ÚOHS S0251/2024/VZ – Právní služby

Právní služby

Spisová značka: ÚOHS-S0251/2024/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-19174/2024/500

Brno 10. 5. 2024

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání

veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 18. 3. 2024 na návrh

z téhož dne, jehož účastníky jsou

•

zadavatel – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,

110 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 27. 3. 2024

Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem, ev. č. ČAK 17984, se sídlem Na strži 2102/61a,

140 00 Praha,

•

navrhovatel – HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem

Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha,

•

vybraný dodavatel – společníci „Sdružení AK CCS a AK FP“, jimiž jsou

o

PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b,

140 00 Praha, a

o

Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 06239137, se sídlem Spálená 84/5,

110 00 Praha,

kteří uzavřeli dne 11. 8. 2023 smlouvu o spolupráci na veřejné zakázce za účelem podání

společné nabídky, ve správním řízení zastoupeni společným zmocněncem PORTOS, advokátní

kancelář s.r.o., IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha,

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných v otevřeném řízení zahájeném

za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění

dne 29. 6. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167

a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem

Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha – ze dne 18. 3. 2024 na zahájení správního řízení o přezkoumání

úkonů zadavatele – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,

110 00 Praha – učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody

„Právní služby“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 6. 2023 a uveřejněno

ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku

Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976, se podle § 265 písm. a) zákona

č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, zamítá, neboť nebyly zjištěny

důvody pro uložení nápravného opatření.

ODŮVODNĚNÍ

110 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 27. 3. 2024

Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem, ev. č. ČAK 17984, se sídlem Na strži 2102/61a,

140 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e)

zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“),

zahájil podle zákona dne 29. 6. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení

k uveřejnění otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, přičemž

předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod

ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126400976 (dále jen „rámcová dohoda“ či „zadávací řízení“).

2

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

společníků „Sdružení AK CCS a AK FP“, jimiž jsou PORTOS, advokátní kancelář s.r.o.1,

IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha, a Fröhlich & Partners, advokátní

kancelář s.r.o., IČO 06239137, se sídlem Spálená 84/5, 110 00 Praha, kteří uzavřeli dne

11. 8. 2023 smlouvu o spolupráci na veřejné zakázce za účelem podání společné nabídky,

ve správním řízení zastoupeni společným zmocněncem PORTOS, advokátní kancelář s.r.o.,

IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“).

IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha (dále jen „navrhovatel“),

zadavatel rozhodnutí o výběru oznámil dne 8. 2. 2024 prostřednictvím „Oznámení o výběru

dodavatele“ z téhož dne (dále jen „oznámení o výběru“), jehož přílohou je mimo rozhodnutí

o výběru „Zpráva o hodnocení nabídek“ ze dne 31. 1. 2024 (dále jen „zpráva o hodnocení“ či

„zpráva o hodnocení nabídek“).

Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ze dne 5. 1. 2024, obdržel v hodnotícím kritériu „Kvalita

právních rozborů“ o 20 bodů více než dle aktuální návrhem napadané zprávy o hodnocení.

„Tento přístup sám o sobě vnímá Navrhovatel jako nekorektní. Navrhovateli není zřejmé,

z jakých důvodů se vnímání členů hodnotící komise […] liší, zvlášť když hodnocení prováděly […]

tytéž osoby […].“

Zadavatel se dle navrhovatele rovněž zcela nevypořádal s Úřadem vytýkanou vnitřní

rozporností zprávy o hodnocení, a nepřezkoumatelnost postupu zadavatele při hodnocení

nabídek tak dle navrhovatele trvá.

1

Pozn. Úřadu: V době uzavření smlouvy o spolupráci na veřejné zakázce s obchodním názvem „CÍSAŘ, ČEŠKA,

SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář“.

3

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

předvídat potřebu jakékoliv budoucí změny plnění, není zcela přesný, neboť dle judikatury

Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) je stěžejní otázka, zda ona potřeba byla vůbec

předvídatelná. Navrhovatel konstatuje, že s touto úvahou nicméně není jeho rozbor nikterak

v rozporu, když navrhovatel uzavřel, že zadavatel by si měl vyhradit co nejširší práva v těch

případech, kdy lze mít pochybnosti ohledně životnosti systému a budoucích potřeb

zadavatele. K podotázce č. 2 navrhovatel uvádí, že zadavatel konstatuje, že navrhovatel

relevantní rozhodovací praxi zohledňuje pouze částečně, současně však zadavatel nijak

nerozporuje správnost závěrů navrhovatele, tj. ze zdůvodnění zadavatele neplyne, že by jiná

rozhodovací praxe posouvala závěry navrhovatele. K podotázce č. 3 pak navrhovatel uvádí, že

je mu vytýkána nepřesnost závěru, že „Pokud bude SW nakupován pro konkrétní úkoly trvající

pouze po určitou dobu, nebude nutné, a tedy ani souladné se ZZVZ zdrojový kód požadovat.“,

neboť dle zadavatele je tato otázka spíše otázkou vhodnosti. Uvedené navrhovatel odmítá

s odůvodněním, že zcela v souladu se zadávacími podmínkami popsal požadovaná doporučení.

Dle navrhovatele nelze s ohledem na vše uvedené akceptovat, že zadavatel navrhovateli srazil

v hledisku A 1/3 bodů, neboť taková srážka není se zřetelem na obsah posouzení rozboru

navrhovatele přiměřená. Navrhovatel se neztotožňuje ani s přidělenými 20 body v hledisku B,

kdy výtku zadavatele směrem k absenci výkladu k využitelnosti argumentu hospodárnosti

v podotázce č. 1 (když sám zadavatel potvrzuje, že tato je krátce řešena v podotázce č. 2)

odmítá jako nesprávnou. Navrhovatel konstatuje, že s prvkem hospodárnosti je v rozboru

pracováno, avšak s ohledem na potřebu zpracovatele na velmi omezeném prostoru

postihnout podstatu zadání nebylo pro konečné závěry přínosné tento prvek dále rozvádět,

neboť by to mohlo být činěno pouze v rovině hypotetické (teoretické). Dle navrhovatele tak

nelze přijmout zdůvodnění zadavatele, že se navrhovatel s prvkem hospodárnosti nevypořádal

dostatečně.

Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel nezpochybňuje, že navrhovatel zohledňuje varianty

včetně vhodných předpokladů o činnosti zadavatele a Kraje Vysočina, naproti tomu vybraný

dodavatel předmětnou otázku zřejmě posoudil nesprávně, když dle výtky zadavatele nebyly

„zohledněny varianty naplnění podmínky dle § 12 písm. a) ZZVZ, tj. dosahování společných cílů

směřujících k zajišťování veřejných potřeb“. Dle navrhovatele proto nelze akceptovat, aby

navrhovatel a vybraný dodavatel obdrželi v hledisku B stejný počet bodů. K výtce zadavatele,

že navrhovatel nedostatečně popsal varianty řešení pro účely získání licence k softwaru

4

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

od třetí strany, pak navrhovatel uvádí, že na základě zadání zadavatel po účastnících

nepožadoval, aby vyčerpávajícím způsobem popsali, jak má zadavatel licenci zajistit (toto by

ostatně ani stanovený rozsah rozboru nedovolil), nýbrž požadoval vyhodnotit oprávnění

v intencích konkrétní situace, přičemž navrhovatel je přesvědčen, že zadání v tomto ohledu

beze zbytku splnil. Co se týče zadavatelem vytýkané absence zmínky o možnosti využití VZMR,

navrhovatel uvádí, že z jeho zkušeností by veřejná zakázka na provoz tak složitého

informačního systému nikdy limity stanovené pro VZMR nenaplnila. Navrhovatel je tedy toho

názoru, že měl v hledisku B obdržet plný počet bodů. V návaznosti na to pak navrhovatel

nesouhlasí ani s body přidělenými v hledisku C, neboť navrhovatel obě výhrady zadavatele

jasně vyvrací a nadto se jedná de facto o tytéž důvody jako v hlediscích A a B.

Dle navrhovatele jsou tyto výtky ve vzájemném rozporu, kdy z prvé výtky se podává, že

zadavatel požadoval rozbor koncipovat zcela konkrétně (požadoval odkazy na konkrétní

rozhodnutí), kdežto druhá výtka naznačuje, že zadavatel požadoval v obecné rovině

postihnout de facto veškeré v úvahu přicházející situace. V této souvislosti navrhovatel

akcentuje, že ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by u zaměstnance mohl být naplněn

zákaz výpovědi, a jedná se tak o požadavek jdoucí nad rámec zadání. Navrhovatel odmítá

rovněž výtku zadavatele, že praktická využitelnost rozboru je snížena absencí zmínky, „že sice

soud posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše

podružná“. Navrhovatel je přesvědčen, že zadání bylo v tomto ohledu beze zbytku splněno

a předmětnou výtku je třeba považovat za jdoucí nad rámec zadávacích podmínek. Dle

navrhovatele se ze zprávy o hodnocení rovněž nepodává, jaké další varianty řešení zadavatel

požaduje a jaké konkrétní důvody vypovídají o nižší praktické využitelnosti rozboru

navrhovatele. Navrhovatel rovněž konstatuje, že do rozboru začlenil i informace k možnosti

vymáhat zpět částku, kterou měl zaměstnanec získat na bonusu, přičemž zadavatel uvedené

žádným způsobem nezohlednil. Navrhovatel nesouhlasí ani s body přidělenými v hledisku C,

neboť je přesvědčen, že je-li dle tvrzení zadavatele rozbor přehledný a srozumitelný a zároveň

obsahuje jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, není přípustné,

aby byl navrhovatel penalizován za to, že předmětný závěr není znovu zopakován

v manažerském shrnutí.

Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v hledisku B hodnocen lépe než navrhovatel. K právnímu

rozboru č. 3 pak navrhovatel poukazuje na skutečnost, že v hledisku C obdržel stejný počet

bodů jako účastník „Společnost pro CENDIS“, jehož rozbor jednoznačné závěry a doporučení

5

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

neobsahuje vůbec. Dle navrhovatele tak „[s]lovní hodnocení […] ani zde […] neodpovídá

přidělenému počtu bodů, což je z pohledu přezkoumatelnosti rozhodnutí Zadavatele zcela

zásadní“.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 28. 3. 2024

Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ s cílem odstranit pochybení vytýkaná zadavateli ze strany

Úřadu a s cílem vypořádat veškeré předcházející námitky navrhovatele, jakož i detailně

odůvodnit a popsat proces hodnocení nabídek tak, aby byla dodržena zásada transparentnosti

a nevznikaly jakékoliv pochybnosti o možné vnitřní rozpornosti hodnocení. Dle zadavatele

„ze Zprávy […] jednoznačně vyplývá, že zadavatel provedl hodnocení plně v souladu

se zákonem a zadávacími podmínkami, a hodnocení je přezkoumatelné, neboť na základě

6

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Zprávy lze provést rekonstrukci hodnocení a ověřit počty přidělených bodů jednotlivým

nabídkám.“ Pokud jde o část návrhu, ve které navrhovatel napadá nejasnost zadávacích

podmínek ve vztahu k hodnocení nabídek, zadavatel uvádí, že ani tyto námitky nejsou

důvodné (zadavatel dle svých slov nepenalizoval nenaplnění žádných požadavků, které by

nevyplývaly ze zadávacích podmínek, naopak striktně vycházel z nastaveného mechanismu

hodnocení kvality právních rozborů, jak byl uveden v zadávací dokumentaci) a nadto nebyly

podány včas.

Zadavatel akcentuje, že „nabídky všech účastníků posuzoval stejným způsobem a v rámci

každého hodnocení ve Zprávě řádně uvedl zcela konkrétní slovní hodnocení, tedy zejména

v souladu s čl. 15.14 zadávací dokumentace uvedl konkrétní důvody, co je danému právnímu

rozboru vytýkáno“.

Zadavatel konstatuje, že povinnost uveřejnit právní rozbory v úplném znění nelze dovodit ani

ze zásady transparentnosti, a uzavírá, že „[ú]vahy zadavatele ve vztahu k hodnocení právních

rozborů […] nevyplývají ze samotných právních rozborů, ale ze Zprávy, která obsahuje jejich

popis. Samotné uveřejnění právních rozborů, bez popisu hodnocení, tedy není […] způsobilé

zvýšit transparentnost a přezkoumatelnost hodnocení nabídek.“

K hledisku B zadavatel konstatuje, že bodové hodnocení ve výši 20 bodů odpovídá tomu, že

rozbor navrhovatele není pro zadavatele prakticky využitelný nebo nepopisuje rizika

navržených řešení. Zadavatel dle svých slov ve zprávě o hodnocení podrobně popsal, že

spatřuje sníženou praktickou využitelnost rozboru navrhovatele zejm. v tom, že navrhovatel

7

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

nepopisuje variantu využití JŘBU v případě, kdy není naplněna materiální podmínka, ale je to

odůvodněno hlediskem hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti vynakládání veřejných

prostředků, jak vyplývá z rozhodovací praxe, kterou navrhovatel zmínil v odpovědi

na podotázku č. 1, resp. že absentuje závěr o tom, že zásada hospodárnosti může suplovat

materiální podmínku, přestože je účastníkem citována rozhodovací praxe, ze které tento závěr

vyplývá. Dle zadavatele tedy navrhovateli nebylo vytýkáno primárně to, že supluje závěry

svého stanoviska odkazem na rozhodovací praxi, jak zřejmě naznačuje, ale absence výše

uvedeného podstatného závěru. Dle zadavatele je „nepochybné, že pouhý odkaz

na rozhodovací praxi pro klienta, který je zpravidla maximálně poučeným laikem, není

dostatečný k tomu, aby z něj získal znalost, kterou by mu měl poskytnout právní rozbor“.

Současně zadavatel uvádí, že v hledisku B bylo zohledněno i to, že navrhovatel nezmínil riziko

omezení hospodářské soutěže požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci a možné

vypořádání se s touto námitkou.

A navrhovateli nevytýká, že by neuvedl jedno konkrétní rozhodnutí, ale že nezohlednil

ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která se týká druhořadosti výše škody

8

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru,

kdy zadavatelem odkazované rozhodnutí je pouze vhodným příkladem z ustálené judikatury.

Zadavatel zdůrazňuje, že v daném případě bylo s ohledem na částku uvedenou v zadání

rozhodující posouzení, zda i v případě takto nízké škody může dojít k okamžitému zrušení

pracovního poměru zaměstnance. Ve vztahu k hledisku B zadavatel zejm. uvádí, že v zadání

výslovně požadoval uvedení rizik spojených s ukončením pracovního poměru a že rizika, která

absentují v rozboru navrhovatele, zadavatel považuje za naprosto zásadní ve všech obdobných

případech. Ze zadávacích podmínek je pak dle zadavatele zřejmé, že v hledisku B bylo

od počátku cílem zadavatele hodnotit mj. to, zda právní rozbory popisují rizika navržených

řešení, a že navrhovateli tedy muselo být při zpracování rozborů zřejmé, že neuvedení rizik

navržených řešení bude znamenat nižší bodové ohodnocení. K hledisku C pak zadavatel

konstatuje, že ve zprávě o hodnocení je uvedeno, že navrhovatel správně zodpověděl otázky

související s ukončením pracovního poměru, nikoliv že by rozbor obsahoval jednoznačný závěr,

jak tvrdí navrhovatel. Podle zadavatele platí, že závěry navrhovatele uvedené v manažerském

shrnutí nejsou jednoznačné a že bylo pouze na navrhovateli, jakým způsobem bude právní

rozbor při splnění formálních požadavků dle bodu 15.11 zadávací dokumentace koncipovat.

Dle zadavatele je notorietou, že manažerské shrnutí uvedené na začátku rozboru obsahuje

závěry rozboru určené pro vrcholné vedení zadavatele rozboru. „Pokud navrhovatel

v manažerském shrnutí výslovně uvede, že ‚S ohledem na obecnou povahu zadání nelze

v posuzovaném případě možnost zadavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr

se zaměstnancem definitivně potvrdit či vyvrátit.‘, nejedná se o jednoznačný závěr. Tímto

způsobem manažerské shrnutí zpochybnilo závěry obsažené v samotném právním rozboru

a učinilo jej pro adresáty manažerského shrnutí […] nejednoznačnými. Nelze pak souhlasit

s tvrzením navrhovatele, podle kterého jsou požadavky pro hodnocení hlediska C) vázány

pouze na text právního rozboru. Manažerské shrnutí je součástí právního rozboru a musí být

tedy hodnoceno společně s celým právním rozborem.“

JŘBU, právní rozbor vybraného dodavatele nezohledňuje všechna rizika, zejména s ohledem

na rozhodovací praxi a ne/naplnění materiálních podmínek pro JŘBU a možnost využití JŘBU

s ohledem na zásadu hospodárnosti.“ Ve vztahu k právnímu rozboru č. 2 zadavatel uvádí, že

„[p]rávní rozbor č. 2 účastníka Weinhold Legal […] neobsahuje veškeré varianty řešení,

zohledňuje však možné základní varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno. Vzhledem

k tomu má účastník Weinhold Legal nárok na 20 bodů […] v rámci hodnoceného hlediska B)

[…]. Právní rozbor navrhovatele však kromě toho, že nezohledňuje všechny možné varianty

řešení, nezohledňuje částečně ani účel, a to v důsledku toho, do jaké míry nebyly zohledněny

varianty u podotázek č. 2 a 3, včetně neuvedení varianty využití VZMR […]. V důsledku této

skutečnosti náleží právnímu rozboru č. 2 navrhovatele v rámci hodnoceného hlediska B) […]

pouze 10 bodů.“ K právnímu rozboru č. 3 pak zadavatel konstatuje, že „právní rozbor č. 3

účastníka FTPV je přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačné právní závěry

a doporučení k postupu, který by umožňoval zadavateli jednostranně ukončit pracovní poměr

9

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

s daným zaměstnancem. Není tedy pravdou, že by neobsahoval jednoznačná doporučení

vůbec. […] Závěry právního rozboru č. 3 navrhovatele pak také v souhrnu nepůsobí

jednoznačně, bez ohledu na správnost závěrů. Na základě čl. 15.13 zadávací dokumentace tedy

náleží oběma účastníkům za tento právní rozbor 5 bodů v rámci hodnoceného hlediska C).“

Další průběh správního řízení

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

Dle navrhovatele je předmětem hodnocení právní rozbor jako celek, nikoliv jeho izolované

ve zprávě o hodnocení uvedené části. Navrhovatel má za to, že pouze zveřejnění celého znění

hodnoceného textu by účastníkům zadávacího řízení umožnilo posoudit, zda byly v rámci

hodnocení vzaty v úvahu veškeré podstatné informace z právních rozborů a zda některý

z právních rozborů např. neobsahoval chybné informace, které ve zprávě o hodnocení nebyly

uvedeny.

10

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Relevantní ustanovení právních předpisů

11

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

Dodavatelé v nabídce předloží každý právní rozbor jako samostatný dokument. Zadavatel

požaduje, aby dodavatelé dodrželi následující minimální formální požadavky na zpracování

rozborů:

•

Formát souboru: .doc nebo .docx

•

Písmo: Arial

•

Velikost písma: 11

•

Řádkování: 1,5

Zadavatel stanoví tato zadání právních rozborů:

Právní rozbor č. 1:2

Zadání: Zadavatel je držitelem nevýhradní licence k počítačovému programu, který využívá pro

splnění svých úkolů (poskytování služeb) pro Ministerstvo dopravy v období let 2019 – 2023.

2

Pozn. Úřadu: Zvýraznění provedeno zadavatelem.

12

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Zadavatel pořídil tuto licenci včetně služeb podpory a aktualizace programu v rámci

otevřeného zadávacího řízení na přelomu let 2018 a 2019. Ministerstvo dopravy oproti

původnímu plánu (schválené koncepci) nově rozhodlo o pokračování a rozšíření celého

projektu, který provádí zadavatel pro Ministerstvo dopravy a v němž zadavatel využívá

předmětný program. Pro poskytování služeb zadavatelem je nezbytná podstatná aktualizace

a prodloužení licence programu, které objektivně může poskytnout pouze jediný dodavatel

(výrobce a držitel práv k programu), nebo pořízení jiného počítačového programu. Posuďte,

zda zadavatel může využít jednací řízení bez uveřejnění k rozšíření takového programu.

Popište, zda a jak se liší právní posouzení v případě, že smlouva mezi zadavatelem

a Ministerstvem dopravy obsahovala opční právo Ministerstva dopravy na prodloužení služeb

zadavatele na období po roce 2023. Pro případ, že zadavatel bude pořizovat nový počítačový

program, uveďte konkrétní doporučení, které by měl zadavatel zvážit při rozhodování, zda

požadovat výhradní licenci/zdrojový kód programu.

Právní rozbor č. 2:

Zadání: Zadavatel obdržel návrh na uzavření smlouvy, jejímž předmětem je bezúplatné

poskytnutí licence k informačnímu systému, který slouží ke sběru a vyhodnocování dat v oblasti

regionální dopravy a který zadavatel využije v rámci své činnosti. Licence zahrnuje právo

zadavatele k úpravě informačního systému, přičemž úpravy jsou předpokládané s ohledem

na připravovanou novelu právních předpisů. Součástí smlouvy je povinnost obou smluvních

stran poskytnout druhé straně upgrady/updaty informačního systému. Posuďte, jaké

podmínky pro uzavření smlouvy se zadavatelem musí být splněny v případě, že poskytovatelem

licence je Ministerstvo dopravy, a jaké podmínky musí být splněny v případě, že

poskytovatelem licence zadavateli je Kraj Vysočina. Dále posuďte, zda zadavatel je oprávněn

uzavřít smlouvu v případě, že podmínkou provozu informačního systému je nákup licence

k softwaru od třetí smluvní strany.

Právní rozbor č. 3:

Zadání: Zadavatel v rámci jednoho pracovního týmu poskytuje svým zaměstnancům odměny

na základě počtu splněných specifických úkolů, které zaměstnanci sami zapisují do interního

systému zadavatele. Zaměstnanec si do tohoto systému zadavatele sám zapsal splnění

specifického úkolu, ačkoliv se na splnění daného specifického úkolu nijak nepodílel. Na základě

zapsání splnění daného specifického úkolu vyplatil zadavatel tomuto zaměstnanci odměnu

vyšší o 372 Kč, než která by zaměstnanci skutečně náležela. Zadavatel vnímá tento postup

zaměstnance jako zásadní narušení důvěry a jako pošlapání etického kodexu zadavatele.

Posuďte, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr tohoto zaměstnance a jakým způsobem

může pracovní poměr ukončit, a to včetně rizik spojených s takovým postupem/postupy.

U právních rozborů bude zadavatelem ustanovená komise posuzovat jejich kvalitu dle níže

uvedených hledisek, na jejichž základě bude každý právní rozbor posuzován a následně

hodnocen:

Hodnocené hledisko

A) Správnost právních závěrů, a to z pohledu účinné právní úpravy a zohlednění rozhodovací praxe

příslušných orgánů a právní nauky

13

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Kvalita předloženého rozboru

Počet dílčích bodů

Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. V řešení je

zohledněna rozhodovací praxe příslušných orgánů, pokud existuje, a právní

nauka.

60

Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci

relevantní, je zohledněna pouze částečně.

40

Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci

relevantní, není zohledněna.

20

Právní rozbor není založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy.

0

B) Zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná relevance;

zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti zpracovávaného

právního rozboru

Kvalita předloženého rozboru

Počet dílčích bodů

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, a je pro zadavatele prakticky využitelné, popisuje rizika

navržených řešení.

30

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné nebo nepopisuje

rizika navržených řešení.

20

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, nezohledňuje však možné varianty řešení nebo účel, pro

který bylo zpracováno.

10

Právní rozbor nezohledňuje veškeré

se zpracovávanou problematikou.

0

právní

otázky

související

C) Přehlednost a srozumitelnost

Kvalita předloženého rozboru

Počet dílčích bodů

14

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Právní rozbor je zcela přehledný a srozumitelný, přičemž obsahuje

jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.

10

Právní rozbor není zcela přehledný a srozumitelný, nebo neobsahuje

jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.

5

Právní rozbor není přehledný a srozumitelný a neobsahuje jednoznačné

dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.

0

Hodnotící komise u každého právního rozboru uvede v souladu se zásadami ZZVZ, proč

obdržela nabídka daný počet bodů, a to včetně konkrétního slovního hodnocení, tedy uvede

konkrétní důvody, co je danému právnímu rozboru vytýkáno.

Každý právní rozbor může získat 100 dílčích bodů. Maximální počet dílčích bodů za všechny

právní rozbory jednoho dodavatele tedy činí 300 dílčích bodů, z nichž bude vypočítán průměr

15 dílčích bodů (počet dílčích bodů dělený číslem 3). Počet bodů za kritérium B) Kvalita právních

rozborů vznikne vynásobením počtu průměru dílčích bodů a koeficientem 0,4.“

Komise upozorňuje, že shrnutí hodnocení (odpovídající vymezení v zadávacích podmínkách)

je třeba vždy číst v kontextu celého hodnocení daného právního rozboru. Právní rozbor

je vždy detailně popsán v hodnoceném hledisku A, přičemž nelze hodnotící hlediska B a C

‚mechanicky‘ oddělovat. Popis správnosti právních závěrů (včetně zohlednění rozhodovací

praxe/nauky) v hodnoceném hledisku A nelze oddělit od popisu ‚všech‘ právních otázek,

rizik, variant a účelu, který je bodově zohledněn v hodnoceném hledisku B,

a od jednoznačnosti závěrů/doporučení bodově zohledněných v hodnoceném hledisku C.

V rámci hodnoceného hlediska A je v souladu se zadávacími podmínkami u rozborů č. 1 a 2

zohledněno, zda rozbor obsahuje správné hlavní právní závěry na jednotlivé podotázky,

i když není obsažen úplný/zcela správný popis všech podmínek, a v jakém rozsahu účastník

využívá relevantní rozhodovací praxi. Nedostatky spojené s neúplným/částečně nesprávným

popisem podmínek jsou zohledněny v rámci hodnoceného hlediska B.

Pro úplnost poté komise dodává, že v případě, pokud varianta řešení/dílčí právní

otázka/riziko pro zadavatele vychází nebo je obsažena v rozhodovací praxi, tak komise

v rámci hodnoceného hlediska B zásadně nezohledňuje, zda účastník uvedl relevantní

rozhodnutí, ale výlučně zohledňuje, zda účastník popsal nebo uvedl danou právní

otázku/variantu řešení/riziko. V takovém případě je hodnocení v rámci hodnoceného hlediska

B stejné bez ohledu na to, zda účastník odkazuje na rozhodnutí či nikoliv. V případě, kdy

komise v rámci hodnoceného hlediska B sama odkazuje na rozhodovací praxi (typicky

15

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

u právního rozboru č. 2), odkazuje tak komise pro srovnání, nikoliv že by měl účastník dané

rozhodnutí uvést – rozhodovací praxe je tak zohledněna výlučně v rámci hodnoceného

hlediska A. Takový odkaz komise na rozhodovací praxi zvyšuje transparentnost

a přezkoumatelnost hodnocení.

K hodnocenému hledisku C poté komise uvádí, že všechny právní rozbory jsou

strukturované, obsahují závěry a zpravidla jsou srozumitelné. V rámci hodnoceného hlediska

C jsou tedy popisovány i) konkrétní nedostatky, pokud se právní rozbor od takového

standardu odlišuje, a ii) nedostatky spojené se závěry/doporučeními. Jednoznačné

dílčí/konkrétní závěry a doporučení jsou většinou již komisí popsány v rámci hodnocených

hledisek A a B.“

40

Právní rozbor začíná manažerským shrnutím (viz hodnocené hledisko C)

a vymezuje předmět a účel rozboru pro jednotlivé podotázky dle zadání.

Právní rozbor k podotázce č. 1 správně konstatuje, že lze uvažovat

o použití JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. c) ZZVZ a že ‚Naplnění důvodů pro

realizaci JŘBU je vykládáno restriktivně‘, a to s odkazem na rozsudek KSB

sp. zn. 62 Af 95/2013. Účastník dále popisuje splnění formální podmínky

s ohledem na zadání (nezbytnou aktualizaci a prodloužení licence

dotčeného programu může objektivně poskytnout pouze jediný dodavatel).

Právní rozbor správně uvádí, že ‚Pro naplnění materiální podmínky musí

zadavatel prokázat, že právní omezení výše (tj. výhradní právo dodavatele)

bránící otevřené soutěži, zadavatel nezpůsobil, tedy že nevzniklo

zaviněným (úmyslným nebo nedbalostním) jednáním zadavatele.‘ Účastník

upozorňuje na restriktivní rozhodovací praxi ÚOHS z hlediska zahrnutí práv

zadavatele a předvídatelnosti změn, k čemuž účastník výslovně uvádí, že

‚Zadavatel by měl dle této předvídat potřebu jakékoliv budoucí změny

plnění‘, a to s odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 10 As 120/2021, a ‚měl by

si vyhradit co nejširší práva i v případě, kdy lze mít pochybnosti ohledně

životnosti předmětu plnění a budoucích potřeb zadavatele‘, a to s odkazem

na rozhodnutí ÚOHS-S0298/2017/VZ. Tento závěr však není zcela přesný,

jak je uvedeno dále.

Podle bodu 7 účastníkem odkazovaného rozsudku NSS sp. zn. 10 As

120/2021 se ÚOHS totiž vyjádřil, že ‚Podle něj lze výjimečně povolit jednací

řízení bez uveřejnění tam, kde zadavatel sice stav závislosti vytvořil, ale

neměl jinou možnost, nebo bylo jisté, že nikdy žádnou navazující zakázku

zadávat nebude (např. šlo o jednorázový projekt).‘ NSS poté v bodě 18

tohoto rozsudku uvádí, že ‚Jistě že použít jednací řízení bez uveřejnění

nemůže ten, kdo již v době zadávání původní zakázky prokazatelně

předvídal budoucí potřebu změn. Z toho ale nijak neplyne závěr, že kdo tuto

3

Pozn. Úřadu: Podle zprávy o hodnocení jsou v levém sloupci uvedeny body za hodnocené hledisko a v pravém sloupci

je uvedeno odůvodnění k příslušnému hodnocenému hledisku.

16

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

potřebu nepředvídal, použít tento způsob zadávání může. V celé této věci

se řeší otázka subtilnější, totiž zda ona potřeba byla předvídatelná. NSS zde

souhlasí s ostatními orgány, že kraj ji předvídat mohl a měl.‘

Účastník poté odkazuje na judikaturu KSB (výslovně rozhodnutí sp. zn. 30

Af 19/2019) a výše uvedené rozhodnutí NSS s tím, že výše uvedené ‚nelze

vykládat absolutně, neboť takový výklad by vedl k faktické nenaplnitelnosti

materiální podmínky a vylučoval by praktickou využitelnost JŘBU‘.

Účastník dospívá ke správnému závěru, že ‚Pokud by tedy v posuzovaném

případě zadavatel prokázal, že v průběhu doby trvání smlouvy nastala

objektivní a nepředvídatelná změna potřeb MD, přičemž původní program

měl splnit jen přesně stanovené úkoly a po uplynutí doby neměl být dále

využíván, bude materiální podmínka splněna.‘, k čemuž odkazuje

na rozsudek NSS 5 Afs 42/2012.

Právní rozbor dále správně upozorňuje na § 63 odst. 4 ZZVZ, dle kterého

‚platí, že podmínky pro JŘBU jsou naplněné pouze v případě, že k JŘBU

neexistuje alternativa a že podmínky JŘBU zadavatel nedefinoval s cílem

vyloučit soutěž o zakázku‘. Účastník dále rozebírá naplnitelnost první

podmínky, tj. že ‚pořízení jiného počítačového programu nebude

přiměřenou alternativou k JŘBU z důvodů technických nebo ekonomických

(mělo by být zadavatelem prokázáno)‘. A konstatuje naplnění druhé

podmínky vyplývající ze zadání.

Právní rozbor k podotázce č. 2 správně uvádí, že existence opčního práva

Ministerstva dopravy ‚na prodloužení služeb zadavatele i po roce 2023 by

byla pro závěry výše relevantní‘. Podle účastníka by existence opčního

práva ‚byla dokladem předvídatelnosti potřeby využití programu‘, což

fakticky znemožňuje naplnění materiální podmínky, k čemuž odkazuje

účastník na rozhodnutí NSS sp. zn. 1 As 256/2015.

Právní rozbor dále uvádí, že ‚Hypoteticky by však mohla nastat i situace,

kdy i přes existenci opce MD by bylo pokračování po 2023 prokazatelně

nepravděpodobné. Pokud by tak zadavatel nemohl potřebu JŘBU rozumně

očekávat a současně by nebylo jiné než původní zadání hospodárné, účelné

a efektivní, šlo by s poukazem na rozsudek KS č. j. 30 Af 19/2019-115 (viz

např. bod 87) i přes diskutabilní (ne)naplnění materiální podmínky v JŘBU

potenciálně postupovat.‘

V případě, že by zadavatel nemohl potřebu JŘBU rozumně očekávat (i přes

existenci opčního práva Ministerstva dopravy), tak by (zřejmě) byla

naplněna materiální podmínka pro využití JŘBU, což výslovně uvádí

odkazovaný bod 87 rozsudku KSB sp. zn. 30 Af 19/2019: ‚Soud úvodem

k zásadě hospodárnosti zvoleného řešení uvádí, že se neztotožňuje

se závěry předsedy žalovaného, že by její uplatnění přicházelo v úvahu až

tehdy, je-li kumulativně splněna formální i materiální podmínka jednacího

řízení bez uveřejnění. Pokud by obě podmínky pro použití jednacího řízení

bez uveřejnění byly splněny, zadání veřejné zakázky by bylo souladné

se zákonem o zadávání veřejných zakázek a nebylo by nutné prokazovat

hospodárnost zvoleného řešení.‘ Jak popisuje KSB, tak ‚hledisko

hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti vynakládání veřejných prostředků

může odůvodnit postup zadavatele v případě, že materiální podmínka

17

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

použití jednacího řízení bez uveřejnění naplněna není (zadavatel při zadání

původní zakázky nepostupoval dostatečně obezřetně), ale jeho postup

ospravedlňuje ekonomická výhodnost zvoleného řešení (viz např. rozsudek

Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 30/2018-101, bod 52, nebo rozsudek

Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. 5 As 26/2017-22, bod

30).‘

Účastník tak k podotázce č. 2 zohledňuje pouze částečně relevantní

rozhodovací praxi, kdy aplikaci zásady hospodárnosti nepopisuje v souladu

s odkazovaným rozsudkem KSB a v něm citovanou i pozdější judikaturou

(např. NSS sp. zn. 1 As 176/2022). Aplikace zásady hospodárnosti je poté

možná i u podotázky č. 1, kde však při (pravděpodobném) splnění

materiální podmínky, jak správně popisuje účastník, obecně není třeba.

Právní rozbor k podotázce č. 3 obsahuje doporučení k řešení zadávacího

řízení a nastavení smlouvy (např. exitový plán, rozsah licence, požadavek

na dokumentaci k programu a upozornění ke zdrojovému kódu). Právní

rozbor k podotázce č. 3 rovněž obsahuje posouzení k výhradní licenci,

kterou dle účastníka ‚lze v souladu se ZZVZ požadovat tam, kde bez této

nebude potřeba zadavatele naplněna‘, a k požadavku na poskytnutí

zdrojového kódu, který je dle účastníka ‚vhodný tam, kde zadavatel

rozumně očekává potřebu provozovat, upravovat a rozvíjet SW

i po skončení smlouvy s dodavatelem, a to i prostř. 3. osob‘. Závěr

účastníka, že ‚Pokud bude SW nakupován pro konkrétní úkoly trvající pouze

po určitou dobu, nebude nutné, a tedy ani souladné se ZZVZ zdrojový kód

požadovat‘, není zcela přesný, neboť otázka souladu požadavku

na zdrojový kód se ZZVZ je spíše v rovině vhodnosti než nutnosti. Zadavatel

může požadovat zdrojový kód ve snaze zamezit vendor lock-inu (a to např.

v podobě vyhrazené změny závazku dle § 100 ZZVZ) i v případě, že pořizuje

program pro konkrétní úkoly na určitou dobu, pokud nemá za v zásadě

vyloučené, že bude tyto potřebovat, jak ostatně popisuje účastník

u podotázky č. 1. Právní rozbor u podotázky č. 3 neodkazuje na žádnou

rozhodovací praxi nebo odbornou literaturu, např. rozhodnutí ÚOHSS0530/2020/VZ.

Právní rozbor je tedy založen převážně na správných právních závěrech

souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy, ale

rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci

relevantní, byla zohledněna pouze částečně.

20

Právní rozbor ve vztahu k JŘBU (podotázky č. 1 a 2) popisuje rizika

(nesplnění materiální podmínky, povinnost zadavatele prokázat splnění

podmínek) a základní varianty řešení.

Právní rozbor u podotázky č. 2 nesprávně/nedostatečně popisuje zásadu

hospodárnosti a její vztah k materiální podmínce JŘBU, kterou supluje (viz

výše a bod 87 rozsudku KSB sp. zn. 30 Af 19/2019), čímž snižuje praktickou

využitelnost právního rozboru zadavatelem.

U podotázky č. 3 není zmíněno riziko omezení hospodářské soutěže

požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci a možné vypořádání se

s touto námitkou (srov. bod 181 rozhodnutí ÚOHS-S0530/2020/VZ).

18

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Právní rozbor tak zohledňuje základní právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, ale nedostatečně popisuje varianty

řešení a nepopisuje všechna rizika navržených řešení.

10

V rámci slovního odůvodnění hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele je ve zprávě

o hodnocení uvedeno následující:

„HAVEL & PARTNERS

40

Právní rozbor začíná manažerským shrnutím (viz hodnocené hledisko C)

a vymezuje předmět a účel rozboru pro jednotlivé podotázky dle zadání.

Právní rozbor k podotázce č. 1 uvádí, že ‚Podle § 2 odst. 1 ZZVZ se za zadání

veřejné zakázky považuje uzavření úplatné smlouvy.‘, kdy v případě

bezúplatných smluv se nejedná o uzavření veřejné zakázky. Účastník

správně uvádí, že ‚Platí ale, že úplata nemusí spočívat v přímé peněžní

částce; protiplnění může mít charakter jiného závazku vyjádřitelného

v penězích, určité výhody, protislužby, protidodávky apod.‘ V rozporu

s touto informací dále účastník uvádí, že ‚Pokud by Smlouva očekávala

protiplnění zadavatele za poskytnutí licence…‘, aniž by učinil právní závěr

o úplatnosti smlouvy, kdy upgrady/updaty představují protiplnění, které

obecně (potenciálně) má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Právní rozbor

nezohledňuje relevantní rozhodovací praxi (rozhodnutí SDEU ve věci C796/18 a rozhodnutí ÚOHS sp. zn. R0044/2022/VZ) k otázce úplatnosti

smlouvy mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy/Krajem Vysočina

v případě upgradů/updatů informačního systému. Posouzení (právní závěr)

o neúplatnosti smlouvy je s ohledem na eurokonformní výklad ZZVZ

vyloučeno (srov. bod 26 klíčového rozsudku SDEU ve věci 18/83, nález ÚS

sp. zn. Pl. ÚS 66/04, č. 434/2006 Sb., rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 68/2009

a na ně navazující rozhodnutí).

Právní rozbor k podotázce č. 1 poté cituje podmínky vertikální spolupráce

dle § 11 odst. 4 písm. a) ZZVZ. Účastník správně uvádí, že ‚Jedná se o tzv.

obrácenou formu vertikální spolupráce; dodavatelem je zde fakticky

‚matka‘ vystupující jinak jako ovládající osoba.‘ Právní rozbor k podmínce

ovládání správně uvádí, že u zadavatele jakožto státního podniku je tato

splněna přímo ze zákona č. 77/1997 Sb., a rovněž správně uvádí informaci

o neexistenci účasti soukromé osoby v Ministerstvu dopravy. Právní rozbor

správně uvádí, že ‚Ačkoliv přímo ze znění § 11 odst. 4 ZZVZ nevyplývá, že by

musely být naplněny všechny podmínky odst. 1 – mj. také min. 80% podíl

činnosti při plnění úkolů svěřených ovládajícím veřejným zadavatelem, dle

odborné lit. je jejich splnění nutné.‘ včetně odkazu na komentářovou

literaturu. Z hlediska kritéria obratu zadavatele účastník uvádí, že

‚obratové kritérium bude v případě zadavatele vůči MD splněno. Tomu

odpovídají i údaje z výročních zpráv zadavatele, které prokazují, že aktivita

mimo MD je minimální.‘ Účastník poté dospívá k závěru, že ‚V daném

19

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

případě budou bezpečně naplněny podmínky pro vertikální spolupráci dle

§ 11 odst. 4 písm. a) ZZVZ.‘

Právní rozbor k podotázce č. 2 správně konstatuje, že v případě smlouvy

s Krajem Vysočina ‚nebude možné postupovat formou vertikální

spolupráce, neboť není splněna podmínka ovládání‘. Účastník dále cituje

§ 12 ZZVZ. Účastník dále uvádí, že ‚Spolupráce musí spočívat ve vynaložení

vzájemného úsilí vycházejícího ze společné strategie partnerů spolupráce.‘,

k čemuž odkazuje na rozhodnutí ÚOHS č. j. ÚOHS-22168/2022/523.

Účastník poté konkrétně uvádí, že ‚Rozumíme, že informační systém bude

sloužit ke sběru a vyhodnocování dat v oblasti regionální dopravy. Odkázat

lze na veřejně dostupnou Strategii rozvoje Kraje Vysočina, která pojednává

o snaze zavést Smart řešení v oblasti automatizace ve sběru

a vyhodnocování dat v oblasti dopravy. Využití informačního systému

zadavatelem lze tedy považovat za prostředek k dosahování společného

cíle s Krajem ve smyslu § 12 písm. a) ZZVZ, a to v oblasti sběru

a vyhodnocování dat v regionální dopravě.‘ K podmínce dle § 12 písm. b)

ZZVZ účastník uvádí, že bude splněna, ‚Pokud bude spolupráce směřovat

k uskutečňování společných cílů zajišťujících veřejné potřeby, tj. nikoli

za účelem komerční činnosti.‘ K podmínce dle § 12 písm. c) ZZVZ poté

účastník obecně uvádí, že ‚Platí dále, že alespoň 80 % konkrétních činností

(kterých se spolupráce týká) by měl každý ze zadavatelů uskutečňovat

právě v režimu této spolupráce. Aktivita zadavatele a Kraje na otevřeném

trhu, tj. trhu s konkurencí jiných komerčních subjektů, by měla být

marginální, na úrovni max. 20 %.‘ Účastník poté dospívá k závěru, že

‚Za splnění uvedených podmínek lze uvažovat o režimu horizontální

spolupráce.‘

Právní rozbor k podotázce č. 3 uvádí, že ‚ZZVZ v rámci vertikální či

horizontální spolupráce nevylučuje zapojení třetí osoby‘ a že ‚uzavření

Smlouvy je i v takovém případě možné‘ včetně odkazu na ÚOHS

sp. zn. R0155/2021/VZ. Účastník správně upozorňuje, že ‚nesmí však

docházet k nevhodnému obcházení zákona‘. Podle účastníka ‚Platí tedy, že

dodavatel navazující zakázky (na provoz informačního systému) by měl být

soutěžen v režimu ZZVZ.‘ Účastník odkazuje na omezení § 89 odst. 5

písm. a) ZZVZ u technických podmínek, k čemuž odkazuje též na rozhodnutí

ÚOHS sp. zn. ÚOHS-R0187/2017/VZ.

U podotázky č. 3 není zřejmé, proč účastník hovoří o ‚dodavateli navazující

zakázky (na provoz informačního systému)‘ a v manažerském shrnutí

o dodavateli ‚navazující zakázky na rozvoj a provoz systému’, kdy podle

zadání vyplývá toliko informace, že ‚podmínkou provozu informačního

systému je nákup licence k softwaru od třetí smluvní strany‘. Provoz či

rozvoj informačního systému by mohl zajišťovat zadavatel vlastními

kapacitami a zapojení dodavatele ze zadání je ‚pouze‘ poskytnutí licence.

Hlavní právní závěr účastníka o podmíněné nutnosti zadávacího řízení

u podotázky č. 3 je přes výše uvedené hodnocen jako postačující pro

hodnocené hledisko A.

Právní rozbor je tedy založen na převážně správných právních závěrech

souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy.

Rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci

20

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

relevantní, však byla zohledněna pouze částečně, neboť chybí u zásadní

otázky úplatnosti smlouvy.

10

Právní rozbor v případě podotázky č. 1 nesprávně popisuje variantu

bezúplatnosti smlouvy, která dle zadání nenastane a tato varianta není

věcně relevantní ve vztahu k zadání ve smyslu kritéria B (což však není

rozhodující pro udělený počet bodů, když rozhodující jsou především

důvody uvedené níže).

V rámci podotázky č. 2 není zohledněna varianta podmínky dosahování

společných cílů zadavatelů, která je splněná i tehdy, ‚pokud se uvedená

spolupráce týká vedlejších činností k veřejným službám, které musí být

poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto

vedlejší činnosti ke skutečnému plnění uvedených veřejných služeb‘ (srov.

rozsudek SDEU ve věci C-796/18). Toto posouzení je přitom pro zadavatele

podstatné z pohledu další praktické využitelnosti právního rozboru.

V případě podotázky č. 3 je posouzena pouze jedna z variant řešení pro

dodavatele ‚navazující zakázky (na provoz informačního systému)‘, což je

silně zavádějící, neboť provozovatelem může být zadavatel, Kraj Vysočina

nebo oba tito zadavatelé, a dodavatel skutečně může působit ‚pouze‘ v roli

poskytovatele licence. U podotázky č. 3 nejsou zohledněny různé varianty

postupu zadavatele, které může zadavatel využít k zajištění toho, aby

proběhla hospodářská soutěž alespoň v některé fázi, které vedou k získání

informačního systému (srov. body 54 až 57 rozhodnutí ÚOHS

sp. zn. R0044/2022/VZ), ani varianta využití VZMR, pokud by licence byla

nižší hodnoty. V případě podotázky č. 3 tedy nejsou účastníkem zohledněny

a popsány možné varianty řešení.

Právní rozbor zohledňuje základní právní otázky související

se zpracovávanou problematikou (vertikální spolupráce (1), horizontální

spolupráce (2), zadávací řízení (3), nezohledňuje však všechny možné

varianty řešení a částečně ani účel (spojeno s variantami u podotázek

2 a 3).

5

V rámci slovního odůvodnění hodnocení právního rozboru č. 3 navrhovatele je ve zprávě

o hodnocení uvedeno následující:

„HAVEL & PARTNERS

40

Právní rozbor obsahuje manažerské shrnutí (viz níže) a samotnému

posouzení předchází vymezení předmětu a předpokladu rozboru.

Právní rozbor správně uvádí, že ‚Pro případ porušení povinnosti ZP

rozlišuje tři stupně intenzity: (i) soustavné méně závažné porušení,

(ii) závažné porušení a (iii) porušení povinnosti zvlášť hrubým

21

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

způsobem.‘ Právní rozbor správně zdůrazňuje roli soudu při

hodnocení intenzity a že při ‚hodnocení intenzity porušení může

soud přihlédnout

zejména

k osobě

zaměstnance,

k funkci,

kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních

úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení, k míře zavinění

zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních

povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pro zaměstnavatele,

k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli

škodu apod.‘, a to včetně odkazu na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo

3535/2017 a NS sp. zn. 21 Cdo 735/2000. (čl. 3.5 rozboru)

Právní rozbor správně uvádí, že ‚Konkrétně soudy navíc také

dovodily, že přímý útok na majetek zaměstnavatele (např. krádeží,

poškozováním), nebo nepřímý útok na majetek zaměstnavatele

(např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez

odpovídajícího protiplnění) představuje okolnost, která zpravidla již

sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zvlášť

hrubým způsobem.‘ včetně odkazu NS sp. zn. 21 Cdo 2596/2011.

Rovněž účastník správně upozorňuje s odkazem na NS sp. zn. 21

Cdo 497/2019, že ‚soudy doplňují, že je nutné zároveň i zkoumat,

zda je porušení povinností natolik závažné, že je možné dojít

k závěru, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby

zaměstnance zaměstnával do konce výpovědní doby, která by

plynula v případě dání výpovědi.‘ (čl. 3.6 rozboru)

Právní rozbor dospívá ke správnému závěru o povaze porušení povinnosti

zaměstnancem (viz čl. 4.1), které umožňuje ukončení pracovního poměru.

Účastník popisuje základní podmínky pro okamžité zrušení/výpověď

pracovního poměru dle ustálené rozhodovací praxe NS, neobsahuje však

dostatečné zohlednění ustálené judikatury ve vztahu k druhořadosti výše

škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti

ukončení pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo

1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura), které mohou být zcela zásadní

pro posouzení a rozhodování zadavatele. Konkrétně tedy v čl. 4.2 písm. a)

rozboru účastník odkazuje na vodítka ve výše citovaných čl. 3.5 a 3.6

rozboru, které však neobsahují informaci o zásadním významu narušení

důvěry i při zcela bagatelní škodě (viz též 36 Kč u NS sp. zn. 21 Cdo

1434/2001), což je pro posouzení věci relevantní.

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů, byť byla pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna

pouze částečně.

20

Právní rozbor popisuje jednotlivé varianty postupu a popis základních rizik

s nimi spojených včetně upozornění na prekluzivní lhůty dle § 58 ZP

a povinnosti spojené s existencí odborů. Právní rozbor upozorňuje též

na možnost požadovat po zaměstnanci neoprávněně vyplacenou částku

(§ 331 ZP); v případě zadavatele se nicméně jedná o povinnost tyto

prostředky vymáhat – zákonná formulace ‚zaměstnavatel může‘ zakládá

obecné oprávnění zaměstnavatele tak postupovat vůči zaměstnanci, ale

22

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

zadavatel jako státní podnik je obecně povinen takové právo využít,

nejedná-li se o případ dle § 17b odst. 4 zákona č. 77/1997 Sb.

Právní rozbor neupozorňuje na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo

výpovědi (zejm. § 54 písm. c) ZP a § 55 odst. 2 ZP) a pro zadavatele

nedostatečně v čl. 3.6 rozlišuje mezi případy umožňujícími okamžité zrušení

a případy umožňujícími výpověď zaměstnanci (odkazované rozhodnutí NS

sp. zn. 21 Cdo 497/2019 ostatně aprobovalo platnost okamžitého zrušení)

– zadavateli tak chybí praktická informace, jak má konkrétně mezi těmito

případy odlišovat, což omezuje praktickou využitelnost. Praktickou

využitelnost snižuje též absence zmínky, že sice soud posuzuje, zda vznikla

škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše podružná.

Právní rozbor zohledňuje základní právní otázky související

se zpracovávanou problematikou a zohledňuje možné varianty řešení

a účel, pro který bylo zpracováno, ale není pro zadavatele zcela prakticky

využitelné a nepopisuje všechna rizika navržených řešení.

5

Součet dílčích bodů

Průměr dílčích bodů

Počet bodů (B)

Weinhold Legal

210

70

28

Jelínek + eLegal

170

56,67

22,67

FTPV

140

46,67

18,67

HAVEL & PARTNERS

190

63,33

25,33

CCS + FP

215

71,67

28,67“

Ze zprávy o hodnocení vyplývá, že všichni účastníci zadávacího řízení nabídli shodnou

nabídkovou cenu ve výši 1 500 Kč bez DPH/hod.

23

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Počet bodů

Výsledné pořadí

Weinhold Legal

88

2

Jelínek + eLegal

82,67

4

FTPV

78,67

5

HAVEL & PARTNERS

85,33

3

CCS + FP

88,67

1

Komise po provedeném hodnocení konstatuje, že ekonomicky nejvýhodnější je nabídka

účastníka Sdružení AK CCS a AK FP, které tvoří společnost CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o.,

advokátní kancelář […] a společnost Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o. […].“

Právní posouzení

25. 2. 2020). Transparentní postup je takový, který nevzbuzuje pochybnosti o férovosti

a řádnosti průběhu zadávacího řízení, tj. o tom, že zadavatel jedná regulérně. Naopak

požadavek transparentnosti není splněn tehdy, pokud jsou v postupu zadavatele shledány

takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným,

nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech

jednotlivých kroků zadavatele (srov. rozsudek KS v Brně č. j. 31 Ca 166/2005-125 ze dne

14. 5. 2007).4

4

Pozn. Úřadu: Ačkoli se uvedený rozsudek KS v Brně vztahuje k předchozí právní úpravě, tj. zákonu č. 137/2006 Sb.,

o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze jeho závěry plně vztáhnout i na nynější právní úpravu

obsaženou v zákoně, a tedy i na šetřenou veřejnou zakázku, což platí paušálně o veškeré judikatuře, kterou je

v odůvodnění tohoto rozhodnutí argumentováno, neboť výklad zásady transparentnosti, stejně jako pojetí hodnocení

nabídek přijetím nové právní úpravy nedoznaly žádných zásadních změn.

24

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Z předmětného ustanovení zákona je tedy zřejmé, že zadavatel je v rámci vyhotovované

písemné zprávy o hodnocení nabídek povinen popsat celý svůj postup při hodnocení nabídek,

a to jak pro každou nabídku ve vztahu k jednotlivým kritériím hodnocení zvlášť, tak v jejich

souhrnu. Komentářová literatura5 pak k dotčenému § 119 odst. 2 písm. d) zákona doplňuje,

„že v případě, kdy zadavatel pro hodnocení nabídek zvolil kritéria kvality, která nejsou číselně

vyjádřitelná, a proto objektivně měřitelná, měl by popis způsobu hodnocení zachycovat úvahy

zadavatele tak, aby bylo možné zpětně jednoznačně ověřit, že počet přidělených bodů

proporcionálně odpovídá údajům v nabídkách. Slovní popis hodnocení u kvalitativních kritérií

by tak měl propojovat skutečnosti uvedené v nabídkách s hodnocením zadavatele takovým

způsobem, který představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel

a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, a to včetně způsobu

přidělování bodů či dle jiného mechanismu, který zadavatel určil pro hodnocení jednotlivých

nabídek.“ V rámci zajištění transparentnosti celého zadávacího řízení je tedy nezbytné věnovat

zvýšenou pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého

odůvodnění, kdy zvláště důležité je zdůvodnění bodového hodnocení u nepočitatelných,

tj. subjektivních kritérií hodnocení. Uvedené potvrzuje KS v Brně v rozsudku

č. j. 30 Af 90/2013-50 ze dne 7. 1. 2016, když uvádí, že „je nutno zdůvodnit výběr vítězného

uchazeče, včetně způsobu, jakým k tomu došlo, což by mělo být precizně popsáno především

u subjektivních, nekvantifikovatelných (nepočitatelných) hodnotících kritérií, které nelze

dosadit do předem daného vzorce. To pak samozřejmě klade zvýšené nároky na zadavatele,

resp. hodnotící komisi a soud v tomto ohledu dává žalobci za pravdu, že v případě

nekvantifikovatelných kritérií není možné zcela objektivní poměřování jednotlivých nabídek.

Nepochybně je zde nezbytný určitý volní aspekt a úvaha hodnotící komise. Uvedené hodnocení

ovšem musí jednotlivé nabídky posoudit takovým způsobem, aby byla vyloučena jakákoliv

libovůle a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat. Hodnotící komise by měla popsat

způsob hodnocení nabídek, a to podle jednotlivých dílčích kritérií tak, aby výběr ekonomicky

nejvýhodnější nabídky byl transparentní jak pro uchazeče, tak i orgán dohledu […], který

přezkoumává potup zadavatele.“

5

Pozn. Úřadu: PODEŠVA, Vilém, SOMMER, Lukáš a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv.

Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016.

25

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

že ‚přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá v kontrole, zda byly dodrženy předepsané

postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Jeho pravomoci

sahají do úrovně těch zadavatelových činností, které vytvářejí prostor pro fair podmínky pro

účast uchazečů v soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka

splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Nelze přezkoumávat úvahy členů komise, neboť tím

by se žalovaný ve svých důsledcích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka

má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítězit. Orgán dohledu nemůže přebírat

zodpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky, neboť k tomu nemá ani odborné předpoklady;

totéž nelze požadovat ani po soudu. Úkolem obou je kontrola rámce, v němž se výběr provádí,

nikoliv samotné kvality výběru. V opačném případě by se totiž výběr nejvhodnější nabídky mohl

stát záležitostí znaleckých posudků a pak by existence zákona postrádala smysl‘. Žalovaný tedy

není oprávněn vstupovat do úvah hodnotící komise o tom, jak která nabídka splnila dané dílčí

kritérium, resp. jeho subkritéria, neboť by se tím […] sám stylizoval do role zadavatele a určoval

by, která nabídka má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítězit. Smyslem přezkumu

hodnocení subjektivních kritérií zadavatelem není přehodnocování závěrů zadavatele ani

hledání nejlepšího řešení, ale odhalení případných excesů zadavatele, které by byly způsobilé

narušit transparentní soutěžní prostředí.“

A“ či „hledisko A“),

•

zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná

relevance; zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti

zpracovávaného právního rozboru (dále jen „hodnocené hledisko B“ či „hledisko B“)

a

•

přehlednost a srozumitelnost (dále jen „hodnocené hledisko C“ či „hledisko C“).

Pro každé uvedené hodnocené hledisko pak zadavatel slovním popisem určil stupně míry

naplnění tohoto hlediska a ke každému stupni přiřadil určitý počet bodů.

26

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

způsobem zadavatel hodnotil nabídky, resp. nabídku navrhovatele v rámci dílčího kritéria

hodnocení „Kvalita právních rozborů“, tj. zda jsou ze zprávy o hodnocení jasně seznatelné

důvody, na základě kterých zadavatel přidělil navrhovateli v rámci jednotlivých právních

rozborů a hodnocených hledisek dané body, a zda toto slovní a bodové ohodnocení odpovídá

stanoveným zadávacím podmínkám, tj. zda zadavatel skutečně hodnotil nabídku navrhovatele

a v ní obsažené skutečnosti tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci, tedy zda lze

v tomto smyslu zprávu o hodnocení považovat za souladnou se zákonem. K tomu Úřad

opětovně akcentuje, že podstatou subjektivních hodnotících kritérií je, že v hodnocení je

možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech.

Úřad nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak jej provedla

hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.

K právnímu rozboru č. 1

Ministerstvo dopravy v období let 2019 – 2023. Zadavatel pořídil tuto licenci včetně služeb

podpory a aktualizace programu v rámci otevřeného zadávacího řízení na přelomu let 2018

a 2019. Ministerstvo dopravy oproti původnímu plánu (schválené koncepci) nově rozhodlo

o pokračování a rozšíření celého projektu, který provádí zadavatel pro Ministerstvo dopravy

a v němž zadavatel využívá předmětný program. Pro poskytování služeb zadavatelem je

nezbytná podstatná aktualizace a prodloužení licence programu, které objektivně může

poskytnout pouze jediný dodavatel (výrobce a držitel práv k programu), nebo pořízení jiného

počítačového programu. Posuďte, zda zadavatel může využít jednací řízení bez uveřejnění

k rozšíření takového programu. Popište, zda a jak se liší právní posouzení v případě, že smlouva

mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy obsahovala opční právo Ministerstva dopravy

na prodloužení služeb zadavatele na období po roce 2023. Pro případ, že zadavatel bude

pořizovat nový počítačový program, uveďte konkrétní doporučení, které by měl zadavatel

zvážit při rozhodování, zda požadovat výhradní licenci/zdrojový kód programu.“

27

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

a s ohledem na stanovený rozsah nemohl uvádět všechna recentní rozhodnutí. Dle

navrhovatele nelze s ohledem na vše uvedené akceptovat srážku 1/3 bodů v hledisku A, neboť

taková srážka není se zřetelem na obsah posouzení rozboru navrhovatele přiměřená.

Navrhovatel se neztotožňuje ani s přidělenými 20 body v hledisku B, kdy výtku zadavatele

ohledně absence závěru o využitelnosti argumentu hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti

v kontextu posuzování naplnění podmínek pro použití JŘBU odmítá jako nesprávnou.

Navrhovatel konstatuje, že s prvkem hospodárnosti je v rozboru pracováno, avšak s ohledem

na potřebu zpracovatele na velmi omezeném prostoru postihnout podstatu zadání nebylo pro

konečné závěry přínosné tento prvek dále rozvádět, neboť by to mohlo být činěno pouze

v rovině hypotetické (teoretické). Dle navrhovatele tak nelze přijmout závěr zadavatele, že se

navrhovatel s prvkem hospodárnosti nevypořádal dostatečně.

6

Pozn. Úřadu: Jedná se o rozsudek KS v Brně č. j. 30 Af 19/2019-115 ze dne 18. 2. 2021.

28

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

resp. jasně seznatelné, že dle zadavatele je v právním rozboru č. 1 navrhovatele relevantní

rozhodovací praxe příslušných orgánů zohledněna toliko částečně, přičemž současně je zřejmý

i důvod, proč tomu tak dle zadavatele je. Jestliže tedy zadavatel navrhovateli přidělil v rámci

hodnoceného hlediska A předmětných 40, a nikoliv plných 60 bodů, provedl dle Úřadu

předmětnou bodovou srážku v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami. Úřad

dodává, že pokud, jak bylo konstatováno výše, navrhovatel u podotázky č. 3 neodkázal

na žádnou rozhodovací praxi, tj. neopřel své závěry dané části právního rozboru č. 1 o žádnou

relevantní rozhodovací praxi (kdy tuto skutečnost ani navrhovatel nerozporuje), nelze mít už

s ohledem na tuto skutečnost i přes případně uvedenou rozhodovací praxi k podotázkám č. 1

a 2 pochyb o tom, že rozhodovací praxe příslušných orgánů byla v právním rozboru

navrhovatele zohledněna v souhrnu pouze částečně. Nadto i v rámci podotázky č. 2 vyhodnotil

zadavatel zohlednění relevantní rozhodovací praxe jako částečné, kdy současně zdůvodnil,

proč učinil uvedený závěr. Skutečnost, že je to právě mj. zohlednění relevantní rozhodovací

praxe příslušných orgánů, co tvoří předmět hodnoceného hlediska A, pak byla navrhovateli

od počátku známa, a relevance této otázky z pohledu zadavatele tak nemůže být pro

navrhovatele nikterak překvapivá.7 Současně lze dát zadavateli za pravdu v tom, že posouzení

míry úplnosti zohlednění rozhodovací praxe je na úvaze zadavatele, pokud svůj postup řádně

odůvodní, přičemž v daném případě zadavatel uvedenému s odkazem na výše citované pasáže

zprávy o hodnocení dle přesvědčení Úřadu dostál. Pro úplnost pak Úřad v této souvislosti

ve vztahu k tomuto i k všem dalším zde řešeným právním rozborům navrhovatele dodává, že

neodhalil ani žádný případný exces či zřejmou nesprávnost zadavatele ve smyslu toho, že by

se zadavatel např. dovolával uvedení rozhodovací praxe, jež by se zadáním konkrétního

právního rozboru a řešenou problematikou nesouvisela.

Uvedené pak muselo být zřejmé i navrhovateli, a to v kontextu závěru učiněného v rámci

slovního hodnocení v hledisku A a tomu odpovídajícímu bodovému ohodnocení právního

rozboru č. 1 navrhovatele.8 Nadto Úřad doplňuje, že konstatování zadavatele, že navrhovatel

vyložil zadání právního rozboru č. 1 správně, nemění dle přesvědčení Úřadu ničeho na tom, že

relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů může být v právním rozboru zohledněna

pouze částečně, neboť nejde o to, že by neuvedená rozhodovací praxe musela nutně posouvat

závěry navrhovatele, jak se snaží dovozovat navrhovatel, nýbrž o to, že zadavatel zkrátka mohl

chtít, resp. chtěl mít navrhovatelem předestřené závěry náležitě podloženy, příp. ozdrojovány.

Ostatně nelze mít pochyb o tom, že rozhodovací praxe k určitým právním otázkám představuje

zdroj, který je pro řešení těchto otázek zásadní, a v kontextu posuzování kvality právního

7

Pozn. Úřadu: Hodnocené skutečnosti byly zcela zřetelně v zadávacích podmínkách popsány a navrhovatel se v rámci

příslušné lhůty pro podání námitek proti netransparentnosti zadávacích podmínek nebránil.

8

Pozn. Úřadu: Úřad pro úplnost dodává, že nemá za to, že by uvedení daných skutečností, ač za tyto nebyla navrhovateli

udělena „srážka“ bodů, bylo na újmu transparentnosti zprávy o hodnocení, když naopak uvedeným způsobem se

zadavatel snažil o co nejtransparentnější zachycení svých úvah v procesu hodnocení jednotlivých právních rozborů.

29

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

rozboru a právních služeb obecně (zejména těch z oblasti zadávání veřejných zakázek) je

pochopitelné, že je tato pro zadavatele významná.

30

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

k závěru, že navrhovatel v daném právním rozboru nepopsal všechna rizika navržených řešení,

přičemž jasně seznatelnou je i skutečnost, která konkrétní rizika dle zadavatele absentují.

Jestliže tedy zadavatel navrhovateli v rámci hodnoceného hlediska B strhl dotčených 10 bodů,

hodnotil dle Úřadu právní rozbor navrhovatele tak, jak předem stanovil v zadávací

dokumentaci. Pokud totiž navrhovatel v právním rozboru č. 1 neuvedl zadavatelem zmiňované

riziko omezení hospodářské soutěže požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci, kdy

navrhovatel předmětnou skutečnost ani žádným způsobem nerozporuje, naplnil dle

přesvědčení Úřadu shora citovanou hypotézu, že právní rozbor „nepopisuje rizika navržených

řešení“. K tomu Úřad doplňuje, že jestliže zadavatel považuje dotčené riziko s ohledem

na zadání právního rozboru č. 1 za důležité, pak je dle Úřadu zcela legitimní, aby nezohlednění

této otázky bylo ze strany zadavatele bodově penalizováno (ostatně do tohoto myšlenkového

procesu nemůže Úřad vstupovat, přičemž se zjevně nejedná o exces či zjevnou nelogičnost

v tom kontextu, že by zadavatel např. hodnotil něco, co s danou problematikou nesouvisí).

Toliko pro úplnost pak Úřad obdobně jako výše dodává, že ze zadávacích podmínek je zřejmé,

že záměrem zadavatele bylo od počátku v rámci hodnoceného hlediska B hodnotit mj. to, zda

předložené právní rozbory popisují rizika navržených řešení, pročež navrhovateli muselo být

při zpracování právního rozboru známo, že neuvedení těchto rizik bude vést k bodové

penalizaci.9 V tomto kontextu je pak irelevantní námitka navrhovatele týkající se výtky

zadavatele ohledně nedostatečného vypořádání se s prvkem hospodárnosti, účelnosti

a efektivnosti v kontextu zvažování naplnění podmínek pro užití JŘBU, neboť již s ohledem na

výše dovozený nedostatek právního rozboru navrhovatele spočívající v nepopsání rizik

navržených řešení postupoval zadavatel v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami,

když navrhovateli v hodnoceném hledisku B udělil „pouze“ druhý nejvyšší možný počet bodů.

Nad rámec uvedeného nicméně Úřad k dotčenému závěru zadavatele, že „rozbor u podotázky

č. 2 nesprávně/nedostatečně popisuje zásadu hospodárnosti a její vztah k materiální podmínce

JŘBU, kterou supluje (viz výše a bod 87 rozsudku KSB sp. zn. 30 Af 19/2019), čímž snižuje

praktickou využitelnost právního rozboru“, uvádí, že tento závěr je dle Úřadu plně

pochopitelný, když neúplnost právního rozboru může jistě do určité míry snižovat jeho

samotnou praktickou využitelnost (a ani v tomto případě nelze uzavřít, že by se uvedené

odchylovalo od stanoveného zadání a rozváděné problematiky, respektive že by se jednalo

o zjevnou nelogičnost v argumentaci zadavatele).

9

Pozn. Úřadu: I v tomto případě byly hodnocené skutečnosti zcela zřetelně v zadávacích podmínkách popsány

a navrhovatel se v rámci příslušné lhůty pro podání námitek proti netransparentnosti zadávacích podmínek nebránil.

10

Pozn. Úřadu: Pro úplnost Úřad na tomto místě k námitce navrhovatele, že zadavatel v hledisku B hodnotí navrhovatele

a vybraného dodavatele stejným počtem 20 bodů, byť navrhovatel dle svých slov popsal rizika nesplnění materiální

podmínky JŘBU a vybraný dodavatel naproti tomu dle zadavatele „nezohledňuje všechna rizika, zejména s ohledem

na rozhodovací praxi a ne/naplnění materiálních podmínek pro JŘBU“, ve stručnosti uvádí následující (byť tato námitka

byla vznesena až v samotném návrhu nad rámec předchozích námitek). Zadavatel dle zprávy o hodnocení shledal, že

ani jeden ze srovnávaných právních rozborů nezohledňuje všechna rizika navržených řešení, když konkrétní rizika, která

31

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

K právnímu rozboru č. 2

Úřadu sp. zn. R0044/2022/VZ k otázce úplatnosti smlouvy v případě upgradů/updatů

informačního systému, navrhovatel uvádí, že zadavatel blíže nespecifikoval, z jakých důvodů

je tato judikatura ve vztahu k rozboru navrhovatele relevantní. Nadto dané požadavky

zadavatele dle názoru navrhovatele rozšiřují původní zadání, když zadavatel nyní de facto

tvrdí, že požadoval popsat podmínky pro využití spolupráce s jakýmkoliv veřejným

zadavatelem, a dle navrhovatele tak nejsou zadavatelem odkazovaná rozhodnutí s ohledem

na (nedostatečné) zadání přiléhavá. Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel nezpochybňuje, že

navrhovatel zohledňuje varianty vč. vhodných předpokladů o činnosti zadavatele a Kraje

v daných právních rozborech postrádá, ve zprávě o hodnocení jasně identifikoval. S ohledem na uvedený nedostatek

právních rozborů tak zadavatel s odkazem na vše dosud uvedené postupoval v souladu se zadávacími podmínkami, když

navrhovateli i vybranému dodavateli přidělil v hledisku B dotčených 20 bodů. Jaká konkrétní rizika nebyla danými

účastníky zadávacího řízení zohledněna, je v kontextu zadavatelem stanovených pravidel hodnocení irelevantní. Zde je

totiž třeba podotknout, že pokud zadavatel stanovil, co bude hodnotit, transparentně, následně hodnotil, co

v zadávacích podmínkách stanovil, a tento postup i transparentně zachytil (což vše udělal), nelze mu v tomto kontextu

nic vyčítat. To, že dva rozbory, které nejsou totožné, dostanou stejný počet bodů, je pak logickým důsledkem nastavení

zadávacích podmínek zahrnujících „pevně“ dané bodové hodnocení při naplnění definované „kvality“ rozboru. Ani

takové nastavení zadávacích podmínek však nelze zadavateli vyčítat, když zadavateli zjevně postačovalo rozlišení kvality

rozborů pomocí předem definovaných „stupňů“ kvality a pokud dané rozbory spadnou do daného stupně, pak

oprávněně obdrží stejný počet bodů.

32

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

Vysočina, naproti tomu vybraný dodavatel předmětnou otázku zřejmě posoudil nesprávně,

když dle výtky zadavatele nebyly „zohledněny varianty naplnění podmínky dle § 12 písm. a)

ZZVZ, tj. dosahování společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb“. Dle

navrhovatele nelze akceptovat, aby navrhovatel a vybraný dodavatel obdrželi v hledisku B

stejný počet bodů. K výtce zadavatele, že navrhovatel nedostatečně popsal varianty řešení pro

účely získání licence k softwaru od třetí strany, navrhovatel uvádí, že na základě zadání

zadavatel po účastnících nepožadoval, aby vyčerpávajícím způsobem popsali, jak má zadavatel

licenci zajistit (to by stanovený rozsah rozboru ani nedovolil), nýbrž požadoval vyhodnotit

oprávnění v intencích konkrétní situace, přičemž navrhovatel je přesvědčen, že zadání v tomto

ohledu beze zbytku splnil. Navrhovatel pak nerozumí, proč by měl být při správných závěrech

rozbor pro zadavatele méně prakticky využitelný jen kvůli neuvedení určitých selektivních

rozhodnutí či variant. Co se týče zadavatelem vytýkané absence zmínky o možnosti využití

VZMR, navrhovatel uvádí, že z jeho zkušeností by veřejná zakázka na provoz tak složitého

informačního systému nikdy limity stanovené pro VZMR nenaplnila. Pokud by tuto zmínku

navrhovatel uvedl, zahltil by dle svých slov rozbor zjevně nerealistickou variantou. Navrhovatel

je tedy toho názoru, že měl v hledisku B obdržet plný počet bodů. V návaznosti na to pak

navrhovatel nesouhlasí ani s body přidělenými v hledisku C, kdy zadavatel uzavírá, že rozbor

„neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem

na jejich nesprávnost (závěr o bezúplatnosti smlouvy) či neúplnost (závěr k podotázce č. 3)“,

neboť navrhovatel obě výhrady zadavatele vyvrací a nadto se jedná de facto o tytéž důvody

jako v hlediscích A a B.

A uzavírá, že „rozbor je […] založen převážně na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných

orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, však byla zohledněna pouze částečně, neboť

chybí u zásadní otázky úplatnosti smlouvy“. Současně zadavatel v rámci příslušného popisu

hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele mj. uvádí, že „[p]rávní rozbor nezohledňuje

relevantní rozhodovací praxi (rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 a rozhodnutí ÚOHS

sp. zn. R0044/2022/VZ) k otázce úplatnosti smlouvy mezi zadavatelem a Ministerstvem

dopravy/Krajem Vysočina v případě upgradů/updatů informačního systému. Posouzení (právní

závěr) o neúplatnosti smlouvy je s ohledem na eurokonformní výklad ZZVZ vyloučeno

(srov. bod 26 klíčového rozsudku SDEU ve věci 18/83, nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 66/04, č. 434/2006

Sb., rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 68/2009 a na ně navazující rozhodnutí)“. Dle Úřadu je

z uvedeného jasně seznatelné zdůvodnění závěru zadavatele o pouze částečném zohlednění

33

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů. S ohledem na stupně míry naplnění

hodnoceného hlediska A citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí v části týkající se

právního rozboru č. 1 tedy Úřad konstatuje, že jestliže zadavatel navrhovateli přidělil v rámci

hodnoceného hlediska A předmětných 40, a nikoliv plných 60 bodů, provedl i v tomto případě

předmětnou bodovou srážku v souladu s pravidly stanovenými v zadávací dokumentaci.

34

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní,

nezohledňuje však možné varianty řešení nebo účel, pro který bylo zpracováno.“ Aby

předložený právní rozbor získal v rámci hodnoceného hlediska B vyšší počet bodů, musela být

s odkazem na stupně míry naplnění hodnoceného hlediska B citované výše v odůvodnění

tohoto rozhodnutí v části týkající se právního rozboru č. 1 splněna mj. podmínka, že právní

rozbor dle zadavatele „zohledňuje možné varianty řešení“.

Na dodavatelích poté bylo, jak tyto potřeby, představy či požadavky zadavatele zohlední

ve svých právních rozborech, což bylo následně předmětem hodnocení. Dle Úřadu ze zákona

a ostatně ani z logiky věci nevyplývá, že by bylo po zadavateli možno požadovat, aby v zadávací

dokumentaci uvedl každý jednotlivý aspekt související s danou problematikou, který může být

v právních rozborech zohledněn. Vypracování a hodnocení právních rozborů by pak

postrádalo smysl, neboť zadavatel by pravděpodobně obdržel velmi obdobné právní rozbory,

35

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

ve kterých by byly uvedeny takřka stejné skutečnosti, a zadavatel by tak vlastně neměl

co hodnotit, respektive v takovém případě by se vytrácela právě ta složka, která má být

předmětem uvedeného kvalitativního hodnocení nabídek.11 V tomto smyslu tedy Úřad dává

zadavateli za pravdu v tom, že by bylo „absurdní požadovat po zadavateli, aby v rámci zadání

výslovně uvedl, jaké varianty nebo konkrétní právní otázky mají účastnící zodpovědět“. Dle

přesvědčení Úřadu zadavatel v zadávacích podmínkách uvedl zadání právních rozborů (včetně

právního rozboru č. 2) dostatečně podrobně a srozumitelně, což stejně tak platí pro

hodnocená hlediska, přičemž bylo na dodavatelích jakožto odbornících, aby v rámci

vypracování právních rozborů ukázali své schopnosti, mezi něž v právní oblasti zcela jistě patří

nejen schopnost správně identifikovat problém a učinit závěr souladný s relevantní právní

úpravou, ale i schopnost podložit své závěry relevantní rozhodovací praxí, stejně jako

schopnost myslet „za klienta“ a identifikovat rizika postupu či varianty postupu a taktéž

srozumitelně klientovi objasnit danou problematiku a jeho možnosti atp. Právě uvedené je

pak hodnoceno v rámci kvalitativního hodnocení v daném případě.

Úřad uvádí, že ze zprávy o hodnocení vyplývá, že oba ze srovnávaných právních rozborů dle

zhodnocení zadavatele zohledňují základní právní otázky související se zpracovávanou

problematikou, avšak ani jeden z těchto právních rozborů nezohledňuje všechny možné

varianty řešení a částečně ani účel, pro který byly právní rozbory zpracovány. Dle Úřadu tak

zadavateli na základě stupňů míry naplnění hodnoceného hlediska B vymezených v zadávací

dokumentaci nezbývalo nic jiného, než udělit oběma právním rozborům v dotčeném hledisku

B právě 10 bodů. Uvedené však v žádném případě nelze vykládat tak, jak ostatně akcentuje

ve vyjádření k návrhu i zadavatel, že by oba právní rozbory musely být shodné. Jinými slovy

řečeno, jak Úřad obdobně uvedl již výše, jaké konkrétní varianty řešení či v jakém rozsahu

nebyly danými účastníky zadávacího řízení zohledněny, je v kontextu zadavatelem

stanovených pravidel hodnocení nabídek irelevantní. Úřad opakuje, že skutečnost, že dva

rozbory, které nejsou totožné, dostanou stejný počet bodů, je logickým důsledkem nastavení

zadávacích podmínek zahrnujících „pevně“ dané bodové hodnocení při naplnění definované

„kvality“ rozboru, přičemž pokud rozbory spadnou do daného stupně, pak oprávněně obdrží

stejný počet bodů.

11

Pozn. Úřadu: K problematice pojetí, resp. nastavení kvalitativních kritérií hodnocení Úřad na tomto místě odkazuje

např. na již výše zmíněný rozsudek KS v Brně č. j. 55 Af 2/2022-108 ze dne 29. 2. 2024.

12

Pozn. Úřadu: Úřad se na tomto místě pro úplnost vyjadřuje rovněž k námitce navrhovatele (byť tato námitka byla

vznesena až v samotném návrhu nad rámec předchozích námitek), že zadavatel u právních rozborů č. 2 v hledisku B

hodnotí navrhovatele hůře (o deset bodů) než dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“, přestože

jmenovaný dodavatel stejně jako navrhovatel u podotázky č. 2 nezohledňuje variantu u podmínky dosahování

společných cílů zadavatelů, která je splněna i tehdy, „pokud se uvedená spolupráce týká vedlejších činností k veřejným

službám, které musí být poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto vedlejší činnosti ke

skutečnému plnění veřejných služeb“. Dle navrhovatele tak nelze ze zprávy o hodnocení seznat, proč byl dodavatel

„Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v hledisku B hodnocen lépe než navrhovatel. Úřad předně uvádí, že

36

Č.j.: ÚOHS-19174/2024/500

5 bodů. Dle bodu 15.13 zadávací dokumentace odpovídá toto bodové ohodnocení následující