I.ÚS 1859/13

Ústavnímu soudu byla dne 12. 6. 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatele ze dne 10. 6. 2013 směřující proti průtahům v občanském soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 11/2010. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhal vydání nálezu, v němž by Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby pokračoval v průtazích ve shora specifikovaném občanském soudním řízení, a to s odůvodněním, že těmito průtahy je zasahováno do práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 38 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Průtahy v předmětném řízení stěžovatel spatřoval především v tom, že do dne sepsání ústavní stížnosti, tj. do 10. 6. 2013, nebylo ve věci nařízeno ústní jednání, přestože návrh na zahájení občanského soudního řízení byl stěžovatelem podán dne 11. 11. 2010.

Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

V posuzované věci je tímto posledním procesním prostředkem návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyčerpání tohoto prostředku Ústavní soud považuje za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy, neboť se jedná o prostředek, z jehož povahy je zřejmé, že slouží k ochraně před aktuálními průtahy v řízení, které dosud neskončilo.

Stěžovatel zcela v souladu s výše uvedeným podal dne 8. 1. 2013 prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, konkrétně nařízení ústního jednání ve věci. Tento návrh byl však usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2013, č.j. 8 UL 1/2013-6, zamítnut. Dotazem učiněným u Okresního soudu v Chomutově bylo zjištěno, že uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, které je třeba v souladu s ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, bylo stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni, doručeno dne 15. 2. 2013. Tímto dnem tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu počala stěžovateli běžet lhůta dvou měsíců k podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost však byla stěžovatelem předána k poštovní přepravě až dne 11. 6. 2013, tedy až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.

S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.