ÚOHS S0040/2022 – Evidence stavebních postupů

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem

Předmětem plnění veřejné zakázky je dle bodu II.1.4) Oznámení o zahájení zadávacího řízení realizace obecného záměru zadavatele spočívajícího ve vytvoření nového informačního systému Evidence stavebních postupů (dále také jen „ESP“) a zajištění provozu, podpory a rozvoje tohoto systému. Podle bodu II.2.4) Oznámení o zahájení zadávacího řízení je předpokládaným předmětem veřejné zakázky zejména vytvoření ESP včetně zajištění potřebné HW a SW infrastruktury a služeb pilotního provozu, a poskytování dalších služeb (služby servisu aplikace, služby rozvoje aplikace, služby provozu informačního systému a další

Proti zadávacím podmínkám podal navrhovatel – Unicorn Systems a.s., IČO 25110853, se sídlem V Kapslovně 2/2767, 130 00 Praha 3 (dále jen „navrhovatel“) – dne 4. 1. 2022 námitky.

Zadavatel rozhodnutím ze dne 18. 1. 2022, které bylo navrhovateli doručeno dne 19. 1. 2022, podané námitky navrhovatele odmítl.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 28. 1. 2022 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 28. 1. 2022.

Návrh směřuje proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v návrhu v plném rozsahu odkazuje i na jím podané námitky, uvádí Úřad níže v rámci shrnutí obsahu návrhu rovněž argumentaci navrhovatele uvedenou nad rámec návrhu v námitkách.

Navrhovatel předně uvádí, že v případě posuzované veřejné zakázky byly zadávací podmínky (zejména podmínky kvalifikace) stanoveny natolik restriktivním způsobem, že navrhovateli i přes jeho faktickou schopnost nabídnout zadavateli relevantní plnění neumožňují účast v zadávacím řízení. Navrhovatel se neztotožňuje s postojem zadavatele, že ani jednou z navrhovatelem rozporovaných zadávacích podmínek není nikterak omezena možnost navrhovatele podílet se na plnění veřejné zakázky v pozici poddodavatele, spolu s jiným dodavatelem nebo s využitím tzv. „kvalifikačních“ poddodavatelů, neboť zadavatel nebere v potaz mj. skutečnost, že zadavatelem v rozporu se zákonem stanovené zadávací podmínky omezují i účast jiných dodavatelů, se kterými by navrhovatel případně mohl podat společnou nabídku nebo s nimi uzavřít poddodavatelské smluvní vztahy. Současně se navrhovatel neztotožňuje ani s argumentem zadavatele, že navrhovatel neuvedl jakoukoliv konkrétní relevantní zkušenost s realizací významné služby v zahraničí, která by mu údajně nemohla být na základě jeho domněnek zadavatelem uznána. Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že „není povinen uvádět své zkušenosti za tím účelem, aby Zadavateli nabídl k posouzení alternativní pohled na doložení kvalifikace. Takovou funkci institut námitek neplní. […] Újma Navrhovatele

Co se týče samotného stanovení zadávacích podmínek zadavatelem, navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel vymezil podmínky kvalifikace bez zjevné souvislosti s požadavky na předmět plnění veřejné zakázky a schopnost jeho realizace a zaměřil se na formální označení zkušeností dodavatelů, přičemž v zadávací dokumentaci veřejné zakázky

Navrhovatel shrnuje, že podstatou námitek je „poukaz na diskriminační a netransparentní zkratku, spočívající v odkazu na legislativní zakotvení významných dodávek, kterou Zadavatel vymezil své požadavky na zkušenosti dodavatelů. Zadavatelem zvolené přílišné zjednodušení přípravy zadávací dokumentace spočívalo v označení požadavku na zkušenost buď přímo s dodávkou, nebo integrací řady informačních systémů, ať už šlo o systémy konkrétní, nebo spadající do určité legislativně vymezené skupiny, zakotvené v právním řádu České republiky.“

Nezákonnost zadávacích podmínek navrhovatel spatřuje zejména ve skutečnosti, že v případě doložení zahraniční zkušenosti zadavatel vyžaduje prokázání ekvivalence právní úpravy v právním předpise tohoto zahraničního státu s právní úpravou v zadavatelem přímo nebo nepřímo stanoveném českém právním předpise, a to např. formou právního stanoviska.

V souvislosti s výše uvedeným pak navrhovatel rovněž akcentuje, že zadavatel na dodavatele disponující zahraniční referencí klade přísnější požadavky než na dodavatele se zkušenostmi získanými v České republice.

Navrhovatel současně podotýká, že požadavek na doložení srovnatelnosti právních předpisů je rovněž v rozporu s § 6 odst. 3 zákona, neboť zadavatel „fakticky vyžaduje doložení pouze (veřejných) zakázek realizovaných v jiném členském státě Evropské unie“, tedy „přímo vyloučil možnost dokládání zkušeností realizovaných mimo Evropskou unii“. V tomto ohledu se pak dle navrhovatele daný požadavek zadavatele jeví jako nadbytečný, neboť „řada pravidel, např. dle zákona o kybernetické bezpečnosti, je na úrovni EU harmonizována, a tedy lze důvodně předpokládat, že informační systém spadající do působnosti jakéhokoli zákona upravujícího požadavky v oblasti kybernetické bezpečnosti v členském státě EU bude podléhat alespoň obdobné míře regulace“. Nadto navrhovatel uvádí, že zadavatel v rámci významných služeb připouští doložení jejich realizace (kterou se rozumí dokončení) až v období 8 let před zahájením zadávacího řízení, přičemž v této souvislosti dle navrhovatele vyvstává otázka, jak by zadavatel postupoval v případě významné služby spočívající v dodávce informačního systému, který před 8 lety spadal do působnosti právního předpisu vymezujícího např. kategorizaci informačních systémů veřejné správy nebo regulujícího kybernetickou bezpečnost, když takový právní předpis by neobsahoval implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii. Současně navrhovatel konstatuje, že zadavatelem „stanovené ‚referenční‘ období nemá průnik s jeho věcnými požadavky na významné služby. Např. ve vztahu k zákonu o kyberbezpečnosti totiž platí, že není reálně možné doložit žádnou významnou službu realizovanou dříve než 1. 1. 2015 (resp.

V neposlední řadě pak navrhovatel uvádí, že odkazuje-li zadavatel v kontextu požadavku na doložení srovnatelnosti právních předpisů na § 81 zákona, jedná se o „nepřípustné rozšíření podmínek kvalifikace, neboť dané ustanovení předpokládá v zahraničí získanou kvalifikaci prostřednictvím dokladů vydaných podle právního řádu dané země, nikoliv vytvářených ad hoc samotným dodavatelem“.

Navrhovatel dále konstatuje, že samotná skutečnost, že informační systém byl dodán pro subjekty veřejné správy, poskytovatele základních služeb či jiné „regulované“ subjekty, nepředstavuje z technického hlediska zásadní důvod pro označení dodavatele za kvalifikovaného. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že i v rámci České republiky existují informační systémy soukromých subjektů, které byť nepodléhají zadavatelem odkazovaným právním předpisům, dbají na obdobnou míru zabezpečení (např. pojišťovny či provozovatelé platebních systémů), pročež by i služby spojené s dodávkou informačních systémů těmto subjektům měly být zadavatelem posouzeny jako „dostatečné“ k prokázání kvalifikace. Dle

Ve vztahu k možnosti využití zahraniční reference navrhovatel zpochybňuje i požadavek zadavatele na doložení zkušenosti s napojením na základní registry. Tento požadavek dle navrhovatele může splnit pouze reference z České republiky. Současně navrhovatel napadá, že zadavatel neodůvodnil svůj postoj ohledně toho, proč není možné doložit zkušenosti s napojením na jiný informační systém ze soukromého sektoru, přičemž doplňuje, že vytvoření rozhraní pro napojení na jiný informační systém není doménou pouze základních registrů. Dle navrhovatele nemá tato podmínka kvalifikace souvislost s předmětem veřejné zakázky; odborné schopnosti a zkušenosti lze prokázat i jinými, méně omezujícími způsoby.

Navrhovatel také považuje za nepřiměřeně restriktivní požadavek zadavatele na doložení minimálně jedné významné služby (z kategorie 1, 2, 3 nebo 4) spočívající v „zajištění dodávky nebo rozvoje informačního systému, který byl vysoce dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách“. Zadavatel dle navrhovatele nezohledňuje možnost, že by stejná úroveň dostupnosti mohla být zajištěna i rozdílným způsobem prostřednictvím datového centra v jediné lokalitě (např. dvěma funkčně autonomními celky s vlastním záložním zdrojem energie). Navrhovatel namítá, že zadavatelem uvedené specifické činnosti při návrhu architektury i provozu informačního systému mohou být splněny i v případě varianty uvedené navrhovatelem. Současně má navrhovatel za to, že zdůvodnění požadavku zadavatele týkající se zajištění dostupnosti systému v případě přírodní katastrofy „svědčí opodstatněnosti daného požadavku v technických podmínkách, nikoliv však ve vztahu ke kvalifikaci“.

V případě významné služby kategorie 1 navrhovatel brojí také proti požadavku zadavatele na „samostatnou hodnotu podpory a rozvoje informačního systému 10 mil. Kč za minimální dobu trvání 24 měsíců“, jenž dále zužuje okruh připuštěných významných služeb. Konkrétně navrhovatel namítá, že o tuto dobu se zkracuje délka stanoveného období pro dokončení dodávky informačního systému na dobu od 20. 10. 2013 do 20. 10. 2019, čímž byly vyloučeny jak relevantní zkušenosti starší, tak i ty nedávné, které by odpovídaly aktuálním standardům v oblasti zabezpečení informačních systémů. Dle navrhovatele tak zadavatel fakticky porušil § 79 odst. 2 písm. b) zákona, když neumožnil doložení významných dodávek z posledních 3 let před zahájením zadávacího řízení.

S ohledem na výše uvedené důvody nezákonnosti vymezených kvalifikačních kritérií navrhovatel namítá rovněž nezákonnost kritérií pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení, a to z důvodu provázanosti těchto kritérií. Dle navrhovatele postupem zadavatele

Konečně pak navrhovatel namítá zadavatelem (ne)stanovená kritéria hodnocení. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nedostál požadavkům § 115 zákona, když jím zvolená kritéria hodnocení nemají přiřazenou žádnou váhu a zadavatel je ani nevymezil definitivním způsobem. Dle navrhovatele byl zadavatel povinen již na začátku zadávacího řízení v zadávací dokumentaci veřejné zakázky stanovit, jak bude přistupovat k hodnocení nabídek, aby potenciální dodavatelé mohli zvážit svoji účast v zadávacím řízení. Zadavatelem vymezený způsob hodnocení je však pro dodavatele „zcela nedostatečný a nedává jim sebemenší možnost vyhodnotit, zda budou jejich řešení a cenová politika pro Zadavatele, a v rámci konkurence, relevantní“. Navrhovatel dále konstatuje, že pokud zadavatel stanovil, že kritéria hodnocení upřesní ve výzvě k účasti v soutěžním dialogu, je takovýto odklad sdělení způsobu hodnocení nepochopitelný, neboť pokud bude zadavatel schopen stanovit kritéria hodnocení po ukončení kvalifikační fáze, je dle navrhovatele zjevné, že stejným způsobem mohl zadavatel své požadavky vymezit již na počátku zadávacího řízení, neboť v rámci kvalifikační fáze nemůže zjistit žádné informace k nalezení vyváženého poměru jednotlivých kritérií za účelem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Navrhovatel také nesouhlasí s výkladem zadavatele ve vztahu k interpretaci přílohy č. 6 zákona. Zadavatel usuzuje, že jestliže výzva k účasti v soutěžním dialogu podle přílohy č. 6 zákona musí obsahovat kritéria hodnocení, může je stanovit až právě tato výzva. Proti takovému závěru však navrhovatel podotýká, že požadavek na uvedení pravidel pro hodnocení je v příloze č. 6 zákona stanoven i ve vztahu k výzvě k podání nabídek v soutěžním dialogu. Navrhovatel tak uzavírá, že jelikož oznámení o zahájení zadávacího řízení přílohou č. 6 zákona upraveno není, musí se na něj vztahovat všechna příslušná pravidla dle části čtvrté zákona včetně § 115 zákona, neboť pro řízení se soutěžním dialogem neexistuje „speciálnější“ úprava. Nad rámec uvedeného pak navrhovatel rovněž konstatuje, že „nespatřuje jakoukoli relevantní rozlišovací schopnost kritéria ‚doba plnění veřejné zakázky‘, která je Zadavatelem již determinovaná prostřednictvím předpokládaného harmonogramu v příloze č. 2 zadávací dokumentace, který vymezuje jako ‚datum zahájení ostrého provozu ESP‘ 1. 7. 2023“. Dle navrhovatele přitom nelze v daném časovém horizontu předpokládat realistickou nabídku, která by snad zahrnovala termín dřívější.

S ohledem na vše shora uvedené navrhovatel navrhuje, aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

Úřad obdržel návrh navrhovatele dne 28. 1. 2022 a tímto dnem bylo dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Účastníky správního řízení jsou podle § 256 zákona navrhovatel a zadavatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem č. j. ÚOHS-03831/2022/512 ze dne 1. 2. 2022.

Dne 7. 2. 2022 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podanému návrhu a dokumentaci o zadávacím řízení.

Zadavatel předně namítá účelovost podaných námitek i návrhu, kterou spatřuje ve skutečnosti, že navrhovatel podal námitky až v poslední den zákonné lhůty pro jejich podání, ačkoliv tak mohl učinit dříve, a to navíc za situace, kdy si je vědom potřeby zadavatele realizovat předmět plnění veřejné zakázky dle časového harmonogramu. Zadavatel takový postup navrhovatele považuje za zjevné zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany.

Zadavatel dále uvádí, že ačkoliv navrhovatel materiálně brojí proti zadávacím podmínkám, které podle jeho názoru znemožňují využití zahraničních referencí či znevýhodňují zahraniční dodavatele, z průběhu zadávacího řízení je zřejmé, že argumentace navrhovatele je nesprávná, nepravdivá a v rozporu s reálným stavem věci. Zadavatel totiž obdržel 5 žádostí o účast, přičemž v některých z nich byly předloženy zahraniční reference splňující zadávací podmínky. Navíc dle zadavatele navrhovatel ani nespecifikoval ani jednu konkrétní zahraniční referenci, kterou by disponoval a kterou by mohl v zadávacím řízení uplatnit a zadávací podmínky mu v tom bránily. Navrhovatel tak neprokázal, že mu postupem zadavatele reálně hrozila nebo vznikla újma v důsledku čehož navrhovatel dle zadavatele není a nebyl aktivně legitimován k podání námitek a návrhu.

Zadavatel dále konstatuje, že navrhovatel brojí především proti stanovení některých zadávacích podmínek pomocí odkazu na konkrétní zákonné instituty vymezující např. jednotlivé druhy informačních systémů a proti požadavku zadavatele na významné služby spočívajícímu v integraci těchto systémů na další zadavatelem odkazované informační systémy. Dle zadavatele však nemohou být zadávací podmínky diskriminační, jelikož působí shodně na všechny relevantní dodavatele, a žádného tedy nedůvodně nezvýhodňují.

Zadavatel se neztotožňuje ani s námitkou netransparentnosti zadávacích podmínek, jelikož v případě zákonných odkazů zadavatel odkazuje vždy na konkrétní institut upravený daným zákonem. Pokud tedy navrhovatel zpochybňuje transparentnost takového vymezení zadávacích podmínek, paradoxně zpochybňuje i celý právní řád České republiky. Zadavatel trvá na tom, že pokud právní předpis definuje určitý druh informačního systému a klade na něj zcela konkrétní požadavky, prostý odkaz na takový zákonný institut je zcela transparentní a co do svého obsahu jednoznačný. Každému relevantnímu dodavateli pak musí být zřejmé, jaké konkrétní požadavky se k jednotlivým druhům informačního systému vztahují. Dle zadavatele navrhovatel záměrně dezinterpretuje obsah zadávací dokumentace, když tvrdí, že je v ní odkazováno na právní předpisy jako na celek, nikoliv na právní normy či instituty v nich obsažené. Zadavatel akcentuje, že pokud na nějakém místě zadávací dokumentace činí odkaz na zákon, vždy tak činí výhradně ke konkrétnímu institutu, přičemž právní úpravou, jejíž obdobnost má dodavatel u zahraniční reference prokázat, je pak v této logice právě právní úprava týkající se konkrétního odkazovaného institutu.

Ve vztahu k posuzování obdobnosti zahraniční právní úpravy pak zadavatel odkázal na jednotlivá vysvětlení zadávací dokumentace, zejména vysvětlení č. 4, ze kterého vyplývá rozsah a způsob posuzování obdobnosti. Dle zadavatele je požadavek na doložení právního stanoviska (či jiného důkazu o obdobnosti dotčené právní úpravy) ve vztahu k zahraničním referencím za analogické aplikace ustanovení § 91 odst. 1 zákona je zcela přípustný a že doložení takového důkazu bude pro relevantního dodavatele poměrně jednoduché

K možným výkladům účelu kvalifikačních požadavků, které představil navrhovatel, zadavatel uvedl, že není povinen cíle, které sleduje v zadávací dokumentaci uvádět ani odůvodňovat.

S tvrzením navrhovatele, že požadavek na doložení minimálně jedné významné služby (z kategorie 1, 2 nebo 3) spočívající v zajištění dodávky nebo rozvoje informačního systému, který by byl vysoce dostupný minimálně ze dvou datových center v odlišných lokalitách, je na místě v případě technických podmínek, nikoliv však ve vztahu ke kvalifikaci, se zadavatel neztotožnil. Dle zadavatele se zkušenosti s propojením datových center v odlišných lokalitách podstatně odlišují od zkušeností se zajištěním propojení dvou systémů v jednom datovém centru (liší se zajištění loadbalancingu, návrh architektury, samotný provoz informačního systému a u jednoho datového centra není potřeba řešit přepínání komunikace mezi datovými centry).

Co se týče navrhovatelem zpochybňované možnosti zadavatele směřovat kvalifikačními požadavky k prokázání toho, že má dodavatel relevantní zkušenosti s dodávkou informačního systému pro subjekty z veřejného sektoru, zadavatel uvádí, že taková zkušenost přináší významná specifika spojená s návrhem systému, s jeho implementací i s poskytováním dalších služeb. Dodávky pro veřejný sektor vyžadují specifický přístup k realizaci dodávek, kdy jednotlivé procesy obecně podléhají větší míře kontroly, než je tomu ve sféře soukromé, a rovněž mj. procesu schvalování. Dodání informačního systému subjektu veřejné správy je nadto spojeno také se zkušeností se zohledněním specifických legislativních požadavků (např. tvorba zásad a postupů provozu, struktura a obsah provozní dokumentace apod.), které se na soukromé informační systémy nevztahují.

Zadavatel dále nesouhlasí, že by zadávací podmínky měly být nastaveny v rozporu s § 73 odst.

Co se týče námitky navrhovatele ve vztahu k porušení ustanovení § 6 odst. 3 zákona, zadavatel uvádí, že tato námitka navrhovateli materiálně nenáleží, neboť má sídlo v České republice. „I kdyby tedy byla jím tvrzená skutečnost pravdivá, porušení této zásady by na něj nemohlo mít vliv a nemohla mu v souvislosti s tím logicky ani vzniknout újma.“ Současně pak zadavatel konstatuje, že k porušení zásady dle § 6 odst. 3 zákona v zadávacím řízení nedošlo, neboť pokud zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 4 mluví již zcela obecně o zahraničních předpisech (a nikoliv pouze předpisech států Evropské unie), „de facto tím zadavatel deroguje předchozí užší vymezení této zadávací podmínky a nahrazuje jej širším“.

K námitce navrhovatele ohledně pravidel pro snižování počtu účastníků zadavatel uvedl, že navrhovatel neuvedl žádnou novou argumentaci, a odkázal tak na své rozhodnutí o námitkách ze dne 18. 1. 2022. V tom zadavatel uvedl, že účelem procesu snižování počtu účastníků je, aby se do další fáze soutěžního dialogu dostali pouze ti „nejlepší z nejlepších“.

K navrhovatelem tvrzeným nedostatkům vymezení hodnoticích kritérií zadavatel uvedl, že nebyl povinen konkrétní kritéria hodnocení stanovit již ve výzvě k podání žádosti o účast, ale nejdříve ve výzvě k účasti v soutěžním dialogu, a to s ohledem na ustanovení § 68 odst. 4 a § 69 odst. 6 a přílohy č. 6 zákona.

Zadavatel se rovněž neztotožnil s tvrzením navrhovatele, že rozhodnutí o námitkách obsahuje nové skutečnosti oproti zadávací dokumentaci a jejím vysvětlením. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách neuvedl žádné nové skutečnosti, nýbrž pouze odůvodňoval stanovení jednotlivých zadávacích podmínek ve vazbě na vznesené námitky. Takové informace není zadavatel povinen uvádět v zadávací dokumentaci ani v jejích vysvětleních, a současně se nejedná o informace nezbytné ke zpracování žádosti o účast. Konkrétně se zadavatel vyjádřil k následujícím dle navrhovatele novým skutečnostem. V prvé řadě se jedná o odkaz na vyhlášku č. 529/2006 Sb., na kterou odkázal v rozhodnutí o námitkách. Požadavky této vyhlášky se na informační systém veřejné správy vztahují automaticky a zadavatel nebyl povinen v zadávací dokumentaci konkrétně tuto vyhlášku uvádět, přičemž v rozhodnutí o námitkách pak tuto vyhlášku uvedl za účelem objasnění konkrétních cílů zadávacích podmínek a jejich vztahu k předmětu veřejné zakázky. Dále se zadavatel vyjadřoval k navrhovatelem tvrzeným novotám ve vztahu k obsahu právního stanoviska. Požadavek na popis definičních znaků, který zadavatel uvedl v rozhodnutí o námitkách, není nový, ale vyplývá z vysvětlení zadávací dokumentace č. 4.

Zadavatel s ohledem na výše uvedené považuje navrhovatelem vznesené námitky za nedůvodné a navrhuje, aby byl návrh dle § 265 písm. a) zákona zamítnut. Alternativně pak zadavatel, s ohledem na neprokázání alespoň hrozící újmy navrhovatele, navrhuje zamítnutí návrhu dle § 265 písm. b) zákona pro nedostatek aktivní legitimace k jeho podání, či zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona.

Usnesením č. j. ÚOHS-06292/2022/512 ze dne 18. 2. 2022 byla zadavateli uložena lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení.

Rozhodnutím č. j. ÚOHS-07958/2022/500 ze dne 4. 3. 2022 bylo zadavateli nařízeno předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení.

Usnesením č. j. ÚOHS-08511/2022/512 ze dne 9. 3. 2022 Úřad stanovil zadavateli lhůtu k provedení úkonu – sdělení, v čem spočívají konkrétní podstatné rozdíly mezi integrací informačního systému na informační systémy uvedené v bodu 2.5.1 Kvalifikační dokumentace a integrací informačního systému na jiné, zejména soukromé informační systémy, a to z hlediska podstatných odlišností zkušeností dodavatele získaných při realizaci takových služeb, a to včetně uvedení, jaká konkrétní specifika z technického hlediska vykazují informační systémy uvedené v bodu 2.5.1 Kvalifikační dokumentace, resp. integrace na tyto informační systémy, jež odlišují integraci na tyto informační systémy od integrace na jiné, zejména soukromé informační systémy.

Usnesením č. j. ÚOHS-08512/2022/512 ze dne 9. 3. 2022 Úřad dle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu ve spojení s § 261 odst. 2 zákona přerušil správní řízení za účelem získání odborných stanovisek k otázce ekvivalentnosti navrhovatelem uvedené alternativy požadavku zadavatele na zkušenost se službou spočívající v zajištění dodávky nebo rozvoji informačního systému, který byl vybudován jako vysoce dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách, tj. na různých adresách.

Úřad se za účelem získání odborných stanovisek obrátil na subjekty, do jejichž oboru působnosti, příp. činnosti, výše uvedená otázka spadá, a to prostřednictvím písemností č. j. ÚOHS-08513/2022/512 ze dne 9. 3. 2022, č. j. ÚOHS-10148/2022/512 ze dne 23. 3. 2022 a č. j. ÚOHS-11114/2022/535 ze dne 31. 3. 2022, v nichž byla těmto subjektům položena následující otázka: „Lze službu spočívající v zajištění dodávky nebo rozvoji informačního systému, který byl vybudován jako vysoce dostupný z datového centra v jedné lokalitě se dvěma funkčně autonomními celky s vlastním záložním zdrojem energie, považovat za ekvivalentní pro službu spočívající v zajištění dodávky nebo rozvoji informačního systému, který byl vybudován jako vysoce dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách, tj. na různých adresách, a to z pohledu rovnocennosti, nebo naopak podstatných odlišností zkušeností dodavatele získaných při realizaci takových služeb, zejména z hlediska zajištění load balancingu, návrhu architektury informačního systému, samotného provozu informačního systému a potřeby zajištění přepínání komunikace mezi dvěma datovými centry/dvěma autonomními celky (viz výše).“.

Úřadu byla v této otázce doručena odborná stanoviska společnosti: •

Dne 16. 3. 2022 byla Úřadu jako reakce na žádost o vyjádření (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí) doručena odpověď společnosti OR-CZ spol. s r.o. z téhož dne, ve které tato společnost uvedla: „Ano, z technického pohledu považujeme uvedený požadavek za ekvivalentní. Jedinou odlišnost spatřujeme v pohledu bezpečnosti, kdy je vždy bezpečnější mít v případě vysoké dostupnosti rozmístěny servery ve dvou odlišných lokalitách.“.

Dne 25. 3. 2022 byla Úřadu jako reakce na žádost o vyjádření (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí) doručena odpověď společnosti TESCO SW a.s. ze dne 24. 3. 2022, ve které je uvedeno: „Bez kompletní znalosti zadávací dokumentace, a tedy předmětu veřejné zakázky, je velice obtížné na uvedený dotaz odpovědět. Je nutno rozlišovat, zda předmětem dodávky je

Dne 29. 3. 2022 byla Úřadu jako reakce na žádost o vyjádření (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí) doručena odpověď společnosti GORDIC spol. s r.o. z téhož dne, ve které je uvedeno: „K Vašemu dotazu uvádíme, že bez znalosti konkrétních technologií a dalších informací typu přenosových kapacit či latencí mezi dvěma oddělenými lokalitami nelze být zcela konkrétní, ale obecně je konfigurace dvou fyzicky oddělených datových center komplikovanější, zejména s ohledem na potřebu zajištění dostatečných časových odezev jak při provozu, tak v okamžiku výpadku jednoho datového centra (především zabezpečení včasného přenosu posledních změn před výpadkem). Na základě toho se domníváme, že dvě výše uvedené služby nelze považovat za ekvivalentní.“.

Dne 29. 3. 2022 byla Úřadu jako reakce na žádost o vyjádření (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí) doručena odpověď společnosti OKsystem a.s. z téhož dne, která obsahuje následující vyjádření k položené otázce. „Řešení vysoké dostupnosti pouze v rámci jednoho datového centra má za cíl ochránit provozovanou službu jen proti výpadku některé dílčí části systému, nikoli systému jako celku.

Dne 8. 4. 2022 bylo k položené otázce Úřadu (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí) doručeno odborné stanovisko společnosti Oracle Czech a.s. z téhož dne, ve kterém je uvedeno: „(…) Hlavním důvodem, proč bývá u IT řešení požadováno umístění ve dvou různých lokalitách, je prevence proti nějaké katastrofě většího rozsahu. (…)

Ve vyjádření ze dne 15. 3. 2022 se zadavatel v návaznosti na usnesení č. j. ÚOHS08512/2022/512 ze dne 9. 3. 2022 (viz bod 42. odůvodnění tohoto rozhodnutí) vyjádřil k otázce týkající se ekvivalentnosti zkušeností se zajištěním dodávky nebo rozvoje informačního systému, který byl vybudován jako vysoce dostupný z datového centra vybudovaného v jedné či ve více lokalitách. Zadavatel k požadavku na referenci spočívajícímu v „zajištění dodávky nebo rozvoji informačního systému, který byl […] vysoce dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách“ předně uvádí, že k jeho splnění postačovalo, aby účastník předložil pouze jednu významnou službu tohoto druhu. Již z tohoto pohledu tak zadavatel považuje předmětný požadavek za „velmi přiměřený a pro skutečně kvalifikované dodavatele snadno splnitelný“. Současně zadavatel dodává, že v šetřeném zadávacím řízení a v paralelně probíhajících zadávacích řízeních, kde byl stanoven obdobný požadavek, obdržel v rámci žádostí o účast „celkem 28 (!) rozdílných významných služeb, které uvedený požadavek splňují“, pročež zadavatel nespatřuje na daném požadavku nic diskriminačního ani nepřiměřeně restriktivního.

Dále zadavatel uvedl, že tento požadavek stanovil s ohledem na požadavky kybernetické bezpečnosti a klíčový význam poptávaného systému, kdy je nezbytné, aby byl předmět veřejné zakázky dodán v podobě zaručující vysokou dostupnost. Toho lze bezpečně dosáhnout pouze tak, že je systém provozován v tzv. geografickém clusteru – tj. minimálně ve dvou zcela oddělených lokalitách, ve kterých je buď zcela nebo částečně zdvojený hardware a software, nezbytný pro chod celého systému. Nezbytná je i dostatečná vzdálenost mezi jednotlivými

Implementace takového systému s sebou podle zadavatele nese určitá specifika – nutnost propojení dvou systémů, které jsou reálně provozovány desítky až stovky kilometrů od sebe, které navenek představují jeden systém. U takových systémů je tak potřeba zajistit např. automatické přepínání v případě výpadku jednoho z nich (tzv. failover), replikaci dat do dvou lokalit, tzv. load balancing, tedy průběžné řízení zátěže ve dvou lokalitách apod. Implementace takových systémů je pak mnohem náročnější než u varianty uvedené navrhovatelem, a to z hlediska technického, technologického, logistického a odborného. Alternativa uvedená navrhovatelem a požadavek zadavatele využívají komunikační propojení definované na odlišných vrstvách (L2 vs. L3), rozdílné jsou i síťové charakteristiky specifické pro propojení dvou instancí systému fungujících ve dvou datových centrech v odlišných lokalitách, zejména pak latence a doba odezvy. Těmto odlišnostem se musí přizpůsobit technologie použité na vyšších vrstvách architektury a je vyžadován odlišný přístup v řešení zejména u databázových clusterů, ale i v rámci řešení aplikační platformy. Geografická vzdálenost tak přináší řadu nároků a komplikací jak při návrhu řešení, tak i při jeho implementaci a reálném provozu – s těmito nároky a komplikacemi nebude mít dodavatel se zkušeností pouze s provozem datových center v jedné lokalitě zkušenosti. Tyto významné rozdíly tak dle zadavatele odůvodňují jeho požadavek na takovou zkušenost, který je tak opodstatněný a má úzký vztah k předmětu veřejné zakázky.

V závěru zadavatel navrhl otázku, která má být položena a také to, aby Úřad neoslovoval soukromé IT společnosti, které mohou informace účelově deformovat, ale aby se obrátil na osoby z akademické sféry.

Ve vyjádření ze dne 29. 3. 2022 zadavatel v návaznosti na usnesením č. j. ÚOHS08511/2022/512 ze dne 9. 3. 2022 (viz bod 41. odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvedl, že mezi integrací informačního systému na některé z kategorií informačních systémů uvedených v Kvalifikační dokumentaci a integrací na jiné, zejména soukromé informační systémy, je podstatný rozdíl, a to jak z technického hlediska, tak i z hledisek dalších, která jsou pro řádnou realizaci předmětu veřejné zakázky zcela zásadní.

Zadavatel ve svém vyjádření vysvětluje pojem integrace nejprve obecně jako proces spojování dílčích subsystémů do jednoho systému (agregace subsystémů spolupracujících tak, aby byl systém schopen poskytnout zastřešující funkčnost) a zajištění toho, aby subsystémy fungovaly společně jako systém, a ve vztahu k informačním technologiím jako proces propojování různých výpočetních systémů fyzicky nebo funkčně, aby fungovaly jako koordinovaný celek.

Okruhy informačních systémů uvedených v Kvalifikační dokumentaci představují podle zadavatele centrální prvky eGovernmentu České republiky a jsou základními pilíři sdílenými při realizaci informačních systémů podle zákona č. 365/2000 S., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ISVS“), zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o základních registrech“), zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) (dále jen „zákon o kybernetické bezpečnosti“), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zadavatelem definované informační systémy jsou využívány v rámci prosazování principů podle Národního architektonického plánu prostřednictvím kontrolních činností Odboru hlavního architekta Ministerstva vnitra.

Zadavatel odlišnost atributů a zkušeností demonstroval na příkladu datových schránek, kdy odkázal na technické přílohy Provozního řádu informačního systému datových schránek, ve kterých jsou stanoveny konkrétní technické a jiné požadavky na napojení aplikací (informačních systémů), včetně toho, na jakých principech a jak musí integrace jiného informačního systému napojovaného na informační systém datových schránek fungovat. Tyto konkrétní požadavky (např. požadavky na strukturu komunikace) jsou specifické právě pro informační systém datových schránek a dodavatel nemůže zkušenost s implementací těchto požadavků získat při integraci systému na jiný informační systém. Každý ze zadavatelem zmíněných okruhů informačních systémů disponuje svými zcela konkrétními technickými a jinými požadavky (obsaženými typicky v provozních řádech daných informačních systémů a jejich technických přílohách), které musí být při integraci na něj dodrženy. Jiné informační systémy stojící mimo stanovený okruh informačních systémů shodné či obdobné požadavky na integraci nekladou, ale uplatní se u nich požadavky jiné nebo žádné.

Zkušenosti s implementací striktních (konkrétních) technických požadavků jsou podle zadavatele zcela zásadní pro realizaci předmětu veřejné zakázky. Informační systém, který je předmětem veřejné zakázky, bude muset být integrován na všechny ze zadavatelem stanovených kategorií informačních systémů. Pro zadavatele je tak nezbytné ověřit, zda dodavatel již disponuje relevantními zkušenostmi s implementací takových technických a jiných požadavků (např. nutnost uplatnit konkrétní komunikační protokol, schéma výměny dat nebo stanovené metody zajištění kybernetické bezpečnosti jako šifrování komunikace apod.).

Zadavatel je tak s ohledem na výše uvedené přesvědčený, že jeho požadavek na zkušenost s integrací na jím uvedené kategorie informačních systémů je zcela legitimní a zákonný, když

Písemností č. j. ÚOHS-15777/2022/512 ze dne 11. 5. 2022 Úřad účastníkům řízení oznámil, že se v přerušeném správním řízení pokračuje.

Usnesením č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022 byla navrhovateli určena lhůta k zaslání sdělení konkrétní reference navrhovatele realizované v zahraničí mimo státy

Prostřednictvím usnesení č. j. ÚOHS-17842/2022/512 ze dne 26. 5. 2022 byli účastníci řízení informováni o tom, že ve správním řízení bylo ukončeno shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 50 správního řádu, a zároveň jim byla stanovena lhůta pro vyjádření se k těmto podkladům, kterou Úřad na žádost navrhovatele usnesením č. j. ÚOHS-18526/2022/512 ze dne 1. 6. 2022 prodloužil do 8. 6. 2022.

Dne 8. 6. 2022 obdržel Úřad podání navrhovatele z téhož dne (dále jen „podání navrhovatele ze dne 8. 6. 2022“), v němž se navrhovatel vyjadřuje k podkladům rozhodnutí a rovněž k usnesení č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022.

Navrhovatel předně vyjadřuje politování nad zmeškáním lhůty stanovené usnesením č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022, které bylo zapříčiněno neplněním pracovních povinností ze strany zaměstnankyně navrhovatele odpovědné za distribuci datových zpráv.

Navrhovatel k usnesení č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022 uvádí, že z citovaného usnesení nevyplývá, jaký rozsah informací Úřad od navrhovatele žádá v mezích „sdělení konkrétních dodavatelů, s nimiž navrhovatel zvažoval určitou formu spolupráce za účelem podání žádosti o účast do zadávacího řízení na veřejnou zakázku a kteří by disponovali referencí realizovanou v zahraničí mimo státy Evropské unie a tuto mohli užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky“, a že s ohledem na důvěrnost jednání s potenciálními obchodními partnery ani nemůže Úřadu poskytnout informace o jejich referencích. Ve vztahu ke „sdělení konkrétní reference navrhovatele realizované v zahraničí mimo státy Evropské unie,

Navrhovatel se v podání navrhovatele ze dne 8. 6. 2022 dále ohrazuje proti „zjevné snaze

Navrhovatel se dále vyjadřuje k jednotlivým namítaným zadávacím podmínkám, přičemž v této souvislosti zejm. opakuje skutečnosti již obsažené v návrhu, resp. námitkách, na které rovněž odkazuje.

Dále se navrhovatel vyjadřuje k vyjádření zadavatele ze dne 29. 3. 2022, přičemž uvádí, že toto potvrzuje nelogičnost požadavku zadavatele na doložení zkušeností se systémem obsahujícím integrační vazby na alespoň 2 z právě 4 nebo 3 jiných konkrétních systémů. Zadavatel požaduje „zkušenost s integrací právě 2 konkrétních systémů, což ovšem nedokládá zkušenost se zbylými systémy, které mají být v rámci předmětu Veřejné zakázky integrovány. Tím

K srovnatelnosti datového centra rozděleného na dvě funkčně samostatné jednotky s datovým centrem ve dvou různých lokalitách pak navrhovatel uvádí, že Úřadem provedené

V závěru vyjádření k podkladům rozhodnutí navrhovatel žádá, aby Úřad v souladu s § 263 odst. 3 zákona rozhodl dle petitu jeho návrhu.

Dne 9. 6. 2022 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 8. 6. 2022 (dále jen „vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí“).

Na prvním místě se zadavatel vyjadřuje k otázce (ne)ekvivalentnosti služby spočívající v zajištění dodávky nebo rozvoje informačního systému, který byl vysoce dostupný z minimálně dvou datových center v odlišných lokalitách, tj. na různých adresách, službě spočívající v zajištění dodávky nebo rozvoje informačního systému, který byl vysoce dostupný z datového centra v jedné lokalitě se dvěma funkčně autonomními celky s vlastním záložním zdrojem energie. Zadavatel uvádí, že z Úřadem provedeného šetření vyplývá, že názor oslovených subjektů na tuto otázku není jednotný, kdy zhruba polovina oslovených subjektů považuje uvedené významné služby z pohledu zkušeností dodavatele za podstatně odlišné, druhá polovina pak za spíše rovnocenné. Dle navrhovatele je v tomto kontextu nezbytné přihlédnout ke skutečnosti, že většina oslovených subjektů potvrzujících rovnocennost zkušeností dodavatele získaných při realizaci daných služeb poskytla pouze velmi stručné a nijak neodůvodněné odpovědi a že naopak odpovědi subjektů potvrzujících odlišnost zkušeností dodavatele jsou daleko propracovanější a podrobněji zdůvodněné (zejména vyjádření dodavatele OKsystem, jehož závěry pak plně podporuje i dodavatel GORDIC).

Zadavatel se dále vyjadřuje k otázce údajné diskriminace zahraničních dodavatelů, resp. dodavatelů s významnými službami ze zahraničí. Zadavatel uvádí, že navrhovatel opakovaně tvrdil, že se plánoval účastnit zadávacího řízení s využitím zahraničních poddodavatelů a za využití zahraničních referencí, tato obecná tvrzení však nijak nezdůvodnil, resp. nepodložil. Úřad navrhovatele za účelem ověření reálné existence takových poddodavatelů a referencí vyzval usnesením č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022 ke sdělení konkrétní reference navrhovatele realizované v zahraničí mimo státy Evropské unie, kterou by navrhovatel mohl užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky, a taktéž, aby identifikoval konkrétní dodavatele, s nimiž navrhovatel zvažoval určitou formu spolupráce za účelem podání žádosti o účast do zadávacího řízení. Jak přitom vyplývá z obsahu předmětného správního spisu, navrhovatel na usnesení nereagoval. Z uvedeného tak dle zadavatele jednoznačně vyplývá, že „navrhovatelem obecně odkazování zahraniční dodavatelé, s nimiž údajně plánoval spolupracovat, a zahraniční reference, kterými chtěl prokazovat kvalifikaci, jsou pouze fiktivní“, resp. že navrhovatel ve skutečnosti spolupráci

Co se pak obecně týče veškerých podkladů pro vydání rozhodnutí shromážděných Úřadem, zadavatel konstatuje, že z nich jednoznačně vyplývá zákonnost postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení. Zadavatel uvádí, že zadávací podmínky nemohou být diskriminačními, neboť mají na všechny relevantní dodavatele shodný dopad, tedy žádného nedůvodně nezvýhodňují oproti ostatním relevantním dodavatelům. Ani zahraniční dodavatelé či dodavatelé se zahraničními referencemi tak nejsou nedůvodně znevýhodněni vůči dodavatelům tuzemským. Ve vztahu k odkazům na právní předpisy zadavatel konstatuje, že ty nemohou být z povahy věci netransparentní, neboť jde „o shodnou situaci, jako kdyby zadavatel ‚vystřihl‘ takovou definici z právního předpisu a doslovně ji přenesl do zadávací dokumentace“.

Závěrem vyjádření k podkladům rozhodnutí zadavatel Úřad žádá, aby návrh dle § 265 písm. a) zákona zamítl. Alternativně pak zadavatel navrhuje také zamítnutí návrhu z důvodu dle § 265 písm. b) zákona, případně zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů pro rozhodnutí, zejména příslušné části dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, vyjádření účastníků správního řízení, a na základě vlastních zjištění rozhodl • ve výroku I. tohoto rozhodnutí ve vztahu k části návrhu namítající stanovení požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních významných služeb v rozporu s § 6 odst. 3 zákona o zamítnutí návrhu podle § 265 písm. b) zákona, neboť nebyl podán oprávněnou osobou, • ve výroku II. tohoto rozhodnutí ve vztahu ke zbývající části návrhu o zamítnutí návrhu podle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona.

Podle § 5 zákona se dodavatelem rozumí osoba, která nabízí poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací, nebo více těchto osob společně. Za dodavatele se považuje i pobočka závodu; v takovém případě se za sídlo dodavatele považuje sídlo pobočky závodu.

Podle § 6 odst. 3 zákona nesmí zadavatel omezovat účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo v a) členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci (díle jen „členský stát“), nebo b) jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce

Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté zákona hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

Podle § 250 odst. 1 zákona lze návrh podat proti všem úkonům i opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem a v jejichž důsledku vznikla nebo hrozí újma na právech navrhovatele, a to zejména proti a) b) c) d) e) f) zadávacím podmínkám, dobrovolnému oznámení, vyloučení účastníka zadávacího řízení, rozhodnutí o výběru dodavatele, volbě druhu zadávacího řízení, nebo postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

Podle § 251 odst. 1 věty první zákona musí návrh vedle obecných náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá.

Podle § 265 písm. b) zákona Úřad návrh zamítne, pokud návrh nebyl podán oprávněnou osobou.

V úvodu Kvalifikační dokumentace, která tvoří přílohu č. 3 zadávací dokumentace (dále jen „Kvalifikační dokumentace“) zadavatel mj. stanovil, že „pokud v (i) rámci požadavků na technickou kvalifikaci dle této kvalifikační dokumentace či (ii) v rámci pravidel pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení dle této kvalifikační dokumentace zadavatel odkazuje na český právní předpis, je možné příslušný kvalifikační požadavek/bodovací parametr splnit s odkazem na obdobný/srovnatelný právní předpis příslušného státu EU, kde byla realizována daná významná služba či daný ICT projekt, který dodavatel předkládá v rámci technické kvalifikace a/nebo pro účely bodování v rámci pravidel pro snižování počtu účastníků

Úřad uvádí, že navrhovatel v šetřeném případě spatřuje nezákonnost zadávacích podmínek veřejné zakázky ve vztahu k výše uvedené zadávací podmínce obsahující požadavek zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních referencí mj. ve skutečnosti, že požadavek na doložení srovnatelnosti právních předpisů je v rozporu s § 6 odst. 3 zákona, neboť zadavatel „fakticky vyžaduje doložení pouze (veřejných) zakázek realizovaných v jiném členském státě Evropské unie“, resp. „přímo vyloučil možnost dokládání zkušeností realizovaných mimo Evropskou unii“ (viz body 10. a 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Navrhovatel v návrhu v souvislosti s výše uvedeným mj. konstatuje, že „[z]adavatel […] nebere v potaz […] skutečnost, že jím v rozporu se ZZVZ stanovené zadávací podmínky omezují i účast jiných dodavatelů, se kterými by Navrhovatel případně mohl podat společnou nabídku nebo s nimi uzavřít poddodavatelské smluvní vztahy“ a že výše uvedená zadávací podmínka je pro navrhovatele „omezující jednak přímo (nemožnost doložit zkušenost mimo EU), jednak nepřímo tím, že vylučuje možnost zapojení zahraničního partnera se sídlem mimo Evropskou unii.“ Zadavatel pak k této námitce ve vyjádření k návrhu uvádí, že navrhovatel v námitkách ani v návrhu „nespecifikoval ani jednu konkrétní zahraniční referenci, kterou by disponoval a kterou by mohl uplatnit v zadávacím řízení, ale zadávací podmínky mu v tom zabránily. Navrhovatel tak neprokázal, že mu postupem zadavatele reálně hrozila či vznikla újma.“

S ohledem na výše uvedené tak Úřad shrnuje, že vyjma samotného možného diskriminačního charakteru zadávací podmínky spočívající v požadavku zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních referencí ve smyslu jejího rozporu s § 6 odst. 3 zákona, a to ve vztahu k dodavatelům s referencemi realizovanými v zahraničí mimo státy Evropské unie, je mezi účastníky správního řízení sporu rovněž o tom, zda navrhovatel je, resp. byl, v této konkrétní věci vůbec aktivně legitimován k podání návrhu. Vzhledem k tomu, že aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu je nezbytnou podmínkou pro věcný přezkum namítaných skutečností, přistoupil Úřad v prvé řadě k posouzení právě této otázky.

Úřad v obecnosti konstatuje, že aktivní legitimace k podání návrhu na přezkum postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky se odvíjí od legitimace k podání námitek. Podmínky aktivní legitimace k podání námitek přitom plynou z § 241 odst. 1 zákona, podle něhož může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním (podlimitní nebo nadlimitní) veřejné zakázky hrozí nebo vznikla újma. Musí se tedy jednat o dodavatele dle § 5 zákona a tento musí zároveň specifikovat újmu, která mu postupem zadavatele hrozí či vznikla. Případný stěžovatel tak musí podmínky aktivní legitimace k podání námitek splnit kumulativně. Stěžovatele (tj. osobu, která je oprávněna k podání námitek) lze tedy s ohledem na zákonnou úpravu definovat jako dodavatele, kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech.

Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě není mezi účastníky správního řízení sporu o tom, že by navrhovatel nebyl aktivně legitimován v tom smyslu, že by nebyl dodavatelem dle § 5 zákona, přistoupil Úřad k posouzení pouze druhé z výše uvedených podmínek aktivní legitimace navrhovatele, tj. k otázce „prokázání” hrozby či vzniku újmy na straně navrhovatele nastalé v důsledku stanovení namítané zadávací podmínky zadavatelem.

K tomu Úřad předně konstatuje, že újma je pojem zjevně širší než pojem škoda, a nemusí tak být vyčíslena, postačující je např. obecné vymezení následku jednání zadavatele vůči stěžovateli, resp. navrhovateli. Navíc zákonodárce v § 241 odst. 1, resp. § 244 odst. 3 zákona připouští i uvedení pouhé potenciality, tj. hrozby újmy na právech eventuálního dodavatele (stěžovatele, navrhovatele). Současně však Úřad konstatuje, že je třeba přihlédnout k tomu, že ne v každé situaci lze uzavřít, že „je aktivní legitimace dána jen proto, že stěžovatelem je dodavatel a jeho újma spočívá v tom, že se nemůže ucházet o veřejnou zakázku,“ jak je konstatováno např. v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-07479/2022/161 ze dne

Úřad tak v kontextu shora uvedeného konstatuje, že pokud navrhovatel namítá, že požadavek zadavatele na dokládání srovnatelnosti právních předpisů v případě předkládání zahraničních významných služeb je v rozporu s § 6 odst. 3 zákona, neboť, jak vyplývá z úvodu Kvalifikační dokumentace, zadavatel v tomto ohledu připouští pouze významné služby realizované ve státech Evropské unie (viz bod 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je zřejmé, resp. nesporné, že uvedené nastavení zadávacích podmínek by navrhovatele jakožto právnickou osobu založenou dle českého práva sídlící v České republice mohlo „ohrozit“ (omezit) pouze v případě, že by sám disponoval referencí realizovanou v zahraničí mimo státy Evropské unie a tuto mohl užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky, nebo že by navrhovatel za účelem podání žádosti o účast do zadávacího řízení navázal určitou formu spolupráce právě s takovými dodavateli, kteří by disponovali referencí realizovanou v zahraničí mimo státy

Za účelem posouzení reálnosti hrozby a potažmo tedy i možnosti vzniku újmy na straně navrhovatele nastalé v důsledku možného stanovení předmětné zadávací podmínky zadavatelem v rozporu s § 6 odst. 3 zákona tak Úřad navrhovatele usnesením č. j. ÚOHS15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022 vyzval ke sdělení konkrétní reference navrhovatele realizované v zahraničí mimo státy Evropské unie, kterou by navrhovatel mohl užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky, nebo ke sdělení konkrétních dodavatelů, s nimiž navrhovatel zvažoval určitou formu spolupráce za účelem podání žádosti o účast do zadávacího řízení na veřejnou zakázku a kteří by disponovali referencí realizovanou v zahraničí mimo státy Evropské unie a tuto mohli užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky. Navrhovatel se však k předmětnému usnesení ve stanovené lhůtě nevyjádřil (viz bod 61. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Pro úplnost Úřad uvádí, že co se týče podání navrhovatele ze dne 8. 6. 2022, kde se navrhovatel v souvislosti s vyjádřením k podkladům rozhodnutí vyjadřuje v dotčené lhůtě rovněž k usnesení č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022 (viz body 63. až 65. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nelze jinak než konstatovat, že ani prostřednictvím tohoto podání není navrhovatelem doložena žádná z výše uvedených skutečností. Ve vztahu ke sdělení „konkrétních dodavatelů, s nimiž navrhovatel zvažoval určitou formu spolupráce za účelem podání žádosti o účast do zadávacího řízení na veřejnou zakázku a kteří by disponovali referencí realizovanou v zahraničí mimo státy Evropské unie a tuto mohli užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky,“ navrhovatel uvádí, že s ohledem na důvěrnost jednání s potenciálními obchodními partnery nemůže Úřadu poskytnout informace o jejich referencích (blíže viz bod 65. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve vztahu ke sdělení „konkrétní reference navrhovatele realizované v zahraničí mimo státy Evropské unie, kterou by navrhovatel mohl užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky,“ navrhovatel toliko odkazuje na své internetové stránky, kde jsou dle jeho slov uvedeny významné služby poskytnuté objednatelům, kteří s uveřejněním informací o těchto službách souhlasili. K uvedenému Úřad konstatuje, že navrhovatelem tvrzená nemožnost poskytnutí informací o potenciálních obchodních partnerech navrhovatele je zcela irelevantní, neboť navrhovateli nic nebránilo označit tyto informace jako obchodní tajemství. Jak přitom vyplývá z § 271 odst. 2 zákona, dozví-li se Úřad skutečnost, která je předmětem obchodního tajemství, je povinen činit opatření, aby takové obchodní tajemství nebylo porušeno. K odkazu navrhovatele na reference uvedené na jeho internetových stránkách pak Úřad uvádí, že mu nepřísluší dovozovat, resp. domýšlet, které z těchto referencí by snad navrhovatel mínil užít při prokazování kvalifikace v rámci veřejné zakázky. Současně Úřad nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že v dotčeném usnesení nespecifikoval konkrétní parametry, které by měly požadované reference naplňovat, pročež není zřejmé, jaká skutečnost by jejich prostřednictvím měla být prokázána (viz bod 65. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dle Úřadu z odůvodnění předmětného usnesení prokazatelně vyplývá, že navrhovatel byl ke sdělení v předmětném usnesení specifikovaných skutečností vyzván s ohledem na jím namítaný diskriminační charakter zadávací podmínky stanovené v úvodu Kvalifikační dokumentace ve vztahu k dodavatelům s referencemi realizovanými v zahraničí mimo státy Evropské unie, když navrhovatel v této souvislosti v návrhu mj. uvedl, že předmětná zadávací podmínka je pro něj „omezující jednak přímo (nemožnost doložit zkušenost mimo EU), jednak nepřímo tím, že vylučuje možnost zapojení zahraničního partnera se sídlem mimo Evropskou unii.“

Vzhledem k tomu, že navrhovatel tedy, jak je zřejmé z výše uvedeného, Úřadu žádnou ze skutečností specifikovaných usnesením č. j. ÚOHS-15861/2022/512 ze dne 12. 5. 2022 nedoložil, nelze dle Úřadu dovozovat předpoklad, že by navrhovatel byl v tomto ohledu dotčenou zadavatelem stanovenou zadávací podmínkou, resp. jejím tvrzeným rozporem s § 6 odst. 3 zákona, v účasti v šetřeném zadávacím řízení jakkoliv „reálně“ omezen, resp. že by mu v této souvislosti hrozila či vznikla újma. Jinými slovy řečeno, dle přesvědčení Úřadu navrhovatel neunesl své břemeno tvrzení, tím méně pak břemeno důkazní ohledně své aktivní legitimace k podání předmětné části námitek a návrhu, a to, pokud jde o újmu, která mu hrozí či vznikla v důsledku tvrzeného nezákonného postupu zadavatele.

S ohledem na výše uvedené tak Úřad konstatuje, že v posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by navrhovateli tvrzeným nezákonným postupem zadavatele při stanovení dotčené zadávací podmínky uvedené v úvodu Kvalifikační dokumentace připouštějící toliko reference realizované ve státech Evropské unie, konkrétně rozporem této zadávací podmínky s § 6 odst. 3 zákona (viz bod 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ohrožovala či omezovala, pročež není splněna nezbytná podmínka existence vzniklé či hrozící újmy na právech navrhovatele, a tedy ani není dána (v dotčené části návrhu) aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

S ohledem na výše uvedené dospěl Úřad k závěru, že návrh nebyl v předmětné části podán oprávněnou osobou, a proto rozhodl podle § 265 písm. b) zákona o jeho zamítnutí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Pro úplnost Úřad na tomto místě uvádí, že co se týče zbývající části návrhu, resp. zbývajících navrhovatelem namítaných skutečností, má Úřad za to, že podmínka pro podání námitek a následně návrhu, jež vyžaduje, aby dodavateli v důsledku domnělého porušení zákona postupem zadavatele hrozila či vznikla újma, je zde naplněna. Navrhovatel v námitkách dostatečně specifikuje, v čem spatřuje hrozící či vzniklou újmu související s daným postupem zadavatele, když zejm. tvrdí, že mu v šetřeném případě v důsledku nezákonného stanovení zadávacích podmínek veřejné zakázky vznikla újma spočívající v zamezení možnosti účastnit se zadávacího řízení (a tedy i možnosti získat veřejnou zakázku), a to zejm. s ohledem na zadavatelem stanovená kritéria technické kvalifikace a (ne)stanovená kritéria hodnocení.

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

2.

4.

99. podmínky průběhu zadávacího řízení, podmínky účasti v zadávacím řízení, pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení, pravidla pro hodnocení nabídek, další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

Podle § 39 odst. 2 zákona v průběhu zadávacího řízení zadavatel vybírá z účastníků zadávacího řízení vybraného dodavatele na základě a) posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení, b) snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení, pokud je tímto zákonem pro zvolený druh zadávacího řízení připuštěno a zadavatel si je vyhradil, c) hodnocení nabídek.

Podle § 68 odst. 2 zákona zadavatel zahajuje řízení se soutěžním dialogem odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212 zákona, kterým vyzývá neomezený počet dodavatelů k podání žádosti o účast.

Dle § 68 odst. 4 zákona posoudí zadavatel soulad žádosti o účast se zadávacími podmínkami a provede snížení počtu účastníků zadávacího řízení podle § 111 zákona, pokud si tak vyhradil v oznámení o zahájení zadávacího řízení. Zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení účastníky, jejichž žádost o účast nesplňuje zadávací podmínky nebo nebyli vybráni při snížení počtu účastníků zadávacího řízení. Nevyloučené účastníky zadávacího řízení vyzve k účasti v soutěžním dialogu. Výzva k účasti v soutěžním dialogu musí obsahovat náležitosti stanovené v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

Podle § 69 odst. 1 zákona zadavatel s účastníky zadávacího řízení vede soutěžní dialog s cílem nalézt řešení způsobilá splnit potřeby zadavatele (dále jen „řešení“).

Podle § 69 odst. 5 zákona zadavatel pokračuje v soutěžním dialogu do doby, než rozhodne, zda předložená řešení jsou vhodná. Účastníka zadávacího řízení, jehož řešení není vhodné, ze zadávacího řízení vyloučí.

Podle § 69 odst. 6 zákona o ukončení soutěžního dialogu zadavatel neprodleně informuje účastníky zadávacího řízení a vyzve každého z účastníků zadávacího řízení k podání nabídek na nalezená řešení. Výzva k podání nabídek musí obsahovat náležitosti stanovené v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Nabídka musí obsahovat všechny aspekty řešení.

Podle § 73 odst. 6 zákona pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit, a) která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a b) minimální úroveň pro jejich splnění.

Podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

Podle § 81 zákona v případě, že byla kvalifikace získána v zahraničí, prokazuje se doklady vydanými podle právního řádu země, ve které byla získána, a to v rozsahu požadovaném zadavatelem.

Dle § 111 odst. 1 zákona může zadavatel snížit počet účastníků zadávacího řízení, pokud tak stanoví v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo ve výzvě uvedené v příloze č. 6 a současně uvede minimální počet účastníků zadávacího řízení, které vyzve k doručení nabídek, a kritéria pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení musí minimální počet účastníků zadávacího řízení stanovený podle odstavce 1 zajistit dostatečnou hospodářskou soutěž a činit alespoň 3 účastníky zadávacího řízení.

Podle § 115 odst. 1 zákona zadavatel musí v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují a) kritéria hodnocení, b) metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a c) váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Podle písm. B) přílohy č. 6 zákona musí výzva k podání nabídek v užším řízení podle § 58 odst.

2.

4.

6. identifikační údaje zadavatele, odkaz na uveřejněné oznámení o zahájení zadávacího řízení, údaje o přístupu k zadávací dokumentaci, lhůtu pro podání nabídek, způsob podání nabídek včetně informace o tom, v jakém jazyce mohou být podány, pravidla pro hodnocení nabídek podle § 115 zákona.

Podle písm. E) přílohy č. 6 zákona musí výzva k účasti v soutěžním dialogu dle § 68 odst. 4 zákona obsahovat alespoň

identifikační údaje zadavatele,

odkaz na uveřejněné oznámení o zahájení zadávacího řízení,

údaje o přístupu k zadávací dokumentaci,

údaje o průběhu dialogu včetně data zahájení dialogu a jazyku, v němž bude dialog veden,

kritéria hodnocení nabídek včetně jejich vah nebo jiného matematického vztahu mezi nimi, popřípadě pořadí kritérií hodnocení podle jejich významu, není-li zadavatel objektivně schopen váhy nebo jiný matematický vztah mezi kritérii stanovit.

V části 2. „Charakter zadávací dokumentace“ zadávací dokumentace veřejné zakázky je uvedeno mj. následující: „Údaje obsažené v této zadávací dokumentaci vyjadřují požadavky zadavatele, které jsou mu známy v době zahájení řízení se soutěžním dialogem. Informace zadavatele uvedené v této zadávací dokumentaci vyjadřují pouze obecný záměr a základní představy zadavatele o plnění veřejné zakázky.

V části 8. zadávací dokumentace zadavatel stanovil ke kritériím hodnocení následující: „(…) základním kritériem hodnocení pro zadání veřejné zakázky v tomto zadávacím řízení je ekonomická výhodnost nabídky dle § 114 odst. 1 ZZVZ.

V úvodu Kvalifikační dokumentace (která tvoří přílohu č. 3 zadávací dokumentace), zadavatel uvedl: „Zadavatel současně sděluje, že pokud v (i) rámci požadavků na technickou kvalifikaci dle této kvalifikační dokumentace či (ii) v rámci pravidel pro snižování počtu účastníků zadávacího řízení dle této kvalifikační dokumentace zadavatel odkazuje na český právní předpis, je možné

V bodu 2.5.1 Kvalifikační dokumentace stanovil zadavatel následující požadavky na technickou kvalifikaci dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona: »Způsob prokázání splnění tohoto kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b)

V části 5 Kvalifikační dokumentace stanovil zadavatel následující pravidla pro omezení počtu účastníků: „Zadavatel bude v jednací fázi zadávacího řízení jednat s nejvýše třemi účastníky zadávacího řízení. V případě, že kvalifikaci prokážou více než tři účastníci zadávacího řízení, zadavatel zúží

Ve „Vysvětlení/změně zadávací dokumentace č. 4“ ze dne 13. 12. 2021 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace č. 4“) zadavatel uvedl mj. následující:

Ze „Záznamu o otevírání žádostí o účast“ ze dne 5. 1. 2022 vyplývá, že zadavatel obdržel celkem 5 žádostí o účast.

Úřad nejprve uvádí, že zadávací podmínky jsou nejvýznamnějším zdrojem informací, na jejichž základě zpracovávají dodavatelé své nabídky, a proto zákon zadavateli ukládá povinnost vymezit jejich prostřednictvím veškeré podrobnosti nezbytné pro účast dodavatele v zadávacím řízení, přičemž mezi tyto zadávací podmínky patří i požadavky na prokázání technické kvalifikace (pokud je zadavatel stanoví).

K požadavkům na technickou kvalifikaci Úřad v obecné rovině uvádí, že při posuzování takových požadavků zadavatele je třeba vycházet z jejich účelu, kterým je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Adekvátně nastavená kritéria technické kvalifikace jsou tedy „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně splnit. Zadavatel však také může vymezením kritérií technické kvalifikace, zejména stanovením příliš přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace je tak sice plně v gesci zadavatele, ten je však při jejich výběru nucen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona. Pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k dané veřejné zakázce, porušil by zadavatel jednu ze zásad postupu zadavatele vymezených v § 6 odst. 1 zákona, a sice zásadu přiměřenosti, přičemž takovým postupem by mohlo zároveň dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace (§ 6 odst. 2 zákona), protože takové excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je s ohledem na dodržení základních zásad zadávacího řízení povinen stanovit kritéria technické kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit.

Úřad nejprve k samotné zásadě přiměřenosti (proporcionality) stanovené v § 6 odst. 1 zákona uvádí, že její zakotvení do zákona vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece ohledně volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. V zadávacím řízení se přitom z povahy věci střetávají dva protichůdné principy, totiž omezení dodavatelů (způsobené zejména nastavením zadávacích podmínek zadavatelem, zejména ve vztahu k podmínkám účasti) mezi nimiž může proběhnout soutěž o nejvhodnější nabídku, pouze na ty, kteří splňují podmínky zadavatele, a u nichž je tak dán předpoklad kvalitního plnění v budoucnu, a na druhé straně obecný zájem na co nejširším zachování hospodářské soutěže.

Úřad v rámci obecných východisek dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata zásada zákazu diskriminace. Porušení zásady zákazu diskriminace pak nelze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou (přímou), tedy případ, kdy zadavatel otevřeně postupuje jinak vůči jednotlivému dodavateli a jinak vůči dalším dodavatelům, ale též na diskriminaci skrytou (nepřímou). V tomto ohledu je možno odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 9/2007 ze dne 11. 10. 2007, který byl následně jako věcně správný potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, podle kterého za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat i takový postup, pokud zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kvalifikačních předpokladů (požadavků na technickou kvalifikaci), kdy požadovaná úroveň technické způsobilosti je zjevně nepřiměřená ve vztahu k velikosti, složitosti