ROZHODNUTÍ

ÚOHS S0697/2023/VZ – Právní služby

ÚOHS · 24. 1. 2024

O co šlo

Právní služby

Spisová značka: ÚOHS-S0697/2023/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-00707/2024/500

Brno 5. 1. 2024

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání

veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 20. 10. 2023 na návrh

z téhož dne, jehož účastníky jsou

•

zadavatel – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,

110 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 27. 10. 2023

Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem, ev. č. ČAK 17984, se sídlem Na strži 2102/61a,

140 00 Praha,

•

navrhovatel – HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem

Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha,

•

vybraný dodavatel – společníci „Sdružení AK CCS a AK FP“, jimiž jsou

o CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář, IČO 48118753, se sídlem

Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha, a

o Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 06239137, se sídlem Spálená 84/5,

110 00 Praha,

kteří uzavřeli dne 11. 8. 2023 smlouvu o spolupráci na veřejné zakázce za účelem podání

společné nabídky, ve správním řízení zastoupeni společným zmocněncem CÍSAŘ, ČEŠKA,

SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář, IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha,

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných v otevřeném řízení zahájeném

za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění

dne 29. 6. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167

a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976,

rozhodl takto:

Zadavatel – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00

Praha – při postupu, jehož cílem je uzavření rámcové dohody „Právní služby“ zadávané

v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 6. 2023 a uveřejněno

ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku

Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976, nedodržel pravidlo pro zadání veřejné

zakázky stanovené v § 119 odst. 2 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek,

v rozhodném znění, ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného

zákona, když hodnocení nabídek v rámci dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“

nepopsal v písemné zprávě o hodnocení nabídek („Zpráva o hodnocení nabídek“ ze dne

30. 8. 2023, jež tvoří přílohu č. 1 „Oznámení o výběru dodavatele“ ze dne 14. 9. 2023) tak, aby z něj

byly zřejmé hodnocené údaje z nabídek účastníků zadávacího řízení odpovídající uvedenému

dílčímu kritériu hodnocení, a když předmětný popis hodnocení neodpovídá jmenovaným

zadavatelem stanoveným zadávacím podmínkám týkajícím se uvedeného dílčího kritéria

hodnocení a současně je značně strohý a vnitřně rozporný, pročež nelze ověřit, z jakých

konkrétních důvodů jmenovaný zadavatel přidělil jednotlivým účastníkům zadávacího řízení

v rámci uvedeného dílčího kritéria hodnocení příslušný počet bodů, resp. zda jmenovaným

zadavatelem přidělené počty bodů odpovídají nabídkám jednotlivých účastníků zadávacího řízení,

v důsledku čehož je postup jmenovaného zadavatele při hodnocení nabídek nepřezkoumatelný, a

tudíž i netransparentní, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dosud nedošlo

k uzavření rámcové dohody.

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem

nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad

pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných

zakázek, v rozhodném znění, ruší úkony jmenovaného zadavatele spojené s hodnocením nabídek

účastníků otevřeného řízení zahájeného za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, jehož

oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 6. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek

dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod

ev. č. 2023/S 126-400976, zaznamenané ve „Zprávě o hodnocení nabídek“ ze dne 30. 8. 2023, jež

tvoří přílohu č. 1 „Oznámení o výběru dodavatele“ ze dne 14. 9. 2023, jakož i všechny následné

úkony jmenovaného zadavatele učiněné v předmětném zadávacím řízení, včetně „Rozhodnutí

o výběru dodavatele“ ze dne 14. 9. 2023 a „Oznámení o výběru dodavatele“ z téhož dne.

III.

Zadavateli – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha

– se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění,

až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ve věci návrhu navrhovatele – HAVEL & PARTNERS s.r.o.,

advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha – ze dne

20. 10. 2023 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele ukládá

zákaz uzavřít rámcovou dohodu „Právní služby“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno

k uveřejnění dne 29. 6. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod

ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126400976.

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění,

v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení

o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – CENDIS, s.p.,

IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha – ukládá povinnost

uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

Zadavatel – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,

110 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 27. 10. 2023

Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem, ev. č. ČAK 17984, se sídlem Na strži 2102/61a,

140 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e)

zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“),

zahájil podle zákona dne 29. 6. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení

k uveřejnění otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, přičemž

předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod

ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126400976 (dále jen „rámcová dohoda“ či „zadávací řízení“).

Dle části 3. „Předmět rámcové dohody a veřejných zakázek“ bodu 3.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky je předmětem zadávacího řízení „uzavření rámcové dohody mezi zadavatelem a jedním dodavatelem dle závazného vzoru tvořícího přílohu č. 1 této ZD […] na dobu 48 měsíců (dále jen „Rámcová dohoda“), a to bez obnovení soutěže ve smyslu ust. § 132 ZZVZ“. V citované části 3. bodu 3.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel dále stanovil, že „[p]ředmětem veřejných zakázek zadávaných na základě Rámcové dohody je poskytování právních služeb dodavatelem zadavateli dle aktuálních provozních a dalších potřeb zadavatele.“

V části 4. „Předpokládaná hodnota rámcové dohody“ bodu 4.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil předpokládanou a současně maximální hodnotu rámcové dohody ve výši 10 000 000 Kč bez DPH.

Z výpisu z elektronického nástroje E-ZAK vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem 5 nabídek.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

„Rozhodnutím o výběru dodavatele“ ze dne 14. 9. 2023 (dále jen „rozhodnutí o výběru“) zadavatel rozhodl o výběru dodavatele k uzavření rámcové dohody, a to dodavatele – společníci „Sdružení AK CCS a AK FP“, jimiž jsou CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář, IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha, a Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 06239137, se sídlem Spálená 84/5, 110 00 Praha, kteří uzavřeli dne 11. 8. 2023 smlouvu o spolupráci na veřejné zakázce za účelem podání společné nabídky, ve správním řízení zastoupeni společným zmocněncem CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář, IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“).

Účastníkům zadávacího řízení vč. účastníka – HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář,

IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) –

zadavatel rozhodnutí o výběru oznámil dne 14. 9. 2023 prostřednictvím „Oznámení o výběru

dodavatele“ z téhož dne (dále jen „oznámení o výběru“), jehož přílohu tvoří mimo rozhodnutí

o výběru rovněž „Zpráva o hodnocení nabídek“ ze dne 30. 8. 2023 (dále jen „zpráva

o hodnocení“).

Proti rozhodnutí o výběru podal navrhovatel námitky ze dne 27. 9. 2023 (dále jen „námitky“), které byly zadavateli doručeny téhož dne.

Rozhodnutím ze dne 9. 10. 2023 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo navrhovateli doručeno dne 10. 10. 2023, zadavatel námitky odmítl.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 20. 10. 2023 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad”) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“). Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 20. 10. 2023.

II.

OBSAH NÁVRHU

Návrh navrhovatele směřuje proti rozhodnutí o výběru, resp. proti nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti zprávy o hodnocení.

Navrhovatel uvádí, že dílčí hodnotící kritérium „Kvalita právních rozborů“ s váhou 40 % vyžadovalo vypracování tří dílčích právních rozborů, přičemž vzhledem k nedostatečnému obsahu zprávy o hodnocení navrhovatel nemůže relevantním způsobem posoudit, zda zadavatel při hodnocení nabídek postupoval vůči všem účastníkům zadávacího řízení rovným způsobem a zda z jednotlivých právních rozborů vyvozuje správné závěry. Navrhovatel tak dle svých slov není schopen posoudit, zda zadavatel přidělil jednotlivým účastníkům body v souladu se zadávacími podmínkami. Konkrétně navrhovatel namítá, že „[v]yjádření

Zadavatele stran důvodů vedoucích ho k přidělení konkrétního počtu dílčích bodů jsou […]

vedena pouze v obecné rovině a týkají se pouze některých vybraných aspektů hodnocených

právních rozborů. Navrhovateli […] není zřejmé, které konkrétní skutečnosti odpovídající dílčím

hodnoceným hlediskům byly uvedeny v nabídkách účastníků zadávacího řízení. V takovém

případě […] nelze řádně posoudit správnost Zadavatelem uvedených vyjádření, a v konečném

důsledku tedy ani samotného výsledku hodnocení nabídek.“

Navrhovatel dále konstatuje, že i přes „kusý“ obsah zprávy o hodnocení nemůže v některých případech souhlasit s dílčími body, které mu byly přiděleny, jakož ani s důvody, kterými zadavatel zdůvodnil srážky bodů, přičemž dle navrhovatele nelze přehlížet, že zadavatel

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

„evidentně bagatelizuje […] potenciálně výraznější nedostatky právních rozborů dalších

účastníků“.

Ve vztahu k právnímu rozboru č. 1 navrhovatel namítá, že není pravdou, že by zde absentovala recentní rozhodovací praxe, jak nesprávně dovozuje zadavatel. Podle navrhovatele „to, že existují i další rozhodnutí […] samozřejmě teoreticky platí, na druhou stranu ze zadání ani ze zdůvodnění hodnocení neplyne, že by jiná rozhodovací praxe […], která nijak neposouvá závěry doktríny oproti judikatuře, kterou využívá Navrhovatel, měla pro závěry Navrhovatele zásadní vliv, tedy že by mohla závěry ovlivnit/změnit.“ Dle navrhovatele neobstojí ani argumentace zadavatele obsažená až v rozhodnutí o námitkách, že v právním rozboru měla být obsažena rozhodovací praxe, která bude podporovat možnost využití jednacího řízení bez uveřejnění, neboť toto tvrzení nemá žádnou oporu ve zprávě o hodnocení. Navrhovatel dále uvádí, že „z odkazů na rozhodovací praxi, kterou Navrhovatel použil, se a contrario přesto dají dovodit jasné podmínky, při kterých může být JŘBU realizováno.“ Navrhovatel dále namítá, že i výtku směrem k absenci výkladu k využitelnosti argumentu hospodárnosti v podotázce č. 1 (když sám zadavatel potvrzuje, že tato je krátce řešena v podotázce č. 2) je třeba odmítnout jako nesprávnou. K tomu navrhovatel dodává, že „jak Zadavatel správně uvádí, s prvkem hospodárnosti je […] pracováno, avšak s ohledem na potřebu zpracovatele na velmi omezeném prostoru postihnout podstatu zadání, nebylo pro závěry posouzení přínosné tento prvek dále rozvádět […]. Pokud Zadavatel zamýšlel […] výtkou implikovat nesprávnost závěrů právního posouzení […], tak měl toto jasně uvést ve Zprávě – to ale neučinil.“ Navrhovatel uzavírá, že zadavatelem nastavená škála hodnocení nemůže být nyní přičítána k tíži navrhovatele, kdy značné bodové rozdíly mezi jednotlivými stupni hodnocení neumožňují, aby byly promítnuty nedostatky pouze marginálního charakteru. Současně navrhovatel poukazuje na to, že „stejný počet bodů v příslušném podkritériu […] obdržel i Vybraný dodavatel, který však dle zdůvodnění hodnocení prvek hospodárnosti ani nezmínil […], stejně tak jako obdržel stejný počet bodů […] účastník Weinhold Legal, kterému je […] ze strany Zadavatele vyčítáno mnohem více skutečností než Navrhovateli“.

Co se týče právního rozboru č. 2, navrhovatel konstatuje, že „nemůže […] souhlasit se závěrem

Zadavatele, že se s otázkou úplatnosti smlouvy […] vypořádal nedostatečně, či že by kvalitě

rozboru měla jít k tíži zmínka Navrhovatele stran bezúplatnosti smlouvy. […] V daném případě

je zcela zásadní, že jednoznačný předpoklad úplatnosti ze zadání ani nevyplýval.“ Navrhovatel

dále uvádí, že je mu vytýkáno, že „nezohlednil rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 ve vztahu

k podmínce dosahování společných cílů zadavatelů. Navrhovatel nicméně v rozboru správně

dovodil splnění podmínky, že spolupráce bude směřovat k uskutečňování společných cílů

zajišťujících veřejné potřeby v rámci tzv. vedlejších činností. […] Cílem Právního rozboru […] dle

zadání bylo pouze popsat, jaké podmínky musí být splněny, aby smlouva o bezúplatném

poskytnutí licence mohla být uzavřena, pokud poskytovatelem licence je Kraj Vysočina.

Navrhovatel je přesvědčen, že tomuto požadavku […] beze zbytku dostál.“ Ve vztahu

k uvedenému navrhovatel rovněž konstatuje, že vybraný dodavatel předmětnou otázku

zřejmě (s ohledem na nedostatečnou přezkoumatelnost zprávy o hodnocení) posoudil zcela

nesprávně, pročež nelze akceptovat, že navrhovatel i vybraný dodavatel obdrželi stejný počet

dílčích bodů. Navrhovatel dále akcentuje, že nelze přehlížet, že „u Vybraného dodavatele

Zadavatel uvádí, že v daném případě je ‚správně posouzena nezbytnost zadávacího řízení‘ nebo

že ‚právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou

problematikou‘, aniž by měl Navrhovatel jakoukoliv možnost tyto obecné teze Zadavatele

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

přezkoumat na základně reálných údajů z nabídky Vybraného dodavatele“. Co se týče výtky

zadavatele, že navrhovatel nedostatečně popsal varianty řešení pro účely získání licence

k softwaru od třetí strany, navrhovatel konstatuje, že dle jeho přesvědčení bylo zadání beze

zbytku splněno a výtku zadavatele je třeba považovat za jdoucí nad rámec zadávacích

podmínek. Konečně k zadavatelem vytýkané absenci zmínky o možnosti využití veřejné

zakázky malého rozsahu navrhovatel uvádí, že „rozbor stran VZMR by byl z praktického

hlediska redundantní“.

Pokud pak jde o právní rozbor č. 3, navrhovatel uvádí, že skutečnost, že nezmínil jedno konkrétní zadavatelem odkazované rozhodnutí, „nemůže být legitimním důvodem pro odebrání 1/3 bodů v daném dílčím hodnoceném hledisku A). Právě uvedené platí tím spíše, že

Zadavatel ve Zprávě výslovně uvádí, že závěry Navrhovatele […] jsou správné, a tedy absence

odkazu na příslušné jedno rozhodnutí podle všeho neměla vliv na řádnost a správnost právního

posouzení provedeného Navrhovatelem.“ K výtce zadavatele, že navrhovatel nezmínil, kdy

jsou výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru zakázané, navrhovatel uvádí, že

ze zadávacích podmínek nevyplývá, že by u zaměstnance mohl být naplněn zákaz výpovědi,

a jedná se tak opět „o hypotetický předpoklad, který nebylo možné jakkoliv odhadnout“.

Současně navrhovatel konstatuje, že je-li dle tvrzení zadavatele dotčený rozbor navrhovatele

„přehledný a srozumitelný a zároveň obsahuje jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení

pracovního poměru, není přípustné, aby Navrhovatel byl bodově penalizován za to, že

předmětný závěr není znovu a doslovně zopakován rovněž v […] manažerském shrnutí (které

dle zadávacích podmínek nebylo povinnou součástí právního rozboru – ale bylo zpracováno

pro účely lepší orientace Zadavatele v textu)“. Konečně navrhovatel poukazuje na to, že „stejný

počet bodů v příslušném podkritériu […] obdržel i účastník FTPV, jehož právní rozbor (na rozdíl

od rozboru Navrhovatele) dle Zprávy jednoznačné závěry a doporučení neobsahuje vůbec“.

Pro případ, že by Úřad shledal navrhovatelem shora uvedené namítané skutečnosti nedůvodnými, upozorňuje navrhovatel v návrhu rovněž na možnou netransparentnost aplikace zadávacích podmínek, neboť má za to, že zadavatel právní rozbory navrhovatele v řadě případů penalizoval pro nesplnění požadavků, které ze zadávacích podmínek nevyplývaly. K tomu navrhovatel uvádí, že by se jednalo „o dodatečně vzniklé nejasnosti a nedostatky, které nemohl Navrhovatel namítat dříve, neboť nevěděl, jak […] bude Zadavatel vlastní zadávací podmínky v průběhu Veřejné zakázky aplikovat“. Současně navrhovatel konstatuje, že se zadavatel s předmětnou částí námitkové argumentace navrhovatele v rozhodnutí o námitkách nevypořádal dostatečně, v důsledku čehož je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné.

Závěrem návrhu navrhovatel navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o výběru a spolu s ním všechny úkony související s hodnocením nabídek. Alternativně pak navrhovatel s ohledem na namítanou netransparentnost aplikace zadávacích podmínek navrhuje, aby Úřad zahájil správní řízení z moci úřední a v jeho rámci rozhodl o zrušení zadávacího řízení.

III.

PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 20. 10. 2023, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: o zadavatel, o navrhovatel, o vybraný dodavatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 25. 10. 2023.

Usnesením ze dne 25. 10. 2023 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony, a to nejpozději jeden den po provedení příslušného úkonu.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 30. 10. 2023

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 30. 10. 2023 (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu”) obdržel Úřad od zadavatele téhož dne.

Zadavatel předně konstatuje, že ze zprávy o hodnocení jednoznačně vyplývá, že zadavatel provedl hodnocení nabídek plně v souladu se zákonem a zadávacími podmínkami a že postupoval v souladu se zásadou transparentnosti a přiměřenosti, když nabídky všech účastníků posuzoval stejným způsobem a když ve zprávě o hodnocení uvedl zcela konkrétní slovní hodnocení, tedy dle bodu 15.14 zadávací dokumentace veřejné zakázky konkrétní důvody, co je danému právnímu rozboru vytýkáno. Dle zadavatele je tedy hodnocení nabídek obsažené ve zprávě o hodnocení přezkoumatelné, když „u každého hodnocení je zcela zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti vedly zadavatele k udělení daného počtu bodů a co konkrétně zadavatel účastníkům případně vytýká“. Pokud jde o část návrhu, kde navrhovatel napadá nejasnost zadávacích podmínek, zadavatel uvádí, že ani tyto námitky nejsou důvodné (důkazem je dle zadavatele skutečnost, že žádný z účastníků zadávacího řízení námitky proti zadávacím podmínkám nepodal), přičemž nadto zdůrazňuje, že předmětné námitky proti zadávacím podmínkám nebyly navrhovatelem podány včas.

Co se týče samotné polemiky navrhovatele ohledně hodnocení jednotlivých právních rozborů ze strany zadavatele, zadavatel ve vztahu k právnímu rozboru č. 1 uvádí, že je třeba předně zdůraznit, že rozboru navrhovatele není vytýkáno, že by „absentovala recentní rozhodovací praxe“, nýbrž že „neobsahuje novější rozhodovací praxi na podporu využití JŘBU. Zadavatelem zmiňovaný rozsudek KSB ve věci 62 Af 49/2020 obsahuje popis typových situací ve vztahu k možnosti využití JŘBU dle rozhodovací praxe soudů, včetně pozitivního vymezení podmínek pro využití JŘBU. Právě popis pozitivních podmínek pro využití JŘBU a typových situací […] může být pro posouzení věci skutečně relevantní a pro zadavatele […] přínosný.“ K výtce týkající se absence výkladu k využitelnosti argumentu hospodárnosti v podotázce č. 1 zadavatel uvádí, že pokud „kritérium hospodárnosti navrhovatel sám výslovně uvádí u podotázky č. 2, měl tuto alternativu zmínit též u podotázky č. 1, neboť takové využití není ze zadání vyloučeno“.

Vzhledem k tomu, že relevantní rozhodovací praxe tedy nebyla v rozboru navrhovatele zcela

zohledněna, nemohl zadavatel udělit navrhovateli 60 bodů, ale v souladu se zadávacími

podmínkami toliko 40 bodů. Zadavatel dodává, že „opakuje-li navrhovatel, že jeho právní

rozbory jsou založeny na správných právních závěrech, znamená tato skutečnost pouze to, že

jeho právní rozbor musel obdržet v rámci hlediska A) […] alespoň 20 bodů, přičemž více bodů

by mu náleželo až podle míry zohlednění relevantní rozhodovací praxe/právní nauky.“

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

K právnímu rozboru č. 2 zadavatel konstatuje, že ze zprávy o hodnocení jednoznačně vyplývá, že navrhovatel „nezohlednil rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18, na jehož základě bylo zadání právního rozboru č. 2 koncipováno […] Pokud by navrhovatel zohlednil rozhodnutí SDEU ve věci

C-796/18, tedy že updaty/upgrady informačního systému jsou v této situaci jednoznačně

úplatným plněním, nepopisoval by nadbytečně variantu bezúplatné smlouvy, která dle zadání

nemůže nastat a kterou též nevhodně uvádí jako první v manažerském shrnutí.“ Současně

zadavatel konstatuje, že na rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 bylo zadavatelem odkazováno

i ve vztahu k podmínce dosahování společných cílů zadavatelů. Zadavatel dále uvádí, že

„navrhovatel […] odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS22168/2022/523 ze dne 1. 7. 2022,

které hovoří pouze o společné strategii partnerů spolupráce, nikoliv však, že tato spolupráce se

může týkat vedlejších činností k veřejným službám. Ze zadání přitom nevyplývá, že by zadavatel

a kraj […] měli využívat informační systém přímo k zajišťování (poskytování) veřejných služeb,

a proto může nastat varianta popisovaná v rozhodnutí SDEU […]. Pokud varianta řešení, kterou

může zadavatel prakticky využít, vyplývá z rozhodovací praxe SDEU, jedná se […] o variantu

řešení, jejíž nezohlednění má být dle zadávacích podmínek hodnoceno v rámci hlediska B), jak

zadavatel zcela správně učinil.“ Výsledné hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele je pak

dle zadavatele plně konzistentní s hodnocením ostatních účastníků, „kdy z hlediska B) všechny

právní rozbory č. 2 s 20 body trpí srovnatelnými nedostatky, jak jednoznačně vyplývá

ze Zprávy“.

Konečně ve vztahu k právnímu rozboru č. 3 zadavatel předně zdůrazňuje, že „navrhovateli nebylo […] vytčeno, že by neuvedl ‚jedno konkrétní rozhodnutí‘, ale že […] nezohlednil ustálenou rozhodovací praxi NS, která se týká druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru, což vyplývá z toho, že takovou judikaturu necitoval“. Dále zadavatel konstatuje, že „upozornění na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo výpovědi je jednoznačně upozorněním na možné riziko. Nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že ze zadání nevyplývalo, že by u zaměstnance ‚mohla být naplněna situace‘, neboť žádný údaj ze zadání č. 3 nesvědčí ani pro závěr o vyloučení takového rizika.“ Konečně pak zadavatel uvádí, že „[p]okud se navrhovatel dobrovolně rozhodl zahrnout manažerské shrnutí do právního rozboru, hodnotil zadavatel samozřejmě též manažerské shrnutí a v něm obsažené závěry. Je notorietou, že manažerské shrnutí uvedené na začátku právního rozboru obsahuje závěry právního rozboru určené pro vrcholné vedení zadavatele právního rozboru. Pokud navrhovatel v manažerském shrnutí výslovně uvede, že ‚s ohledem na obecnou povahu zadání nelze v posuzovaném případě možnost zadavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem definitivně potvrdit či vyvrátit‘, nejedná se o jednoznačný závěr. Vzhledem k těmto skutečnostem je zcela správné hodnocení zadavatele obsažené ve Zprávě, neboť závěry navrhovatele nejsou jednoznačné a pro zadavatele použitelné.“

Závěrem vyjádření k návrhu zadavatel ze všech shora uvedených důvodů navrhuje, aby Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Další průběh správního řízení

Usnesením ze dne 15. 11. 2023 určil Úřad vybranému dodavateli lhůtu k provedení úkonu – určení společného zmocněnce pro účely usnadnění průběhu tohoto správního řízení.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Usnesením ze dne 23. 11. 2023 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Zadavatel se ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 23. 11. 2023 ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Vyjádření vybraného dodavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 28. 11. 2023

Vyjádření vybraného dodavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 28. 11. 2023 obdržel Úřad od vybraného dodavatele téhož dne.

Vybraný dodavatel uvádí, že je přesvědčen, že z podkladů pro rozhodnutí je zřejmé, že postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky byl správný a souladný se zákonem, a pro uložení nápravného opatření tak neexistují žádné relevantní důvody. S ohledem na uvedené vybraný dodavatel navrhuje, aby Úřad dle § 265 písm. a) zákona rozhodl o zamítnutí podaného návrhu.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 1. 12. 2023

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 1. 12. 2023 obdržel Úřad od navrhovatele téhož dne.

Navrhovatel se předně vyjadřuje k vyjádření zadavatele k návrhu, přičemž konstatuje, že zadavatel zde toliko opakuje svou předchozí argumentaci obsaženou v rozhodnutí o námitkách, aniž by uvedl cokoliv nového. Posléze navrhovatel podává své vyjádření k podkladům rozhodnutí, přičemž plně setrvává na závěrech, které jsou obsaženy již v jeho návrhu, kdy tyto ve vyjádření k podkladům rozhodnutí pouze jinými slovy opakuje.

IV.

ZÁVĚRY ÚŘADU

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů pro rozhodnutí, zejména příslušné části dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků správního řízení, a na základě vlastních zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. až IV. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

Podle § 115 odst. 1 zákona musí zadavatel v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují a) kritéria hodnocení,

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a

váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

Podle § 119 odst. 1 zákona zadavatel provede hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci.

Podle § 119 odst. 2 zákona zadavatel pořídí písemnou zprávu o hodnocení nabídek, ve které uvede a) identifikaci zadávacího řízení, b) fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení, c) seznam hodnocených nabídek a d) popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé

hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení,

popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení,

popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a

výsledek hodnocení nabídek.

Podle § 123 písm. a) zákona zadavatel odešle bez zbytečného odkladu od rozhodnutí o výběru dodavatele oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení. S výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění a zadávacího řízení, v němž je jeden účastník zadávacího řízení, musí být součástí tohoto oznámení zpráva o hodnocení nabídek, pokud proběhlo hodnocení nabídek.

Podle § 263 odst. 2 zákona nedodrží-li zadavatel pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

V bodě 15.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že „[n]abídky budou hodnoceny v souladu s § 114 odst. 1 ZZVZ podle jejich ekonomické výhodnosti. Hodnocení nabídek bude provedeno dle ustanovení § 114 odst. 2 ZZVZ na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality.“ Současně zadavatel v dotčeném bodě zadávací dokumentace veřejné zakázky stanovil 2 dílčí kritéria hodnocení, a to „Nabídkovou cenu“ s váhou 60 % a „Kvalitu právních rozborů“ s váhou 40 %.

V bodě 15.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že „[v]yhodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení bude provedeno bodovací metodou dle popisu uvedeného u jednotlivých kritérií hodnocení. Při veškerých výpočtech v rámci hodnocení budou čísla zaokrouhlována na dvě desetinná místa podle matematických pravidel.“

Ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ zadavatel v bodech 15.10 až 15.15 zadávací dokumentace veřejné zakázky stanovil následující:

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

„Maximální celkový rozsah jednoho vypracovaného právního rozboru je 5 normostran

(normostranou se rozumí text v rozsahu 1800 znaků, tj. včetně symbolů a mezer). Do celkového

limitu se počítají též poznámky pod čarou. K částem přesahujícím rámec tohoto rozsahu

nebude zadavatel při hodnocení nabídek přihlížet.

Dodavatelé v nabídce předloží každý právní rozbor jako samostatný dokument. Zadavatel

požaduje, aby dodavatelé dodrželi následující minimální formální požadavky na zpracování

rozborů:

•

Formát souboru: .doc nebo .docx

•

Písmo: Arial

•

Velikost písma: 11

•

Řádkování: 1,5

Zadavatel stanoví tato zadání právních rozborů:

Právní rozbor č. 1:1

Zadání: Zadavatel je držitelem nevýhradní licence k počítačovému programu, který využívá pro

splnění svých úkolů (poskytování služeb) pro Ministerstvo dopravy v období let 2019 – 2023.

Zadavatel pořídil tuto licenci včetně služeb podpory a aktualizace programu v rámci

otevřeného zadávacího řízení na přelomu let 2018 a 2019. Ministerstvo dopravy oproti

původnímu plánu (schválené koncepci) nově rozhodlo o pokračování a rozšíření celého

projektu, který provádí zadavatel pro Ministerstvo dopravy a v němž zadavatel využívá

předmětný program. Pro poskytování služeb zadavatelem je nezbytná podstatná aktualizace

a prodloužení licence programu, které objektivně může poskytnout pouze jediný dodavatel

(výrobce a držitel práv k programu), nebo pořízení jiného počítačového programu. Posuďte,

zda zadavatel může využít 13 jednací řízení bez uveřejnění k rozšíření takového programu.

Popište, zda a jak se liší právní posouzení v případě, že smlouva mezi zadavatelem

a Ministerstvem dopravy obsahovala opční právo Ministerstva dopravy na prodloužení služeb

zadavatele na období po roce 2023. Pro případ, že zadavatel bude pořizovat nový počítačový

program, uveďte konkrétní doporučení, které by měl zadavatel zvážit při rozhodování, zda

požadovat výhradní licenci/zdrojový kód programu.

Právní rozbor č. 2:

Zadání: Zadavatel obdržel návrh na uzavření smlouvy, jejímž předmětem je bezúplatné

poskytnutí licence k informačnímu systému, který slouží ke sběru a vyhodnocování dat v oblasti

regionální dopravy a který zadavatel využije v rámci své činnosti. Licence zahrnuje právo

zadavatele k úpravě informačního systému, přičemž úpravy jsou předpokládané s ohledem

na připravovanou novelu právních předpisů. Součástí smlouvy je povinnost obou smluvních

stran poskytnout druhé straně upgrady/updaty informačního systému. Posuďte, jaké

podmínky pro uzavření smlouvy se zadavatelem musí být splněny v případě, že poskytovatelem

licence je Ministerstvo dopravy, a jaké podmínky musí být splněny v případě, že

poskytovatelem licence zadavateli je Kraj Vysočina. Dále posuďte, zda zadavatel je oprávněn

Pozn. Úřadu: Zvýraznění provedeno zadavatelem.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

uzavřít smlouvu v případě, že podmínkou provozu informačního systému je nákup licence

k softwaru od třetí smluvní strany.

Právní rozbor č. 3:

Zadání: Zadavatel v rámci jednoho pracovního týmu poskytuje svým zaměstnancům odměny

na základě počtu splněných specifických úkolů, které zaměstnanci sami zapisují do interního

systému zadavatele. Zaměstnanec si do tohoto systému zadavatele sám zapsal splnění

specifického úkolu, ačkoliv se na splnění daného specifického úkolu nijak nepodílel. Na základě

zapsání splnění daného specifického úkolu vyplatil zadavatel tomuto zaměstnanci odměnu

vyšší o 372 Kč, než která by zaměstnanci skutečně náležela. Zadavatel vnímá tento postup

zaměstnance jako zásadní narušení důvěry a jako pošlapání etického kodexu zadavatele.

Posuďte, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr tohoto zaměstnance a jakým způsobem

může pracovní poměr ukončit, a to včetně rizik spojených s takovým postupem/postupy.

U právních rozborů bude zadavatelem ustanovená komise posuzovat jejich kvalitu dle níže

uvedených hledisek, na jejichž základě bude každý právní rozbor posuzován a následně

hodnocen:

Hodnocené hledisko

A) Správnost právních závěrů, a to z pohledu účinné právní úpravy a zohlednění rozhodovací praxe

příslušných orgánů a právní nauky

Kvalita předloženého rozboru

Počet dílčích bodů

Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. V řešení je

zohledněna rozhodovací praxe příslušných orgánů, pokud existuje, a právní

nauka.

Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci

relevantní, je zohledněna pouze částečně.

Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci

relevantní, není zohledněna.

Právní rozbor není založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy.

B) Zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná relevance;

zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti zpracovávaného

právního rozboru

Kvalita předloženého rozboru

Počet dílčích bodů

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, a je pro zadavatele prakticky využitelné, popisuje rizika

navržených řešení.

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné nebo nepopisuje

rizika navržených řešení.

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, nezohledňuje však možné varianty řešení nebo účel, pro

který bylo zpracováno.

Právní rozbor nezohledňuje veškeré

se zpracovávanou problematikou.

právní

otázky

související

C) Přehlednost a srozumitelnost

Kvalita předloženého rozboru

Počet dílčích bodů

Právní rozbor je zcela přehledný a srozumitelný, přičemž obsahuje

jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.

Právní rozbor není zcela přehledný a srozumitelný, nebo neobsahuje

jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.

Právní rozbor není přehledný a srozumitelný a neobsahuje jednoznačné

dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.

Hodnotící komise u každého právního rozboru uvede v souladu se zásadami ZZVZ, proč

obdržela nabídka daný počet bodů, a to včetně konkrétního slovního hodnocení, tedy uvede

konkrétní důvody, co je danému právnímu rozboru vytýkáno.

Každý právní rozbor může získat 100 dílčích bodů. Maximální počet dílčích bodů za všechny

právní rozbory jednoho dodavatele tedy činí 300 dílčích bodů, z nichž bude vypočítán průměr

15 dílčích bodů (počet dílčích bodů dělený číslem 3). Počet bodů za kritérium B) Kvalita právních

rozborů vznikne vynásobením počtu průměru dílčích bodů a koeficientem 0,4.“

V rámci části hodnocení dílčího kritéria „Kvalita právních rozborů“ je ve zprávě o hodnocení uvedeno následující hodnocení právních rozborů č. 1 navrhovatele a vybraného dodavatele2: „HAVEL & PARTNERS

Pozn. Úřadu: Podle zprávy o hodnocení jsou v levém sloupci uvedeny body za hodnocené hledisko a v pravém sloupci

je uvedeno odůvodnění k příslušnému hodnocenému hledisku.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Právní rozbor k podotázce č. 1 správně popisuje materiální a formální

podmínky pro naplnění JŘBU včetně několika odkazů na rozhodovací praxi,

přičemž vhodně aplikuje popsaná kritéria na poskytnuté informace

ze zadání. Právní rozbor u podotázky č. 1 však neobsahuje novější

rozhodovací praxi na podporu využití JŘBU (např. rozhodnutí KSB ve věci

62 Af 49/2020), která je v daném případě relevantní, a rovněž neobsahuje

informaci k dopadu zásady hospodárnosti dle judikatury, kterou rozbor

správně zmiňuje až u podotázky č. 2.

Právní rozbor k podotázce č. 2 správně uvádí, že existence opčního práva

ministerstva dopravy obecně vylučuje JŘBU.

U podotázky č. 3 rozbor obsahuje doporučení k řešení zadávacího řízení.

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy, ale rozhodovací

praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, byla

zohledněna pouze částečně.

Právní rozbor popisuje rizika navržených řešení a jednotlivé varianty.

Právní rozbor u podotázky č. 1 však neobsahuje novější rozhodovací praxi,

která je v daném případě relevantní, a rovněž neobsahuje informaci

k dopadu zásady hospodárnosti dle judikatury, kterou rozbor zmiňuje

u podotázky č. 2, jak je uvedeno výše. U podotázky č. 3 není zmíněna

rozhodovací praxe k omezení hospodářské soutěže požadavkem

na zdrojový kód/výhradní licenci a možné vypořádání se s touto námitkou

(bod 181 rozhodnutí ÚOHS-S0530/2020/VZ). Právní rozbor však zohledňuje

veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z

tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné

varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, a je pro zadavatele

prakticky využitelné, popisuje rizika navržených řešení.

Právní rozbor obsahuje jednoznačné dílčí závěry a doporučení ke všem

podotázkám, je zcela přehledný a srozumitelný.“

„CSS + FP

Právní rozbor k podotázce č. 1 obecně popisuje materiální a formální

podmínky pro použití JŘBU včetně několika odkazů na rozhodovací praxi.

Právní rozbor u podotázky č. 1 však neobsahuje novější rozhodovací praxi

na podporu využití JŘBU (např. rozhodnutí KSB ve věci 62 Af 49/2020),

která je v daném případě relevantní, a rovněž neobsahuje informaci

k dopadu zásady hospodárnosti dle judikatury (např. rozhodnutí NSS

ve věci sp. zn. 5 As 26/2017 a sp. zn. 1 As 176/2022).

Právní rozbor k podotázce č. 2 obsahuje správný závěr o nemožnosti využití

JŘBU z důvodu opčního práva Ministerstva dopravy.

U podotázky č. 3 rozbor obsahuje podrobný popis a doporučení pro

zadavatele.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy, ale rozhodovací

praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, byla

zohledněna pouze částečně.

Právní rozbor k podotázce č. 1 a 2 nezohledňuje všechna rizika, zejména

s ohledem na rozhodovací praxi a naplnění materiálních podmínek pro

JŘBU a možnost využití JŘBU s ohledem na zásadu hospodárnosti, viz výše,

a tedy ani blíže nepopisuje podmínky, které mohou být pro zadavatele

relevantní.

U podotázky č. 3 není zohledněno riziko omezení hospodářské soutěže

požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci (bod 181 rozhodnutí ÚOHSS0530/2020/VZ), jakkoliv je jinak rozbor v této části obsáhlý a ozdrojovaný.

Právní rozbor tak zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale nepopisuje rizika navržených řešení.

Právní rozbor obsahuje jednoznačné dílčí závěry a doporučení ke všem podotázkám, je zcela přehledný a srozumitelný.“

V rámci slovního odůvodnění hodnocení právních rozborů č. 2 navrhovatele a vybraného

dodavatele je ve zprávě o hodnocení uvedeno následující:

„HAVEL & PARTNERS

Právní rozbor se nedostatečně vypořádává s otázkou úplatnosti smlouvy

mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy/Krajem Vysočina v případě

upgradů/updatů, která je však judikatorně řešena (viz rozhodnutí SDEU

ve věci C-796/18). Právní rozbor tedy v případě podotázky č. 1 popisuje

variantu bezúplatnosti smlouvy, která dle zadání nenastane. Následné

podmíněné řešení je poté správné ve vztahu k podotázkám č. 1 (vertikální

spolupráce) a č. 2 (horizontální spolupráce). V případě podotázky č. 3 je

posouzena pouze jedna z variant řešení jako navazující zakázka.

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, však byla

zohledněna pouze částečně.

Právní rozbor u podotázek č. 1 a 2 zohledňuje varianty včetně vhodných

předpokladů o činnosti zadavatele a Kraje Vysočina. Právní rozbor však

nezohledňuje u podotázky č. 2 rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18

k podmínce dosahování společných cílů zadavatelů, která je splněná

i tehdy, „pokud se uvedená spolupráce týká vedlejších činností k veřejným

službám, které musí být poskytovány, a to i jednotlivě, každým

ze spolupracujících, přispívajíli tyto vedlejší činnosti ke skutečnému plnění

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

uvedených veřejných služeb“. Toto posouzení je přitom pro zadavatele

podstatné z pohledu další praktické využitelnosti právního rozboru.

U podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu z hlediska zadávacího

řízení (viz body 54 až 57 ÚOHS-19075/2022/161) a možnost využití VZMR.

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné.

Právní rozbor je přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačná

doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem na jejich

nesprávnost (závěr o bezúplatnosti smlouvy) či neúplnost (závěr

k podotázce č. 3).“

„CSS + FP

Právní rozbor je založen na správném právním závěru o úplatnosti smlouvy,

ačkoliv neobsahuje odkaz na relevantní rozsudek SDEU ve věci C-796/18.

U podotázky č. 1 je popsáno naplnění podmínek vertikální spolupráce.

U podotázky č. 2 jsou vymezeny podmínky horizontální spolupráce, ale není

zohledněna judikatura (SDEU ve věci C-796/18) k podmínce dosahování

společných cílů zadavatelů, která je splněná i tehdy, „pokud se uvedená

spolupráce týká vedlejších činností k veřejným službám, které musí být

poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto

vedlejší činnosti ke skutečnému plnění uvedených veřejných služeb“. Toto

posouzení je přitom podstatné s ohledem na činnost zadavatele a Kraje

Vysočina.

V případě podotázky č. 3 je správně posouzena nezbytnost zadávacího

řízení nebo VZMR.

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů, byť byla pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna

pouze částečně.

V případě podotázky č. 2 není správně popsána podmínka dosahování

společných cílů zadavatelů, která je v daném případě podstatná (SDEU

ve věci C-796/18), a případné možnosti jejího splnění.

U podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu z hlediska zadávacího

řízení (viz body 54 až 57 ÚOHS-19075/2022/161).

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Právní rozbor je přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, když k podotázce č. 2 lze použít pouze omezeně.“

V rámci slovního odůvodnění hodnocení právních rozborů č. 3 navrhovatele a vybraného

dodavatele je ve zprávě o hodnocení uvedeno následující:

„HAVEL & PARTNERS

Právní rozbor dospívá ke správnému závěru o povaze porušení povinnosti

zaměstnancem (viz čl. 4.1) a popisuje podmínky pro okamžité

zrušení/výpověď pracovního poměru dle ustálené rozhodovací praxe NS,

neobsahuje však dostatečné zohlednění judikatury ve vztahu

k druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska

posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru (viz např.

rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 21 Cdo 1906/2021 a v něm odkazovaná

judikatura), které mohou být relevantní pro posouzení a rozhodování

zadavatele.

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe

příslušných orgánů, byť byla pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna

pouze částečně.

Právní rozbor popisuje jednotlivé varianty postupu a popis základních rizik

s nimi spojených včetně upozornění na prekluzivní lhůty dle § 58 ZP

a povinnosti spojené s existencí odborů. Právní rozbor však neupozorňuje

na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo výpovědi (zejm. § 54 písm. c)

ZP a § 55 odst. 2 ZP) a pro zadavatele nedostatečně ve čl. 3.6 rozlišuje mezi

případy umožňující okamžité zrušení a případy umožňující výpověď

zaměstnanci (odkazované rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 21 Cdo 497/2019

ostatně aprobovalo platnost okamžitého zrušení).

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné a nepopisuje

všechna rizika navržených řešení.

Právní rozbor je přehledný a srozumitelný, ale závěry obsažené

v manažerském shrnutí nejsou jednoznačné a pro zadavatele použitelné,

neboť neobsahují odpověď na otázku, zda může zadavatel ukončit pracovní

poměr s daným zaměstnancem, jakkoliv v textu rozboru je tato otázka

řádně zodpovězena (viz čl. 4.1), kdy účastník dospěl k závěru, že při splnění

podmínek toto možné je.“

„CSS + FP

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Právní rozbor dospívá ke správnému závěru o zvlášť závažném porušení

povinností ze strany zaměstnance a o možnosti okamžitého zrušení dle § 55

odst. 1 písm. b) ZP nebo výpovědi dle § 52 písm. g) ZP. Právní rozbor

odkazuje na ustálenou judikaturu NS včetně druhotnosti výše škody

a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení

pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 21 Cdo

2590/2015).

Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících

s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. V řešení je

zohledněna rozhodovací praxe příslušných orgánů.

Právní rozbor popisuje jednotlivé varianty postupu a popis základních rizik

s nimi spojených včetně upozornění na lhůty dle § 58 ZP. Právní rozbor však

neobsahuje upozornění na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo

výpovědi (zejm. § 54 písm. c) ZP a § 55 odst. 2 ZP) a pro praktické využití

zadavatelem není vhodné použití pojmů zahrnujících „pracovní kázeň“

z předchozí právní úpravy.

Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související

se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné

a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo

zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné a nepopisuje

všechna rizika navržených řešení.

Ve zprávě o hodnocení je uvedeno následující vyhodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita právních rozborů“: „Účastník

Právní rozbor je přehledný a srozumitelný a dílčí závěry a doporučení jsou jednoznačné a pro zadavatele použitelné.“

Součet dílčích bodů

Průměr dílčích bodů

Počet bodů (B)

Weinhold Legal

210

Jelínek + eLegal

175

58,33

23,33

FTPV

140

46,47

18,67

HAVEL & PARTNERS

210

CCS + FP

225

30“

Ve zprávě o hodnocení je dále uvedeno následující závěrečné vyhodnocení nabídek

„na základě celkového bodového ohodnocení, zjištěného součtem bodů, které jednotlivé

nabídky získaly v rámci každého z dílčích kritérií hodnocení“:

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

„Účastník

Počet bodů

Výsledné pořadí

Weinhold Legal

Jelínek + eLegal

83,33

FTPV

78,67

HAVEL & PARTNERS

88,00

CCS + FP

Komise po provedeném hodnocení konstatuje, že ekonomicky nejvýhodnější je nabídka

účastníka Sdružení AK CCS a AK FP, které tvoří společnost CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o.,

advokátní kancelář […] a společnost Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o. […].“

Právní posouzení

K rozhodnutí o námitkách

Dříve než Úřad přistoupí k samotnému meritu věci, považuje za vhodné se na tomto místě stručně vyjádřit k námitce navrhovatele týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách, kdy zadavatel se dle navrhovatele v rozhodnutí o námitkách dostatečně nevypořádal s argumentací navrhovatele týkající se namítané netransparentnosti aplikace zadávacích podmínek v kontextu hodnocení nabídek (blíže viz obsah návrhu shrnutý výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí).

K uvedenému Úřad předně v obecnosti uvádí, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečnou podrobnost odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje navrhovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tj. k podstatě argumentace navrhovatele. Je tedy nutné, aby odůvodnění rozhodnutí o námitkách postihlo gros podaných námitek, aniž by ovšem bylo ze strany zadavatele nutné vypořádat každé jednotlivé tvrzení uvedené v námitkách.

Z dokumentace o zadávacím řízení plyne, že námitky směřovaly proti postupu zadavatele souvisejícímu s hodnocením nabídek obdržených v předmětném zadávacím řízení zachyceným ve zprávě o hodnocení, a jako takové byly podány řádně a včas, oprávněnou osobou a obsahovaly veškeré náležitosti ve smyslu § 244 zákona, tudíž zadavatel byl povinen skutečnosti v nich uvedené věcně vypořádat.

Úřad přezkoumal rozhodnutí o námitkách a dospěl k závěru, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zřejmé, proč zadavatel námitky navrhovatele odmítl jako nedůvodné, resp. proč považuje svůj postup v zadávacím řízení související s hodnocením nabídek za souladný se zákonem. Přesto, že lze dle Úřadu shledat určitou stručnost vyjadřování zadavatele v některých bodech odůvodnění rozhodnutí o námitkách, zcela zjevně nejde o pouhé formální

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

odmítnutí námitek bez jakéhokoli odůvodnění. Současně má Úřad za to, že zadavatel

v rozhodnutí o námitkách postihl podstatu, resp. gros navrhovatelem vznesených námitek a že

své názory vyjevil v ucelené právní argumentaci, přičemž skutečnost, že se nevypořádal

s každou jednotlivou dílčí námitkou navrhovatele, nemůže založit nepřezkoumatelnost

daného rozhodnutí. Námitka navrhovatele ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí

o námitkách proto není dle přesvědčení Úřadu důvodná.

Ke zprávě o hodnocení

Co se týče samotného merita věci, Úřad shrnuje, že návrh navrhovatele směřuje proti rozhodnutí o výběru, resp. proti nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti zprávy o hodnocení, kdy navrhovatel zejména namítá, že „[v]yjádření Zadavatele stran důvodů vedoucích ho k přidělení konkrétního počtu dílčích bodů jsou […] vedena pouze v obecné rovině a týkají se pouze některých vybraných aspektů hodnocených právních rozborů. Navrhovateli

[…] není zřejmé, které konkrétní skutečnosti odpovídající dílčím hodnoceným hlediskům byly

uvedeny v nabídkách účastníků zadávacího řízení. V takovém případě […] nelze řádně posoudit

správnost Zadavatelem uvedených vyjádření, a v konečném důsledku tedy ani samotného

výsledku hodnocení nabídek.“ Navrhovatel tedy namítá, že zpráva o hodnocení je

nepřezkoumatelná, resp. netransparentní, neboť vzhledem k jejímu nedostatečnému obsahu

navrhovatel nemůže relevantním způsobem posoudit, zda zadavatel při hodnocení nabídek

postupoval vůči všem účastníkům zadávacího řízení rovným způsobem a zda z jednotlivých

právních rozborů vyvozuje správné závěry, resp. zda zadavatel přidělil jednotlivým účastníkům

zadávacího řízení body v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami. Současně

navrhovatel v návrhu poukazuje i na některé konkrétní aspekty v popisu hodnocení

uvedeném zadavatelem ve zprávě o hodnocení vztahující se zejména k právním rozborům

navrhovatele, na jejichž základě navrhovatel nesouhlasí s dílčími body, které mu byly v rámci

hodnocení jeho nabídky zadavatelem přiděleny, resp. se neztotožňuje s důvody, kterými

zadavatel zdůvodnil příslušné srážky bodů.

Úřad předně v obecnosti konstatuje, že požadavek transparentnosti je jedním z klíčových atributů celého zadávacího řízení. Smyslem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně [dále jen „KS v Brně“] č. j. 31 Af 35/2018-75 ze dne 25. 2. 2020). Transparentní postup je takový, který nevzbuzuje pochybnosti o férovosti a řádnosti průběhu zadávacího řízení, tj. o tom, že zadavatel jedná regulérně. Naopak požadavek transparentnosti není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele (srov. rozsudek KS v Brně č. j. 31 Ca 166/2005-125 ze dne 14. 5. 2007).3 K tomu, aby mohlo být konstatováno porušení zásady transparentnosti, postačí, vzbuzují-li okolnosti případu důvodné pochybnosti o férovosti a řádnosti průběhu zadávacího řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu

Pozn. Úřadu: Úřad dodává, že ačkoli se uvedený rozsudek KS v Brně vztahuje k právní úpravě obsažené v zákoně

č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze jeho závěry plně vztáhnout i na nynější právní

úpravu obsaženou v zákoně, a tedy i na šetřenou veřejnou zakázku, což platí paušálně o veškeré judikatuře, kterou je

v odůvodnění tohoto rozhodnutí argumentováno, neboť výklad zásady transparentnosti, stejně jako pojetí hodnocení

nabídek přijetím nové právní úpravy nedoznaly žádných zásadních změn.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

(dále jen „NSS“) č. j. 1 Afs 45/2010-159 ze dne 15. 9. 2010 či rozsudek NSS č. j. 7 Afs 31/201255 ze dne 20. 6. 2012).

K transparentnosti samotného procesu hodnocení nabídek pak Úřad uvádí, že klíčovým dokumentem z hlediska přezkoumatelnosti postupu zadavatele je zpráva o hodnocení nabídek, kdy v rámci zajištění transparentnosti celého zadávacího řízení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění. Zvláště důležité je pak zdůvodnění bodového hodnocení u nepočitatelných, tj. subjektivních kritérií hodnocení. Jak uvádí KS v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 90/2013-50 ze dne

7. 1. 2016, „je nutno zdůvodnit výběr vítězného uchazeče, včetně způsobu, jakým k tomu došlo,

což by mělo být precizně popsáno především u subjektivních, nekvantifikovatelných

(nepočitatelných) hodnotících kritérií, které nelze dosadit do předem daného vzorce. To pak

samozřejmě klade zvýšené nároky na zadavatele, resp. hodnotící komisi a soud v tomto ohledu

dává žalobci za pravdu, že v případě nekvantifikovatelných kritérií není možné zcela objektivní

poměřování jednotlivých nabídek. Nepochybně je zde nezbytný určitý volní aspekt a úvaha

hodnotící komise. Uvedené hodnocení ovšem musí jednotlivé nabídky posoudit takovým

způsobem, aby byla vyloučena jakákoliv libovůle a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat.

Hodnotící komise by měla popsat způsob hodnocení nabídek, a to podle jednotlivých dílčích

kritérií tak, aby výběr ekonomicky nejvýhodnější nabídky byl transparentní jak pro uchazeče,

tak i orgán dohledu […], který přezkoumává potup zadavatele.“

Z § 119 odst. 2 písm. d) zákona pak vyplývá, že zpráva o hodnocení nabídek musí obsahovat popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé hodnocené údaje z nabídek odpovídající zadavatelem vymezeným kritériím hodnocení, popis hodnocení těchto údajů z nabídek, přičemž tento popis se musí vztahovat ke všem kritériím hodnocení, na jejichž základě zadavatel provedl samotné hodnocení, dále srovnání jednotlivých nabídek na základě provedeného hodnocení dle jednotlivých kritérií hodnocení a konečně samotný výsledek hodnocení. Z předmětného ustanovení zákona je tak zřejmé, že zadavatel v rámci vyhotovované písemné zprávy o hodnocení nabídek popíše celý svůj postup při hodnocení nabídek, a to jak pro každou nabídku ve vztahu k jednotlivým kritériím hodnocení zvlášť, tak v jejich souhrnu. Komentářová literatura4 pak k dotčenému § 119 odst. 2 písm. d) zákona doplňuje, „že v případě, kdy zadavatel pro hodnocení nabídek zvolil kritéria kvality, která nejsou číselně vyjádřitelná, a proto objektivně měřitelná, měl by popis způsobu hodnocení zachycovat úvahy zadavatele tak, aby bylo možné zpětně jednoznačně ověřit, že počet přidělených bodů proporcionálně odpovídá údajům v nabídkách. Slovní popis hodnocení u kvalitativních kritérií by tak měl propojovat skutečnosti uvedené v nabídkách s hodnocením zadavatele takovým způsobem, který představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, a to včetně způsobu přidělování bodů či dle jiného mechanismu, který zadavatel určil pro hodnocení jednotlivých nabídek. Zadavatel dále musí všechny tyto hodnocené skutečnosti obsažené v nabídkách jednotlivých účastníků zadávacího řízení popsat v písemné zprávě o hodnocení srovnatelným způsobem.“ Nadto je třeba mít na paměti i výše uvedené závěry plynoucí z relevantních rozsudků KS v Brně a NSS týkající se náležitého odůvodnění hodnocení nabídek,

Pozn. Úřadu: PODEŠVA, Vilém, SOMMER, Lukáš a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv.

Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

kdy pouze takový popis hodnocení může být v souladu se zásadou transparentnosti

zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona.

V šetřeném případě zadavatel v zadávací dokumentaci veřejné zakázky stanovil 2 dílčí kritéria hodnocení, a to kvantitativní (objektivní) kritérium hodnocení „Nabídková cena“ s váhou 60 % a kvalitativní (subjektivní) kritérium hodnocení „Kvalita právních rozborů“ s váhou 40 %.

V rámci dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ zadavatel hodnotil celkem

3 dodavateli zpracované právní rozbory dle zadání zadavatele uvedeného v bodě 15.12

zadávací dokumentace veřejné zakázky, přičemž samotnou kvalitu zpracovaných právních

rozborů hodnotil podle následujících parametrů:

•

správnost právních závěrů, a to z pohledu účinné právní úpravy a zohlednění

rozhodovací praxe příslušných orgánů a právní nauky (dále jen „parametr hodnocení

č. 1“),

•

zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná

relevance; zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti

zpracovávaného právního rozboru (dále jen „parametr hodnocení č. 2“) a

•

přehlednost a srozumitelnost (dále jen „parametr hodnocení č. 3“).

Ve vztahu k uvedenému Úřad v obecnosti podotýká, že je bezesporu oprávněním zadavatele stanovit pro hodnocení nabídek rovněž kvalitativní kritéria hodnocení, avšak jak bylo předestřeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v případech, kdy zadavatel zvolí pro hodnocení nabídek nepočitatelná kritéria hodnocení, je povinen ve vyhotovované zprávě o hodnocení nabídek o to pečlivěji a důsledněji dbát na přezkoumatelný popis a výsledek hodnocení v těchto kritériích, aby byl proces hodnocení nabídek transparentní. Jinými slovy, není možné stanovením subjektivních kritérií hodnocení vyvolat stav, kdy by byl de facto vyloučen zpětný rámec přezkumu postupu při hodnocení nabídek. V případě takto nastavených kritérií hodnocení tedy zadavatel musí při hodnocení nabídek postupovat velmi precizně, aby nevznikaly žádné pochybnosti o férovosti a zákonnosti jeho postupu.

Úřad se tedy v šetřeném případě v kontextu výše uvedených navrhovatelem namítaných skutečností zabýval tím, zda lze zprávu o hodnocení považovat za souladnou se zněním § 119 odst. 2 písm. d) zákona, resp. zda tato může obstát v testu transparentnosti. Zejména se tedy

Úřad zaměřil na to, zda jsou ze zprávy o hodnocení jasně seznatelné důvody, na základě

kterých zadavatel přidělil v kontextu stanovených zadávacích podmínek konkrétním

účastníkům zadávacího řízení dané body, resp. zda zadavatel v posuzovaném případě dostál

požadavku na jednoznačný popis hodnocení údajů z nabídek účastníků zadávacího řízení. Úřad

přitom shledal, že zadavatelem vyhotovenou zprávu o hodnocení nelze, a to i s ohledem

na výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí citovanou judikaturu a komentářovou literaturu,

považovat za souladnou se zákonem, k čemuž uvádí následující. Současně Úřad dodává, že se

níže vyjadřuje primárně k těm částem zprávy o hodnocení, ve kterých shledal nejmarkantnější

nedostatky stran zadavatelem uvedeného popisu hodnocení.

Úřad předně konstatuje, že zadavatelem vyhotovená zpráva o hodnocení v některých případech výslovně neobsahuje hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení ve smyslu § 119 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona, pročež není možné ověřit reálné naplnění dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ v kontextu zadavatelem stanovených

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

zadávacích podmínek, a že popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích

hodnocení dle § 119 odst. 2 písm. d) bod 2. zákona je celkově značně strohý a v tomto

důsledku též nepřezkoumatelný, resp. netransparentní. Ve zprávě o hodnocení absentuje

podrobnější popis toho, proč zadavatel shledal, resp. s ohledem na jaké konkrétní skutečnosti

je zadavatel toho názoru, že ze strany účastníků zadávacího řízení bylo, nebo naopak nebylo

naplněno zadání jednotlivých právních rozborů, tj. chybí detailnější odůvodnění jednotlivých

ve zprávě o hodnocení uvedených závěrů zadavatele, jež jsou formulovány spíše v obecné

rovině, jak ostatně namítá i navrhovatel.

V kontextu shora uvedeného Úřad odkazuje zejména na popis hodnocení právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele. Zadavatel v zadání právního rozboru č. 1 mimo jiné požadoval, aby dodavatel pro případ, že zadavatel bude pořizovat nový počítačový program, uvedl konkrétní doporučení, která by měl zadavatel zvážit při rozhodování, zda požadovat výhradní licenci/zdrojový kód programu (pozn. Úřadu – zadavatel uvedenou část zadání označuje jako podotázku č. 3), přičemž ve zprávě o hodnocení v části týkající se parametru hodnocení č. 1 zadavatel konstatuje, že „[u] podotázky č. 3 rozbor obsahuje podrobný popis a doporučení pro zadavatele“. Jednotlivá vybraným dodavatelem údajně předložená doporučení pro zadavatele však nejsou na žádném místě popisu hodnocení právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele blíže uvedena, ačkoliv zohlednění veškerých otázek souvisejících se zpracovávanou problematikou představuje jedno z hodnocených hledisek. Shora citované „kusé“ konstatování zadavatele tak vylučuje jakoukoliv možnost ověření, že zadavatelem vybranému dodavateli přidělené počty bodů skutečně odpovídají obsahu jeho nabídky. Jinými slovy řečeno, slovní popis hodnocení provedený zadavatelem není v daném případě adekvátně propojen se skutečnostmi uvedenými v nabídce vybraného dodavatele.

Úřad dále konstatuje, že ze zprávy o hodnocení je rovněž zřejmé, že např. v případě právního rozboru č. 2 navrhovatele zadavatel ve zprávě o hodnocení v části, jež se má týkat parametru hodnocení č. 1, popisuje skutečnosti, jež jsou však předmětem parametru hodnocení č. 2, a naopak, což činí zprávu o hodnocení dle přesvědčení Úřadu opět netransparentní. Ačkoliv má tedy zadavatel dle jím stanovených zadávacích podmínek v rámci parametru hodnocení č. 1 hodnotit výlučně „správnost právních závěrů, a to z pohledu účinné právní úpravy a zohlednění rozhodovací praxe příslušných orgánů a právní nauky“, v části zprávy o hodnocení týkající se dotčeného parametru hodnocení č. 1 hovoří zadavatel rovněž např. o zohlednění variant řešení, když konkrétně konstatuje, že „[v] případě podotázky č. 3 je posouzena pouze jedna z variant řešení jako navazující zakázka“. Uvedená problematika přitom spadá do parametru hodnocení č. 2, jehož předmětem je „zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná relevance; zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti zpracovávaného právního rozboru“. Naopak v části zprávy o hodnocení, jež se má týkat parametru hodnocení č. 2, pak zadavatel konstatuje, že „rozbor však nezohledňuje u podotázky č. 2 rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 k podmínce dosahování společných cílů zadavatelů“, ačkoli, jak vyplývá z výše uvedeného, zohlednění rozhodovací praxe spadá do parametru hodnocení č. 1. Úřad přitom netvrdí, že zadavatel v rámci jednotlivých parametrů hodnocení hodnotil skutečnosti, které oprávněn hodnotit nebyl (dle dílčích závěrů zadavatele uvedených ve zprávě o hodnocení takový závěr nelze bez dalšího konstatovat), pouze uvádí, že popis, resp. uvedení určitých skutečností v části zprávy o hodnocení týkající parametru hodnocení, ke kterému se dané skutečnosti nevztahují, je

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

přinejmenším matoucí, resp. vzbuzující pochybnosti o pravých důvodech daných kroků

zadavatele.

Konečně pak Úřad uvádí, že zpráva o hodnocení nadto obsahuje rovněž řadu odporujících si závěrů, tj. je vnitřně rozporná.

Co se např. týče obsahu hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele, zadavatel ve zprávě o hodnocení v části týkající se parametru hodnocení č. 1 uvádí, že „rozbor je […] založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou“. Ačkoliv tedy zadavatel na daném místě zprávy o hodnocení výslovně hovoří o správnosti závěrů dotčeného právního rozboru navrhovatele, v části zprávy o hodnocení týkající se parametru hodnocení č. 3 uvedené de facto popírá konstatováním, že „rozbor […] neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem na jejich nesprávnost […] či neúplnost“.

Dále zadavatel ve zprávě o hodnocení v části týkající se parametru hodnocení č. 2 uvádí, že

„[u] podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu z hlediska zadávacího řízení […]

a možnost využití VZMR.“ Ač by tak na základě uvedeného konstatování zadavatele bylo dle

Úřadu možné usuzovat, že právní rozbor č. 2 navrhovatele nezohledňuje určité varianty řešení,

resp. neřeší některé právní otázky zadání zadavatele, zadavatel v téže části zprávy o hodnocení

uzavírá, že „rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou

problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné

varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno“. Současně Úřad uvádí, že ze zde citovaných

pasáží zprávy o hodnocení lze rovněž seznat, že ačkoliv zadavatel na jednom místě zprávy

o hodnocení hovoří o úplnosti zpracování zadání ze strany navrhovatele, na jiném místě se

odvolává na neúplnost závěrů právního rozboru navrhovatele.

Obdobná situace je pak zřejmá i např. u hodnocení právního rozboru č. 2 vybraného dodavatele, kdy zadavatel ve zprávě o hodnocení v části týkající se parametru hodnocení č. 2 uvádí, že „[u] podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu z hlediska zadávacího řízení“, avšak následně uzavírá, že „rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno“, tj. v otázce zohlednění veškerých právních otázek souvisejících s daným zadáním je uvedené hodnocení rozporné, kdy nezmínění variant postupu z hlediska zadávacího řízení zcela opomíjí.

Určitá rozporuplnost, resp. nekonzistentnost popisu hodnocení uvedeného ve zprávě o hodnocení je pak rovněž zřejmá mimo jiné u právního rozboru č. 3 vybraného dodavatele.

Zatímco ve zprávě o hodnocení v části týkající se parametru hodnocení č. 2 zadavatel uvádí,

že „zpracování […] není pro zadavatele prakticky využitelné“, v části týkající se parametru

hodnocení č. 3 zadavatel uvedené popírá skrze konstatování, že „dílčí závěry […] jsou

jednoznačné a pro zadavatele použitelné“.

Úřad má tak za to, že již s ohledem na shora uvedené skutečnosti nelze konstatovat, že by zadavatelem vyhotovená zpráva o hodnocení mohla obstát ve výše nastíněném testu transparentnosti, resp. že by bylo možné hovořit o jejím souladu se zákonem, zejména § 119 odst. 2 zákona písm. d) zákona, neboť tyto skutečnosti znemožňují „rekonstrukci“ procesu hodnocení nabídek provedeného zadavatelem, tj. zpětné ověření, že počty přidělených bodů skutečně odpovídají nabídkám jednotlivých účastníků. Ačkoliv tak byl zadavatel s ohledem na zvolené dílčí kvalitativní kritérium hodnocení „Kvalita právních rozborů“ povinen zdůvodnit

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

ve zprávě o hodnocení výběr dodavatele „precizním“ způsobem, zadavatel této své povinnosti

dle přesvědčení Úřadu nedostál, když hodnocení nabídek v rámci dotčeného dílčího kritéria

hodnocení nepopsal ve zprávě o hodnocení tak, aby z něj byly zřejmé hodnocené údaje

z nabídek účastníků zadávacího řízení odpovídající dotčenému dílčímu kritériu hodnocení,

a když předmětný popis hodnocení neodpovídá zadavatelem stanoveným zadávacím

podmínkám týkajících se dotčeného dílčího kritéria hodnocení a současně je značně strohý

a vnitřně rozporný, a vzbuzuje tak pochybnosti o pravých, resp. „konečných“ přesvědčeních

zadavatele a o řádnosti jím provedených kroků v průběhu hodnocení nabídek a v konečném

důsledku i pochybnosti o férovosti a řádnosti celého průběhu zadávacího řízení.

Úřad tudíž konstatuje, že podmínka pro uložení nápravného opatření spočívající v nedodržení pravidel stanovených pro zadání veřejné zakázky ze strany zadavatele byla v posuzovaném případě naplněna.

Po vyřešení stěžejní otázky v šetřeném případě Úřad dále přistoupil k posouzení toho, zda byla naplněna podmínka alespoň potenciálního vlivu výše uvedeného postupu zadavatele na výběr dodavatele5. K podmínce vlivu na výběr dodavatele, resp. k jeho potencialitě Úřad uvádí, že výše uvedený nezákonný postup zadavatele mohl mít alespoň potenciální vliv na výběr dodavatele, neboť vzhledem k tomu, že zadavatel při hodnocení dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů” s váhou 40 % nepostupoval v souladu se zákonem, nelze mít s určitostí za prokázané, že nabídka vybraného dodavatele měla být vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější, resp. že zadavatelem netransparentně provedené hodnocení nabídek v rámci uvedeného dílčího kritéria hodnocení nemohlo mít vliv na výsledné pořadí nabídek. Zde Úřad opětovně akcentuje, že za nastalé situace není z popisu hodnocení uvedeného ve zprávě o hodnocení vůbec zřejmé, resp. zpětně ověřitelné (přezkoumatelné), zda počty přidělených bodů skutečně odpovídají nabídkám jednotlivých účastníků zadávacího řízení, a že tedy vybraný dodavatel, jenž obdržel v rámci dotčeného dílčího kritéria hodnocení nejvyšší počet bodů, skutečně předložil zadavateli „nejkvalitnější“ nabídku. Současně Úřad k potencialitě vlivu na výběr dodavatele poznamenává, že ze zprávy o hodnocení, resp. ze zde uvedeného celkového bodového ohodnocení, které jednotlivé nabídky v rámci hodnocení získaly, je zřejmé, že bodový rozdíl mezi nabídkou navrhovatele a vybraného dodavatele činil toliko 2 body.

Úřad tedy konstatuje, že podmínka pro uložení nápravného opatření spočívající v existenci alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele je v daném případě rovněž naplněna.

Pokud jde o poslední podmínku pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 2 zákona, pak Úřad konstatuje, že zadavatel doposud neuzavřel rámcovou dohodu. Jsou tak naplněny všechny zákonné podmínky pro to, aby Úřad mohl uložit nápravné opatření ve smyslu § 263 odst. 2 zákona.

S ohledem na vše shora uvedené proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Pozn. Úřadu: K otázce potenciality vlivu na výběr dodavatele se vyjádřil např. NSS v odůvodnění rozsudku

č. j. 4 As 61/2016-34 ze dne 28. 6. 2016, dále pak např. KS v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 120/2013-156 ze dne 26. 3. 2015

a rovněž předseda Úřadu ve svém rozhodnutí č. j. R128/2014/VZ-19203/2014/321/MMl ze dne 12. 9. 2014.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Úřad doplňuje, že shora učiněné závěry nikterak nekolidují se závěry NSS obsaženými v rozsudku č. j. 5 Afs 75/2009-100 ze dne 6. 11. 2009, tj. že Úřad nesmí při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů. Úřad upozorňuje, že tímto rozhodnutím zadavateli nijak neupírá možnost posoudit a vybrat, které z nabízených plnění pro něj představuje nejvýhodnější podmínky plnění. Avšak tento výběr musí nacházet oporu v transparentně provedeném hodnocení nabídek.

Úřad dále doplňuje, že tímto rozhodnutím není vyloučeno, že zadavatel dospěje opětovně k závěru, že vybraný dodavatel nabídl v rámci dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ takové plnění, které zadavateli vyhovuje nejlépe. Je ovšem nezbytné, aby zadavatel své závěry ve zprávě o hodnocení nabídek řádně popsal a osvětlil, aby tyto byly zpětně přezkoumatelné. Úřad přitom akcentuje, že je nezbytné, aby tímto způsobem zadavatel postupoval ve vztahu ke všem nabídkám, tj. aby zpráva o hodnocení nabídek obsahovala transparentní popis hodnocení u všech aspektů nabídek, které se nějakým způsobem dotýkají hodnocení.

Úřad dále konstatuje, že nepřehlíží další navrhovatelem namítaná pochybení zadavatele týkající se zprávy o hodnocení (viz blíže obsah návrhu shrnutý výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Posuzování těchto skutečností by nicméně nebylo účelné, neboť jejich případný vliv na zákonnost postupu zadavatele by nikterak nemohl ovlivnit skutečnost, že zadavatel nedodržel při postupu, jehož cílem je uzavření rámcové dohody, pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 119 odst. 2 písm. d) zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona (viz výrok I. tohoto rozhodnutí), pročež Úřad jako nápravné opatření zrušil výrokem II. tohoto rozhodnutí úkony zadavatele spojené s hodnocením nabídek účastníků zadávacího řízení zaznamenané ve zprávě o hodnocení, jakož i všechny následné úkony zadavatele učiněné v zadávacím řízení, včetně rozhodnutí o výběru a oznámení o výběru, o což ve výsledku navrhovateli šlo. Vzhledem k výše uvedenému tak

Úřad považuje případné šetření dalších navrhovatelem namítaných skutečností

za nadbytečné, neboť by nemohlo mít na výsledek řízení, a tedy na rozhodnutí Úřadu ve věci

vliv. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání

dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden

oprávněný důvod pro uložení nápravného opatření. Takový postup v rámci přezkumu je nejen

v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou

procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení

nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování,

jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh

správního řízení. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření

byla vyvrácena, popř. potvrzena, nemohla by tato skutečnost ničeho změnit na tom, že

zadavatel nepostupoval v šetřeném zadávacím řízení v souladu se zákonem.

K požadavku navrhovatele obsaženému v návrhu na „provedení zejména následujících důkazů ve formě seznámení se s listinou ze strany Úřadu: (i) Nabídka, (ii) Právní rozbory, (iii) Oznámení o výběru, (iv) Rozhodnutí, (v) Zpráva, (vi) Námitky, (vii) Rozhodnutí o Námitkách a zejména nabídkou Vybraného dodavatele a jeho právními rozbory“ Úřad uvádí, že jakožto správní orgán má Úřad na základě § 3 správního řádu povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Dle § 50 odst. 2 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

správní orgán, přičemž dle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou

být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti,

podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně

známé. Dle § 50 odst. 4 správního řádu pak platí, že správní orgán hodnotí podklady, zejména

důkazy, podle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho,

co uvedli účastníci. Z uvedeného je tedy zřejmé, že za zjištění skutkového stavu, o němž nejsou

důvodné pochybnosti, je odpovědný příslušný správní orgán, v daném případě Úřad, přičemž

rozsah a způsob zjišťování a zajišťování podkladů pro rozhodnutí určuje vždy správní orgán,

který sám stanoví, ze kterých podkladů zjistí relevantní stav věci, jež je předmětem vedeného

správního řízení (pokud není nějaký podklad určen zákonem). Úřad je tak povinen opatřit si

potřebné podklady pro rozhodnutí, přičemž důkazy, které shromáždí v průběhu správního

řízení, přísluší v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů hodnotit výhradně jemu.

V kontextu uvedeného Úřad konstatuje, že posoudil veškerou dokumentaci o zadávacím řízení

zaslanou, resp. zpřístupněnou zadavatelem, přičemž pouze ty dokumenty, které shledal

nezbytnými pro přezkoumání (ne)zákonnosti návrhem namítaného postupu zadavatele,

zařadil mezi podklady pro vydání rozhodnutí. Mimo jiné navrhovatelem zmiňované právní

rozbory vybraného dodavatele a dalších účastníků zadávacího řízení přitom Úřad nevyhodnotil

jako relevantní, resp. nezbytné pro řešení šetřené věci (když nezákonnost zprávy o hodnocení

je konstatována na základě samotného obsahu tohoto dokumentu, který Úřad zařadil

do podkladů pro vydání rozhodnutí), pročež tyto neučinil podkladem pro rozhodnutí, a tudíž

navrhovateli neumožnil se s nimi ani seznámit (s poukazem na § 260 odst. 1 zákona, dle

kterého platí, že Úřad vyloučí z nahlížení do spisu dokumentaci o zadávacím řízení, s výjimkou

těch listin, které slouží nebo mají sloužit jako důkaz). Nadto je možno poznamenat, že ani sám

navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí nenamítá, že by Úřadem vybrané podklady

pro vydání rozhodnutí byly za účelem zjištění stavu věci, která je předmětem daného

správního řízení, nedostatečné.

Konečně k tvrzení navrhovatele, že pokud by Úřad navrhovatelem namítané skutečnosti týkající se zprávy o hodnocení neshledal důvodnými, upozorňuje navrhovatel rovněž na možnou netransparentnost aplikace zadávacích podmínek, neboť má za to, že zadavatel právní rozbory navrhovatele v řadě případů penalizoval pro nesplnění požadavků, které ze zadávacích podmínek nevyplývaly, Úřad na tomto místě pro úplnost odkazuje na předchozí body odůvodnění tohoto rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že Úřad se v posuzovaném případě ztotožnil s navrhovatelem namítanou nezákonností zprávy o hodnocení, a že dané tvrzení navrhovatele je tedy v takto formulovaném kontextu pro šetřenou věc bezpředmětné, resp. irelevantní. Jinými slovy, jak tvrdí sám navrhovatel, zadavatel se měl porušení zásady transparentnosti dopustit při samotné aplikaci zadávacích podmínek týkajících se hodnocení nabídek, přičemž výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad navrhovatelem namítanou netransparentnost aplikace dotčených zadávacích podmínek shledal, a proto bylo nadbytečné se předmětnou námitkou navrhovatele blíže zabývat.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – k uložení nápravného opatření

Podle § 263 odst. 2 zákona platí, že nedodrží-li zadavatel pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Při rozhodování o uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 2 zákona je Úřad povinen na základě zjištěných skutečností uvážit, jaké nápravné opatření má zvolit k dosažení nápravy protiprávního stavu, a to při respektování základních zásad zadávání veřejných zakázek. Úřad tedy musí vždy volit takové nápravné opatření, které zajistí nápravu nezákonného postupu zadavatele a které nesmí vést ke zmaření účelu správního řízení, jímž je ochrana dodavatele před nezákonným postupem zadavatele.

Vzhledem k tomu, že v šetřeném případě zadavatel pochybil až při hodnocení nabídek, zvolil

Úřad jako opatření k nápravě zrušení úkonů zadavatele spojených s hodnocením nabídek

účastníků zadávacího řízení zaznamenaných ve zprávě o hodnocení, jakož i všech následných

úkonů zadavatele učiněných v předmětném zadávacím řízení včetně rozhodnutí o výběru

a oznámení o výběru. Dále bude na zadavateli, aby v zadávacím řízení pokračoval v souladu

s pravidly stanovenými zákonem, resp. zadávacími podmínkami.

S ohledem na výše uvedené rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – k uložení zákazu uzavřít rámcovou dohodu

Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy

[s důsledky zastavení správního řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní

moci rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení jednotlivých úkonů zadavatele učiněných v předmětném zadávacím řízení, uložil zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli zákaz uzavřít rámcovou dohodu, a to až do pravomocného skončení tohoto správního řízení.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení

Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí

30 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení jednotlivých úkonů zadavatele, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

Č.j.: ÚOHS-00707/2024/500

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo

19-24825621/0710, variabilní symbol 2023000697.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒

Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I.,

II.

a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá

podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení

o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové

schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

Mgr. Zdeněk Horák, advokát, Na strži 2102/61a, 140 00 Praha

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha

CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář, Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy