I.ÚS 1467/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1467/19 ze dne 21. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Ing. Věry Hnidákové, JUDr. Zdeňka Slapničky a ALTER EGO H+H, s.r.o., se sídlem Vyšehradská 53, Praha 2, všichni zastoupení JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem Korunní 2206/127, Praha 3, proti usnesením schůze věřitelů ze dne 28. 3. 2019, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2019, vtěleném do zápisu ze schůze věřitelů ze dne 28. 3. 2019 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-173 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-186, jakož i s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I Stěžovatelé se s odvoláním na porušení základních práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odložení jejich vykonatelnosti. II Ústavní soud z přezkumného jednání a ze zápisu ze schůze věřitelů konané u Krajského soudu v Praze dne 28. 3. 2019 v insolvenční věci vedené pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012, z napadených usnesení krajského soudu a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz) zjistil, že proti stěžovatelce Ing. Věře Hnidákové (dlužnici) je krajským soudem vedeno pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2016 insolvenční řízení. Usnesením ze dne 15. 11. 2018 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-470 bylo rozhodnuto o úpadku stěžovatelky Ing. Věry Hnidákové a na její majetek byl prohlášen konkurs; insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Josef Nezkusil, LL.M. V insolvenčním řízení stěžovatelky Ing. Věry Hnidákové se dne 28. 3. 2019 konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na které krajský soud vyhověl připomínce zástupce věřitele č. 1 obchodní společnosti Creatis, a.s. (dále jen "věřitel č. 1"), a zástupce věřitele č. 8 obchodní společnosti Alia Trade, s.r.o. (dále jen "věřitel č. 8"), když stěžovatelce ALTER EGO H+H, s.r.o. neumožnil hlasovat s poukazem na § 53 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadu a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon", neboť jediným společníkem a jediným jednatelem této stěžovatelky je Jiří Hnidák, manžel stěžovatelky Ing. Věry Hnidákové (dlužnice). Následně byla na základě hlasování přiznána v rozsahu přihlášených pohledávek hlasovací práva věřitelům č. 1 a č. 8 a bylo rozhodnuto o věřitelském orgánu. Krajský soud napadeným usnesením ze dne 28. 3. 2019 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-173 potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 28. 3. 2019, kterým se insolvenční správce Mgr. Josef Nezkusil, LL.M. odvolává z funkce a novým insolvenčním správcem se jmenuje Ing. Jiří Krejčiřík (výrok I.); současně uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby bez zbytečného odkladu informoval nově ustanoveného insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předložil všechny doklady související s výkonem funkce včetně vyúčtování dosavadních nákladů (výrok II.). Krajský soud napadeným usnesením ze dne 9. 4. 2019 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-186 citované usnesení o ustanovení nového insolvenčního správce potvrdil. III Stěžovatelé v ústavní stížnosti - po shrnutí skutkového základu a průběhu řízení před insolvenčním soudem - v prvé řadě namítají nesprávnost obsazení rozhodujícího soudu, přičemž poukazují na skutečnost, že tuto námitku uplatňují v průběhu celého insolvenčního řízení a insolvenčními soudy bylo o ní již opakovaně rozhodováno. V této souvislosti poukazují na svolání a vedení schůze věřitelů dne 28. 3. 2019 vyloučeným soudcem. Stěžovatelé dále namítají nesprávnost (nepřípustnost) postupu insolvenčního soudu, který umožnil realizovat procesní práva v řízení věřitelům č. 1 a č. 8 navzdory tomu, že podle jejich tvrzení tito věřitelé neměli procesní způsobilost a nebyli ani řádně zastoupeni. K porušení práv stěžovatelů mělo také dojít přijetím rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 28. 3. 2019 o přiznání hlasovacích práv věřitelům č. 1 a č. 8, rozhodnutím o volbě věřitele č. 8 za zástupce věřitelů a věřitele č. 12 (Ing. Petra Dohnala) za náhradníka zástupce věřitelů a konečně usnesením o odvolání stávajícího insolvenčního správce Mgr. Josefa Nezkusila, LL.M. a jmenování nového insolvenčního správce Ing. Jiřího Krejčiříka. Argumentace stěžovatelů se zaměřuje na zdůvodňování pochybností o nepodjatosti nově ustanoveného insolvenčního správce, dovozovaných ze skutečnosti, že byl navržen věřiteli č. 1 a č. 8 v insolvenčním řízení, se kterými mají stěžovatelka Ing. Věra Hnidáková a její manžel dlouholeté soudní spory. Stěžovatelé ostatně shledávají v postupu soudu, který rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání původního správce a jmenování nového insolvenčního správce potvrdil, rozpor s § 24 odst. 1 větou první insolvenčního zákona. IV Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí schůze věřitelů a insolvenčního soudu, soudního insolvenčního spisu a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se však stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda a v jakém rozsahu je ústavní stížnost přípustná. Z § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit subsidiaritu ústavní stížnosti projevující se i požadavkem, aby směrovala toliko proti rozhodnutím konečným, tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V této souvislosti musí být zvažován rovněž význam rozhodnutí z hlediska řízení jako celku, efektivnost i nezbytnost jeho zrušení pro poskytnutí ochrany základních práv dotčenému účastníkovi. Ústavní soud - obdobně jako v řízení o téměř totožné ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 1156/19 - připomíná, že stěžovatelé v ústavní stížnosti napadají tři druhy rozhodnutí v insolvenčním řízení, a to 1) rozhodnutí o přiznání hlasovacích práv věřiteli, 2) volbu zástupce věřitelů a náhradníka zástupce věřitelů a 3) rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce a jmenování nového insolvenčního správce. V této souvislosti nelze opomenout, že již dříve judikoval, že schůze věřitelů představuje zvláštní formu jednání insolvenčního soudu a lze ji přiznat postavení zvláštního orgánu, který v určitém rozsahu přímo vykonává státní moc, přičemž přípustnost ústavní stížnosti dovodil u některých druhů rozhodnutí v insolvenčním řízení, která i jako nemeritorní rozhodnutí jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele. Byla tak judikována přípustnost ústavní stížnosti proti usnesení insolvenčního soudu, kterým soud podle § 57 odst. 3 insolvenčního zákona potvrzuje členy a náhradníky věřitelského výboru i proti rozhodnutí schůze věřitelů podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona, kterým se odvolává insolvenční správce a jmenuje nový správce, potvrzenému usnesením insolvenčního soudu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1549/11). Na základě těchto závěrů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů v části směřující proti rozhodnutím o volbě zástupce věřitelů a náhradníka zástupce věřitelů a o odvolání insolvenčního správce a jmenování nového správce za přípustnou. Odlišně je však v rozhodovací praxi Ústavního soudu řešena přípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutí schůze věřitelů o přiznání hlasovacích práv. S poukazem na závěry vyplývající ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/2015 a nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 není podmínka přípustnosti ústavní stížnosti proti takovému rozhodnutí naplněna. V části směřující proti rozhodnutí o přiznání hlasovacích práv věřitelům č. 1 a č. 8 proto ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná není. Ústavní soud dále konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné