I.ÚS 1794/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1794/22 ze dne 29. 9. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ROCKNET s. r. o., sídlem Červený Hrádek 10, Jirkov, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022 č. j. 23 Cdo 772/2022-448, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2021 č. j. 15 Co 156/2021-420 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. září 2020 č. j. 6 C 79/2015-361, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti TRIDENT GROUP 007 s. r. o., sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky ve výši 818 816,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II.). Stěžovatelka se domáhala na vedlejší účastnici zaplacení uvedené částky jako smluvní pokuty sjednané účastníky pro případ prodlení ve smlouvě o dílo č. SOD 26-04-2011 ze dne 28. 4. 2011, kterou se vedlejší účastnice zavázala na objednávku stěžovatelky provést nejpozději do 31. 5. 2012 rekonstrukci areálu stěžovatelky Červený Hrádek - Jirkov za cenu 2 107 635 Kč. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice sjednanou rekonstrukci ani nezačala, činila smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,05 % z ceny nedokončené části díla za dobu od 1. 6. 2012 do 17. 7. 2014 předmětnou částku. Obvodní soud posoudil věc podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), a dospěl k závěru, že projev vůle účastníků předmětné smlouvy o dílo jednoznačně směřoval k dílu na objektu na p. č. 455/18 v k. ú. a obci Málkov a oba účastníci s tím byli srozuměni, sjednané dílo bylo řádně realizováno a převzato jejím jednatelem Josefem Macíkem a stěžovatelce tak nemohl vzniknout nárok na požadovanou smluvní pokutu. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok I.) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že stěžovatelce nevznikl nárok na předmětnou smluvní pokutu za včasné neprovedení sjednaného díla. Městský soud se naopak neztotožnil s námitkou stěžovatelky, že obvodní soud porušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud poukázal na to, že stěžovatelčina první námitka týkající se toho, že městský soud nesprávně neaplikoval § 554 odst. 3 obchodního zákoníku a opomněl, že strany v předmětné smlouvě o dílo sjednaly místo plnění v areálu obchodní společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, úzce souvisí se stěžovatelčinou poslední otázkou vztahující se k otázce výkladu téže smlouvy. Nejvyšší soud nepřisvědčil stěžovatelce, že se městský soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se výkladu projevu vůle. Městský soud shodně s obvodním soudem dospěl na základě zjištěných skutkových okolností k závěru, že předmětem plnění byla pouze dodávka a montáž střešního systému pro rodinný dům Josefa Macíka v Málkově u Chomutova, který využil své možnosti jako jednatele stěžovatelky, která měla v té době sídlo na téže adrese, dílo částečně financovat z jejích prostředků. Podle Nejvyššího soudu by vedlo k nelogickému závěru, přistoupily-li by soudy na argumentaci stěžovatelky, že předmětnou smlouvou byla skutečně sjednána rekonstrukce objektu v Červeném Hrádku - Jirkově, ačkoli ze skutkových zjištění vyplynulo, že předmětná smlouva byla uzavřena s formálním uvedením jiného než skutečného předmětu plnění, za účelem získání dotace, a nadto by sjednané dílo nebylo podle skutkových zjištění soudů možné na objektu v Červeném Hrádku realizovat. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud shledal jako irelevantní námitku stěžovatelky, že městský soud opomněl, že dílo mělo být splněno v Červeném Hrádku, a že neaplikoval § 554 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť soudy dospěly k závěru, že předmětem plnění byla dodávka a montáž střešního systému pro rodinný dům Josefa Macíka v Málkově u Chomutova. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti se stěžovatelka neztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu, že její dovolání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatelka namítá, že otázky v dovolání zformulovány byly, případně vyplývaly z obsahu dovolání. Stěžovatelka v dovolání pregnantně formulovala otázky hmotného a procesního práva. Na předestřené otázky však Nejvyšší soud stěžovatelce nedal odpověď a nevysvětlil ani, z jakého důvodu na ně neodpověděl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak není řádné odůvodněné. Stěžovatelka poukazuje na to, že v její věci jde o obdobnou situaci, jaká byla řešena v nálezu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 2904/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kdy byl v důsledku nesprávného a přepjatého formalismu účastníku řízení zamezen přístup k Nejvyššímu soudu. 6. Stěžovatelka v dovolání řádně vymezila kritéria přípustnosti dovolání a dovolací důvody. Namítala, že městský soud na věc neaplikoval a ani se nevypořádal s § 554 odst. 3 obchodního zákoníku, tj. s místem plnění díla, které je jednoznačně vymezeno ve smlouvě o dílo ze dne 28. 4. 2011, jejímž předmětem byla "Rekonstrukce areálu společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o.", místem plnění byl podle čl. 2 odst. 1 SOD smluvními stranami dohodnut "areál společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o." Stěžovatelka namítá, že městský soud na věc aplikoval § 554 odst. 1 větu první obchodního zákoníku, avšak pominul, že smluvní strany si ve smlouvě samotné ujednaly místo plnění. 7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy provedly nesprávně výklad předmětné smlouvy o dílo, uzavřené mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou dne 28. 4. 2011, jejímž předmětem byla "Rekonstrukce areálu společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o.", čímž se dostaly do rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména se pak odchýlily od závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1998 sp. zn. 25 Cdo 1650/98. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zása