I.ÚS 1744/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1744/12 ze dne 24. 7. 2014 N 142/74 SbNU 205 Omezení vlastnického práva v důsledku nepřiměřeně dlouhého vkladového řízení a odpovědnost státu za tím vzniklou škodu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Jiřího Zemánka - ze dne 24. července 2014 sp. zn. I. ÚS 1744/12 ve věci ústavní stížnosti Ing. Karla Mušky, zastoupeného JUDr. Ivo Jahelkou, advokátem, se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 č. j. 28 Cdo 1526/2010-73, jímž bylo částečně odmítnuto stěžovatelovo dovolání, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009 č. j. 22 Co 349/2009-51, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 3. 2009 č. j. 9 C 394/2008-32, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem v řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8. I. První větou výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 č. j. 28 Cdo 1526/2010-73 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 č. j. 28 Cdo 1526/2010-73 se proto v první větě výroku ruší. III. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009 č. j. 22 Co 349/2009-51 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 3. 2009 č. j. 9 C 394/2008-32 v rozsahu, v němž tyto rozsudky nebyly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 č. j. 28 Cdo 1526/2010-73, byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. IV. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009 č. j. 22 Co 349/2009-51 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 3. 2009 č. j. 9 C 394/2008-32 v rozsahu, v němž nebyly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 č. j. 28 Cdo 1526/2010-73, se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně částky 205 488 Kč. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel vůči České republice - Českému zeměměřickému a katastrálnímu úřadu jako žalované domáhal náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem - konkrétně příliš dlouhým vkladovým řízením před katastrálním úřadem - ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Škodu vyplývající z nemožnosti očekávaného výkonu vlastnického práva a představující ušlý zisk z užívání nemovitosti stěžovatel vyčíslil na částku 1 092 000 Kč. Jeho žaloba byla ohledně celé částky zamítnuta, což bylo potvrzeno též rozhodnutím odvolacího soudu, který přitom žalovaný nárok ve výši 205 488 Kč shledal promlčeným. Dovolání stěžovatele bylo poté odmítnuto v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu týkajícímu se části žalované částky ve výši 205 488 Kč, ve zbylém rozsahu byly rozsudky odvolacího i nalézacího soudu zrušeny a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. 2. Podle stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena jeho základní práva, a to právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem státního orgánu dle čl. 36 odst. 3 Listiny. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem zákonných norem upravujících počátek a běh promlčecí lhůty, jak byl proveden obecnými soudy, které na stěžovatelův nárok pohlížely, jako by spočíval v obligačních, a nikoli věcněprávních vztazích a jednalo by se o opětující plnění, z něhož každý dílčí nárok dospívá a promlčuje se samostatně. O vzniku škody se tak stěžovatel měl podle extrémního výkladu obecných soudů dozvídat již od toho roku, kdy bylo vkladové řízení zahájeno. Obecné soudy tak zcela pominuly, že namítaná škoda stěžovateli vznikla až skončením vkladového řízení, jehož výsledem bylo kladné rozhodnutí o podaném návrhu na vklad, neboť až rozhodnutím o vkladu vzniklo stěžovatelovo vlastnické právo k nemovitosti. Předtím by stěžovatel ani nebyl aktivně legitimovaným k ochraně svého (nekonstituovaného) vlastnického práva před zásahy jiných osob, ani k nárokování škody z nemožnosti vykonávat toto vlastnické právo. Krom toho považuje stěžovatel samu námitku promlčení vznesenou žalovanou za nemravnou a její akceptaci ze strany obecných soudů pokládá za rozpornou se svým právem na spravedlivý proces. Navíc byla tato námitka uplatněna až před odvolacím soudem a promítla se teprve do jeho rozhodnutí, pročež byla pro stěžovatele překvapivou a došlo též k porušení zásady dvojinstančnosti civilního procesu. 3. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili též účastníci řízení. Nejvyšší soud poukázal na shodu námitek stěžovatele uplatněných v dovolání a v ústavní stížnosti a dále odkázal na odůvodnění svého rozsudku napadeného ústavní stížností, zejména na judikaturu v něm uvedenou. Městský soud v Praze rovněž odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dále konstatoval, že podle jeho závěru byl stěžovatelův nárok ve výši 205 488 Kč z titulu náhrady škody způsobené v období od března 1999 do srpna 2000 zcela promlčen počínaje říjnem 2003, přičemž žaloba byla podána téměř pět let poté. Dále městský soud osvětlil, že se nezabýval rozporem vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, neboť v řízení před ním stěžovatel nic takového netvrdil. Obvodní soud pro Prahu 8 pak ve svém vyjádření plně odkázal na své rozhodnutí vydané ve věci, jakož i na následná rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu. 4. K posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí si Ústavní soud vyžádal též spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 394/2008. Z něj zjistil, že žalobou doručenou obvodnímu soudu dne 14. 8. 2008 se stěžovatel domáhal na žalované zaplacení částky 1 092 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu vznikla během řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí před katastrálním úřadem. Návrh na vklad byl na základě kupní smlouvy, v níž stěžovatel vystupoval jako kupující, podán dne 25. 1. 1999; vklad vlastnického práva stěžovatele byl poté povolen rozhodnutím ze dne 4. 9. 2006, s právními účinky ke dni 25. 1. 1999. V průběhu řízení byl návrh na vklad původně zamítnut rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 3. 5. 1999, které bylo následně k opravnému prostředku stěžovatele zrušeno rozhodnutím krajského soudu ze dne 30. 5. 2000, a věc byla katastrálnímu úřadu vrácena k dalšímu řízení. Po skončení vkladového řízení stěžovatel dopisem ze dne 22. 8. 2007 uplatnil u katastrálního úřadu nárok na náhradu škody ve výši 205 488 Kč s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout v důsledku rozhodnutí úřadu ze dne 3. 5. 1999. Dopisem ze dne 25. 10. 2007 žalovaná tento nárok odmítla. Částku nárokovanou na náhradě škody v žalobě stěžovatel odůvodnil jako ušlý zisk - ušlé nájemné, které mohl získat z nájmu předmětné nemovitosti (bytu, jenž je její součástí) za dobu od 25. 1. 1999 do 4. 9. 2006, tj. za dobu 91 měsíců (12 000 Kč měsíčně); částka uplatněná před podáním žaloby u žalované představovala ušlý zisk z nájemného za období od 12. 3. 1999 do 14. 8. 2000. 5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 3. 2009 č. j. 9 C 394/2008-32 byla stěžovatelova žaloba zamítnuta, neboť podle obvodního soudu nebyly naplněny předpoklady stanovené zákonem č. 82/1998 Sb. pro náhradu škody, ani měla-li být způsobena nezákonným rozhodnutím (rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 3. 5. 1999 nikdy nenabylo právní moci a bylo v řádném řízení o opravném prostředku zrušeno rozhodnutím soudu), ani měla-li být způsobena nesprávným úředním postupem žalované (takové tvrzení stěžovatel neuplatnil při nárokování náhrady škody po žalované před podáním žaloby). Stěžovatelovu odvolání proti rozsudku obvodního soudu nebylo vyhověno a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009 č. j. 22 Co 349/2009-51 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Městský soud uzavřel, že k nesprávnému úřednímu postupu katastrálního úřadu, který o předmětném návrhu na vklad nerozhodl v řádné zákonné lhůtě, skutečně došlo. Avšak nárok stěžovatele na částku 886 512 Kč městský soud posoudil jako předčasný, neboť jej stěžovatel před zahájením soudního řízení neuplatnil u žalované; nárok na částku 205 488 Kč podle něj předžalobně uplatněn byl, ovšem městský soud jej k námitce žalované vyhodnotil jako promlčený, jelikož tato částka představovala stěžovateli způsobenou škodu v podobě ušlého zisku za dobu od března 1999 do srpna 2000. Tento nárok se tak promlčoval v subjektivní třílet