Ústavní soud I.ÚS 1054/25

V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení práva nebýt mučen či podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu zaručeného v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), respektive čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na osobní svobodu dle čl. 8 Listiny, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy a práva na soudní ochranu, respektive spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením rozhodl o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin přivlastnění si cizího majetku a získání práva na majetek podvodem (zpronevěrou) spáchaného po předchozím spolčení skupiny osob, a to ve zvlášť velkém rozsahu, a trestný čin použití vědomě padělaného dokumentu. Skutek, jenž je stěžovateli na Ukrajině kladen za vinu, je podrobně popsán v napadeném usnesení a není třeba jej zde podrobněji rekapitulovat. Zjednodušeně lze uvést, že stěžovatel vystupoval v rámci podvodného převodu nemovitostí (organizovaného jinými osobami) jako kupující s padělanými doklady. Stížnost proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením.

Stěžovatel spojil ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti. Poukazuje na to, že je v České republice hluboce integrován, žije zde se svou manželkou, která je těhotná. Stěžovateli na Ukrajině hrozí vojenská povinnost, která by mu znemožnila návrat do České republiky a obnovu rodinného života. Stěžovatel v trestní věci figuroval jako tzv. bílý kůň a neměl z ní významný prospěch, skutek byl navíc spáchán před více než osmi lety. Stěžovatel je v případě vydání ohrožen nelidským zacházením ve věznicích. S ohledem na válečný stav je na Ukrajině reálně omezeno právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon tohoto rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ústavní soud shledal, že v této věci jsou splněny podmínky pro odklad vykonatelnosti napadených usnesení. Na základě ústavní stížnosti i obsahu napadených rozhodnutí lze dovodit, že vydání stěžovatele na Ukrajinu by přestavovalo významný zásah do jeho základních práv, zejména s ohledem na jeho rodinnou situaci a bezpečnostní situaci na Ukrajině související se stále probíhajícím ozbrojeným konfliktem vyvolaným agresí ze strany Ruské federace. Případné vyhovění ústavní stížnosti by dopady extradice již nemohlo zvrátit.

Ústavní soud zohlednil, že rozhodnutí trestních soudů o přípustnosti vydání není posledním krokem v extradičním řízení, neboť vydání stěžovatele musí ještě povolit ministr spravedlnosti (§ 97 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních). Tato okolnost však nebrání odkladu vykonatelnosti soudních rozhodnutí o přípustnosti vydání. Rozhodování ministra spravedlnosti má odlišný základ než rozhodování soudů a výsledkem obou může být zásah do základních práv osoby, jež má být vydána, respektive jejich porušení (viz především stanovisko pléna ze dne 13. srpna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13, ST 37/70 SbNU 619, vyhlášené pod č. 262/2013 Sb.). Ústavní soud by považoval za absurdní nutit stěžovatele vyčkávat, zda ministr spravedlnosti povolí jeho vydání, a poté se společně s ústavní stížností domáhat odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání ostatně Ústavní soud rozhoduje opakovaně (například usnesení ze dne 30. ledna 2024 sp. zn. III. ÚS 185/24 či ze dne 12. srpna 2019 sp. zn. II. ÚS 2299/19).

Nic zároveň nesvědčí o tom, že by odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí vedlo ke vzniku újmy na straně jiných osob než stěžovatele. Je zde sice veřejný zájem na dodržování mezinárodního závazku vyplývajícího České republice z Evropské úmluvy o vydávání a obecněji na objasňování a případném potrestání trestné činnosti, v tomto případě však tento veřejný zájem nepřeváží nad (alespoň prozatímní) ochranou práv stěžovatele.

Z těchto důvodů Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, a to do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Zároveň upozorňuje, že toto rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy a nikterak nepředjímá výsledek rozhodování o ústavní stížnosti.