ÚOHS R0181/2025/VZ – Zajištění strážní

Úřad obdržel dne 3. 10. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)1 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Navrhovatel v podaném návrhu napadl zadávací podmínky, které jsou podle něj v rozporu se zákonem. Navrhovatel namítá, že zadavatel vymezil nezákonně předmět veřejné zakázky, když poptává zároveň bezpečnostní a úklidové služby. Takto široké vymezení předmětu veřejné zakázky podle navrhovatele vede k diskriminaci dodavatelů specializovaných pouze na jednu z uvedených oblastí a současně omezuje hospodářskou soutěž. Zadavatel tímto postupem fakticky nutí dodavatele k umělému sdružování nebo k využívání poddodavatelů, což navrhovatel považuje za nepřiměřené. Zároveň navrhovatel odmítá zadavatelovo odůvodnění takovéhoto postupu.

Navrhovatel dále napadl jako diskriminační požadavek zadavatele na předložení takové referenční zakázky, která byla plněna mj. prostřednictvím vlastních detektorů nebezpečných předmětů. Uvedený požadavek navrhovatel vykládá tak, že tyto detektory mají být ve vlastnictví dodavatele, což je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, dle které postačuje, aby měl dodavatel tato technická zařízení k dispozici i jinou formou. Podle navrhovatele je uvedená podmínka diskriminační, neboť bezdůvodně vylučuje dodavatele, kteří detektory užívají na základě nájemní či zápůjční smlouvy, což je v praxi běžný a legitimní způsob jejich zajištění. V případě, kdy by podmínka spočívala pouze v požadavku na zajištění (a nikoliv vlastnictví) detektorů, pak by podle navrhovatele byla formulace požadavku v zadávacích podmínkách nejednoznačná a samotný požadavek by byl neurčitý, a tudíž v rozporu se zásadou transparentnosti a předvídatelnosti. Jako neurčité pak navrhovatel napadá i vymezení výhrady změny závazku ve smyslu § 100 odst. 1 zákona. To podle navrhovatele

Rozporována jsou i zadavatelem stanovená kritéria hodnocení, navrhovatel je vidí jako nevyvážená, neboť zadavatel hlavní váhu přisoudil kvalitě řešení v oblasti bezpečnostních služeb, zatímco kvalita řešení v oblasti úklidových služeb, které rovněž tvoří předmět veřejné zakázky, byla z jeho strany zcela opomenuta. Podle navrhovatele takto nastavený způsob hodnocení není objektivní ani transparentní, a proto postup zadavatele odporuje zásadám rovného zacházení a zákazu diskriminace. Za nezákonnou považuje navrhovatel rovněž zadavatelem stanovenou povinnost předložit v nabídce krycí list, neboť zákon požadavek na takový dokument ani obdobnou povinnost nestanoví.

Úřad v napadeném rozhodnutí výrokem I konstatoval, že zadavatel při stanovení zadávacích podmínek vyhrazené změny závazku postupoval v rozporu s § 100 odst. 1 a § 6 zákona, když si v ní vyhradil změny závazku ze smlouvy, aniž by podmínky pro tyto vyhrazené změny závazku a jejich obsah v zadávací dokumentaci dostatečně a jednoznačně vymezil. Vzhledem k nezákonnému postupu zadavatele pak Úřad výrokem III napadeného rozhodnutí uložil zadavateli nápravné opatření spočívající v zákazu uplatnění vyhrazených změn závazku.

Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že s výjimkou části, která směřuje proti vyhrazeným změnám závazku, se návrh zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Výrok II pak Úřad odůvodnil následovně. K námitce nezákonného vymezení předmětu veřejné zakázky Úřad dospěl k závěru, že ač by bylo možné dané služby poptávat odděleně, tak tyto ve svém souhrnu představují integrovaný systém schopný naplnit zadavatelem zamýšlený účel v podobě zajištění bezpečnosti a úklidu ve svých objektech, resp. zajištění ochrany života, zdraví a majetku, tudíž jejich společné poptávání je oprávněné a má smysl s ohledem na účelnost a hospodárnost takového postupu. Vymezení předmětu veřejné zakázky zadavatelem tak Úřad považuje za objektivní a oprávněné.

U požadavku na prokázání zkušenosti s vlastními bezpečnostními detektory Úřad neshledal žádnou nejasnost nebo neurčitost. Navrhovatelem předestřený výklad požadavku Úřad považuje za natolik nereálný, že nemůže způsobovat nejasnost zadávacích podmínek. Pokud navrhovatel považoval požadavek za nejasný, pak se měl obrátit na zadavatele s žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace. V rámci zadavatelem stanovených kritérií hodnocení Úřad neshledal žádný zjevný exces, nepřiměřenost či prvek diskriminace, tj. kritéria hodnocení nebyla stanovena v rozporu se zákonem. Rozpor se zákonem Úřad neshledal ani u požadavku zadavatele na předložení krycího listu v nabídce, když takový požadavek žádné zákonné ustanovení neporušuje. Zároveň se jedná o běžný nástroj sloužící ke zvýšení přehlednosti nabídky, tj. požadavek na jeho předložení nemůže vést ani k diskriminaci či neúměrné administrativní zátěži dodavatelů.

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 9. 12.

Rozklad navrhovatele směřuje výlučně proti výroku II. napadeného rozhodnutí, respektive proti závěrům Úřadu, že postup zadavatele spočívající ve spojení služeb ostrahy (bezpečnostních služeb) a úklidových služeb do jednoho zadávacího řízení je v souladu se zákonem. Navrhovatel poukazuje na to, že spojení ostrahy a úklidu je ve vztahu k hospodářské soutěži restriktivní a zadavatel musí unést břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně objektivní nezbytnosti takového spojení. To se podle navrhovatele v řešené věci nestalo.

Navrhovatel poukazuje na odlišný charakter obou služeb, které představují rozdílná plnění obvykle poskytovaná odlišnými okruhy dodavatelů a vyžadující odlišnou organizační strukturu, personální profil i řízení odpovědnosti. Navrhovatel zároveň odmítá závěr Úřadu, že předmět veřejné zakázky lze kvalifikovat jako „facility managment“ a z této premisy pak dovodit objektivní odůvodněnost spojení ostrahy a úklidu. Principem facility managmentu je podle navrhovatele řízení kompletní správy budovy. Předmětem veřejné zakázky v řešené věci je ovšem přímý výkon vzájemně nesouvisejících služeb. Dále navrhovatel Úřadu vytýká, že rezignoval na povinnost zadavatele prokázat objektivní důvody pro vymezení předmětu veřejné zakázky a spokojil se pouze s tím, že tyto důvody zadavatel tvrdil.

Navrhovatel namítá, že se Úřad napadeným rozhodnutím odchýlil od své stávající rozhodovací praxe. Napadené rozhodnutí tak bylo nepředvídatelné a v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Navrhovatel připouští možnost se od stávající rozhodovací praxe odklonit, ale takový postup musí být řádně odůvodněn, což Úřad v napadeném rozhodnutí neučinil.

Navrhovatel pak odmítá i argumentaci o ekonomických důvodech pro postup zadavatele, když zadávání služeb ostrahy a úklidu v rámci jedné veřejné zakázky povede k zúžení okruhu možných dodavatelů, a tudíž k riziku ekonomické nevýhodnosti. Konkrétní podklady, které by odůvodňovaly ekonomickou výhodnost postupu zadavatele, pak zadavatel nedoložil, respektive je Úřad nepožadoval.

V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil výrok II napadeného rozhodnutí a v jeho rozsahu vrátil věci Úřadu k novému projednání.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním, které bylo Úřadu doručeno dne

Ke svému postupu při zadávání veřejné zakázky zadavatel uvádí, že ho odůvodnil konkrétními argumenty a unesl důkazní břemeno k prokázání jeho důvodnosti. Zadavatel odmítá tvrzení navrhovatele, že požaduje pouze přímý výkon služeb, které nepředstavují službu facility managmentu. Podle zadavatele realizace předmětu plnění z podstaty věci vyžaduje vzájemnou koordinaci jednotlivých služeb. Společné plnění jednotlivých služeb pak přináší ekonomickou výhodnost, když odpadají dodatečné náklady a administrativní zátěž. Dílčí zadávání předmětu veřejné zakázky by podle zadavatele nebylo způsobilé naplnit jeho potřeby, přičemž jeho postup při zadávání veřejné zakázky naplňuje zásadu přiměřenosti podle § 6 zákona.

V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

Úřad tím, že ve výroku II napadeného rozhodnutí rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl v rozporu se zákonem, když při hodnocení přípustnosti vymezení předmětu veřejné zakázky aplikoval závěry vyslovené předsedou Úřadu takovým způsobem, který neodpovídá odlišnému skutkovému stavu v řešené věci, a který je natolik extenzivní, že by mohl být způsobilý omezit ochranu zákonem chráněných zájmů. Z tohoto důvodu je nutné výrok II napadeného rozhodnutí zrušit a věc vrátit Úřadu k novému projednání. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou uvedeny podrobné důvody, které vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V prvé řadě je třeba uvést, že navrhovatelem podaný rozklad směřuje pouze proti výroku II napadeného rozhodnutí. Ostatní výroky napadeného rozhodnutí tak nejsou předmětem vedeného správního řízení o rozkladu, přičemž nabyly právní moci dne 28. 12. 2025.

Podstatou sporné otázky v řešené věci je vymezení předmětu veřejné zakázky. Zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává služby ochrany (bezpečností služby) a služby úklidu.

Co se týče požadavků na vymezení předmětu veřejné zakázky, respektive přípustnosti zadání typově odlišných plnění v rámci veřejné zakázky, pak zákon nabízí pouze do značné míry obecná ustanovení vyjadřující zásady zákazu diskriminace (§ 6 odst. 2 zákona) a snahy o co možná nejmenší omezení hospodářské soutěže (§ 36 odst. 1). Při hodnocení postupu zadavatele co do jeho souladu se zákonem je tak třeba se primárně opřít o východiska, která vyplývají z relevantní rozhodovací praxe správních soudů a Úřadu.

Ohledně rozhodovací praxe správních soudů považuji za možné odkázat na body 93 až 96 napadeného rozhodnutí, kde se jí Úřad rozsáhle zabýval. Správními soudy vyslovené závěry

K otázce důvodnosti, respektive přiměřenosti postupu zadavatele lze odkázat na rozsudek

Uvedené závěry správních soudů pak reflektovala i rozhodovací praxe Úřadu, respektive předsedy Úřadu. K nim lze obecně říct, že Úřad dospěl k závěru o nezákonnosti společného poptávání více plnění i v těch případech, kdy mezi předmětem jednotlivých plnění existovala určitá logická souvislosti a směřovala k naplnění obecného cíle, nicméně netvořila funkční celek. Zde lze odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0153/2022/VZ, č. j. ÚOHS-00696/2023/161 ze dne 6. 1. 2023 (pro úplnost je třeba uvést, že předmětem veřejné zakázky v této věci byla plnění, která spolu logicky souvisela a směřovala k naplnění cíle zajištění odpadového hospodářství obce – svoz odpadu a provoz sběrného dvora). V tomto rozhodnutí předseda Úřadu k otázce důvodnosti postupu zadavatele uvedl: „K tvrzením, která na obranu svého postupu prezentoval zadavatel, musím závěrem konstatovat, že žádné z nich není dostatečně konkrétní, podložené či pádné, aby spojení obou plnění do jediné veřejné zakázky odůvodnilo. Ze zadavatelova postupu je zřejmé, že jako malá obec preferuje maximální zjednodušení administrativy spojené s nakládáním s odpady a maximální prevenci případných problémů. Takový důvod však bohužel není dostatečný pro to, aby byla společně zadávána plnění, která nemají výraznější funkční souvislost a o která se mohou ucházet – a to zejména v malém objemu – i menší dodavatelé s jednostrannou zkušeností.3

K obdobnému závěru dospěl předseda Úřadu i v rozhodnutí sp. zn. R0023/2022/VZ, č. j. 10815/2022/161 ze dne 4. 4. 2022. I v této věci byly předmětem plnění veřejné zakázky do značné míry logicky související služby – služby odtahů a jejich dispečink), přičemž uvedl: „Jestliže tedy v daném případě došlo k nedůvodnému omezení okruhu potenciálních dodavatelů, a tím i k omezení hospodářské soutěže, přičemž zadavatel neprokázal technické a ekonomické důvody, kvůli nimž by bylo nutné poptávat plnění jako jeden celek (tj. neoddělitelnost plnění), jsou jiné důvody pro využití takového postupu zadavatelem nepodstatné. Zvolený postup zadavatele by nemusel být protizákonným, pokud by požadavek na jednoho dodavatele obou služeb, které spolu tvoří předmět plnění veřejné zakázky, byl prostředkem k získání levnějšího či kvalitnějšího plnění.“4

Lze tak shrnout, že pokud zadavatel vymezí předmět veřejné zakázky natolik široce, že to v důsledku povede k omezení hospodářské soutěže či diskriminaci potenciálních dodavatelů, pak takový postup nemusí být vždy v rozporu se zákonem (snahu o „zpřístupnění“ veřejné zakázky co možná nejširšímu okruhu dodavatelů nelze totiž dovádět až do absolutna).

V řešené věci se přitom nejedná o plnění, které by bylo ze své podstaty nedělitelné, tj. které by tvořilo funkční celek, pro jehož realizaci by byla souběžná realizace jedním dodavatelem nezbytně nutná. Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky vyplývá, že zadavatel poptává dvě odlišně vymezené služby – služby ostrahy (představující souhrnný výkon bezpečnostní a strážní služby) a služby úklidu. V zadávací dokumentaci nefiguruje žádné propojení těchto dvou služeb, a to ani personální, ani koordinační. V odst. 4.1. zadávací dokumentace5 zadavatel vymezil služby ostrahy následovně: „Ostraha bude především spočívat v

5

V kontextu odlišných požadavků na obě realizované služby a možného dopadu na hospodářskou soutěž a okruh možných dodavatelů považuji za podstatné přihlédnout k tomu, jaké požadavky klade zadavatel na jejich realizaci a jakým způsobem se tyto požadavky odrážejí v zadavatelem stanovených požadavcích na prokázání technické kvalifikace a kritériích hodnocení (pro úplnost je třeba uvést, že samotná důvodnost požadavků zadavatele ve vztahu k jednotlivým službám nijak zpochybněna není). U služby ostrahy zadavatel stanovil ve Specifikaci požadavky na personál, který tuto službu bude realizovat.

V odlišném rozsahu ve vztahu k jednotlivým službám pak zadavatel stanovil požadavky na prokázání kvalifikace v čl. 6 zadávací dokumentace, kde většina požadavků koresponduje se službou ostrahy. V odst. 6.3. zadávací dokumentace zadavatel stanovil požadavek na předložení živnostenského oprávnění k podnikání v oborech vztahujících se pouze k realizaci služeb ostrahy “Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“ a „Ostraha majetku a osob“. V odst. 6.5. zadávací dokumentace zadavatel stanovil požadavky na prokázání technické kvalifikace, kde stanovil čtyři různé požadavky na referenční dodávky související se službou ostrahy a jeden požadavek na významnou dodávku služby úklidu.

Výše uvedené tak ilustruje odlišný charakter předmětu obou zadavatelem poptávaných služeb. Zároveň z výše uvedeného vyplývá zjevná disproporce mezi požadavky na službu ostrahy (rozsáhlé požadavky na personál dodavatele, jeho předchozí zkušenosti s touto službou, váha této služby v rámci hodnocení) a oproti tomu relativně nízké požadavky související se službou úklidu. Takový stav může přispět k omezení hospodářské soutěže a okruhu možných dodavatelů, když z hospodářské soutěže bude vyloučen dodavatel, který je schopný realizovat služby úklidu, ale nedisponuje značnými zkušenostmi a personálem pro službu ostrahy. Na druhé straně pak nebude rovněž způsobilý takový dodavatel, který splňuje rozsáhlé požadavky související se službou ostrahy, ale zároveň neposkytuje služby úklidu.

Lze tak uzavřít, že vymezení předmětu veřejné zakázky zadavatelem je přinejmenším potenciálně způsobilé omezit hospodářskou soutěž a působit diskriminačně vůči některým

S ohledem na výše uvedené závěry vyplývající z rozhodovací praxe správních soudů a předsedy Úřadu je tak v řešené věci zásadní otázkou posouzení toho, zda je postup zadavatele při vymezení předmětu veřejné zakázky odůvodněný, a to zejména s ohledem na přínos k ekonomické výhodnosti plnění a zvýšení jeho kvality, v takové intenzitě, aby tyto důvody převážily nad zájmem na co možná nejmenším omezení hospodářské soutěže a omezení okruhu dodavatelů. Právě v tom, jak se Úřad v napadeném rozhodnutí vypořádal s touto otázkou, spatřuji jeho pochybení a důvody, pro které jsem v souladu s návrhem rozkladové komise přistoupil ke zrušení výroku II napadeného rozhodnutí.

Úřad své závěry o souladu postupu zadavatele se zákonem vyjádřil v bodech 103 až 107 napadeného rozhodnutí. Podstatou závěrů Úřadu přitom je, že služby ostrahy i úklidu jsou službami poskytovanými v rámci tzv. facility managementu. Poptávání služby facility managementu je pak podle rozhodovací praxe předsedy Úřadu přípustné, a je tudíž i přípustné společné poptávání jednotlivých služeb, které jsou předmětem facility managementu.

Předmětem posouzení v rozhodnutí předsedy R0012/2023 (kterým bylo zrušeno rozhodnutí

Zde je namístě přihlédnout k tomu, jak byl v rozhodnutí předsedy R0012/2023 pojem facility managementu vymezen (viz jeho body 41 a 42): „K vysvětlení obsahu pojmu facility management lze obecně odkázat např. na veřejně dostupnou publikaci[2] České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „publikace ČKAIT“), která (ve shodě s argumentací obviněného) k označenému pojmu (bod 1) vysvětluje: „Facility management lze chápat jako integrovaný systém řízení v rámci organizace k zajištění a rozvoji sjednaných služeb, které podporují a zvyšují efektivitu vlastní základní činnosti. Je to

K tomuto pak předseda Úřadu shrnul: „Z citovaných definic vyplývá, že integrace podpůrných činností může zadavateli z hlediska efektivity poskytovat benefity nad rámec souhrnu služeb poskytovaných samostatně. V uvedeném kontextu je třeba akcentovat, že služby facility managementu nepředstavují ani v českém podnikatelském prostředí žádné novum, nýbrž svébytný druh služeb, který není důvodu zadavateli (za předpokladu dodržení všech relevantních ustanovení zákona) žádným způsobem zapovídat.“ Následně se pak předseda vyjádřil k tomu, jakou optikou je třeba postupovat při hodnocení služeb facility managementu: „Využití služeb facility managementu může mít praktické výhody jak z hlediska integrace služeb, bezpečnosti a posílení odpovědnosti za komplexní správu nemovitostí, tak z hlediska ekonomického, kdy zadavatel může pořídit komplexní plnění za výhodnější cenu. Není pochyb o tom, že jednotlivá plnění předmětu veřejné zakázky, zahrnutá pod služby správy/úklidu/ostrahy spravovaných nemovitostí, představují též samostatně poskytované služby, které obecně vzájemně technicky oddělit lze. V kontextu facility managementu se však (aniž bych předjímal povahu všech služeb do předmětu veřejné zakázky zahrnutých) jedná o plnění související, neboť směřují k jednotnému účelu v podobě zajištění komplexní správy a provozu spravovaných nemovitostí. Bylo tedy namístě zabývat se provázaností jednotlivých plnění předmětu veřejné zakázky z hlediska jejich obvyklosti, funkce a potenciálním (ekonomickým) přínosem samostatného zadávání pro zadavatele.“

Podstatou závěrů rozhodnutí předsedy R0012/2023 tak je to, že i široce vymezený předmět veřejné zakázky, může být důvodným, pokud přináší zadavateli výhody vyplývající právě z jeho celkové komplexnosti a z ní vyplývající synergie plnění zajišťovaných jedním dodavatelem.

V rámci posouzení postupu zadavatele je tak nutné, aby se Úřad věnoval konkrétním pozitivním dopadům na zajištění potřeb zadavatele, tomu, jaké intenzity tyto dopady dosahují a jak je zadavatel odůvodnil. V tomto kontextu považuji za nutné poukázat na to, že přínos společného zadávání typově odlišného plnění by měl být patrný z jeho vymezení v rámci zadávací dokumentace. V řešené věci mám o takovém přínosu pochybnosti, když zadavatel v zadávací dokumentaci nestanovil požadavek na výkon komplexních služeb či jejich koordinaci, ale předmět služby ostrahy a služby úklidu vymezil zcela nezávisle na sobě.

Zároveň je třeba uvést, že pokud zadavatel ve svém vyjádření k podanému rozkladu poukazoval na prvky představující „komplexnost“ poskytovaných služeb (návrhy na zlepšení, vzdělávání pracovníků), pak se tyto vztahovaly v zásadě pouze ke službám ostrahy. To se zdá v souladu s celkovým dojmem (viz bod 32 tohoto rozhodnutí), že předmětná veřejná zakázka je svojí povahou především zakázkou na služby ostrahy s připojením úklidových služeb.

S ohledem na výše uvedené pak považuji za nedostatečné to, jak Úřad v napadeném rozhodnutí posoudil zadavatelem předložené důvody pro spojení ostrahy a úklidu do jediné veřejné zakázky. Zde se Úřad fakticky v bodech 105 a 106 omezil na to, že citoval zadavatelem uvedené důvody a konstatoval, že je považuje za objektivní a oprávněné. Zde je namístě poukázat na to, jak se k otázce legitimního omezení hospodářské soutěže vyjadřuje komentářová literatura (kterou ostatně Úřad cituje v bodě 98 napadeného rozhodnutí): „Je tedy nesporné, že po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad. Nicméně případné omezení by mělo být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele. Jinými slovy, zadavatel může ve smyslu komentovaného odstavce 1 omezit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku prostřednictvím zadávacích podmínek, ale musí unést důkazní břemeno, že se nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku9,

K posouzení toho, zda zadavatel v řešené věci vymezil předmět veřejné zakázky v souladu se zákonem, pak závěrem uvádím následujícím. Není možné vycházet z premisy, že je v souladu se zákonem zadat veřejnou na zakázku na více plnění pouze z toho důvodu, že jednotlivé činnosti směřují k naplnění obecně vymezeného společného cíle, jakým je v řešené věci správa budovy v širším slova smyslu. Takový postup bude v souladu se zákonem pouze tehdy, pokud jsou přítomny další důvody. Těmi může být to, že dílčí služby představují součást komplexní služby (jako tomu bylo ve věci, kterou se zabývalo rozhodnutí předsedy R0012/2023), která představuje předmět veřejné zakázky sama o sobě, nebo budou přítomny další důvody představované např. vyšší kvalitou či ekonomickou výhodností, kterých by při rozdělení předmětu veřejné zakázky nemohlo být dosaženo. Je pak na zadavateli, aby tyto důvody tvrdil a prokázal.

Výrok II napadeného rozhodnutí je nezákonný, a to v intenzitě odůvodňující jeho zrušení, neboť napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení, pokud jde o otázku vymezení předmětu veřejné zakázky zadavatelem. Úřad dospěl k závěru, že zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky v souladu se zákonem, aniž by byla dostatečně prokázána a posouzena důvodnost takového postupu zadavatele.

Úřad v napadeném rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, což má za následek nezákonnost výroku II napadeného rozhodnutí. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto se napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než vydáním nového rozhodnutí ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.

Závěr předsedy Úřadu o nezákonnosti výroku II napadeného rozhodnutí se nijak nedotýká těch závěrů Úřadu, které se týkaly jiných otázek než vymezení předmětu veřejné zakázky zadavatelem, neboť proti nim nesměřovaly rozkladové námitky.

Mgr. Martin Čajka, advokát, 3ADVOKÁTI s.r.o., Nádražní 879/27, 702 00 Ostrava

Stratia s.r.o., Podolská 613/28, 147 00 Praha 4