ÚOHS R0170/2024 – Vybavení vozidel MDPO kamerovým systémem a měřením obsazenos

Městský dopravní podnik Opava, a. s., IČO 64610250, se sídlem Bílovecká 1127/98, Kylešovice,

Podle čl. 7. 3 zadávací dokumentace2 je předmětem veřejné zakázky dodávka kamerového systému a systému měření obsazenosti (počítání cestujících) do vozidel MHD ve vlastnictví zadavatele „s tím, že u některých vozidel bude dodán pouze jeden druh systému a rovněž může být dodán pouze jeden druh systému a ten bude kompatibilní s již stávajícím nainstalovaným systémem“.

Podle seznamu nabídek přijatých v elektronickém nástroji3 zadavatel obdržel celkem 4 nabídky, a to včetně nabídky navrhovatele – ONE SYSTEM, s.r.o., IČO 02435195, se sídlem

Oznámením o výběru dodavatele (označeno jako „rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele“) ze dne 10. 7. 2024 zadavatel rozhodl o výběru vybraného dodavatele4 (dále jen „rozhodnutí o výběru dodavatele“).

Dne 22. 7. 2024 navrhovatel podal námitky5 proti rozhodnutí o výběru dodavatele (dále jen „námitky“). Zadavatel rozhodnutím o námitkách6 ze dne 1. 8. 2024 námitky navrhovatele odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek a zvláštními postupy podle § 248 zákona, obdržel dne 15. 8. 2024 návrh7 navrhovatele ze dne 13. 8. 2024 téhož dne podle § 250 odst. 1 zákona (dále jen „návrh“) proti úkonům zadavatele, konkrétně proti rozhodnutí o výběru dodavatele a proti rozhodnutí o námitkách.

Dnem, kdy Úřad obdržel návrh, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0657/2024/VZ, jehož účastníky jsou podle § 256 zákona zadavatel, navrhovatel a vybraný dodavatel (dále jen „správní řízení“).

Dne 18. 10. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0657/2024/VZ, č. j. ÚOHS39543/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad podle § 257 písm. h) zákona v části správní řízení zastavil, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. Konkrétně argumentace navrhovatele uvedená v bodech 24, 38 a 39 návrhu nebyla vůbec obsažena v námitkách, a tedy této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad podle § 265 písm. a) zákona zamítl návrh navrhovatele, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

Ve vztahu k neprokázání základní a profesní kvalifikace Úřad konstatoval, že ustanovení § 39 odst. 5 zákona umožňuje zadavateli, aby sám opatřil údaje nebo doklady z veřejně dostupných zdrojů, pokud to neodporuje základním zásadám zadávání veřejných zakázek.

Dále se Úřad zabýval námitkou navrhovatele, že zpráva o hodnocení nabídek nebyla dostatečně podrobná. Úřad konstatoval, že ustanovení § 123 odst. 1 zákona nevyžaduje, aby zpráva obsahovala detailní zdůvodnění a popis hodnocení jednotlivých nabídek. Zadavatel tedy nemusel v této zprávě podrobně vysvětlovat, jak posuzoval každou technickou podmínku. Úřad rovněž akceptoval vysvětlení zadavatele, že zmínka o příloze, která měla být součástí zprávy, byla administrativní chybou. Tato zmínka neměla vliv na obsah zprávy ani na zákonnost postupu zadavatele.

Navrhovatel dále zpochybnil, že zadavatel neposoudil mimořádně nízkou nabídkovou cenu jednoho z uchazečů, který však nebyl vybraným dodavatelem. Úřad tuto námitku posoudil jako irelevantní, neboť se netýkala vybraného dodavatele.

K absenci vybraného dodavatele na prohlídce místa (předmětu) plnění Úřad uvedl, že prohlídka místa plnění se koná za účelem „fyzického a smyslového“ seznámení se s předmětem plnění veřejné zakázky dodavateli, neboť takovým způsobem lze snáze pochopit a získat informace o tom, co je předmětem veřejné zakázky, což může dále napomoci ke snadnějšímu zpracování konkurenceschopné nabídky. Rozhodnutí, zda se dodavatel prohlídky místa plnění zúčastní či nikoli, pak záleží pouze na dodavateli, který musí sám zvážit, zda informace uvedené v zadávací dokumentaci považuje za natolik dostatečné, že je schopen připravit nabídku i bez toho, že by se zúčastnil prohlídky místa plnění. Ze zákona dodavateli nevyplývá žádná povinnost zúčastnit se zadavatelem konané prohlídky místa plnění.

Argumenty navrhovatele, týkající se nekompatibility systému vybraného dodavatele s dosavadním nainstalovaným systémem a s tím spojenou neúčastí na prohlídce místa plnění, se kterou navrhovatel spojuje tvrzenou nemožnost řádného plnění veřejné zakázky, se tak dle názoru Úřadu pohybují pouze v hypotetické rovině, a proto je Úřad odmítl jako neopodstatněné.

Dne 5. 11. 2024 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne.

Navrhovatel po shrnutí dosavadního průběhu zadávacího a správního řízení k napadenému rozhodnutí uvedl, že je nezákonné. Dle názoru navrhovatele je správní řízení stiženo procesními vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadené rozhodnutí rovněž spočívá na nesprávném posouzení věci. Závěry Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí navrhovatel pokládá za nedostatečně odůvodněné. Úřad také nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům. Úřad tedy neúplně zjistil

Navrhovatel jako laik podal proti rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele řádně a včas námitky. Platí, že adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení.

Navrhovatel uvádí, že namítal a i nadále namítá nesplnění technické specifikace vybraným dodavatelem (námitky č. 2 a č. 5), což dotvrdil i podaným návrhem (body 23 a 29 návrhu).

Dle názoru navrhovatele tak neobstojí bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že by relevantním způsobem nenamítal nesplnění technických podmínek vybraným dodavatelem.

Navrhovatel se dále vymezuje proti bodu 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že by napadal pouze nepřipojení přílohy č. 1 zprávy o hodnocení nabídek, nikoliv nezákonnost postupu při výsledném posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného dodavatele.

Úřad v napadeném rozhodnutí připouští okrajová pochybení zadavatele, avšak tato považuje za nepodstatná. Případná jednání shledává řádnými a v souladu s principy zadávacího řízení.

Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel ve vyjádření k rozkladu ze dne 11. 11. 2024 uvádí, že i nadále trvá na tom, že oproti námitkám byl návrh navrhovatele nezákonně rozšířen a doplněn. Konkrétně body 24, 38 a 39 návrhu byly rozšířené o argumenty, které nebyly v námitkách, a to včetně příloh návrhu.

K navrhovatelem napadenému bodu 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí zadavatel uvádí, že navrhovatel svá tvrzení odvozuje od subjektivních názorů, nikoliv od řádné zdůvodněné argumentace, proč považuje tyto závěry Úřadu za nedostatečné.

Ve vztahu k namítanému porušení zásad správního řízení zadavatel uvádí, že námitky navrhovatele jsou opět obecné a nekonkrétní a jedná se o pouhá tvrzení v teoretické rovině a bez konkrétních důkazů, na základě kterých by bylo vůbec možné vyslovit závěr, že Úřad jakýmkoliv způsobem porušil některé zásady správního řízení, které zmiňuje navrhovatel (porušení zásady materiální pravdy a vyšetřovací zásady).

Zadavatel v závěru svého vyjádření konstatuje, že v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, což potvrdil i Úřad napadeným rozhodnutím. Jednotlivá tvrzení navrhovatele považuje zadavatel za vyloženě účelová s cílem vytvořit umělou překážku v pokračování veřejné zakázky.

S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu.

V podaném rozkladu, zejména v jeho úvodu, navrhovatel v zásadě neuvádí žádné nové konkrétní věcné nebo právní argumenty. Omezuje se na obecné právní floskule a poukazuje na to, že napadené rozhodnutí trpí procesními i obsahovými vadami. Navrhovatel dále tvrdí, že úkony účastníků správního řízení mají být posuzovány podle jejich obsahu, a argumentuje, že účastníci jsou laici, u nichž nelze předpokládat odborné dovednosti. Navrhuje, aby byly jeho argumenty v případě pochybností vykládány v jeho prospěch.

Navrhovatel dále tvrdí, že i když některé argumenty nebyly obsaženy v námitkách, neznamená to, že nebyly použity vůbec. Tvrdí, že situaci původně popsal obecněji, a až v návrhu, s pomocí právního zastoupení, tyto argumenty zpřesnil a konkretizoval. Takovou situaci nelze dle něj hodnotit způsobem, jakým to učinil Úřad, tedy že návrhu nepředcházely řádně podané námitky.

Navrhovatel rovněž nikterak konkrétně nerozporuje závěry vyplývající z napadeného rozhodnutí, jen s výjimkou konkrétně označených bodů 69 a 72 odůvodnění napadeného

Většina rozkladových námitek směřuje proti výroku I napadeného rozhodnutí. Navrhovatel má za to, že v návrhu neuváděl nové skutečnosti, než by již uvedl v námitkách.

Zbylá část rozkladových námitek směřuje proti procesu výběru dodavatele, který byl dle názoru navrhovatele netransparentní.

Úřad se touto otázkou zabýval detailně v bodech 39–47 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Navrhovatel v námitkách8 konkrétně namítal nevyřazení vybraného dodavatele a dalších dvou účastníků zadávacího řízení (část nazvaná „Námitka č. 5“) z důvodu nesplnění technické specifikace. Tito účastníci zadávacího řízení dle názoru navrhovatele nesplnili technickou specifikaci, neboť neprojevili dostatečnou součinnost s dodavatelem současné technologie a neúčastnili se prohlídky místa plnění v sídle zadavatele, a proto dle názoru navrhovatele tyto subjekty nemohly pochopit technické specifikace a požadavky na kompatibilitu nového technického řešení s řešením stávajícím, což může vést až k nefunkčnosti celého systému.

V bodech 24, 38 a 39 návrhu9 navrhovatel tvrdil nesplnění technické specifikace z důvodu, že:

8

Obsah námitek a návrhu a postup Úřadu jsem přezkoumal a dospěl jsem ke závěru, že Úřad správně uvedl, že v daném případě se nemůže jednat o pouhé rozšíření argumentace, neboť tvrzení navrhovatele ve vztahu k nekompatibilitě technického řešení vybraného dodavatele nemá v námitkách žádnou oporu, či pouhý základ, který by byl argumentací v návrhu rozšířen, když se navrhovatel v námitkách vůbec nevěnoval předchozím realizacím vybraného dodavatele a s tím spojeným potenciálním nesplněním technické kvalifikace.

O opožděném uplatnění těchto námitek svědčí i ta skutečnost, že zadavatel se vůbec k těmto námitkám (uvedeným až v návrhu) nemohl vyjádřit v rozhodnutí o námitkách, přičemž se ho tato argumentace přímo týká a zadavatel by tak mohl tyto námitky na nekompatibilitu technického řešení vybraného dodavatele potvrdit či vyvrátit. Je to právě zadavatel, který by měl být schopen nejlépe posoudit, zda vybraným dodavatelem nabízené řešení je technicky kompatibilní se stávajícím vybavením dle technických podmínek, které jsou součástí zadávací dokumentace.

Uzavírám tedy, že argumentace navrhovatele uvedená v bodech 24, 38 a 39 návrhu nebyla vůbec obsažena v námitkách, a tedy této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Žádné objektivní skutečnosti nebránily navrhovateli v tom, aby s touto argumentací přišel již dříve v rámci námitek, a nikoli až v návrhu. Zároveň se nemůže jednat o rozšíření námitkové argumentace, která vůbec neobsahuje rozporování technického řešení, pokud taková argumentace v námitkách chybí. Navrhovatel v námitkách poukazuje na nekompatibilitu nabízených řešení u všech účastníků zadávacího řízení, a to pouze s ohledem na nedostatek součinnosti se stávajícím dodavatelem a na to, že tito účastníci zadávacího řízení nevyužili svého práva účastnit se prohlídky místa plnění v sídle zadavatele.

S ohledem na shora uvedené konstatuji, že Úřad výrokem I napadeného rozhodnutí rozhodl správně a v souladu se zákonem. Odůvodnění Úřadu je zpětně přezkoumatelné a je založeno na obsahovém porovnání námitek a návrhu navrhovatele.

Ačkoliv tuto námitku navrhovatel v rozkladu neuplatnil, považuji za vhodné na tomto místě nahradit část odůvodnění napadeného rozhodnutí (body 64 a 66), která je na základě mého posouzení chybná a nezohledňuje reálný stav zjištěných skutečností vyplývajících z dokumentace o zadávacím řízení.

Činím tak v souladu například s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2023, č. j. 1 As 34/2023-55, kde Nejvyšší správní soud uvedl: „Správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Tato zásada (mimo jiné) znamená, že řízení až do vydání rozhodnutí o řádném opravném prostředku představuje jeden celek, tedy totéž řízení zahrnuje jak řízení odehrávající se před správním orgánem prvního stupně, tak i případné odvolací řízení. Tato řízení se tedy pojímají dohromady ve svém komplexu. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů proto tvoří jeden celek. Odvolací či rozkladový orgán může nahradit část odůvodnění orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat tak určitá dílčí ‚argumentační zaškobrtnutí‘

V bodech 9 a 10 návrhu navrhovatel uvedl, že vybraný dodavatel měl být vyloučen pro nesplnění kvalifikačních podmínek. Tuto námitku navrhovatel uplatnil v reakci na část odůvodnění rozhodnutí o námitkách, kde zadavatel ve vztahu k prokázání základní způsobilosti vybraného dodavatele uvedl: „Jedná se o chybu v psaní ze strany zadavatele, u které zadavatel stav vyhodnocuje tak, že nemá dopad na posouzení anebo hodnocení nabídek. Základní způsobilost byla prokázána v nabídce výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů ze dne

Navrhovatel namítl, že zadavatel sám vyhledal informace, jež prokazují základní způsobilost vybraného dodavatele, v seznamu kvalifikovaných dodavatelů, resp. že není jasné, zda k doručení výpisu ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů došlo ze strany vybraného dodavatele či nikoliv. Dle navrhovatele není z uvedeného důvodu zřejmé, zda došlo k doručení výpisu ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů vybraným dodavatelem nebo tento kvalifikovaný výpis za vybraného dodavatele zadavatel sám vyhledal a doplnil.

Přezkoumáním relevantních dokumentů zadávacího řízení bylo zjištěno, že vybraný dodavatel sám předložil výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů, tzn. že zadavatel za něj žádné dokumenty prokazující splnění základní (ani jiné) způsobilosti nedoplnil. Konkrétně zadavatel v bodě 6 protokolu o posouzení kvalifikace11 „Seznam dokladů, kterými uchazeči prokázali profesní způsobilost,“ ve vztahu k nabídce vybraného dodavatele, uvedl tyto dokumenty: „výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů ze dne 28. 5. 2024“12, „výpis z obchodního rejstříku ze dne 28. 5. 2024“ a „výpis z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne

Rozkladové námitky (s výjimkou těch proti výroku I napadeného rozhodnutí) směřují v zásadě do (ne)transparentnosti procesu při výběru dodavatele, který je zachycen v rozhodnutí o výběru dodavatele a jeho přílohách.

Ve správním řízení před Úřadem navrhovatel uplatnil celou řadu námitek (absence dokumentů prokazující posouzení splnění technických požadavků vybraného dodavatele, absence přílohy u písemné zprávy o hodnocení nabídek, neposouzení mimořádně nízké nabídkové ceny u jiných účastníků zadávacího řízení a vybraného dodavatele, nesprávnost bodového hodnocení, předřazení fáze hodnocení nabídek před zjišťování podmínek účasti v zadávacím řízení a neprojevení dostatečné úcty ze strany zadavatele).

Navrhovatel však v rozkladu celou tuto svoji argumentaci opustil. Na straně 2–3 rozkladu pouze uvedl, že námitky učinil součástí návrhu a že konkrétně brojil proti celkem 7 okruhům označeným čísly 1–6 a 8, ale tyto okruhy dále už argumentačně nerozvíjel.

Proto mi nezbylo nic jiného než přezkoumat zákonnost rozhodnutí pouze s ohledem na požadavky vyplývající na odůvodnění rozhodnutí podle správního řádu. Námitky proti závěrům Úřadu uvedeným v bodech 69 a 72 napadeného rozhodnutí jsem však přezkoumal i z hlediska správnosti dle námitek navrhovatele.

Ze zprávy o hodnocení nabídek14 vyplývá, že nabídková cena vybraného dodavatele byla zadavatelem vyhodnocena jako mimořádně nízká. Zadavatel se na vybraného dodavatele obrátil s žádostí o písemné zdůvodnění o způsobu stanovení nabídkové ceny, a to z pohledu § 113 zákona. Vybraný dodavatel na tuto žádost reagoval a zadavateli potvrdil, že dodrží zákonem stanovené podmínky při plnění předmětu veřejné zakázky a že neobdržel neoprávněnou veřejnou podporu.

Ve vztahu k námitce navrhovatele týkající se chybějící přílohy zprávy o hodnocení nabídek konstatuji, že § 119 odst. 2 zákona nevyžaduje, aby součástí písemné zprávy o hodnocení nabídek byl i dokument, který zachycuje, jak zadavatel hodnotil jednotlivé technické podmínky. Jeho absence, a tedy absence údajů nad rámec § 119 odst. 2 písm. d) zákona, tedy nemohla vést k porušení zákona. Navíc, jak konstatoval i zadavatel v rozhodnutí o námitkách, jednalo se o administrativní pochybení, kdy zadavatel zapomněl smazat část textu, která uvádí, že součástí zprávy o hodnocení nabídek má být předmětná příloha. Taková administrativní chyba nečiní zprávu o hodnocení nabídek netransparentní.

Musím rovněž souhlasit s názorem Úřadu, že navrhovatel napadá formální pochybení (nepřipojení přílohy č. 1 zprávy o hodnocení nabídek), nikoli nezákonnost postupu zadavatele při výsledném posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného dodavatele.

Ve vztahu ke zjišťování mimořádně nízké nabídkové ceny u ostatních účastníků zadávacího řízení v souladu s komentářovou literaturou, na kterou odkázal Úřad v bodě 73 napadeného rozhodnutí, konstatuji, že ve smyslu § 113 odst. 1 zákona není povinností zadavatele ji zjišťovat, pokud se nejedná o vybraného dodavatele. Takový postup odpovídá koncepci účelnosti postupu zadavatele v zadávacím řízení, který se prolíná zákonem (např. také § 39 odst. 4 či § 48 zákona).

Ve vztahu k předřazení hodnocení nabídek uvádím, že zákon ve větě první § 39 odst. 4 výslovně zadavateli umožňuje, aby provedl hodnocení nabídek před posouzením splnění podmínek účasti (kvalifikace). Proto Úřad dospěl ke správnému závěru, že námitka navrhovatele v návrhu, že v předmětné věci zadavatel nejdříve hodnotil nabídky a až pak posuzoval kvalifikaci, není relevantní.

Rovněž nelze dovozovat nekompatibilitu nabízeného technického řešení vybraného dodavatele (a dalších účastníků zadávacího řízení) s nynějším technickým řešením ve vozidlech zadavatele pouze na základě toho, že tyto subjekty se neúčastnily dobrovolné prohlídky místa plnění v sídle zadavatele, resp. toho, že žádný z účastníků zadávacího řízení nejednal s původním dodavatelem. Jedná se o ničím nepodložené hypotetické úvahy, které nezohledňují odbornost a zkušenosti jednotlivých dodavatelů. Neúčast na prohlídce místa plnění sama o sobě nemůže způsobit nekompatibilitu nabízeného plnění, resp. kompatibilní plnění je možné nabídnout i bez účasti na prohlídce plnění. Nadto, pokud je prohlídka místa plnění ryze fakultativní záležitost, nelze klást účastníkům zadávacího řízení k tíži, že této možnosti nevyužili.

S ohledem na shora uvedené mám za to, že Úřad posoudil návrhové námitky správně a předložil dostatečné odůvodnění, které potvrzuje, že zadavatel si při výběru dodavatele počínal transparentně a neporušil tak základní zásady zadávání veřejných zakázek.

Rovněž odmítám veškeré rozkladové námitky navrhovatele ve vztahu ke znění zadávací dokumentace, neboť nejsou předmětem tohoto správního řízení. Navrhovatel návrhem brojí proti rozhodnutí o výběru dodavatele. Jeho námitky vůči znění zadávací dokumentace jsou tak opožděné. Pokud navrhovatel považoval nastavené zadávací podmínky v některých částech za diskriminační, měl možnost se proti jejich nastavení bránit námitkami a v případě neúspěchu námitek i návrhem.

Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu. Napadené rozhodnutí jsem při tom shledal zákonným a věcně správným, přičemž zároveň konstatuji, že napadené rozhodnutí

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

JUDr. Miroslav Cák, advokát, Sokolovská 663/136c, 186 00 Praha

Mgr. Ing. Michal Diamant, advokát, Karlovo náměstí 288/17, 120 00 Praha

BUSE s.r.o., Masarykova 403/9, 678 01 Blansko