ÚOHS S0327/2020 – Stavební úpravy a rozšíření stávajícího prostoru objektu dom

Obviněný – město Mohelnice, IČO 00303038, se sídlem U Brány 916/2, 789 85 Mohelnice (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“), jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil dne 23. 3. 2018 uveřejněním výzvy k podání nabídky a prokázání kvalifikace z téhož dne (dále jen „výzva“) na profilu zadavatele zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Stavební úpravy a rozšíření stávajícího prostoru objektu domova pro seniory – opakované řízení“ (dále jen „veřejná zakázka“). Veřejná zakázka byla uveřejněna na profilu zadavatele pod systémovým číslem P18V10000144.

Předmětem plnění veřejné zakázky jsou podle bodu 2. výzvy „stavební úpravy v bývalé mateřské škole Lidická č. p. 745/4 v Mohelnici, kterými bude přebudovaná na domov pro seniory. Přístavbou přízemní spojovací haly se vstupem, schodištěm a výtahem bude tento objekt propojený se stávajícím Domovem pro seniory a pečovatelskou službu Mohelnice,

Z „Oznámení o výběru dodavatele“ ze dne 15. 5. 2018 vyplývá, že zadavatel jako nejvýhodnější nabídku vybral nabídku účastníka PRUKON s.r.o., IČO 47674237, se sídlem

Dne 1. 6. 2018 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne

V rámci šetření každého z výše uvedených podnětů si Úřad vyžádal od obviněného vyjádření k jeho postupu a dokumentaci o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

V rámci prověřování podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0306/2020/VZ požádal Úřad obviněného dopisem č. j. ÚOHS-20742/2020/533/HKu ze dne 9. 7. 2020 mj. o zaslání chybějících částí dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, konkrétně o zaslání listinných kopií nabídek dodavatelů FORTEX-AGS, a.s., IČO 00150584, se sídlem Jílová

Dne 14. 7. 2020 obviněný doručil Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž mj. uvedl, že „nevidí důvod pro předložení kopií nabídek, jelikož již byly ÚOHS předloženy originální dokumenty. Dle zadavatele se jedná ze strany ÚOHS o nadbytečný požadavek, jež nemá za daných okolností žádné opodstatnění ani právní základ. I z toho důvodu, že zadavatel vede soudní spor ohledně této veřejné zakázky se společností PRUKON, s. r. o., nepovažuje zadavatel za vhodné mít veškeré dokumenty – originály i kopie na ÚOHS.“. Obviněný ve svém vyjádření rovněž uvedl, že Úřadu již potřetí zaslal originály nabídek, a to i přesto, že podle závěrů Krajského soudu v Brně uvedených v rozsudku č. j. 31 Af 82/2018 – 55 není zadavatel povinen předkládat pouze originály dokumentů. Dále obviněný uvedl, že CD, které vybraný dodavatel přiložil k nabídce, obsahuje soubory, které se týkají veřejné zakázky „Přístavba a přestavba objektu DDM Mohelnice“, o kterou se vybraný dodavatel také ucházel. Uvedené

Dopisem č. j. ÚOHS-21727/2020/533/HKu ze dne 17. 7. 2020 Úřad obviněného opakovaně vyzval k zaslání listinných kopií nabídek výše uvedených dodavatelů, přičemž upřesnil, že příslušné dokumenty si vyžádal od obviněného v návaznosti na skutečnosti uvedené v podnětu, který byl Úřadu doručen dne 16. 6. 2020, a které je Úřad, jakožto orgán vykonávající dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem, povinen prošetřit.

Obviněný požadované listinné kopie nabídek Úřadu nedoručil.

Z obsahu spisů vedených v souvislosti s šetřením podnětů zaevidovaných pod sp. zn. P0013/2020/VZ a P0208/2020/VZ vyplývá, že obviněný nedoručil listinné kopie nabídek ani v rámci šetření těchto podnětů, ačkoliv dle § 258 odst. 1 zákona tuto povinnost měl.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Úřad dospěl k závěru, že obviněný nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když neodeslal Úřadu kompletní dokumentaci o zadávacím řízení v zákonné lhůtě.

Současně Úřad v návaznosti na skutečnosti uvedené v podnětu zaevidovaného pod sp. zn.

Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění vyplývající z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst.

Ve výroku I. příkazu Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v ust. § 48 odst. 8 ve spojení s ust. § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když

Ve výroku II. příkazu Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. P0013/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 14. 1. 2020, tedy nejpozději dne 24. 1. 2020, neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení.

Ve výroku III. příkazu Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. P0208/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 16. 4. 2020, tedy nejpozději dne 27. 4. 2020, neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení.

Ve výroku IV. příkazu Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. P0306/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 18. 6. 2020, tedy nejpozději dne 29. 6. 2020, neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení.

Ve výroku V. příkazu Úřad obviněnému za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. až IV. příkazu uložil pokutu ve výši 250 000 Kč splatnou do jednoho měsíce od nabytí právní moci příkazu.

Příkaz byl obviněnému doručen dne 17. 8. 2020 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 správního řádu a § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 25. 8. 2020 odpor. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Ve svém odporu proti příkazu ze dne 25. 8. 2020, který byl Úřadu doručen téhož dne, obviněný uvádí, že postup Úřadu v předmětné věci je nezákonný, a že příkaz vykazuje znaky

Ve vztahu k přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se podle Úřadu měl obviněný dopustit tím, že nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, obviněný uvádí, že požadavek na předložení „harmonogramu plnění“ nevychází ze žádného zákonného ustanovení na prokázání způsobilosti či kvalifikace a není možné jej s odkazem na zákon jako obligatorní vyžadovat. Podle obviněného nelze harmonogram prací podřadit pod žádnou část zadávacích podmínek, jež si může zadavatel v zadávací dokumentaci vymezit jako zadávací podmínku. Obviněný zastává názor, že pokud zákon stanoví mantinely, jaké může zadavatel maximálně jako obligatorní požadovat po účastnících v rámci prokázání jejich způsobilosti, není možné účastníka vyloučit pro nesplnění požadavku na nevymahatelný dokument, jenž nemá oporu v zákoně a nemůže být definován jako zadávací podmínka. Dodává, že případné předložení harmonogramu prací nevypovídá nic o schopnosti daného účastníka splnit předmět veřejné zakázky. Dále uvádí, že § 46 odst. 1 zákona nabízí zadavateli možnost, nikoliv povinnost, žádat účastníky zadávacího řízení o objasnění nabídek, a je tedy na zadavateli, zda a v jakém rozsahu tuto možnost využije.

Ve vztahu k přestupkům § 268 odst. 1 písm. e) zákona, kterých se podle Úřadu měl obviněný dopustit tím, že ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzev neodeslal Úřadu kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, obviněný uvádí, že postup Úřadu je v dané věci nezákonný a je v rozporu s judikaturou nadřízených správních soudů. Obviněný upozorňuje na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af

Dále obviněný uvádí, že ani z § 216 odst. 2 zákona není možné dovodit nutnost paušálně předkládat dokumentaci Úřadu v originálu (resp. konverzi). Předmětné ustanovení podle

Z výše uvedeného obviněný dovozuje, že požadavek na předložení kopií nabídek pro pouhý přezkum postupu zadavatele v rámci administrace veřejné zakázky za situace, kdy byly Úřadu již řádně ve stanovené lhůtě předloženy originální dokumenty a originály nabídek účastníků veřejné zakázky, je nadbytečný a v rozporu se zákonem.

Usnesením č. j. ÚOHS-26475/2020/533/HKu ze dne 26. 8. 2020 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

Dne 2. 9. 2020 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne, v němž obviněný uvádí, že trvá na svých předchozích sděleních zaslaných Úřadu, a že nesouhlasí s podezřením Úřadu o možném spáchání přestupků dle § 268 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona. Obviněný žádá, aby bylo řízení zastaveno.

Usnesením č. j. ÚOHS-27510/2020/533/HKu ze dne 4. 9. 2020 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se podle § 36 odst. 3 správního řádu mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 17. 9. 2020 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-29174/2020/533/HKu z téhož dne (dále jen „rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020“), v němž ve výroku I. rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v ust. § 48 odst. 8 ve spojení s ust. § 48 odst.

Ve výroku II. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. P0306/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy

Ve výroku III. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. P0208/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy

Ve výroku IV. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. P0013/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy

Ve výroku V. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 Úřad uložil obviněnému za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. až IV. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 pokutu ve výši 240 000 Kč a ve výroku VI. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 Úřad obviněnému uložil uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

Proti rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 podal obviněný dne 2. 10. 2020 rozklad, kterým se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 a zastavení řízení. Předseda Úřadu o rozkladu zadavatele rozhodl rozhodnutím č. j. ÚOHS-35123/2020/321/EDo ze dne 1. 12. 2020 (dále jen „druhostupňové rozhodnutí“), kterým potvrdil výroky I. a VI. rozhodnutí ze dne

Ve vztahu k výrokům II. a IV. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že se Úřad v předmětných výrocích dopustil nesprávného právního posouzení. Ve vztahu k výroku III. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že se Úřad dopustil přímého právního pochybení při konstatování přestupku.

Konkrétně ve vztahu k výroku IV. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 (souvisejícího s nezasláním dokumentace o zadávacím řízení v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn.

Konkrétně ve vztahu k výroku III. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 (souvisejícího s nezasláním dokumentace o zadávacím řízení v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn.

Konkrétně ve vztahu k výroku II. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 (souvisejícího s nezasláním dokumentace o zadávacím řízení v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn.

V návaznosti na nové posouzení bylo Úřadu druhostupňovým rozhodnutím uloženo nově rozhodnout o pokutě.

Oznámením č. j. ÚOHS-39475/2020/533/HKu ze dne 8. 12. 2020 Úřad obviněného seznámil s tím, že se pokračuje v řízení o přestupcích vedeném pod sp. zn. S0327/2020/VZ, a to v části možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona obviněným při zadávání veřejné zakázky a v souvislosti s uložením pokuty za přestupky spáchané obviněným při zadávání veřejné zakázky.

Usnesením č. j. ÚOHS-41502/2020/533/HKu ze dne 28. 12. 2020 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se podle § 36 odst. 3 správního řádu mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Úřad přezkoumal na základě ustanovení § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, na základě vlastního zjištění a při zohlednění závěrů předsedy Úřadu uvedených v druhostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona, a proto řízení o přestupcích vedené pod sp. zn. S0327/2020/VZ ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona obviněným při zadávání veřejné zakázky podle § 257 písm. f) zákona zastavil.

V návaznosti na závěry předsedy Úřadu uvedené v druhostupňovém rozhodnutí Úřad nově rozhodl o pokutě, a to za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se obviněný dopustil tím, že nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v ust. § 48 odst. 8 ve spojení s ust. § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, který v nabídce nepředložil harmonogram postupu prací požadovaný zadavatelem v čl. 11.2. zadávací dokumentace, přičemž tím ovlivnil výběr dodavatele a zadal veřejnou zakázku, když dne 1. 6. 2018 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky. O spáchání uvedeného přestupku obviněným Úřad rozhodl ve výroku I. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020, který byl potvrzen rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-35123/2020/321/EDo ze dne 1. 12. 2020 a dne

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 216 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o zadávacím řízení, kterou tvoří všechny dokumenty v listinné nebo elektronické podobě a výstupy z ústní komunikace, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů, a to po dobu 10 let ode dne ukončení zadávacího řízení nebo od změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, nestanoví-li jiný právní předpis lhůtu delší.

Podle § 258 odst. 1 zákona je zadavatel povinen do 10 dnů ode dne doručení výzvy Úřadu odeslat dokumentaci o zadávacím řízení prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, s výjimkou dokumentů uvedených v § 252 odst. 4 zákona, které je povinen v téže lhůtě odeslat Úřadu v listinné podobě, prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

Podle § 252 odst. 4 zákona části dokumentace o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh neuvedené v § 252 odst. 3 zákona a netextovou část zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh je zadavatel povinen odeslat Úřadu v listinné podobě, prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

Podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 252 odst. 1, 3 nebo 4 zákona, § 254 odst. 5 nebo 6 zákona nebo § 258 odst. 1 zákona.

Podle § 270 odst. 1 zákona se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý.

Podle § 257 písm. f) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona.

Úřad nejprve ve vztahu k povinnosti zadavatele zaslat Úřadu podle § 258 odst. 1 zákona dokumentaci o zadávacím řízení v návaznosti na závěry předsedy Úřadu uvedené v druhostupňovém rozhodnutí upozorňuje, že v případě, kdy zadavatel v rámci zadávacího

V souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0013/2020/VZ Úřad dopisem č. j. ÚOHS-01334/2020/533/AMe ze dne 14. 1. 2020, který obviněný obdržel téhož dne, vyzval obviněného v souladu s § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného dopisu. Stanovená 10denní lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení uplynula dne 24. 1. 2020. Ve stanovené, resp. zákonné lhůtě zadavatel odeslal Úřadu pouze část dokumentace prostřednictvím poštovního doručovatele, která byla doručena Úřadu dne 27. 1. 2020.

Z výše uvedeného seznamu doručené dokumentace vyplývá, že obviněný v návaznosti na výzvu Úřadu v souvislosti s přezkumem podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0013/2020/VZ nedoručil listinné kopie nabídek dodavatelů.

Úřad ve výroku IV. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že neodeslal kompletní dokumentaci

Úřad při opětovném přezkoumání případu z obsahu spisu vedeného pod sp. zn.

Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že ve vztahu k přestupku spočívajícímu v nedoložení listinných kopií nabídek na základě výzvy ze dne 14. 1. 2020 Úřadu podle § 258 odst. 1 zákona v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0013/2020/VZ

V souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0208/2020/VZ Úřad dopisem č. j. ÚOHS-11469/2020/533/BŠp ze dne 16. 4. 2020, který obviněný obdržel téhož dne, vyzval obviněného v souladu s § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného dopisu. Stanovená 10denní lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení uplynula dne 27. 4. 2020. Ve stanovené, resp. zákonné lhůtě zadavatel odeslal Úřadu pouze část dokumentace prostřednictvím poštovního doručovatele, která byla doručena Úřadu dne 30. 4. 2020.

Z výše uvedeného seznamu doručené dokumentace vyplývá, že obviněný v návaznosti na výzvu Úřadu v souvislosti s přezkumem podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0208/2020/VZ nedoručil listinné kopie nabídek dodavatelů.

Úřad ve výroku III. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení (viz odstavec 33 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve vztahu k uvedenému závěru předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí uvedl, že tento přestupek Úřad neměl vůbec konstatovat, a že právní pochybení spočívalo již v uskutečnění samotné výzvy, kterou

Ze závěrů předsedy Úřadu vyslovených v druhostupňovém rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že výzva Úřadu ze dne 16. 4. 2020, kterou Úřad v souvislosti s šetřením podnětu

S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že ve vztahu k přestupku spočívajícímu v nedoložení listinných kopií nabídek na základě výzvy Úřadu ze dne 16. 4. 2020 podle § 258 odst. 1 zákona v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0208/2020/VZ

V souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0306/2020/VZ Úřad dopisem č. j. ÚOHS-18260/2020/533/HKu ze dne 18. 6. 2020, který obviněný obdržel téhož dne, vyzval obviněného v souladu s § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného dopisu. Stanovená 10denní lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení uplynula dne 29. 6. 2020. Ve stanovené, resp. zákonné lhůtě zadavatel odeslal Úřadu dne 29. 6. 2020 pouze část dokumentace prostřednictvím poštovního doručovatele, která byla doručena Úřadu dne 1. 7. 2020.

Dopisem č. j. ÚOHS-20742/2020/533/HKu ze dne 9. 7. 2020 požádal Úřad obviněného mj. o zaslání listinných kopií nabídek dodavatelů, které zadavatel dle článku 11.1. zadávací dokumentace po dodavatelích požadoval předložit, a to ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení předmětného dopisu. Dne 14. 7. 2020 obviněný doručil Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž mj. uvedl, že z důvodu vedení soudního sporu potřebuje mít část dokumentace u sebe a listinné kopie nabídek Úřadu nedoručil.

Dopisem č. j. ÚOHS-21727/2020/533/HKu ze dne 17. 7. 2020 Úřad obviněného opakovaně vyzval k zaslání listinných kopií nabídek dodavatelů, a to ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení předmětného dopisu, přičemž upřesnil, že příslušné dokumenty si vyžádal od obviněného v návaznosti na skutečnosti uvedené v podnětu, který byl Úřadu doručen dne 16. 6. 2020, a které je Úřad, jakožto orgán vykonávající dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem, povinen prošetřit. Obviněný požadované listinné kopie nabídek Úřadu nedoručil.

Úřad ve výroku II. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020 dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení (viz odstavec 32 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ve vztahu k uvedenému závěru předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí uvedl, že v daném případě nelze postavit najisto, zda výzva ze dne 18. 6. 2020, kterou Úřad vyzval obviněného v souvislosti s šetřením daného podnětu k doručení dokumentace o zadávacím řízení, byla učiněna legálně. Upozornil, že i v případě, kdy by byla učiněna legálně, je nezbytné zodpovědět to, zda je u nedodání listinných kopií nabídek naplněna materiální stránka přestupku, tj. zda nesplnění povinnosti ohrožuje povinností sledovaný zájem – zajištění předběžné přezkoumatelnosti postupu zadavatele.

Úřad ve vztahu k výzvě ze dne 18. 6. 2020 uvádí, že v daném případě Úřad postupoval obdobně jako v případě výzvy ze dne 16. 4. 2020, tj. opakovaně obecně požadoval zaslání dokumentace o zadávacím řízení, tedy nepožadoval nic nového oproti výzvám předchozím (zaslaným v souvislosti s šetřením podnětů P0013/2020/VZ a P0208/2020/VZ). Předmětná výzva je tedy formulována shodně jako výzvy předchozí. V intencích závěrů předsedy Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí pak Úřad při opětovném posouzení případu učiněnou výzvu shledává jako takovou, která konkrétně nesledovala svůj účel, a to získání dalších dokumentů (kopií nabídek), které sice byly součástí dokumentace o zadávacím řízení, a které zadavatel ani v předchozích případech Úřadu neposkytl; předmětná výzva tak zadavateli neposkytovala žádné vodítko, že by měl Úřadu poskytnout další části dokumentace o zadávacím řízení, a to v podobě kopií podaných nabídek.

S ohledem na skutečnost, že předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí výslovně deklaroval, že již výzvu ze dne 16. 4. 2020 je nutno považovat za nezákonnou (viz bod 67. odůvodnění druhostupňového rozhodnutí), přičemž předmětná výzva ze dne 18. 6. 2020 je formulována zcela identicky, je Úřad přesvědčen, že i na tuto výzvu je tedy nutno hledět jako na nezákonnou. Ostatně i sám předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí konstatuje, že předmětnou výzvu nelze posuzovat izolovaně a je potřeba ji posuzovat v souvislosti s výzvami předchozími a vyslovuje pochybnosti o její zákonnosti, přičemž upozorňuje, že nelze přičítat k tíži zadavatele, že se zachoval konzistentně jako v případě prvních dvou výzev (viz body 70. a 71. odůvodnění druhostupňového rozhodnutí). Na tomto místě Úřad akcentuje, že ačkoliv z obsahu podaného podnětu, který Úřad prošetřoval, bylo zjevné, že je

Úřad pro úplnost dodává, že v tomto případě Úřad následně obviněného vyzval k doručení listinných kopií nabídek účastníků zadávacího řízení, učinil tak však dodatečnými výzvami ze dne 9. 7. 2020 a 17. 7. 2020, přičemž ani jedna z těchto dodatečných výzev nesplňovala náležitosti výzvy podle § 258 odst. 1 zákona, neboť v případě obou jmenovaných výzev stanovil Úřad obviněnému lhůtu k provedení požadovaného úkonu kratší než 10 dnů, přičemž ustanovení § 258 odst. 1 zákona výslovně pracuje se lhůtou 10denní pro poskytnutí dokumentace o zadávacím řízení. V této souvislosti Úřad pak nad rámec výše uvedeného podotýká, že předmět nyní vedeného řízení o přestupcích je vymezen obsahem příkazu č. j.

S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že ve vztahu k přestupku spočívajícímu v nedoložení listinných kopií nabídek na základě výzvy Úřadu ze dne 18. 6. 2020 podle § 258 odst. 1 zákona v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0306/2020/VZ

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodl Úřad o zastavení správního řízení podle § 257 písm. f) zákona tak, jak je uvedeno ve výrocích I. – III. tohoto rozhodnutí.

V návaznosti na závěry předsedy Úřadu uvedené v druhostupňovém rozhodnutí Úřad nově rozhodl o pokutě, a to za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se obviněný dopustil tím, že nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v ust. § 48 odst. 8 ve spojení s ust. § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, který v nabídce nepředložil harmonogram postupu prací požadovaný zadavatelem v čl. 11.2. zadávací dokumentace, přičemž tím

Úřad přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba přestupku 5 let, přičemž podle § 270 odst. 6 písm. a) zákona se promlčecí doba přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona.

Ke spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že obviněný nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, který v nabídce nepředložil harmonogram postupu prací požadovaný zadavatelem v čl. 11.2. zadávací dokumentace, došlo dne

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odstavec 1 písm. a) až c) zákona.

Cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný v roli zadavatele dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020, činí dle bodu 6.1. smlouvy částku

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není

Úřad v rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku obviněného konstatuje, že obviněný spáchal přestupek tím, že nevyloučil vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv vybraný dodavatel v nabídce nepředložil harmonogram postupu prací požadovaný zadavatelem v čl. 11.2. zadávací dokumentace. V důsledku postupu obviněného byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější nabídka vybraného dodavatele, který měl být podle § 48 odst. 8 zákona vyloučen, a zadavatel s tímto vybraným dodavatelem uzavřel smlouvu. Postupem obviněného v šetřeném případě tak byl porušen zákonem chráněný zájem na tom, aby plnění veřejné zakázky nebylo svěřeno dodavateli, který neprokázal splnění předem zadavatelem stanovené zadávací podmínky. Z obecného pohledu je tedy nutno považovat přestupek obviněného za typově závažný, neboť veřejná zakázka byla zadána dodavateli, se kterým neměla být na její plnění uzavřena smlouva, jelikož tento dodavatel nesplnil podmínky, které zadavatel výslovně stanovil.

Úřad vzal při stanovení výše pokuty v úvahu jako polehčující okolnost dobu, jež uplynula od spáchání přestupku. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, je třeba při posouzení následku správního trestání zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a jeho potrestáním. Čím je tento časový horizont delší, tím více se relativizuje vztah mezi spáchaným přestupkem a ukládanou sankcí. Doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci pak má bezprostřední vliv na účel trestu. Jak Krajský soud v Brně v cit. rozsudku dovodil, „(…) je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“. V daném případě ke spáchání přestupku (uvedeného ve výroku

Přitěžující okolnosti nebo další polehčující okolnosti Úřad v šetřeném případě neshledal.

Úřad dále posoudil, zda je v daném případě na místě zohlednit i jiné sbíhající se přestupky, za které již obviněnému byla uložena pokuta podle zákona. Úřad konstatuje, že zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě není přestupek obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k uplatnění institutu souhrnného trestu.

Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.

Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši, kterou vzhledem k okolnostem případu považuje za dostatečnou v tom smyslu, aby naplnila obě funkce právní odpovědnosti, a to při spodní hranici zákonné sazby.

S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.