavatel nezvolil taková kritéria hodnocení, která by byla v rozporu se zákonem. Hodnoticí kritéria, respektive metoda hodnocení, pak byla zadavatelem v zadávací dokumentaci a v navazujících vysvětleních zadávací dokumentace dostatečně jasně a srozumitelně popsána a vysvětlena. Námitky navrhovatele směřující proti kritériím hodnocení tak shledávám jako nedůvodné.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha

EXCALIBUR INTERNATIONAL a.s., U Rustonky 714/1, 186 00 Praha