I.ÚS 2039/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2039/22 ze dne 20. 9. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mariána Kamenického, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2022 č. j. 35 Co 146/2022-128, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ondřeje Zítka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem ze dne 24. 2. 2022 č. j. 16 C 90/2021-106 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal toho, aby vedlejšímu účastníkovi jako žalovanému byla uložena povinnost uhradit stěžovateli částku 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a dále soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 19 118 Kč (výrok II.). Obvodní soud posoudil věc po právní stránce podle § 2079 odst. 1, § 2004 odst. 1 a § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), a uzavřel, že stěžovatel jako prodávající a vedlejší účastník jako kupující uzavřeli platně dne 12. 2. 2020 kupní smlouvu. K námitce stěžovatele, že vedlejší účastník neuzavřel kupní smlouvu včas, dostal se tak do prodlení a stěžovatel má nárok na smluvní pokutu, obvodní soud uvedl, že stěžovatel kupní smlouvu podepsal s tím, že částka 98 000 Kč byla uhrazena jako část kupní ceny, což vyplývá ze samotné smlouvy a žádná smluvní pokuta po vedlejším účastníkovi nebyla požadována [jak vyplývá rovněž z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 9. 2021 č. j. 16 C 200/2020-73, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 1. 2022 č. j. 70 Co 415/2021-95, který je pravomocný)]. Stěžovatel tak jednoznačně projevil vůli být vázán podmínkami kupní smlouvy, přestože kupní smlouva byla uzavřena po sjednaném termínu, což stvrdil svým podpisem. K samotnému nároku stěžovatele na úhradu smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč podle bodu 5 kupní smlouvy [který stanoví, že nedojde-li ke složení kupní ceny do úschovy podle bodu 4 písm. b) kupní smlouvy z důvodů na straně kupujícího nejpozději do 1 měsíce od podpisu smlouvy, je kupující povinen zaplatit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč a prodávající je zároveň oprávněn od smlouvy odstoupit], obvodní soud uzavřel, že nárok stěžovatele není důvodný. Vedlejší účastník se dostal do prodlení s úhradou kupní ceny z důvodu na straně stěžovatele, který odmítl podepsat zástavní smlouvu s bankou, čímž vedlejšímu účastníkovi znemožnil čerpání úvěru a úhradu plné kupní ceny, přestože mu tato povinnost vyplývala z bodu 3 kupní smlouvy (ve kterém bylo konkrétně stanoveno, že prodávající se zavazuje podepsat jako zástavce zástavní smlouvu s bankou k zajištění tohoto úvěru a návrh na vklad vlastnického práva kupujícího podle požadavků banky). Rovněž bylo prokázáno, že vedlejší účastník ostatní podmínky pro čerpání úvěru splnil. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud napadeným rozsudkem uvedený rozsudek obvodního soudu ve výroku I. o věci samé potvrdil a ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil jen tak, že jejich výše činí 22 817 Kč, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč (výrok II.). Městský soud konstatoval, že obvodní soud učinil podrobná a správná zjištění k tomu, jak byly nastaveny jednotlivé články kupní smlouvy, a následně zjistil skutkový stav a věc posoudil i po stránce skutkové a právní správně. Nebyla-li kupní smlouva uzavřena současně se smlouvou zástavní, nemůže jít tato skutečnost k tíži vedlejšího účastníka. Městský soud uzavřel, že ke složení kupní ceny nedošlo v důsledku zavinění kupujícího, nýbrž pro neposkytnutí součinnosti ze strany prodávajícího, když ten nepodepsal příslušnou zástavní smlouvu, ačkoli se k tomu zavázal, čímž v podstatě plnění znemožnil a odepřel vedlejšímu účastníkovi součinnost. Samotná zástavní smlouva musela korespondovat úvěrové smlouvě. Obvodní soud se s touto otázkou správně vypořádal tak, že podstatou je hodnota zastavované věci včetně toho, že veškeré závazky ze zástavní smlouvy měly přejít na vedlejšího účastníka, a stěžovatel tak neměl rozumný důvod zástavní smlouvu nepodepsat, nehledě k tomu, že i v minulosti v jiném případě takovou obdobnou smlouvu akceptoval. Městský soud se i s těmito závěry ztotožnil a dovodil, že nárok na smluvní pokutu tak, jak byl upraven v článku II. bodě 5 kupní smlouvy, nevznikl ze všech uvedených důvodů, když kupující neporušil svůj závazek zaplatit část kupní ceny podle čl. II bodu 4 písm. b) kupní smlouvy, protože tento byl podmíněn předložením podepsané smlouvy o zřízení zástavního práva bance, kterou stěžovatel odmítl podepsat, takže splatnost druhé části kupní ceny podle uvedeného článku vůbec nenastala. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že městský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, která obvodní soud posoudil nesprávně. Soudy neprovedly potřebné důkazy, a to zprostředkovatelskou dohodou a jejím dodatkem, provedené důkazy pak nesprávně vyhodnotily. Soudy se přitom zabývaly důkazy, které s předmětem sporu nesouvisí, a to prodejem jiného pozemku. Městský soud nezkoumal nedodržení termínů vedlejším účastníkem, popřel, že částka 98 000 Kč byla použita realitní kanceláří na smluvní pokutu, ze které realitní kancelář přeposlala stěžovateli 50 %, tedy částku 49 000 Kč. Částka 98 000 Kč nemohla být v kupní smlouvě uvedena jako zaplacená první část kupní ceny, když se z ní stala smluvní pokuta a fakticky již neexistovala. Městský soud se nezabýval tím, že účastník nesložil do advokátní úschovy část kupní smlouvy ve výši 2 582 000 Kč. Vedlejší účastník se vůči stěžovateli dopustil jednání odporujícího dobrým mravům, když po stěžovateli požadoval, aby mu ručil za hypotéční úvěr ve výši 4 000 000 Kč, se sankcemi až 8 000 000 Kč, když hypoteční úvěr a zástavní smlouva měla znít na částku 1 920 000 Kč. Městský soud jednání vedlejšího účastníka posoudil nesprávně, když porušení dobrých mravů vedlejším účastníkem neposuzoval podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 5. Stěžovatel nesouhlasí se závěry městského soudu, že není podstatné, že kupní smlouva nebyla uzavřena současně se zástavní smlouvou. Podle soudu není podstatné, že účastník chtěl svým jednáním získat finanční prostředky ve výši 4 000 000 Kč, i když úvěr měl podle kupní smlouvy být ve výši 1 920 000 Kč. Městský soud nezkoumal, na co vedlejší účastník potřeboval částku 2 080 000 Kč, za kterou měl stěžovatel ručit svým pozemkem. Svým rozsudkem zlegalizoval nekalé praktiky vedlejšího účastníka. Městský soud nezkoumal, zda nešlo o podvodné jednání. Nesprávně posoudil rezervační jistinu a zápočet složené rezervační jistiny na smluvní pokutu, přestože stěžovatel od realitní kanceláře obdržel 50 % z částky 98 000 Kč, tedy částku 49 000 Kč jako smluvní pokutu. Uvedené otázky městský soud neřešil, přestože na to stěžovatel upozorňoval a předložil o tom soudu důkazy. 6. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že vedlejší účastník "nezavinil závazek zaplatit část kupní ceny podle článku II bodu 4 písm. b) kupní smlouvy a že je to vina stěžovatele, když nepodepsal zástavní smlouvu". Stěžovatel nebyl povinen ručit za 4 000 000 Kč, se sankcemi 8 000 000 Kč, nýbrž za částku 1 920 000 Kč. Překlenovacím úvěrem si chtěl vedlejší účastník zajistit zaplacení jiného dluhu a chtěl k tomu použít stěžovatele a jeho majetku. Stěžovatel dovozuje, že rozhodnutím městského soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost j