I.ÚS 1565/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1565/19 ze dne 23. 3. 2021 N 56/105 SbNU 140 Extrémní interpretační exces při stanovení výše odměny exekutora (vyklizení Kliniky)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ing. Terezy Virtové, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 36 EXE 3662/2017-47 ze dne 15. 3. 2019 a příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 009 EX 3904/17-118 ze dne 13. 2. 2019, vydanému soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, se sídlem Karlovo nám. 17, 120 00 Praha 2, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 a JUDr. Ivo Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, jako účastníků řízení a Správy železnic, státní organizace (dříve Správy železniční dopravní cesty, státní organizace), se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 01 Praha 1, zastoupené JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou, se sídlem V Celnici 1040/5, 110 00 Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 36 EXE 3662/2017-47 ze dne 15. 3. 2019 a příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 009 EX 3904/17-118 ze dne 13. 2. 2019 vydaným soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Proti stěžovatelce (dále také "povinná") byla vedena exekuce vyklizením nemovitostí podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 12 C 70/2016-360 ze dne 11. 1. 2017 ve spojení s vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 35Co 227/2017-392 ze dne 5. 9. 2017, přičemž exekuční titul zněl doslovně takto: "Žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. X1 zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, způsob ochrany - památkově chráněné území a dále pozemek parc. č. X2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. X3 - občanská vybavenost, způsob ochrany - památkově chráněné území, vše v k. ú. Žižkov, obec Praha, a vyklizené je předat žalobci, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku." 2. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 36 EXE 3662/2017-30 ze dne 12. 12. 2017 byl vedením exekuce pověřen JUDr. Ivo Luhan, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 1. Soudní exekutor vyzval dne 20. 12. 2017 pod č. j. 99 EX 3904/17-12 stěžovatelku k dobrovolnému splnění ukládané povinnosti a zároveň stanovil, že pokud stěžovatelka uhradí do třiceti dnů od doručení této výzvy náklady oprávněného ve výši 2 100 Kč a zálohu na snížené náklady exekuce ve výši 5 747,50 Kč (3 000 Kč odměna, 1 750 Kč paušální náhrada + 21 % DPH), celkem tedy 7 847,50 Kč, vydá soudní exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce. Téhož dne pak soudní exekutor vydal pod č. j. 099 EX 3904/17-13 exekuční příkaz, ve kterém vyčíslil pravděpodobné náklady exekuce ve výši 16 355 Kč a pravděpodobné náklady oprávněného ve výši 2 100 Kč (celkem tedy ve výši 18 435 Kč). Dne 18. 1. 2019 vydal soudní exekutor další exekuční příkaz č. j. 099 EX 3904/17-19, v němž odhadl náklady celé exekuce na 40 000 Kč. O rok později pak soudní exekutor v příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí pod č. j. 099 EX 3904/17-58 ze dne 10. 1. 2019 specifikoval náklady oprávněného částkou 2 100 Kč, svoji odměnu částkou 10 000 Kč, náhradu hotových výdajů částkou 3 500 Kč + 21 % DPH, celkem tedy částkou ve výši 18 435 Kč. Exekuce předmětných nemovitostí vyklizením byla započata dne 10. 1. 2019 a dokončena 17. 1. 2019. Po dokončení exekuce pak soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. 099 EX 3904/17-63 ze dne 16. 1. 2019 k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z bankovního účtu, kdy předběžné náklady exekuce a náklady oprávněného vyčíslil částkou 429 835 Kč (přitom samotná odměna exekutora činila 350 000 Kč + 21 % DPH). Tento příkaz pak exekutor následně usnesením č. j. 099 EX 3904/17-94 ze dne 8. 2. 2019 zrušil z důvodu, že odměna exekutora byla uhrazena jiným způsobem, avšak tentýž den vydal nové exekuční příkazy č. j. 099 EX 3904/17-86 a č. j. č. j. 099 EX 3904/17-88, v nichž předběžné náklady exekuce vyčíslil částkou 1 637 735 Kč a náklady oprávněného částkou 2 100 Kč, celkem tedy 1 639 835 Kč. Vzhledem k tomu, že geneze exekučního řízení a všechny ostatní skutečnosti nyní projednávaného případu jsou účastníkům řízení dobře známy, není již třeba je blíže rekapitulovat. 3. Ústavní stížností napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce, vydaným pod č. j. 009 EX 3904/17-118 ze dne 13. 2. 2019 (dále také "napadený příkaz"), pak soudní exekutor rozhodl pouze o své odměně, a to v celkové výši 290 400 Kč včetně DPH. Postupoval podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční tarif"), které zní: "Odměna exekutora činí 10 000 Kč za každou vyklizenou nemovitost, stavbu, byt nebo místnost." Exekutor v odůvodnění příkazu uvedl, že novelou č. 291/2006 Sb. byla z citovaného ustanovení vypuštěna závěrečná část věty, která spojovala počet vyklizovaných nemovitých věcí s tím, jak jsou specifikovány v exekučním titulu. A contrario tak dovodil, že zákonodárce změnil náhled na vyklizení nebytových prostor. Pro účely stanovení výše odměny tak exekutor vyklízenou budovu č. p. X3 (dále také "Klinika") posoudil jako nebytové prostory sestávající z 35 místností a dále započetl jeden přilehlý pozemek (zahradu), pročež jeho nárok v části přiznané odměny by měl být stanoven částkou 360 000 Kč bez DPH. Uvedl, že je všeobecně známo, že budova byla původně využívána jako plicní klinika, tedy evidentně jako nebytový prostor. V této souvislosti také zmínil nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 630/03 ze dne 2. 11. 2004 (N 162/35 SbNU 315), v němž Ústavní soud upozornil na nešťastnou formulaci § 7 exekučního tarifu, kdy právě tato formulace vyžaduje od obecných soudů, potažmo soudních exekutorů povinnost řádné interpretace. Podle komentáře (Kasíková, M. a kol. Exekuční řád: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 939) je pak nutné nebytové prostory při určení odměny posuzovat podle počtu vyklízených místností bez započtení těch, které tvoří příslušenství nebytových prostor. Exekutor pak dále v odůvodnění napadeného příkazu uvedl, že s ohledem na specifika daného případu aplikoval moderační právo a svoji odměnu snížil na dvě třetiny z původní částky, tj. na částku 240 000 Kč + 21 % DPH (50 400 Kč). 4. Proti tomuto příkazu podala stěžovatelka námitky, o kterých rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 (dále též jen "obvodní soud" nebo "exekuční soud") napadeným usnesením č. j. 36 EXE 3662/2017-47 ze dne 15. 3. 2019 tak, že napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 009 EX 3904/17-118 ze dne 13. 2. 2019 potvrdil. Exekuční soud de facto převzal argumentaci soudního exekutora, když v odůvodnění svého rozhodnutí mj. odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 630/03 ze dne 2. 11. 2004, ve kterém Ústavní soud uznal, že "předmětná vyhláška není v ustanovení § 7 formulována šťastně, a vyžaduje proto soudcovský výklad; ten přísluší obecnému soudu, neboť není posláním Ústavního soudu, aby v rámci své rozhodovací činnosti namísto ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) vykládal podzákonné právní předpisy. Avšak při tomto výkladu, jak již shora naznačeno, bude úkolem obecného soudu provedený výklad přesvědčivě odůvodnit, a to zvláště pro případ, že by jím chtěl obecný soud doslovné znění § 7 vyhlášky č. 330/2001 Sb. dotvořit či se od něho odchýlit". Exekuční soud dále v odůvodnění uvedl, že má za prokázané, že předmětná budova je nebytovým prostorem, přičemž samotné ustanovení § 7 exekučního tarifu nebytové prostory nezmiňuje. Z komentářové literatury (Kasíková, M. a kol. Exekuční řád: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 939) se nicméně podává, že nebytové prostory (§ 1158 odst. 2 občanského zákoníku) je nutné při určení odměny posuzovat podle počtu vyklízených místností bez započtení těch, které tvoří příslušenství nebytových prostor (bod 25 napadeného usnesení). II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti rekapituluje průběh exekučního řízení od výzvy soudního exekutora ze dne 20. 12. 2017 až po vydání napadeného příkazu ze dne 13. 2. 2019, resp. napadeného usnesení exekučního soudu ze dne 15. 3. 2019 (viz body 2 až 5 ústavní stížnosti). Pokud se týká samotné argumentace, pak stěžovatelka uvádí, že ob