I.ÚS 2056/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2056/12 ze dne 20. 11. 2012 N 191/67 SbNU 293 Formalistický přístup obecného soudu při rozhodování toho, zda stěžovatel je osobou účastnou soudní rehabilitace   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů - ze dne 20. listopadu 2012 sp. zn. I. ÚS 2056/12 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 7 To 190/2012, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel není účasten soudní rehabilitace, za účasti stěžovatele a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení. I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 7 To 190/2012 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 7 To 190/2012 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí pro porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které zaručují právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. 2. Stěžovatel navrhl obecnému soudu, aby vyslovil, že je podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, účasten soudní rehabilitace, a to ve vztahu k nezákonnému zbavení svobody od 17. 10. 1977 do 19. 10. 1977. 3. V konkrétnostech stěžovatel namítá v podstatě následující. 4. Stěžovatel má za to, že městský soud správně posoudil otázku lhůty k podání návrhu, ale chybně zvážil "souvislost s trestnými činy, uvedenými v § 2 nebo 4 citovaného zákona". Již v návrhu na vyslovení své účasti na soudní rehabilitaci uvedl, že jeho zadržení mělo souvislost s údajným pobuřováním, což je trestný čin uvedený v § 100 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy platném znění. Otázkou, zda taková souvislost existuje, či nikoli, se však stížnostní soud vůbec nezabýval; místo toho dospěl k závěru, že souvislost je dána s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona. Skutečnosti jsou však jiné. Podle protokolu o zadržení ze dne 17. 10. 1977 byl stěžovatel "podezřelý z aktivní účasti na veřejné provokaci, která má ohrozit veřejný pořádek dle § 297 tr. zákona odst. 1. Je podezřelý, že by mohl mařit průběh vyšetřování dle § 67 od. 6 tr. řádu.". Místo, čas ani způsob "veřejné provokace" není specifikován a stejně je tomu stran "ohrožení veřejného pořádku". Ustanovení § 297 odst. 1 trestního zákona, účinného ke dni 17. 10. 1977, uvádělo: "Jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona nevykonaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek, popřípadě součet takových trestů postupně uložených nebo jejich zbytek činí více než patnáct let, soud tento trest, popřípadě postupně uložené tresty zkrátí poměrně tak, aby nevykonaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek činil ke dni účinnosti tohoto zákona patnáct let.". Nešlo tedy ani o trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, účinného ke dni 17. 10. 1977, ani o ustanovení § 297 téhož zákona, neboť to nešlo reálně aplikovat na případ stěžovatele. Navíc, ustanovení "§ 67 odst. 6 tr. řádu" ke dni 17. 10. 1977 neexistovalo. Ze shora uvedeného popisu je patrné, že šlo o situaci, kdy stěžovatel byl ve skutečnosti zlovolně šikanován, a tehdejší právní klasifikace byla zmatečná. Za takového stavu věcí je třeba zkoumat, zda popsaný skutek vykazuje nějakou souvislost s trestným činem uvedeným v § 2 nebo 4 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění. Stěžovatel uvedl, že souvislost s trestným činem pobuřování podle § 100 odst. 1 trestního zákona, v tehdy platném znění, zde existuje. Takový trestný čin je výslovně uveden v § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb. Stížnostní soud však takovou souvislost nezkoumal. Stěžovatel navrhoval, aby soud provedl dokazování svazkem Státní bezpečnosti "Zpěvák", neboť z tohoto svazku by měla být patrná reálná souvislost s trestnými činy uvedenými v § 2 nebo 4 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění. V napadeném usnesení však o vyhodnocení tohoto svazku není nic uvedeno. Napadené rozhodnutí se opírá jen o protokol o zadržení ze dne 17. 10. 1977 a interpretuje ho v neprospěch stěžovatele. II. 5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. března 2012 sp. zn. 63 Nt 4709/20 bylo rozhodnuto, že návrh stěžovatele na postup dle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. se zamítá jako opožděně podaný. Proti tomuto usnesení navrhovatel podal v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil tím, že návrh nebyl podán opožděně, neboť ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění, žádnou lhůtu k podání návrhu nestanovuje. 6. Městský soud napadeným usnesením rozhodl ve výroku následovně: "Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a contrario, J. H. ... není účasten soudní rehabilitace ohledně zadržení policií ode dne 17. 10. 1977 v 15:00 hod. do 19. 10. 1977 v 15:00 hod.". 7. V odůvodnění napadeného usnesení uvedl městský soud zejména následující: "Podle § 33 odst. 2 citovaného zákona se ustanovení tohoto zákona užije obdobně k rehabilitaci a odškodnění osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v souvislosti s trestnými činy uvedenými v § 2 a 4 v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, i když nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud nedošlo k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů. Ustanovení § 27 se užije obdobně. Z protokolu o zadržení navrhovatele ze dne 17. 10. 1977 v 15:00 hod. vyplývá, že je podezřelý z aktivní účasti na veřejné provokaci, která má ohrozit veřejný pořádek dle § 202 tr. zákona odst. 1. Z příkazu k propuštění zadrženého z CPZ Měs VB Praha ze dne 19. 10. 1977 vyplývá, že navrhovatel byl zajištěn dne 17. 10. 1977 v 15:00 hod. pro důvodné podezření pokusu o výtržnictví při veřejné provokaci, která měla ohrozit veřejný pořádek. Podle tohoto příkazu má být navrhovatel propuštěn dne 19. 10. 1977 v 15:00 hod. Podle názoru městského soudu není sporu o tom, že navrhovatel byl ve výše uvedené době zbaven osobní svobody nezákonně, a to v rozporu s ustanovením § 23 zák. č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. Není však splněn zákonný požadavek, uvedený v § 33 odst. 2 citovaného zákona, aby se tak stalo v souvislosti s trestnými činy uvedenými v § 2 nebo 4 citovaného zákona, neboť trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zákona není uveden ani v § 2, ani v § 4 citovaného zákona.". III. 8. Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. 9. S ohledem na sdělení účastníků obsahující souhlas s postupem dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání. IV. 10. Ústavní soud úvodem ústavněprávního přezkumu uvádí, že stěžovatel v ústavní stížnosti předně cituje ze znění protokolu o svém zadržení ze dne 17. 10. 1977 (dále jako "protokol"). V tomto protokolu má být podle stěžovatele uvedeno, že týž měl ohrozit "veřejný pořádek dle § 297 tr. zákona odst. 1."; proto prý v jeho případě nešlo o trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, účinného ke dni 17. 10. 1977 (tím má patrně stěžovatel na mysli, že jinak by tam § 202 odst. 1 musel být výslovně uveden). Podle stěžovatele však nešlo ani o ustanovení § 297 téhož zákona, neboť to na případ stěžovatele nešlo reálně aplikovat. Z toho prý plyne, že tehdejší právní kvalifikace byla zmatečná. 11. Ústavní soud k tomu uvádí, že citovaný protokol přiložil stěžovatel k ústavní stížnosti; ten skutečně obsahuje odkaz na "§ 297 tr. zákona odst. 1", jehož použití - obsahově - na případ stěžovatele by rozumný smysl nedávalo. 12. Nicméně, již na první pohled - v případě protokolu přiloženého k ústavní stížnosti - nejde o originál (např. místo reálných podpisů je uvedeno jen "podpis" aj.). Stěžovateli tak byla vydána nikoli bezchybná "kopie" protokolu. 13. Totiž, originál protokolu o zadržení stěžovatele je založen ve spise obecných soudů, takže jej měl i městský soud k dispozici. Byl zaslán Obvodnímu soudu pro Prahu 1 Archivem bezpečnostních složek, oddělením operativních svazků a vyšetřovacích spisů; obvodní soud jej obdržel (spolu s jinými dokumenty týkajícími se stěžovatele) dne 27. 9. 2011. 14. V tomto protokolu je uvedeno na adresu stěžovatele: "Je podezřelý z aktivní účasti na veřejné provokaci, která má ohrozit veřejný pořádek dle § 202 tr. zákona odst. 1. Je podezřelý, že by mohl mařit průběh vyšetřování dle § 67 odst. 6 tr