Ústavní soud I.ÚS 1490/19 – Ohlašovací povinnost osob pěstujících mák setý
Ústavní soud · 26. 6. 2019
Shrnutí rozhodnutí
O co šlo: Navrhovatelka ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2019 uvádí, že podává ústavní stížnost proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, přičemž ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení celé řady právních předpisů.
Výsledek: Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 29 167/1998 Sb. (Ohlašovací povinnost osob pěstujících mák setý).
Aplikovaná ustanovení
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Cannabis is The Cure, z. s., se sídlem Přichystalova 180/14, 779 00 Olomouc, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 1455/2018-301 ze dne 13. 12. 2018, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 102/2018-998 a č. j. 8 To 102/2018-1014 ze dne 22. 5. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově č. j. 3 T 131/2017-627 ze dne 6. 2. 2018, spojené s návrhem na zrušení §§ 283 až 287 a § 289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nařízení vlády č. 3/2012 Sb., kterým bylo novelizováno nařízení vlády č. 455/2009 Sb., ustanovení § 2 písm. d), § 5 odst. 5, § 15 písm. e), § 24 odst. 1 písm. a), § 24a, § 24b a § 29 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zákona č. 50/2013 Sb. a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 221/2013 Sb. a její novelizace vyhláškou č. 236/2015 Sb. ve spojení s návrhem na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru EU, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají.
Odůvodnění
Navrhovatelka ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2019 uvádí, že podává ústavní stížnost proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, přičemž ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení celé řady právních předpisů. Dále požádala o položení předběžných otázek Soudnímu dvoru EU a rovněž požádala o přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zjistil, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutím obecných soudů, které však byly vydány v trestním řízení vedeném proti obviněnému D. D.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka tak není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů, nemůže být ani oprávněným subjektem k podání akcesorického návrhu na zrušení v záhlaví citovaných právních předpisů ve smyslu ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu, a je nutno ji tedy považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za této situace proto Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by považoval za účelné vyzývat navrhovatelku k odstranění vad podání (mj. absence povinného právního zastoupení).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu