Ústavní soud I.ÚS 2057/23 – Vyloučení soudce Jana Wintra z projednávání a rozhodování věci

Právní zástupce stěžovatele podáním ze dne 3. 8. 2023 oznámil, že v návaznosti na informaci o složení senátu příslušného k projednávání a rozhodování ústavní stížnosti, jehož členem je rovněž soudce Jan Wintr, z procesní opatrnosti Ústavnímu soudu sděluje, že soudce Jan Wintr je jeho kolegou z Katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Uvedl, že se soudcem Janem Wintrem se zná více než dvě desetiletí a pravidelně se s ním setkává v rámci pedagogické a vědecké činnosti. Zdůraznil, že ani přes tento "kolegiální a přátelský vztah" ho nepovažuje za podjatého, když již "jeho osobnost je... dostatečnou zárukou nestranného a nezaujatého posouzení věci".

Přípisem ze dne 8. 8. 2023, doručeným předsedovi IV. senátu, soudce Jan Wintr uvedl, že se s právním zástupcem stěžovatele dlouhodobě zná z působení na témže univerzitním pracovišti, a že ten rovněž působí ve stejné advokátní kanceláři jako jeho bývalý školitel v doktorském studijním programu a vedoucí katedry prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc. Je podle něj proto na místě, aby IV. senát posoudil, zda tento vztah z univerzitního prostředí je důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi o vyloučení soudců opakovaně uvedl, že výčet těchto vztahů má sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit, přičemž za vztah s největším potenciálem lze považovat vztah k věci samotné, na opačné straně spektra se pak nachází vztah k právním zástupcům (viz např. usnesení ze dne 17. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci, tak i z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06). K závěru o podjatosti musí existovat rozumně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Na druhé straně se soudce jako nestranný musí veřejně "jevit".

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že kolegiální vztahy vyplývající z působení soudce a některého z účastníků řízení nebo jeho zástupce v rámci stejné katedry, nejsou bez dalšího důvodem pro vyloučení soudce. Ostatně zákon o Ústavním soudu tento typ kolegiálních vztahů u soudců Ústavního soudu připouští, když podle jeho § 4 odst. 2 je výkon soudce slučitelný s vědeckou, pedagogickou, literární nebo uměleckou činností, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního soudu.

Není-li prokázán opak, je třeba vycházet z předpokladu, že soudce Ústavního soudu je profesionálem, který je schopen a připraven rozhodovat nezávisle a nestranně na tom, že některého z účastníků řízení nebo právních zástupců (byť i dlouhodobě) zná ze svého akademického působení. V opačném případě by ostatně mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti soudců Ústavního soudu a plnění jejich dalších povinností (usnesení ze dne 14. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3694/13). Ústavní soud ve světle těchto východisek například rozhodl, že v situaci, kdy je právní zástupce účastníka děkanem fakulty a zároveň vedoucím katedry, jejímž je soudce členem a na níž má pracovní poměr, nelze soudce vyloučit z projednání a rozhodování věci, a to právě z důvodu absence jiných vztahů než profesních, resp. kolegiálních (usnesení sp. zn. II. ÚS 3694/13). Ústavní soud přistupuje v obdobných případech (kolegiálních vztahů z akademického prostředí) k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci výjimečně, a to tehdy, objeví-li se další významná skutečnost mající zásadní vliv na závěr o jeho (ne)podjatosti. Taková skutečnost však v posuzované věci nenastala. Žádný z účastníků řízení ani vedlejší účastník ostatně nevznesli vůči soudci námitku podjatosti, a soudce současně výslovně neprohlásil, že se podjatým být cítí.

Ze shora uvedených důvodů IV. senát, který je podle § 10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2023 (Org. 01/23 v účinném znění), příslušným k vyloučení soudce I. senátu, rozhodl tak, že soudce Jan Wintr není vyloučen z projednávání a rozhodování věci.