ÚOHS S0989/2025/VZ – Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomuni

Centrální zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská

Podle čl. 3 „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.8 zadávací dokumentace pro zavedení

Podle čl. 3 „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.2 zadávací dokumentace DNS bude předmětem veřejných zakázek zadávaných v DNS poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro pověřující zadavatele.

DNS byl zaveden dne 20. 3. 2025, kdy bylo současně všem účastníkům doručeno oznámení o zařazení do dynamického nákupnímu systému.

Dne 14. 11. 2025 zadavatel na profilu zadavatele uveřejnil dokument „Výzva k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025, č.j. MF-56808/2025/6601-2, kterým vyzval dodavatele zařazené v DNS k podání nabídky do veřejné zakázky „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněné na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „výzva 2-2025“).

Dne 24. 11. 2025 doručil navrhovatel – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem

Dne 25. 11. 2025 podává navrhovatel námitky z téhož dne (dále jen „námitky 2“) a ještě tentýž den podává navrhovatel další námitky, rovněž datované 25. 11. 2025, kterými doplnil námitky

O námitkách 2 a námitkách 3 zadavatel rozhodl dvěma samostatnými rozhodnutími ze dne

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody uvedenými v rozhodnutích o námitkách 2 a 3, podal dne 16. 12. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne.

Podaným návrhem navrhovatel brojí proti postupu zadavatele v zavedeném DNS, kdy namítá, že zadavatel v rámci DNS zadává vysoce individualizované a komplexní plnění, které není běžné ani obecně dostupné, což je v zásadním rozporu s ustanovením § 138 odst. 1 zákona.

Konkrétně pak navrhovatel uvádí, že zadávací dokumentace DNS obsahuje pouze obecný rámcový popis předmětu plnění jednotlivých veřejných zakázek bez bližší specifikace a neobsahuje žádné obchodní ani smluvní podmínky. Zadavatel předmět plnění a smluvní podmínky konkretizuje až v rámci jednotlivých výzev k plnění, přičemž až z nich navrhovateli vyplynulo, že zadavatel využívá DNS v rozporu se zákonem, když se v rámci jednotlivých výzev zadávaných na základě DNS liší jak požadavky na poptávané služby, tak okruh a potřeby pověřujících zadavatelů.

Navrhovatel zastává názor, že existují dvě podmínky pro zavedení DNS. První, subjektivní podmínka spočívá v tom, že předmětem plnění musí být takové služby, které konkrétní zadavatel běžně potřebuje ke své činnosti, tj. jsou pro zadavatele běžnou a opakovanou potřebou, kterou je objektivně schopen doložit, a zároveň se nesmí jednat o rozsáhlé či atypické zakázky, a druhá, objektivní podmínka pak spočívá v tom, že se jedná o plnění, které je na trhu běžně dostupné, tedy že služby jsou nabízeny více dodavateli ve smyslu standardních katalogových služeb, nikoliv podle konkrétní zadávací dokumentace, bez nutnosti splňovat zvláštní podmínky účasti. Navrhovatel má za to, že ani jedna z jím uvedených podmínek není v daném případě naplněna. Ve vztahu k množství dodavatelů navrhovatel uvádí, že trh mobilních operátorů je velmi specifický a limitovaný, nicméně i z tohoto omezeného okruhu se DNS reálně účastní pouze jediný dodavatel (navrhovatel byl v případě veřejné zakázky vyloučen a poslední relevantní dodavatel na trhu ani neprojevil zájem se DNS účastnit). Navrhovatel nesouhlasí se závěrem zadavatele, podle kterého by otevřené řízení nerozšířilo okruh potenciálních dodavatelů, jelikož otevřených řízení se pravidelně účastní jak navrhovatel, tak i dodavatel, který neměl zájem být do DNS zařazen. K tomu navrhovatel dále cituje z rozhodovací praxe soudů.

Ve vztahu k obecně dostupnému plnění navrhovatel také cituje z rozhodovací praxe, podle které nelze podmínku běžné potřeby posuzovat z hlediska toho, co je ve společnosti obecně považováno za běžnou potřebu, ale je nutné na předmět plnění nahlížet v kontextu jednotlivého zadavatele a konkrétních podmínek zadání. To však podle navrhovatele v právě řešeném případě není možné, neboť je okruh pověřujících zadavatelů vymezen široce, tj. jako veškeré subjekty veřejnoprávního charakteru se sídlem v České republice.

Podle názoru navrhovatele v sobě podmínka na dostupnost plnění zahrnuje i předpoklad, že dodání služby není ničím podmíněno a dodavatelé jsou schopni se DNS účastnit bez dalšího, což však jednotlivé výzvy zadavatele nesplňují, jelikož jsou podmínky obou dosud vyhlášených výzev zcela nestandardní.

Navrhovatel uvádí, že skupina firemních zákazníků může disponovat různým počtem SIM karet, kdy velká většina těchto zákazníků bude disponovat formulářovou smlouvou se standardními službami, přičemž takové služby lze bez pochyby soutěžit v rámci DNS. Pouze ti největší zákazníci budou mít individualizovanou smlouvu, což se standardně soutěží v rámci otevřeného řízení. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že v rámci první výzvy bylo požadováno cca 500 SIM karet a v druhé výzvě pak cca 1300 SIM karet pro celkem 7 organizací, což v průměru odpovídá 200 SIM karet na 1 organizaci. Z tohoto pohledu je možné dle navrhovatele poptávat standardní služby za standardních podmínek, přičemž by nebylo potřeba zadávat veřejnou zakázku. Nicméně i pro tyto jednotlivé (pověřující) zadavatele centrální zadavatel požaduje vysoce individualizované podmínky plnění, které se v každé výzvě liší.

Navrhovatel je toho názoru, že standardizované služby, jako je neomezený hlasový tarif nebo datový tarif s FUP 3 GB, zadavatel přizpůsobuje specifickým požadavkům a smluvním podmínkám konkrétní výzvy podle okruhu pověřujících zadavatelů. V tomto ohledu dle navrhovatele nelze využít standardní ceníky ani všeobecné obchodní podmínky, a tudíž nelze takové služby považovat za standardní a obecně dostupné, jelikož jsou individualizovány na základě jednotlivých výzev učiněných v rámci DNS. V tomto kontextu navrhovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že s takto individualizovanými požadavky souvisí i individuální vyhodnocení podmínek jednotlivých výzev a následná kalkulace nabídkových cen, čehož nelze dosáhnout v tak krátké lhůtě (dle navrhovatele reálně 4 pracovní dny), kterou zákon sice umožňuje, nicméně v tomto konkrétním případě fakticky znemožňuje podání nabídek a zároveň prokazuje nevhodnost použití dynamického nákupního systému. Uvedené navrhovatel hodnotí jako rozporné se zásadou přiměřenosti, jakožto hlavním principem zákona.

Navrhovatel nestandardnost požadovaných služeb demonstruje na několika konkrétních aspektech, které mají prokazovat, že se nejedná o standardní katalogové telekomunikační služby, ale o specifické požadavky, které nejsou na trhu běžně dostupné bez individuálního přizpůsobení.

Za zásadní faktor navrhovatel označuje vyloučení použití jeho všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí většiny uzavíraných smluv, jelikož ty umožňují administraci velkého počtu smluv. Vzhledem k jednotnému nastavení smluvních podmínek, zákaznické péče, spisové služby k evidenci smluv, fakturace atp. tyto, jako takové, vyhovují objektivní podmínce dynamického nákupního systému. Naproti tomu stojí smlouvy uzavírané v režimu zákona, které jsou typickým příkladem smluv nevhodných pro použití v rámci dynamického nákupního systému, jelikož jde o smlouvy individualizované a technicky specifické, přičemž podmínky jednotlivých výzev jsou nastaveny odlišně.

Za specifické požadavky, které nelze označit jako běžné, navrhovatel označuje extrémně krátké reakční doby, vysoké sankce, které nereflektují objem plnění, zřízení společné virtuální

Ve vztahu k VPN navrhovatel uvádí, že ta je dostupná jen v odůvodněných případech pro majetkově provázané subjekty, přičemž je navíc určena jen pro nadřazeného zřizovatele (typicky např. ministerstvo, kraj nebo město), který stanovuje její podmínky. Podmínky pro

Navrhovatel dále poukazuje na požadavek na zajištění prioritního volání při krizových stavech, které pro většinu účastníků na trhu není běžně dostupné a podléhá specifickému provozu.

Ve vztahu k hlasovým a datovým službám navrhovatel uvádí, že tyto služby mají být poskytovány pro skupinu pověřujících zadavatelů, přičemž každý z nich má zcela odlišné potřeby, a tudíž požadavky na strukturu tarifů. Standardní katalogová nabídka neumožňuje takovou míru individualizace pro každého pověřující zadavatele zvlášť, přičemž se všemi pověřujícími zadavateli má být uzavřena tatáž smlouva, aniž by byly zohledněny konkrétní potřeby jednotlivých pověřujících zadavatelů.

Požadavky na správu služeb dle navrhovatele rovněž vykazují vysokou míru individualizace, kdy je požadován komplexní systém správy uživatelů a služeb. Takové služby však nejsou součástí standardních katalogových nabídek a nejsou tedy běžně dostupné.

Za nestandardní službu považuje navrhovatel rovněž požadavek na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru v kombinaci se širokými sankčními mechanismy. Pověřující zadavatel tak vůbec nemusí dodavatele vyzvat k zahájení plnění, přičemž navrhovatel v případě, že uzavře smlouvu, musí být ve velmi krátké době připraven začít poskytovat službu od nuly až po tisíce SIM karet. To však vyžaduje alokaci značných kapacit na straně dodavatele, aniž by dodavatel měl garantováno jejich využití, což není standardní praxí na trhu.

Další zásadní rozpor navrhovatel spatřuje ve fixaci cen na celou dobu trvání smlouvy, tedy fixaci cen na 48 měsíců, aniž by byla připuštěna možnost jejich úpravy např. prostřednictvím inflační doložky.

Jako problematickou vnímá navrhovatel také otázku pokrytí mobilním signálem, jelikož to vyžaduje individuální řešení pro každého pověřujícího zadavatele. Zadavatel stanovil požadavky na pokrytí velice obecně, nicméně z logiky věci musí navrhovatel zajistit pokrytí i ve vnitřku budov, kde pověřující zadavatelé sídlí. Tato místa však navrhovatel předem nezná.

Výše uvedeným navrhovatel demonstruje, že předmětem veřejné zakázky není dle jeho názoru běžně dostupné katalogové plnění ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, ale vysoce individualizované plnění, které musí být navrženo na míru konkrétním potřebám jednotlivých pověřujících zadavatelů. Takové plnění pak vyžaduje dle názoru navrhovatele individuální přípravu vč. kalkulace nabídkové ceny, pročež příprava a podání nabídky zabere více času než

Navrhovatel je navíc toho názoru, že nelze hovořit o opakovaném plnění, když návrh smlouvy na veřejnou zakázku je koncipován na délku trvání 48 měsíců, přičemž DNS je zaveden do

Navrhovatel dospívá k závěru, že telekomunikační služby tak, jak je vymezil zadavatel v DNS, nelze považovat za opakované plnění vhodné pro zadávání v rámci dynamického nákupního systému.

Navrhovatel proto uvádí, že v daném případě se nejedná o standardizované služby, které by byly vhodné pro zadávání v rámci dynamického nákupního systému, jelikož v kvalifikační fázi nebyly zafixovány parametry poptávaných služeb ani smluvní podmínky, přičemž jsou soutěženy náhodně poskládané skupiny pověřujících zadavatelů. Zásadním důkazem pro nesplnění podmínek pro využití DNS je podle navrhovatele absence rozsáhlé hospodářské soutěže. Navrhovatel konstatuje, že v daném případě vůbec k hospodářské soutěži nedochází, když v rámci zadávání veřejné zakázky zůstala pouze jediná platná nabídka.

Skutečnost, že zadavatel nepřípustně individualizuje služby pro jednotlivé pověřující zadavatele, navrhovatel prokazuje tím, že skladba poptávaných tarifů se liší mezi jednotlivými výzvami v rámci DNS, jakož i tím, že zadavatel požaduje další služby jako APN a IP adresy.

Navrhovatel tedy uzavírá, že dle jeho názoru zadavatel zavedl DNS, který je v rozporu s § 138 odst. 1 zákona používán pro pořizování jiného než obecně dostupného plnění, když prostřednictvím výzev je poptáváno specifické individualizované plnění podle požadavků jednotlivých pověřujících zadavatelů, které se s každou výzvou mění. V tomto ohledu se tak nejedná o běžné opakované plnění podle standardních ceníků dodavatelů, které by bylo možno odpovědně nacenit a podat ve lhůtách řádnou nabídku. Navrhovatel rovněž uvádí, že se nejedná o služby, které by měly být opakované, nýbrž se jedná o jednorázové pořízení služeb. Navíc se s každou výzvou mění skladba pověřujících zadavatelů, jejichž potřeby se liší.

Navrhovatel proto navrhuje, aby Úřad zjednal nápravu nezákonného stavu tak, že podle ustanovení § 263 odst. 3 uloží zadavateli zákaz v zavedeném DNS zadávat veřejné zakázky.

Závěrem navrhovatel rovněž navrhuje, aby Úřad vydal předběžné opatření, kterým bude zadavateli uloženo zdržet se zadávání dalších veřejných zakázek v DNS do doby, než bude ve věci pravomocně rozhodnuto. K tomu navrhovatel uvádí, že způsob zadávání zadavatele nelze efektivně napadnout, když i přes nesprávně zvolený DNS může zadavatel uzavírat smlouvu na veřejnou zakázku, přestože byly podány námitky. Navrhovatel má za to, že vydání předběžného opatření je odůvodněné, ale i potřebné, jelikož je nutné zadavateli zabránit v zadávání dalších veřejných zakázek v DNS, než bude věc Úřadem řádně prošetřena.

Úřad obdržel návrh dne 16. 12. 2025 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

• zadavatel a • navrhovatel.

Dne 18. 12. 2025 obdržel Úřad od zadavatele přípis, ve kterém se zadavatel dotazuje, zda má být součástí předložené dokumentace pouze dokumentace k zavádění dynamického nákupního systému nebo i dokumenty k zadávání jednotlivých výzev.

Dále zadavatel žádá o potvrzení, že lhůta uvedená v § 252 odst. 1 zákona nemá pro centrálního zadavatele důsledky v oblasti koncentrace řízení ve smyslu, že po jejím uplynutí již nelze uvádět dříve neuvedené skutečnosti.

V přípisu zadavatel dále uvádí, že v roce 2025 nebude ze strany zadavatele v DNS vyhlašována žádná nová výzva a zároveň žádné zadávání neprobíhá. Zadavatel má za to, že v aktuální situaci není zapotřebí, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. Vydáním předběžného opatření by bylo nepřiměřené z toho důvodu, že zadání veřejných zakázek lze předejít i méně invazivním zásahem do postupů centrálního zadavatele, např. zákazem uzavřít smlouvu u konkrétní veřejné zakázky. Skutečnost, že se navrhovatel nestal vybraným dodavatelem, není legitimním důvodem pro vydání předběžného opatření.

Přípisem ze dne 19. 12. 2025 Úřad zadavateli sdělil, že požaduje zaslání jak dokumentace o zadávacím řízení na zavedení DNS, tak dokumentace související s jednotlivými veřejnými zakázkami zadávanými v rámci DNS. K otázce koncentrace řízení kromě skutečností uvedených v oznámení o zahájení správního řízení Úřad odkázal rovněž na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozsudku č. j. 3 As 62/2021-55 ze dne 22. 9. 2022.

Dne 23. 12. 2025 Úřad obdržel sdělení od navrhovatele, ve kterém uvádí, že žádné informace nebo skutečnosti, které jsou obsaženy v dokumentaci k veřejné zakázce, navrhovatel

Dne 29. 12. 2025 Úřad obdržel sdělení, prostřednictvím kterého zadavatel zpřístupnil Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení postupem podle ustanovení § 262a zákona, a rovněž vyjádření zadavatele k návrhu z téhož dne.

Dne 29. 12. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu z téhož dne, ve kterém zadavatel úvodem shrnuje dosavadní průběh a okolnosti zavedení DNS.

Zadavatel je toho názoru, že mobilní telekomunikační služby jsou typickým příkladem běžných a obecně dostupných služeb ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, jelikož je potřebuje prakticky každý zadavatel. Jedná se o trvající službu, přičemž se potřeba pořízení těchto služeb opakuje, jelikož zadavatelé nabírají nové zaměstnance a u stávajících se mění jejich preference.

Zadavatel uvádí, že by se Úřad měl nejprve zabývat rozsahem argumentace navrhovatele, jelikož původní tvrzení navrhovatele o nezákonnosti DNS obsažené v námitkách se objevuje toliko ve dvou odstavcích. V tomto ohledu se tak nejedná o mírně rozpracované námitky, nýbrž spíše o extrém, který by Úřad neměl akceptovat. Nadto se jedná o argumenty, které navrhovatel měl možnost uplatnit již v podaných námitkách.

Zadavatel dále uvádí, že považuje námitky 3 navrhovatele (směřující proti DNS) za opožděné.

Ve vztahu k nabídce navrhovatele zadavatel uvádí, že tvrzení, podle kterého navrhovatel podal nabídku, „aniž by vyplnil všechny cenové položky“, je zavádějící, jelikož navrhovatel nevyplnil žádnou z cenových položek. Zadavatel proto dospívá k názoru, že skutečným cílem navrhovatele je snaha zamezit využívání DNS.

Zadavatel se neztotožňuje s tvrzením navrhovatele, že jsou veřejné zakázky v rámci DNS zadávány bez soutěže, neboť DNS je po celou dobu trvání otevřený potenciálním dodavatelům. Zadavatel se pouze snaží najít cestu, jak dosáhnout úspor ve veřejné sféře.

Zadavatel zásadně nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že pro zadávání veřejných zakázek v oblasti telekomunikací je DNS nevhodný. Telekomunikační služby podle názoru zadavatele bez pochyby splňují požadavek na obecně dostupné služby na trhu v duchu § 138 zákona. Ty jsou totiž poskytovány více dodavateli, nevyžadují náročné technické řešení ani mimořádné postupy. Zadavatel poptává standardizované služby typu neomezený hlasový tarif, odeslání

Dále zadavatel nesouhlasí s tvrzením, že nezbytnou podmínkou pro využití DNS je, aby plnění bylo nabízeno desítkami až stovkami dodavatelů bez nutnosti splňovat zvláštní podmínky účasti. Takovou podmínku totiž zákon dle zadavatele nestanoví. Ta byla stanovena pouze pro konkrétní dynamický nákupní systém. Navíc zadávání v otevřeném řízení by podle názoru zadavatele okruh potenciálních dodavatelů nijak nerozšířilo.

Podstatou DNS je podle názoru zadavatele flexibilita. Zafixováním parametrů poptávaných služeb ve fázi kvalifikace by zadavatel tuto flexibilitu ztratil, ale zároveň omezil možnost zapojení nových pověřujících zadavatelů, jejichž aktuální potřeby se mohou lišit. Nadto zadavatel uvádí, že věcná působnost zapojených organizací nemá na povahu poptávaných služeb vliv. DNS umožňuje sdružovat jednotlivé zadavatele podle jejich aktuálních potřeb, nikoliv podle oblasti působnosti nebo rozsahu odebíraných služeb či okamžiku ukončení smluv.

Navrhovatel dle zadavatele neuvádí žádné konkrétní služby, ve kterých by se měla projevit jím tvrzená individualizace služeb. Skutečnost, že navrhovatel označí některé oblasti typu fakturace, zadavatel nepovažuje za detailní argumentaci. Nadto je zadavatel toho názoru, že skutečnost, že se nepoužijí všeobecné obchodní podmínky navrhovatele, by měla být ve veřejných nákupech samozřejmá. Navrhovatelem uváděné citace judikatury jsou dle zadavatele nepřiléhavé.

V rámci DNS zadavatel využívá vzor smlouvy, se kterou je navrhovatel velmi dobře seznámen.

Zadavatel nepovažuje požadavek na zřízení společné virtuální sítě (dále jen „VPN“) pro

Pokud jde o smluvní pokuty, tak zadavatel jejich počet nepovažuje za excesivní. V daném případě se jedná o veřejnou zakázku pro 7 pověřujících zadavatelů, čímž se původní jádro námitky, že hrozí souběžná aplikace několika desítek smluvních pokut vytrácí.

Ve vztahu k službě prioritního volání zadavatel uvádí, že taková služba nebyla vůbec poptávána. Povinnost poskytování takové služby vyplývá pro navrhovatele z právních předpisů.

Podle názoru zadavatele navrhovatel ve vztahu k individualizaci veřejných zakázek v rámci

Garanci minimálního odběru služeb považuje zadavatel za nezákonný požadavek, který je také v rozporu s principy 3E. Neexistuje důvod, proč by se měla veřejná organizace zavazovat k placení za službu, kterou třeba vůbec nebude v budoucnu potřebovat. V tomto ohledu nelze zadavatele k takové garanci nutit. K tomu zadavatel odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Nastavení smluvních podmínek náleží do gesce zadavatelů a v tomto ohledu se nejedná o žádný extrém, který by vedl k porušení zásady přiměřenosti. Totéž zadavatel vztahuje k argumentaci navrhovatele týkající se absence inflační doložky.

K problematice pokrytí zadavatel uvádí, že žádné takové požadavky nebyly stanoveny, jelikož jsou obtížně vymahatelné. Úroveň pokrytí území či populace zadavatel považuje za parametr kvality poskytovaných služeb. Zadavatel definoval požadavek tak, aby byl jednoduše ověřitelný podle údajů Českého telekomunikačního úřadu. Zadavatel očekává a předpokládá, že pokrytí v krajských městech a v hlavním městě – tedy v lokalitách sídel pověřujících zadavatelů – bude dostačující u všech operátorů. K argumentaci navrhovatele, podle které nebyly navrhovateli známy lokality pověřujících zadavatelů, zadavatel uvádí, že sídla pověřujících zadavatelů lze zjistit během několika okamžiků na internetu.

Podle zadavatele navrhovatel ztotožňuje vlastní katalog služeb s běžnou dostupností služeb, přičemž je zjevné, že navrhovatel preferuje soutěž formou zadávacího řízení.

Zadavatel dále uvádí, že u mobilních telekomunikačních služeb existuje v České republice oligopolní trh s pouze třemi relevantními dodavateli. Virtuální operátoři se do veřejných zakázek dle zkušeností zadavatele nehlásí. V tomto ohledu by použití otevřeného řízení na situaci nic nezměnilo.

Argumentace navrhovatele k fixaci cen v uzavíraných smlouvách není podle zadavatele v rozporu s účelem DNS ani odbornou literaturou. Taková praxe může být pro navrhovatele pouze nevýhodná.

Ve vztahu k délce trvání smlouvy zadavatel odkazuje na navrhovatelem odkazovanou „dobrou praxi“, ve které se navrhovatel bez problémů zavázal k totožné délce trvání smlouvy.

Závěrem zadavatel uvádí, že návrh je dle jeho názoru nedůvodný. Zadavatel je přesvědčen, že postupuje v souladu se zákonem a svými interními předpisy. Zadavatel rovněž požaduje, aby

Dne 7. 1. 2026 Úřad účastníkům řízení zaslal sdělení k oznámení o zahájení správního řízení, ve kterém informoval o tom, že při shromažďování podkladů pro rozhodnutí a seznámení se s nimi zjistil, že v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 18. 12. 2025 došlo k nepřesnému označení zadávacího řízení, kterého se správní řízení týká. Úřad dále doplnil, že předmět správního řízení je vymezen obsahem návrhu navrhovatele ze dne 16. 12. 2025, kdy z okolností šetřeného případu je zřejmé, že předmětem správního řízení je postup zadavatele v zavedeném dynamickém nákupním systému, konkrétně pak zákonnost zadávacích podmínek obsažených v jeho zadávací dokumentaci, nikoliv postup zadavatele při zadávání konkrétní veřejné zakázky (výzvy 2-2025) v rámci zavedeného dynamického nákupního systému.

Dne 13. 1. 2026 Úřad vydal rozhodnutí o předběžném opatření, ve kterém zamítl žádost navrhovatele ze dne 16. 12. 2025 o nařízení předběžného opatření, kterým by měl být zadavateli uložen zákaz zadávání veřejných zakázek v DNS, a to s odůvodněním, že v době podání žádosti běží šedesátidenní zákonná blokační lhůta, ve které zadavatel v rámci návrhem napadeného DNS nesmí uzavřít žádnou smlouvu na plnění veřejné zakázky. Úřad dospěl k závěru, že pakliže navrhovatel svým návrhem brojí proti DNS jako celku, je tzv. blokační lhůtou podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona blokováno uzavírání smluv v rámci daného DNS jako celku.

Usnesením ze dne 20. 1. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném DNS v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 a 4 zákona pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

Dne 22. 1. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu II z téhož dne, ve kterém zadavatel opět stručně shrnuje dosavadní průběh řízení a uvádí, že zadavatel považuje za nutné se vyjádřit k nově formulovanému předmětu správního řízení, o kterém byl zadavatel informován opravným sdělením Úřadu ze dne 7. 1. 2026.

Zadavatel uvádí, že po zavedení DNS provedl pouze úkony spočívající v zadání dvou veřejných zakázek, přičemž u obou přichází do úvahy pouze řízení o návrhu na zákaz plnění smlouvy, případně řízení o přestupku. V běžném návrhovém řízení neexistuje žádný postup, který by bylo možné přezkoumávat. V tomto ohledu zadavatel dospívá k závěru, že je na místě správní řízení zastavit pro bezpředmětnost, jelikož Úřad již nemůže přijmout žádné nápravné opatření.

Zadavatel má za to, že návrh navrhovatele je opožděný, jelikož se domáhá uložení zákazu zadávání veřejných zakázek v DNS, přičemž však takový zákaz lze uplatnit pouze při nezákonném stanovení zadávacích podmínek v zadávacím řízení, kterým se DNS zaváděl.

Úřad tedy může zahájit řízení z moci úřední, nicméně dodavatel, který neuplatnil námitky včas, tím přichází o možnost napadnout zavedení celého DNS. Pakliže se navrhovatel domáhá zákazu podle § 263 odst. 3 věta druhá zákona, pak měl argumentovat nezákonností zadávací

Zadavatel zastává názor, že Úřad je podle zákona oprávněn zablokovat celé DNS pouze v případě, kdy je v rozporu se zákonem zavedení samotného DNS (tedy se jedná o nezákonnou zadávací dokumentaci). Při porušení zákona u jednotlivé výzvy však neexistuje žádný racionální důvod zakazovat fungování celého DNS. Individuální pochybení zadavatele by mělo být řešeno individuálně v souladu se zásadou proporcionality.

Nadto zadavatel uvádí, že návrh navrhovatele svým rozsahem násobně překračuje původní námitky, přičemž jeho cílem bylo odůvodnit žádost o vydání předběžného opatření. Zadavatel nesouhlasí se závěry Úřadu, které předestřel v rámci rozhodnutí o zamítnutí předmětného opatření ze dne 13. 1. 2026, nicméně pouze proti odůvodnění rozhodnutí nemůže podat relevantní rozklad.

Zadavatel dospívá k závěru, že návrh navrhovatele nebyl podán včas, a proto nemůže mít důsledky v podobě uplatnění zákazu uzavírat smlouvy v rámci DNS [podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona]. Ve vztahu k argumentaci, že návrh se týkal i pozdějších úkonů zadavatele, se uplatní institut nepřípustnosti podání návrhu v zadávacích postupech, kdy již byla uzavřena smlouva.

Pakliže Úřad trvá na vedení správního řízení v rozsahu úkonů učiněných v rámci DNS, pak má zadavatel za to, že Úřad by měl správní řízení zastavit pro bezpředmětnost. Pakliže bylo správní řízení vymezeno navrhovatelem jako návrhem na vydání zákazu podle § 263 odst. 3 věta druhá zákona, pak je dán důvod pro zastavení správního řízení pro opožděnost návrhu. Zadavatel uzavírá, že se dle jeho názoru neuplatní zákaz uzavírání smluv v DNS, ledaže by Úřad zahájil řízení ex officio ve vztahu k zákonnosti zadávací dokumentace zadávacího řízení, ve kterém zadavatel DNS zavedl.

Usnesením ze dne 26. 1. 2026 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

Dne 27. 1. 2026 Úřad obdržel od navrhovatele žádost o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí o 2 kalendářní dny s odůvodněním, že klíčový odpovědný zaměstnanec čerpá řádnou dovolenou.

Usnesením ze dne 28. 1. 2026 prodloužil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí, a to do 4. 2. 2026.

Dne 2. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí, ve kterém uvádí svůj nesouhlas s odůvodněním vydaného rozhodnutí o zamítnutí předběžného opatření.

Zadavatel se dále odkazuje na svá předchozí vyjádření a trvá na závěru, že návrh navrhovatele je účelový, obstrukční, opožděný, věcně nedůvodný a nepředcházely mu odpovídající námitky.

Dne 4. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, ve kterém uvádí, že zadavatel opakovaně odkazuje na judikaturu, přičemž pomíjí skutečnost, že

Navrhovatel uvádí, že odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace nese výhradně zadavatel a nelze ji přenášet na dodavatele. V tomto ohledu je tedy dle jeho názoru požadavek zadavatele, aby si navrhovatel sám zjišťoval lokality, analyzoval potřeby pokrytí a další specifikace nahodile sestavené skupiny zadavatelů a na základě toho připravil relevantní nabídku, v rozporu se zásadou přiměřenosti.

Navrhovatel je toho názoru, že krátké lhůty v jednotlivých výzvách zadavatel doposud nijak neodůvodnil a ty tak pouze omezují hospodářskou soutěž.

Za stěžejní navrhovatel považuje zejména skutečnost, že zadavatel má možnost v rámci jednotlivých výzev postupovat transparentněji, zejména stanovit delší lhůtu k podání nabídek.

Navrhovatel rovněž dospívá k závěru, že zadavatel evidentně považuje za službu pouze technickou funkcionalitu SIM karty, nicméně pro účely vyhodnocení „běžnosti“ je třeba hodnotit komplexně smluvní a technické podmínky, za kterých má být poskytována.

Navrhovatel upozorňuje na postup zadavatele, který dne 29. 1. 2026 uveřejnil předběžné oznámení ve Věstníku veřejných zakázek, jehož předmětem jsou informace o (nové) připravované výzvě. Cílem zadavatele je patrně snaha o vzbuzení zájmu o účast v DNS u poskytovatele služeb, který v současnosti není účastníkem DNS. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel se snaží nestandardními prostředky zajistit si pro danou výzvu podání více než jedné nabídky.

Podle navrhovatele je problematická skutečnost, že smluvní i technické podmínky nejsou v rámci DNS fixovány, a zadavatel je tedy může stanovit individuálně pro kteroukoli z budoucích výzev. To navrhovatel považuje za nevhodné zejména v kontextu toho, že podmínky musí během pěti pracovních dnů vždy individuálně posoudit, což povazuje za nepřiměřené, a tedy nezákonné.

Ve vztahu k běžnosti služeb navrhovatel uvádí, že mobilní telekomunikační služby poskytované na trhu B2C nebo B2B za standardních, veřejné dostupných obchodních a smluvních podmínek jsou nepochybně běžnou službou. Ve chvíli, kdy však veřejný zadavatel požaduje čerpat tyto služby za jím definovaných specifických podmínek (zejména co do systémové obsluhy a co do specifických sankcí), pak již o běžných službách hovořit nelze.

Navrhovatel zdůrazňuje, že tvrzení zadavatele o tom, že subjekty v resortu Ministerstva zdravotnictví jsou podle usnesení vlády povinny společně nakupovat mobilní telekomunikační služby, je nepřesné a navrhovatel zároveň žádá Úřad, aby vyzval zadavatele k tomu, aby uvedl skutečnosti, ze kterých bude takový závazek vyplývat. Navrhovatel je totiž toho názoru, že takový závazek má nejspíše směřovat k vytvoření společné VPN pro všechny organizace

Navrhovatel opakuje, že předmětem návrhu není otázka obecné vhodnosti použití DNS pro mobilní telekomunikační služby, ale otázka zákonnosti, pokud jde o podmínky zavedení a používání DNS.

Ve vztahu ke konkrétním podmínkám navrhovatel uvádí, že zadavatel problematiku VPN značně zkresluje. Požadavek zadavatele na zřízení VPN bez jednoho konkrétního subjektu, který ji řídí, je na trhu zcela nestandardní. Dále navrhovatel uvádí, že službu prioritního volání standardně poskytuje v souladu s právními předpisy, tato je však pevně vázána na standardní službu mobilního hlasu. Pakliže ji zadavatel nevysoutěží v rámci soutěže na mobilní hlasovou službu, přináší její pozdější implementace dodatečné náklady na straně dodavatele. Rovněž požadavek na minimální odběr služeb je pro dané odvětví typičtější než jeho úplná absence.

K běžné praxi a délce lhůty pro podání nabídek navrhovatel odkazuje na dynamický nákupní systém „TELCO DPS“, který používá jak Evropská komise, tak i další instituce EU. V tomto dynamickém nákupním systému jsou vyhlašovány dílčí výzvy s délkou uzavíraných smluv na

Navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům uvádí, že zadavatel navrhovateli ani Úřadu neodůvodnil, z jakého důvodu by neuveřejnění informace o účastnících zadávacího řízení v písemné zprávě zadavatele ze dne 30. 4. 2025 mohlo ohrozit hospodářskou soutěž.

Navrhovatel uvádí, že vzhledem k tomu, že zadavatel v rámci předběžných tržních konzultací požadoval informace o definici technické specifikace a o doporučení k hodnotícím kritériím, nemůže být zadavatel překvapen, pakliže dodavatelé považují tyto informace za obchodní tajemství, které chtějí ochránit. Navrhovatel od zadavatele neobdržel žádnou odpověď, a pokud předběžné tržní konzultace nebyly uskutečněny a smluvní ani technické podmínky nebyly zafixovány, jdou uvedené skutečnosti k tíži centrálního zadavatele. Pokud zadavatel uvádí, že text vzoru smlouvy měl být s navrhovatelem intenzivně laděn, pak tím dle názoru navrhovatele navozuje dojem vzájemné spolupráce. Ze skutečnosti, že zadavatel upravil ze své vůle několik ujednání vzoru smlouvy (nejspíše na podnět navrhovatele), nemůže automaticky dovozovat, že v důsledku těchto úprav bude navrhovatel povinen návrh smlouvy akceptovat.

Dále navrhovatel žádá Úřad, aby vyzval zadavatele k prokázání jeho tvrzení, že žádná výrazná specifická individualizace se ve veřejných zakázkách v DNS nenachází, jelikož argumentaci zadavatele nelze považovat za věcnou, když navrhovatel explicitně uvedl příklady odlišností.

Jak vyplývá z vyjádření zadavatele, sám zadavatel považuje čerpání mobilních služeb za trvalou službu, nikoliv opakovanou. Navrhovatel je toho názoru, že opakované plnění vzniká jen v případě, že zadavatelům nastupují noví zaměstnanci, anebo se u stávajících zaměstnanců mění jejich preference. Takové procesy však mohou být pokryty rámcovou dohodu pro standardní mobilní služby bez potřeby obnovovat soutěž, přičemž tuto potřebu není nutno pokrývat novou výzvou, nýbrž postupem, který vzor smlouvy na veřejnou zakázku předpokládá.

Ve vztahu k pokrytí navrhovatel uvádí, že musí preventivně provést ověření síly signálu v sídlech pověřujících zadavatelů, a tím je možné predikovat sílu signálu a množství stížností na službu v dané lokalitě. Pokut pověřující zadavatel nebude ochoten na úkor jednotkové ceny investovat do kvalitnějšího čerpání služby – tj. do posílení signálu v budově, hrozí, že pověřující zadavatel bude po dobu čtyř let čerpat službu, kterou bude možno využívat pouze omezeně, jelikož pokrytí v budovách bude nedostatečné, přestože navrhovatel splňuje podmínky stanovené ve výzvě 2-2025, protože DNS, resp. hodnocení minitendru neumožňuje žádnou úpravu ve vztahu ke kvalitě poskytované služby.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace a stanovisek předložených účastníky rozhodl • podle § 257 písm. h) o zastavení správního řízení v rozsahu vymezeném částí návrhu, které nepředcházely řádně a včas podané námitky, a • podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu navrhovatele (s výjimkou té jeho části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí), neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

Podle § 241 odst. 2 zákona námitky podle § 241 odst. 1 zákona se podávají písemně a lze je podat proti a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek, b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

Podle § 242 odst. 1 zákona není-li dále uvedeno jinak, musí být námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona

Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle odstavce 3. Námitky proti obsahu výzvy k podání nabídek v dynamickém nákupním systému nebo při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové dohody musí být zadavateli doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání nabídek. V soutěži o návrh musí být námitky proti soutěžním podmínkám doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání návrhů.

Podle § 242 odst. 6 zákona se po zavedení dynamického nákupního systému na námitky proti zadávací dokumentaci odstavce 2 a 3 nepoužijí.

Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

Navrhovatel v návrhu mj. namítá, že • „(…) [z]cela nestandardní je pak také požadavek [c]entrálního zadavatele na zřízení společné virtuální privátní sítě pro 6 ze 7 [p]ověřujících zadavatelů. Obdobně také požadavek stanovený v bodu 4 přílohy č. 1 [v]ýzvy 2 (…) na přidělení obchodního zástupce a úroveň zákaznické podpory, která je standardně úměrná počtu SIM, resp. útratě.

Úřad uvádí, že výše namítané skutečnosti představují námitky proti konkrétní veřejné zakázce zadávané na základě zavedeného DNS (tj. výzvy 2-2025), nikoliv proti podmínkám DNS jako takového, přestože navrhovatel je toho názoru, že jde pouze o rozvedení argumentů, které dokreslují, proč služby poptávané ve veřejné zakázce v zavedeném DNS nejsou službami obecně dostupnými. Takové námitky mají být dle názoru Úřadu uplatněny v návrhu, kterým je zpochybňována výzva 2-2025, a nikoliv v návrhu, který brojí proti zavedenému DNS.

Nicméně i pokud by Úřad přijal argumentaci navrhovatele, že jde pouze o rozvedení argumentů, které mají odůvodnit, proč služby, pro jejichž poptávání bylo DNS zavedeno, nejsou službami obecně dostupnými, je nutné zdůraznit, že uvedené argumenty navrhovatele

Přestože v námitkách 2 navrhovatel uvádí (k tomu viz dále), že zadavatel dle jeho názoru postupuje v rámci výzvy 2-2025 v rozporu se zákonem, uvedené námitky týkající se pokrytí, předmětu plnění jakožto opakovaného plnění nebo konkrétních aspektů, které v návrhu navrhovatel rozebírá, se v nich vůbec nevyskytují. V námitkách 2 se navrhovatel věnuje toliko inflační doložce a garanci minimálního odběru služeb, smluvním pokutám (a jejich údajné nepřiměřenosti co do výše a počtu), užití SIM v zařízeních, předpokládanému objemu služeb a termínu zahájení plnění a rozporu ve vymezení předmětu veřejné zakázky a návrhu smlouvy.

Námitkami 3 pak navrhovatel brojí proti podmínkám DNS, kdy má za to, že nejsou dány zákonné podmínky pro zadávání veřejné zakázky v rámci DNS. Činí tak však pouze obecně, přičemž žádné konkrétní příklady, jak k danému závěru navrhovatel dospěl, neuvádí.

Jakkoliv Úřad v minulosti ve své rozhodovací praxi obecně připustil, že v rámci návrhu může být argumentace navrhovatele do jisté míry rozpracována (oproti argumentaci v námitkách), nelze uvedené vykládat natolik extenzivně, že by bylo možné připustit uvádění nových argumentů (či v tomto případě konkrétních příkladů, na kterých navrhovatel svůj závěr demonstruje, aniž by ty byly dříve vzneseny v rámci námitek). Podle názoru Úřadu, pakliže navrhovatel v námitkách 3 argumentuje toliko obecně v rovině, že nejsou dány podmínky pro postup v DNS podle ustanovení § 138 zákona, není přípustné, aby navrhovatel svou argumentaci v tomto duchu dále rozšiřoval, např. o jednotlivé příklady toho, proč tomu tak mělo dle navrhovatele být, pokud tyto příklady mohl sdělit již zadavateli v rámci námitek (což v daném případě bezpochyby mohl – viz výše).

Úřad připomíná, že účelem a smyslem námitkového řízení je především vedení dialogu mezi navrhovatelem a zadavatelem tak, aby byl zadavatel upozorněn na možné porušování zákona z jeho strany a aby měl možnost na námitky adekvátně reagovat. Uvedeného smyslu však nemůže být dosaženo za stavu, kdy si navrhovatel „nechává argumenty tzv. v záloze na později“. K uvedenému lze citovat z rozhodovací praxe např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2021, č. j. 2 As 314/2020-36, ve kterém se uvádí: „[n]ámitkami a rozhodnutím o nich se skutečně vede určitý dialog mezi zadavatelem a dotčenými subjekty, které nevnímají jeho postup jako zákonný. Zadavatel zde není v roli autoritativního orgánu vydávajícího závazné rozhodnutí o právech či povinnostech, ale vypořádáním námitek vysvětluje a obhajuje svůj postup, čímž může předejít dalším řízením. Rozhodnutí zadavatele o námitkách, ač je svou povahou určitým stanoviskem zadavatele k námitkám, má vést i v případě, že jsou námitky nedůvodné, k odstranění pochybností o jeho postupu při zadávání veřejné zakázky.“

Eventuálně lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2024, č. j.

K tomu Úřad dále uvádí, že z příloh návrhu navrhovatele vyplývá, že jsou to právě námitky 2 a námitky 3, na které navrhovatel navazuje svým návrhem, neboť právě tyto (vč. jejich doručenek) byly přiloženy k návrhu (ačkoliv samotné znění námitek není povinnou součástí návrhu ve smyslu § 251 odst. 1 zákona). Jakkoliv navrhovatel podal ještě námitky 1 a námitky 4, k těm nelze v právě probíhajícím správním řízení přihlížet z důvodů, které již Úřad uvedl výše. V tomto ohledu tedy nevyplývá, že by navrhovatel podal ještě jiné námitky, které byly uplatněny řádně a včas, a tedy předcházely samotnému návrhu, ve kterých by navrhovatel dotčenou argumentaci uplatňoval. Rovněž se v daném případě nejedná o správní řízení vedené ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy ve smyslu § 254 zákona, kde se tato podmínka neuplatní.3

S ohledem na výše uvedené Úřad tedy rozhodl podle § 257 písm. h) zákona o zastavení správního řízení v rozsahu vymezeném výše uvedenými částmi návrhu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 130 zákona je zadavatel v průběhu zvláštního postupu povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro zvláštní postupy nejsou stanovena tímto zákonem, přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo zadávacími podmínkami, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6. Při postupu podle této části se § 39 odst. 2 písm. e), § 39 odst. 5, § 42 až 45, § 46 odst. 1 a § 48a odst. 1 použijí obdobně.

Podle § 138 odst. 1 zákona může zadavatel zavést dynamický nákupní systém, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí plně elektronický, otevřený systém pro zadávání veřejných zakázek, jejichž předmětem je pořízení běžného, obecně dostupného zboží, služeb nebo stavebních prací. Zadavatel zavede dynamický nákupní systém v zadávacím řízení, ve kterém postupuje přiměřeně podle pravidel pro užší řízení. Zadavatel může rozdělit dynamický nákupní systém do kategorií, které jsou objektivně vymezeny na základě předmětu veřejných zakázek nebo jejich územního rozsahu.

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.2 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[p]ředmětem veřejných zakázek zadávaných v DNS bude poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro [p]ověřující zadavatele.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.3 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[s]oučástí plnění je zajištění všech činností souvisejících s poskytováním poptávaných služeb v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Poptávané plnění bude vždy obecně dostupnou a poskytovanou službou. Součástí plnění nebude nákup telefonních přístrojů.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.4 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[p]oskytováním telekomunikačních služeb se rozumí zejména poskytování mobilních telekomunikačních hlasových a datových služeb v následujícím rozsahu: • zajištění mobilních hlasových služeb, • zajištění mobilních datových služeb, které budou přidruženy k hlasovým službám (internet v mobilu), • zajištění mobilních datových služeb, které nebudou přidruženy k hlasovým službám (mobilní internet), • maximální dostupnost a spolehlivost služby (garance dostupnosti služby), • zajištění potřebného rozsahu telefonních čísel, • zajištění přenositelnosti stávajících čísel jednotlivých Pověřujících zadavatelů, • zabezpečení zákaznického servisu a podpory.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.5 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[o]bjemy veřejných zakázek zadávaných v DNS budou závislé na provozních potřebách jednotlivých [p]ověřujících zadavatelů.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.5 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[p]ředmět veřejných zakázek zadávaných v DNS a jeho technické podmínky budou vždy podrobně vymezeny v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.9 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[z]adávání veřejných zakázek v DNS bude probíhat v předem neurčených nepravidelných intervalech závislých na provozních potřebách jednotlivých [p]ověřujících zadavatelů.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.10 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[d]oba plnění veřejných zakázek zadávaných v DNS bude vždy stanovena v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.12 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[o]bchodní a jiné smluvní podmínky veřejných zakázek zadávaných v DNS budou vždy stanoveny v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.1 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[p]ředmětem

V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.2 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[s]oučástí plnění je zajištění všech činností souvisejících s poskytováním požadovaných služeb v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Poskytováním telekomunikačních

V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.3 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[p]ředmět plnění

V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.4 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[p]ro účely ekonomické úvahy dodavatelů při přípravě nabídky uvádí [c]entrální zadavatel předpokládaný objem služeb pro jednotlivé [p]ověřující zadavatele, který je uveden v [p]říloze č. 4 [v]ýzvy –

V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.7 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[s]mlouva se uzavírá s jedním dodavatelem na dobu 48 měsíců, a to s každým [p]ověřujícím zadavatelem samostatně.“

V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.9 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[o]bchodní a jiné smluvní podmínky [v]eřejné zakázky jsou stanoveny v [n]ávrhu smlouvy, který vybraný dodavatel uzavře s [p]ověřujícím zadavatelem samostatně.“

Vzhledem k tomu, že zadavatel je toho názoru, že námitky 2 a námitky 3 jsou podány opožděně s odůvodněním, že se navrhovatel o zamýšleném způsobu fungování DNS dozvěděl nejpozději dne 27. 2. 2025, když se seznámil s vysvětlením zadávací dokumentace DNS, tudíž lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám DNS uplynula navrhovateli nejpozději

Z návrhu navrhovatele vyplývá, že navrhovatel brojí proti DNS jako takovému, přičemž přípustnost návrhu odůvodňuje tím, že v rámci DNS, resp. v jeho jednotlivých výzvách, je poptáváno vysoce individualizované a komplexní plnění, které není běžné ani obecně

Vzhledem k právě uvedenému a vzhledem k zásadě, že v hraničních případech má být věcný přezkum jednání zadavatele spíše připuštěn, než naopak, má Úřad za to, že v právě řešeném případě byl navrhovatel oprávněn, v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 zákona, podávat námitky do 15 dnů ode dne, kdy se mohl seznámit s výzvou 2-2025. Proto podání námitek 2 dne 19. 11. 2025 a námitek 3 dne 25. 11. 2025 nepovažuje Úřad za opožděné. Pro úplnost

Úřad předně uvádí, že v rámci navrhovatelem uplatněné argumentace v návrhu je nezbytné rozlišit dvě roviny. První jsou námitky směřující proti výzvě 2-2025 (tj. proti konkrétní veřejné zakázce zadávané v rámci DNS), druhou jsou námitky směřující proti podmínkám samotného

V tomto ohledu proto Úřad konstatuje, že argumentace navrhovatele uplatněná v návrhu (ačkoliv byla součástí námitek 2), která svou podstatou směřuje proti výzvě 2-2025, přesahuje předmět vedeného správního řízení, neboť zjednodušeně řečeno, předmětem posouzení

Úřad má za to, že uvedené námitky spíše směřují proti parametrům výzvy 2-2025 a jako takové měly být uplatněny v rámci návrhu, který směřuje proti konkrétní výzvě (tj. výzvě 2-2025), přičemž, jak již Úřad uvedl výše, právě řešený návrh směřuje proti podmínkám DNS. Nicméně v kontextu všech okolností a tvrzení navrhovatele Úřad vnímá předmětnou argumentaci jako rozvinutí a detailnější nastínění merita věci, totiž právě problematiky zákonnosti (příliš obecného) vymezení předmětu DNS, které má následně zadavateli umožňovat v rámci jednotlivých výzev poptávat nestandardní či neběžné služby. Ve vztahu k argumentaci

Obecně ve vztahu k předmětu plnění zadávaného v rámci DNS Úřad předesílá, že považuje telekomunikační služby za služby, které jsou způsobilé k tomu, být předmětem plnění v rámci dynamického nákupního systému. Úřad nemá pochybnost o tom, že by snad telefonní nebo telekomunikační služby neměly být obecně dostupnými službami ve smyslu ustanovení § 138 zákona. Navrhovatel se snaží ve svém návrhu dovodit, že tomu tak není, přičemž podle Úřadu nepředkládá dostatečné argumenty pro to, aby bylo možno k takovému závěru rozumně dospět. V tomto ohledu lze souhlasit s argumentem zadavatele, podle kterého telefonní služby potřebuje a využívá prakticky každý zadavatel. S lehkou nadsázkou lze hovořit o tom, že telekomunikační služby nějakým způsobem využívá skoro každý člověk fungující v současném světě.

K tomu Úřad dále uvádí, že ze seznamu služeb, které zadavatel poptává v rámci DNS, nelze rozumně dospět k závěru, že by některé z nich měly být samy o sobě „neběžné“ natolik, že by se vymykaly z rámce plnění přípustného pro poptávání v rámci DNS. To ostatně platí i pro služby, které zadavatel poptával v rámci veřejné zakázky, když se jednalo toliko o hlasové a internetové tarify (ať už vnitrostátní či roamingové), služby VPN nebo veřejnou IP adresu.

K jednotlivým argumentům navrhovatele pak Úřad uvádí následující.

K argumentu navrhovatele, podle kterého zadávací dokumentace DNS obsahuje pouze obecný rámcový popis předmětu plnění bez bližší specifikace a neobsahuje obchodní ani jiné smluvní podmínky, přičemž ty jsou konkretizovány až v jednotlivých výzvách, Úřad uvádí, že na tomto postupu zadavatele neshledává nic nezákonného. Úřad přitom vychází ze smyslu a účelu samotného dynamického nákupního systému, který má být především flexibilním způsobem zadávání umožňujícím reagovat na aktuální potřeby zadavatele (ev. pověřujících zadavatelů v případě centralizovaného zadávání) a opakovaně zadávat veřejné zakázky, pro které je dynamický nákupní systém zaveden. Podstatou je tak zjednodušení zadávání pro zadavatele na opakované a běžně dostupné služby při zachování co nejširší hospodářské soutěže.

Je na zadavateli, jak v intencích zákona přistoupí k vymezení předmětu plnění a smluvních podmínek v rámci DNS. Závěr, se kterým přichází navrhovatel, však nemá oporu v zákoně, neboť takový požadavek zákon na zadavatele vůbec neklade. V případě, že by byl předmět plnění konkrétně definován již v zadávací dokumentaci v rámci DNS, okrádal by se zadavatel o onu flexibilitu DNS, která je pro něj typická, a pro kterou jej zadavatel (nejspíše) využívá.

Obdobný názor lze vysledovat i v komentářové literatuře, ve které se uvádí: „[p]ředmět veřejných zakázek, které budou zadávány v DNS, lze při zavádění DNS definovat obecněji (než při zadávání rámcové dohody), a tento definovat konkrétněji až v rámci jednotlivých veřejných zakázek zadávaných v DNS. To umožňuje zadavateli zohledňovat např. aktuálnější

V tomto ohledu tedy nelze přisvědčit navrhovateli, že by měla být výše uvedená námitka důvodná.

Navrhovatel dále zpochybňuje adekvátnost postupu zadavatele v DNS skutečností, že v rámci výzvy 2-2025 zůstala nabídka pouze jednoho dodavatele, v důsledku čehož dochází k zadávání veřejných zakázek prostřednictvím DNS bez soutěže. To má být podle názoru navrhovatele důkazem toho, že zadavatel nedodržel zákonné podmínky pro využití DNS.

Ani v tomto ohledu nelze s navrhovatelem souhlasit. Skutečnost, že zadavateli v řízení zůstala toliko jedna nabídka dodavatele, nelze (automaticky) ztotožňovat s porušením zákona, jak uvádí navrhovatel. Totiž skutečnost, že zadavateli v řízení zůstane pouze jediná nabídka, která splnila veškeré zadavatelem stanovené požadavky, může svědčit toliko o tom, že hospodářská soutěž o danou veřejnou zakázku nebyla nejširší, nicméně nelze z toho automaticky dovozovat, že byl porušen zákon. Uvedené totiž může mít několik příčin, kdy jednou z nich může skutečně být i porušení zákona, ale stejně tak dobře jí může být např. i rozhodnutí dodavatelů se do soutěže nezapojit, protože jim veřejná zakázka nepřijde dostatečně lukrativní, nebo nemají pro její plnění v daném čase dostatečné kapacity. Těžko lze takové rozhodnutí dodavatelů bez dalšího přičítat k tíži zadavatele. Naopak však lze obecně konstatovat, že porušení zákona zadavatelem v zásadě bude vždy mít za následek omezení či vyloučení hospodářské soutěže. Navrhovatel tak v daném případě zaměňuje příčinu a důsledek. Takový argument proto nelze hodnotit jako důvodný, jelikož pouhá korelace ještě neimplikuje kauzalitu. V uvedeném případě se jedná jen o spekulaci navrhovatele, kterou navíc navrhovatel nijak nedokládá či neprokazuje. Nadto lze uvést, že, jak je všeobecně známo, je trh na poli telekomunikačních služeb v České republice značně specifický s relativně omezeným počtem dodavatelů, což rovněž vede k jisté omezené míře hospodářské soutěže ve veřejných zakázkách na dodávku telekomunikačních služeb. Pokud se jeden ze tří relevantních dodavatelů na trhu rozhodl do DNS vůbec nezapojit, přičemž Úřadu není známo, že by existovaly indicie nasvědčující tomu, že toto rozhodnutí bylo ovlivněno nastavením zadávacích podmínek DNS, pak je to pouze jeho rozhodnutí, ze kterého nelze dovozovat nemožnost využít pro zajištění telekomunikačních služeb postup v dynamickém nákupním systému.

Navrhovatel dále argumentuje tím, že pro zavedení DNS je zapotřebí naplnit dvě podmínky, a to 1) subjektivní podmínku spočívající v tom, že předmětem DNS je plnění, které zadavatel

Ve vztahu k pojmu „běžná potřeba“ navrhovatel poukazuje na závěry Krajského soudu v Brně, konkrétně na rozsudek ze dne 17. 12. 2024, č. j. 31 Af 3/2023-164. Z něj navrhovatel dovozuje, že nelze běžnou potřebu odvozovat z pohledu průměrného zadavatele, jelikož se předmět dynamického nákupního systému u jednotlivých (pověřujících) zadavatelů může značně lišit.

K tomu Úřad uvádí, že již výše uvedl (a je o tom opravdu pevně přesvědčen), že obecně lze telekomunikační služby považovat v dnešní době za služby, které zadavatelé potřebují ke své činnosti. Nadto lze rovněž poukázat na rozsudek citovaný navrhovatelem, ve kterém se uvádí, že: „ZZVZ tedy v návaznosti na evropskou úpravu stanoví dvě podmínky, za nichž lze zavést dynamický nákupní systém. První podmínka spočívá v tom, že jeho předmětem musí být zboží, služby či stavební práce pro běžnou potřebu. Tuto podmínku nelze posuzovat z hlediska toho, co je v lidské společnosti obecně považováno za běžnou potřebu ani z pohledu jakéhosi „průměrného“ zadavatele. Takový přístup by vedl k absurdním důsledkům – ačkoliv např. chléb či jiné základní potraviny jsou běžnou potřebou každého člověka, nelze z toho dovozovat, že by např. ŘSD bylo z tohoto titulu oprávněno zavádět dynamický nákupní systém na nákup chleba.

Ve vztahu k podmínce týkající se dostupnosti plnění na trhu navrhovatel uvádí, že je nezbytné ji posuzovat s ohledem na množství dodavatelů na trhu, kdy předpokladem je rozsáhlá hospodářská soutěž. Navrhovatel je toho názoru, že pokud je služba dodávána pouze malým množstvím dodavatelů, pak nelze hovořit o jejich obecné dostupnosti, přičemž opět odkazuje na skutečnost, že se DNS reálně účastní pouze jediný dodavatel.

K této argumentaci navrhovatele Úřad uvádí, že při posuzování přípustnosti DNS v kontextu jeho předmětu plnění je nezbytné rovněž přihlížet k situaci na relevantním trhu, tj. na trhu mobilních operátorů, který je svou povahou specifický, a to jak svou strukturou, tak i předmětem služeb, což uvedl i předseda Úřadu ve svém rozhodnutí č. j. ÚOHSR0055/2017/VZ-16894/2017/323/LVa ze dne 5. 6. 2017, když se na něm nacházejí pouze tři dodavatelé, kteří mohou předmět plnění poskytnout (přičemž jiná situace by nebyla ani v případě, že by byl předmět veřejné zakázky poptáván např. v otevřeném řízení).

I přestože lze souhlasit s navrhovatelem, že okruh dodavatelů je v oblasti telekomunikačních služeb limitovaný, opět z toho nelze bez dalšího dovozovat (zjednodušující) závěr, že není splněna objektivní podmínka o obecné dostupnosti plnění. Uvedený obecný závěr nijak nereflektuje uvedenou situaci na trhu, přičemž k tomuto závěru lze dospět pouze na základě mechanické aplikace obecného „pravidla“, aniž by byly zohledněny konkrétnosti daného trhu.

Jak již tedy Úřad dovodil výše, plnění požadované v DNS (telekomunikační služby) nepředstavuje obecně plnění „neběžné“, pro jehož pořízení by využití DNS nebylo vhodné.

V případě, že se navrhovatel pravidelně účastní veřejných zakázek jakožto dodavatel, musí mu být již na první pohled zřejmé, že je oprávněním zadavatele stanovit zadávací podmínky, v rámci nichž bude specifikováno, jaké plnění zadavatel požaduje a za jakých (smluvních) podmínek. Jakkoliv to může být pro navrhovatele nekomfortní a může se např. pokoušet zadavatele přesvědčit, aby změnil svůj přístup v rámci zadávání veřejných zakázek, nemůže to nic změnit na tom, že je to právě zadavatel, který obecně stanoví, za jakých podmínek bude plněno. Je pak výhradním právem dodavatele se o danou veřejnou zakázku neucházet, pakliže by naznal, že pro něj není výhodná anebo je příliš riziková. S určitou mírou rizika však dodavatel musí počítat vždy a nelze přistoupit na to, že by snad měl mít navrhovatel (či jakýkoli jiný dodavatel) právo po zadavateli požadoval, aby odstranil či zmírnil veškerá jeho podnikatelská rizika. Takový přístup by nebyl udržitelný. I proto Úřad nepovažuje za relevantní argument navrhovatele, že odporuje smyslu DNS, aby si zadavatel stanovoval parametry poptávaných služeb a smluvní podmínky individuálně pro každou z výzev, neboť právě to je podstatou vyhlašovaných výzev v rámci DNS – totiž uspokojovat potřeby zadavatele (v tomto případě pověřujících zadavatelů) flexibilně v rámci „mantinelů“ vymezených v zavedeném

Poptávané služby v rámci výzvy 2-2025 Úřad nepovažuje za „šité na míru“, jak uvádí navrhovatel, neboť se jedná o služby běžného charakteru, spočívající v hlasových a datových tarifech, vč. zřízení VPN či pevných IP adres. Takové služby Úřad prima facie neshledává jako neběžné, či přílišně individualizované, které by měly být v rozporu se zákonným vymezením § 138 odst. 1 zákona. Rovněž ani z požadavku na pokrytí (který je stanoven zadavatelem v poměrně obecné rovině) nelze dovozovat, že by snad v důsledku takového požadavku měly být poptávané telekomunikační služby považovány za nestandardní či obecně nedostupné plnění. A to i v kontextu toho, že zadavatel službu pokrytí vymezil toliko obecně, totiž procentuálním podílem pokrytí území a populace ČR, bez stanovení konkrétních lokalit.

K výše uvedenému Úřad navíc uvádí, že navrhovatel prezentuje toliko obecné fráze, které se zhusta opakují, přičemž však nepředkládá žádnou konkrétní argumentaci, která by snad mohla potvrdit jeho závěry. Z pohledu Úřadu navrhovatel toliko tvrdí, že dané požadavky mají být nepřípustně individualizované (v důsledku čehož se má jednat o plnění, které není obecně

Nadto lze uvést, že posouzení míry individualizace výzvy 2-2025 je spojeno zejména s otázkou přiměřenosti lhůty pro podání nabídek (jde obrazně řečeno s spojité nádoby – čím individuálnější plnění zadavatel požaduje, tím delší by měla být lhůta pro podání nabídek).

K argumentaci navrhovatele, podle které mu není dána žádná efektivní obrana proti postupu zadavatele, Úřad uvádí, že již samotná skutečnost, že byl podán návrh k Úřadu svědčí o opaku.

Závěrem Úřad k procesním návrhům navrhovatele (uvedeným v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí), aby Úřad vyzval zadavatele ke zdůvodnění některých jeho argumentů, uvádí následující. Předně žádost navrhovatele o předložení konkrétního závazku, podle kterého mají pověřující zadavatelé z resortu Ministerstva zdravotnictví nakupovat telekomunikační služby společně, a žádost navrhovatele o zdůvodnění, jak neuvedení informací o účastnících zadávacího řízení v písemné zprávě zadavatele by mohlo ohrozit hospodářskou soutěž, považuje Úřad za irelevantní, neboť ani jedna z těchto informací by nijak nepřispěla k objasnění skutkového stavu, jehož zjištění je pro předmětné rozhodnutí ve věci nezbytné.

Ze všeho výše uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když poptává vymezené telekomunikační služby v rámci DNS. Úřad dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření, a proto návrh navrhovatele ve zbývající části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Česká republika – Ministerstvo financí, Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1

T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00