I.ÚS 2130/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2130/22 ze dne 5. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti obchodní korporace Čokoládová Manufaktura s. r. o., se sídlem Zemská 481/35, Teplice, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem Dubská 390/4, Teplice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2022 č. j. 26 Cdo 441/2022-260, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2021 č. j. 25 Co 3/2021-178 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. září 2020 č. j. 39 C 101/2019-106, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a dále 1) Ing. Jiřího Jaroměřského, 2) Dr. Lenky Bednářové, 3) Jiřího Kozla, 4) Pavla Staňka, 5) Mgr. Lucie Kašparové Ebnerové, 6) RNDr. Zbyňka Engela, 7) Jiřího Janů, 8) Jaromíra Jaroměřského, 9) Libuše Nezvalové, 10) Bc. Alexandra Nováka, 11) Miroslavy Palečkové, 12) Mgr. Jany Perglerové, 13) Jany Poulové, 14) Marcely Práškové, 15) Marcely Přibylové, 16) Marka Řípy, 17) Štěpána Řípy, 18) Lenky Svobodové, 19) Jana Šikuly, 20) Ireny Veselé, 21) Michala Vinkláta, 22) Miroslava Voborníka, 23) Zdeňka Voborníka, 24) Kláry Voborníkové, 25) Milady Voborníkové, 26) Zdeňka Votavy a 27) Jitky Frýbové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky na určení, že je nájemkyní tam specifikovaných nebytových prostor, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2015, a že nájemní vztah založený touto smlouvou trvá (výrok I.); dále zamítl žalobu stěžovatelky na určení, že výpověď z nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2015, jejímž předmětem byl nájem tam specifikovaných nebytových prostor, učiněná dne 28. 3. 2019 vedlejšími účastníky, je neoprávněná (výrok II.), a rozhodl o nákladech nalézacího řízení (výrok III.). Nalézací soud po provedeném dokazování uzavřel, že mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky byla dne 1. 6. 2015 uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byl pronájem tam specifikovaných nebytových prostor, a to na dobu určitou do 31. 5. 2020. Dne 28. 3. 2019 byla stěžovatelce doručena výpověď vedlejších účastníků z nájemní smlouvy bez výpovědní doby, jejíž převzetí písemně potvrdil tehdejší jednatel stěžovatelky - pan Pavlo Gachkivskyi. Důvodem výpovědi bylo neplacení dlužného nájemného a porušení povinností plynoucích z nájemní smlouvy týkajících se stavebních úprav. Nalézací soud rovněž uzavřel, že předmět nájmu byl stěžovatelkou předán a vyklizen ke dni 12. 4. 2019, o čemž byl pořízen předávací protokol; následně zkonstatoval, že nájemní vztah skončil (nejpozději) uplynutím sjednané doby, a to dnem 31. 5. 2020, pročež stěžovatelka nemůže mít naléhavý právní zájem na určení trvání předmětného nájemního vztahu. Již proto nemohl nalézací soud vyhovět primárnímu petitu žaloby (na určení trvání nájemního vztahu). Ve vztahu k druhému (eventuálnímu) petitu žaloby (na určení neoprávněnosti výpovědi) nalézací soud dospěl k závěru, že výpověď byla převzata tehdejším - v obchodním rejstříku zapsaným - jednatelem stěžovatelky (kterým byl až do 15. 4. 2019), a tedy byla s ohledem na princip materiální publicity řádně doručena. Nadto má výpověď podle nalézacího soudu veškeré náležitosti, stěžovatelka se svého práva podat námitky proti ní výslovně vzdala a lhůta pro podání námitek (které stěžovatelka vznesla až dne 9. 5. 2019) marně uplynula. Za situace, kdy byl návrh stěžovatelky v této části podán opožděně, nalézací soud oprávněnost výpovědi věcně nepřezkoumával, pročež žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Na rozdíl od nalézacího soudu posoudil uplatněné nároky stěžovatelky nikoli jako petit eventuální, ale jako petit složený - to však nemělo podle odvolacího soudu vliv na věcnou správnost závěrů nalézacího soudu. Odvolací soud shodně s nalézacím soudem vyšel z toho, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a v době rozhodování soudu vzhledem k uplynutí této doby nebyl na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Za důvodnou nepovažoval odvolací soud námitku stěžovatelky, že její jednatel Pavlo Gachkivskyi jednal v prokazatelném střetu zájmů se zájmy stěžovatelky jako právnické osoby, a proto má být jeho jednání - spočívající v převzetí výpovědi nájemní smlouvy dne 28. 3. 2019, ve vzdání se práva podat námitky proti této výpovědi a v předání předmětu nájmu - relativně neplatné. Předně odvolací soud uvedl, že převzetí výpovědi nelze považovat za právní jednání. Sama výpověď je pak jednostranné právní jednání, které se stane perfektní doručením druhé straně. Převzal-li tehdy zapsaný jednatel (Pavlo Gachkivskyi) dne 28. 3. 2019 předmětnou výpověď, byla řádně doručena. Stejně tak považoval za platné vzdání se práva podat námitky proti výpovědi. Konečně k tvrzené neplatnosti předání předmětu nájmu odvolací soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že stěžovatelka předmět nájmu vyklidila v souladu s výpovědí. Naopak nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky, že vedlejší účastníci o střetu zájmů věděli a vědět museli, neboť je na to upozornil další jednatel stěžovatelky Artem Zakharov. Podle odvolacího soudu totiž emailová korespondence, kterou měl uvedený jednatel zástupci vedlejších účastníků zaslat, nebyla v řízení prokázána. Nadto obsah emailu o střetu zájmů nic nevypovídal. 4. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné. Nejvyšší soud zrekapituloval svoji judikaturu týkající se doručování jednostranných hmotněprávních úkonů právnickým osobám, načež dospěl k závěru, že převzal-li dne 28. 3. 2019 výpověď z nájmu jeden z jednatelů stěžovatelky, byla výpověď tohoto dne doručena a stala se účinnou. Dovoláním pak nebyly zpochybněny závěry odvolacího soudu, že výpověď je oprávněná, protože proti ní nebyly podány včasné námitky, že nájemní vztah na jejím základě skončil dne 28. 3. 2019 a že v důsledku vyklizení pronajatých prostor stěžovatelkou dne 12. 4. 2019 nastala fikce platnosti výpovědi přijaté bez námitek. Zpochybňuje-li stěžovatelka účinnost doručení poukazem na střet zájmů jednoho z jednatelů, uvedl k tomu Nejvyšší soud, že stěžovatelka brojí vůči skutkovému závěru odvolacího soudu, který mu nepřísluší přezkoumávat. III. Argumentace stěžovatelky 5. Argumentaci stěžovatelky lze shrnout následovně: Stěžovatelka byla nájemcem prostor, kde probíhala její jediná podnikatelská aktivita. Jeden z tehdejších jednatelů stěžovatelky - Pavlo Gachkivskyi (dále jen "tehdejší jednatel") ve snaze poškodit stěžovatelku zosnoval převzetí předmětu nájmu ze strany společnosti ovládané jeho dcerou, kterou sám zastupoval na základě plné moci. Stěžovatelka (resp. její další jednatel Artem Zakharov) o možnosti takového jednání tehdejšího jednatele vedlejší účastníky informovala. Z následného chování tehdejšího jednatele vyplývá, že jednal v rozporu se zájmem stěžovatelky (již dne 12. 4. 2019 měl uzavřít nájemní smlouvu na předmětné prostory za společnost ovládanou jeho dcerou). Podle stěžovatelky na jednání rozporné se zájmy stěžovatelky ukazují mimo jiné dva "pochybné" předávací protokoly, kdy podle prvního předávacího protokolu ze dne 14. 4. 2019 (následně opraveného na 12. 4. 2019), jehož účastníkem je stěžovatelka, měl nájemní vztah skončit dne 14. 4. 2019; podle druhého předávacího protokolu ze dne 14. 4. 2019, jehož účastníkem je společnost ovládaná dcerou tehdejšího jednatele, pak mělo k vyklizení dojít dne 12. 4. 2019, tedy ještě před údajným skončením nájemního vztahu. Stěžovatelka poukazuje rovněž na to, že v předmětu nájmu bylo provozováno podnikání i po údajném vyklizení a že tehdejší jednatel nerozuměl česky. Za takové situace podle stěžovatelky nemůže převážit víra v zápis v obchodním rejstříku nad konkrétními a zjevnými okolnostmi případu, které dokazují střet zájmů, o němž vedlejší účastníci věděli. Obecné soudy formalisticky odmítly nároky stěžovatelky projednávat přijetím závěrů, že jednání stěžovatelky bylo opožděné, resp. že došlo k fikci přijetí výpovědi bez námitek v důsledku vyklizení předmětu nájmu. Stěžovatelka byla v důsledku střetu zájmů a jednání tehdejšího jednatele vystavena neznalosti jednání vedlejších účastníků. Obecné soudy tento střet zájmů